Sangona combi 
  
Losartan 
Bylo  hlášeno,  že  rifampicin  a  flukonazol  snižují  hladiny  aktivního  metabolitu.  Klinické  důsledky 
těchto interakcí nebyly hodnoceny.  
Jako je tomu u jiných léčiv, která blokují angiotenzin II nebo jeho účinky, současné podávání kalium 
šetřících diuretik (např. amilorid, triamteren, spironolakton), suplementace draslíkem nebo podávání 
substitutů solí obsahujících draslík, nebo  jiných léčivých přípravků, které mohou zvyšovat hladinu 
draslíku  v  séru  (např.  přípravky  obsahující  trimethoprim), může  vést  ke  zvýšení  sérových  hladin 
draslíku. Současné podávání těchto léčiv se nedoporučuje.  
 
 
  Jako u jiných léčiv ovlivňujících vylučování sodíku, může být sníženo vylučování lithia.  Pokud se 
mají soli lithia podávat spolu s antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být sérové hladiny lithia 
pečlivě sledovány.  
 
Pokud se antagonisté angiotenzinu II podávají současně s nesteroidními antirevmatiky (tj. selektivními 
inhibitory COX-2,   kyselinou  acetylsalicylovou  v  protizánětlivých  dávkách)  a  neselektivními 
nesteroidními  antirevmatiky,  může  dojít  k  oslabení  antihypertenzního  účinku.  Současné  používání 
antagonistů angiotenzinu  II nebo  diuretik a nesteroidních antirevmatik může vést ke zvýšení rizika 
zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku, 
zvláště u  pacientů  se stávající  sníženou funkcí  ledvin.  Tuto kombinaci je nutno  podávat  opatrně, 
zvláště  u  starších  pacientů.  Pacienti  musí  být  odpovídajícím  způsobem  zavodňováni,  přičemž  po 
zahájení souběžné léčby a pak pravidelně poté je nutno zvážit monitorování renálních funkcí.  
 
U některých pacientů se sníženou funkcí ledvin léčených nesteroidními antirevmatiky, včetně  
selektivních inhibitorů cyklooxygenázy 2, může současné podávání antagonistů receptoru  
angiotenzinu II vést k dalšímu zhoršení renálních funkcí. Tyto účinky jsou obvykle reverzibilní.  
 
 
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron  (RAAS) 
pomocí  kombinovaného  užívání  inhibitorů  ACE,  blokátorů  receptorů  pro  angiotenzin  II  nebo 
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená 
funkce  ledvin  (včetně  akutního  renálního  selhání)  ve srovnání  s  použitím  jedné  látky  ovlivňující 
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 
 
Jiné látky navozující hypotenzi jako jsou tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen,  
amifostin: současné podávání s těmito léčivy, jejichž hlavním účinkem nebo nežádoucím účinkem je 
snížení tlaku krve, může riziko hypotenze zesílit.  
 
Hydrochlorothiazid 
Při současném podávání mohou s thiazidovými diuretiky interagovat následující léčiva:  
 
Alkohol, barbituráty, narkotika nebo antidepresiva:  
Může se objevit potenciace ortostatické hypotenze.  
 
Antidiabetika (perorální a inzulin):  
Léčba thiazidy může ovlivnit glukózovou toleranci. Může být nutné upravit dávku antidiabetika. V 
případě potřeby lze dávku antidiabetika  upravit. Metformin je nutno používat opatrně kvůli riziku 
laktátové acidózy, ke které může dojít v důsledku možného funkčního selhání ledvin souvisejícího s 
hydrochlorothiazidem. 
  
Jiná antihypertenziva:  
Aditivní účinek. 
  
Cholestyramin a kolestipolové pryskyřice: 
Absorpce  hydrochlorothiazidu  je  v  přítomnosti aniontových  iontoměničových  pryskyřic  zhoršena. 
Jednotlivé  dávky  buď  cholestyraminu  nebo  kolestipolových  pryskyřic  vážou  hydrochlorothiazid  a 
snižují jeho absorpci z gastrointestinálního traktu až o 85, respektive 43 procent. 
  
Kortikosteroidy, ACTH: 
Zvýšená deplece elektrolytů, zejména hypokalemie.  
 
Presorické aminy (např. adrenalin): 
Možné snížení odpovědi na presorické aminy, které nicméně není natolik výrazné, aby vylučovalo 
jejich použití.  
 
Periferní myorelaxancia, nedepolarizující (např. tubokurarin): 
 
  Možné zesílení odpovědi na myorelaxancia.  
 
Lithium: 
Diuretika snižují renální clearance lithia a přinášejí vysoké riziko lithiové toxicity; současné používání 
se nedoporučuje.  
 
Léčivé přípravky používané při léčbě dny (probenecid, sulfinpyrazon a allopurinol): 
Úprava  dávky  urikosurik  může  být  nezbytná,  protože  hydrochlorothiazid  může  zvyšovat  hladinu 
kyseliny močové v séru. Zvýšení dávek probenecidu nebo sulfinpyrazonu může být nezbytné.  
Současné podávání thiazidu může zvýšit incidenci hypersenzitivních reakcí na allopurinol. 
 
Anticholinergika (např. atropin, biperiden): 
Zvýšení  biologické  dostupnosti  thiazidových  diuretik  prostřednictvím  snížení  gastrointestinální 
motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.  
 
Cytotoxické látky (např. cyklofosfamid, methotrexát): 
Thiazidy mohou snižovat renální exkreci cytotoxických přípravků a potencovat jejich myelosupresivní 
účinky.  
 
Salicyláty: 
V případě vysokých dávek salicylátů může hydrochlorothiazid zesilovat toxické účinky salicylátů na 
centrální nervový systém.  
 
Methyldopa:  
Existují  ojedinělá  hlášení  hemolytické  anémie  vyskytnuvší  se  při  současném  podávání 
hydrochlorothiazidu a methyldopy.  
 
Cyklosporin:  
Současná  léčba  cyklosporinem  může  zvyšovat  riziko hyperurikémie  a  komplikací  připomínajících 
dnu.  
 
Digitalisové glykosidy:  
Thiazidy navozená hypokalemie nebo hypomagnezémie může usnadnit nástup digitalisem navozených 
srdečních arytmií. 
  
Léčivé přípravky ovlivněné změnami hladin draslíku v séru: 
Pravidelné  sledování  sérového  draslíku  a  EKG  se  doporučuje  při  podávání  kombinace 
losartan/hydrochlorothiazid  s  léčivými  přípravky,  které  mohou  být  ovlivněny  změnami  hladiny 
draslíku v séru (např. digitalisové glykosidy a antiarytmika), a s následujícími léčivými přípravky 
navozujícími  torsades  de  pointes  (komorová tachykardie)  (včetně  některých  antiarytmik),  jelikož 
hypokalemie je predisponujícím faktorem vzniku torsades de pointes (komorové tachykardie):  
 
− Antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid).  
− Antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid).  
− Některá    antipsychotika    (např.    thioridazin,    chlorpromazin,    levomepromazin, 
trifluoperazin, cyamemazin,   sulpirid,   sultoprid,   amisulprid,   tiaprid,   pimozid,   haloperidol, 
droperidol).  
− Jiné (např. bepridil, cisaprid, difemanil, i.v. erythromycin, halofantrin, mizolastin, pentamidin, 
terfenadin, i.v. vinkamin).  
 
Vápníkové soli: 
Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladiny sérového vápníku v důsledku sníženého vylučování. 
Pokud musejí být doplňky vápníku předepisovány, musí být hladiny vápníku v séru monitorovány a 
podle toho musí být dávkování vápníku upraveno.  
 
 
  Interakce s laboratorními testy: 
 
Kvůli účinkům na metabolismus vápníku mohou thiazidy interferovat s testy funkce příštítné žlázy 
(viz bod 4.4).  
 
Karbamazepin: 
Riziko symptomatické hyponatrémie. Je třeba provádět klinické a biologické monitorování.  
 
Jodované kontrastní látky: 
Při  dehydrataci  navozené  diuretiky existuje  zvýšené  riziko  akutního  selhání  ledvin,  zvláště  při 
vysokých dávkách jodovaného přípravku. 
Pacienti musí být před podáním těchto látek rehydratováni.  
 
Amfotericin  B  (parenterální),  kortikosteroidy,  ACTH, stimulační  laxativa nebo    kyselina 
glycyrrhizinová (obsažená v lékořici): 
Hydrochlorothiazid může zesilovat nerovnováhu elektrolytů, zejména hypokalemii.