Sectral 
 
Floctafenin
V případě šoku nebo hypotenze způsobené floctafeninem je kardiovaskulární kompenzační reakce 
beta-blokátorů snížena, a proto je souběžné podávání kontraindikováno (viz bod 4.3). 
 
Sultoprid
Při  současném  podávání sultopridu  a  acebutololu  může  dojít  k poruchám automacie  (excesivní 
bradykardie), protože dojde k adici bradykardizujících účinků. Tato kombinace je kontraindikována 
(viz bod 4.3). 
 
Antiarytmika
Antiarytmika I. třídy (např. disopyramid) a amiodaron mohou při současném podání s beta-blokátory 
prodloužit dobu vedení vzruchu v síních a vyvolat negativní inotropní účinky.  
Při  současném  podání acebutololu  s amiodaronem  nebo  dalšími  antiarytmiky  (s propafenonem  a 
antiarytmiky třídy I.a: s chinidinem,  hydrochinidinem  nebo  disopyramidem) může dojít k poruchám 
kontraktility,  automacie  (excesivní  bradykardie)  a k poruchám vedení  vzruchu (potlačení 
kompenzačních mechanismů), proto není současné podávání doporučeno. Pokud jsou přesto současně 
podávány, je nutný přísný klinický dohled a monitorování EKG. 
 
Fingolimod
Souběžné podávání fingolimodu s beta-blokátory může zvýšit bradykardizující účinek, a  proto není 
tato kombinace doporučena. Pokud je tato kombinace nezbytná, je doporučeno náležité monitorování 
na začátku léčby, tzn. alespoň monitorování přes noc. 
 
Anestetika
Anesteziolog má být informován o léčbě pacienta acebutololem před zahájením celkové anestezie (viz 
bod 4.4). Pokud není léčba přerušena, je třeba věnovat zvýšenou pozornost při užití anestetik, která 
mohou vyvolat kardiodepresi, jako je například éter, cyklopropan a trichloretylen. Těkavá 
halogenovaná anestetika mohou způsobit snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí, proto se 
nedoporučuje léčbu beta-blokátory přerušovat. 
 
Blokátory kalciového kanálu
Acebutolol  nemá  být  podáván  s  verapamilem  nebo  během  několika  dnů  po  ukončení  léčby 
verapamilem  (a  naopak).  Velké  opatrnosti je  třeba  při  současném  podávání  jiných  blokátorů 
kalciového kanálu, zejména diltiazemu (zvýšení negativně inotropních účinků). 
Současné podávání s blokátory kalciového kanálu (např. s bepridilem, diltiazemem a  verapamilem) 
může způsobit poruchy  automacie (těžké bradykardie, srdeční zástava), poruchy  síňokomorového 
vedení a možnost srdečního selhání. 
Podávání  acebutololu  s jinými  blokátory  kalciového  kanálu  (s  dihydropyridiny,  jako  např. 
s amlodipinem,  felodipinem,  lacidipinem,  nifedipinem,  nicardipinem, nimodipinem  a  nitrendipinem) 
může způsobit hypotenzi, srdeční slabost u pacientů trpících skrytou nebo nekontrolovanou srdeční 
insuficiencí (zvýšení negativně inotropních účinků). 
Tyto  lékové  kombinace  mohou  být  podávány  pouze  za  přísného  kardiologického  dohledu  a 
monitorování EKG, zejména u osob starších nebo na počátku léčby. 
 
Inzulin a perorální antidiabetika
U  pacientů  s  labilním  či  inzulin-dependentním  diabetem  může  být  zapotřebí  snížit  dávku 
hypoglykemik  (inzulinu  nebo  perorálních  antidiabetik).  Je  také  známo,  že  beta-blokátory  snižují 
účinek  glibenklamidu.  Beta-adrenergní  blokáda  může  překrýt  známky  hypoglykemie  (palpitace, 
tachykardie, viz bod 4.4). 
Zejména na začátku léčby je třeba upozornit pacienty na nutnost častější sebekontroly glykemie. 
 
Interakce na plazmatických bílkovinách
Zkřížené reakce z důvodu vytěsnění jiných léků z vazebných míst na plazmatických proteinech jsou 
nepravděpodobné vzhledem k nízké míře vazby na proteiny krevní plazmy u acebutololu a diacetololu. 
 
  6 / Klonidin 
V případě současného podávání beta-blokátorů a klonidinu má být klonidin podáván ještě po dobu 
několika dalších dní po ukončení léčby beta-blokátory.  
 
Bronchodilatancia
Acebutolol může působit proti účinku sympatomimetických a xanthinových bronchodilatancií.  
 
Digoxin
Současné podávání digoxinu a beta-blokátorů může příležitostně vyvolat závažnou bradykardii. 
 
Antidepresiva, barbituráty, neuroleptika a další antihypertenziva 
Současné podávání tricyklických antidepresiv, barbiturátů a fenothiazinových neuroleptik, stejně jako 
dalších  antihypertenziv,  může  zvýšit  antihypertenzní  účinek  beta-blokátorů  i  zvyšovat  riziko 
ortostatické hypotenze. 
 
Inhibitory monoamiooxidázy
Při současném podávání inhibitorů monoaminooxidázy a vysokých dávek beta-blokátorů, i v případě, 
že jsou kardioselektivní, existuje teoretické riziko vzniku hypertenze. 
 
Baklofen
Baklofen může zvyšovat antihypertenzní účinek,  proto je  nutné  sledování  arteriálního  tlaku  a 
v nezbytném případě přizpůsobení dávek antihypertenziv. 
 
Lidokain
Některé beta-blokátory zvyšují plazmatické hladiny lidokainu, čímž se zvyšuje i možnost nežádoucích 
neurologických  a  kardiálních  účinků  (snížením  jaterního metabolismu  lidokainu). Proto  je  nutná 
úprava dávek lidokainu, klinický dohled s monitorováním EKG  a eventuálně sledování plazmatické 
koncentrace lidokainu během léčby beta-blokátory i po jejím ukončení. 
 
Jodové rentgen-kontrastní látky
Způsobí-li jodové rentgen-kontrastní látky šok nebo hypotenzi, beta-blokátory snižují kardiovaskulární 
kompenzační reakce. Z toho důvodu musí být před radiologickým vyšetřením léčba beta-blokátory 
přerušena vždy, je-li  to možné. V případě nezbytného pokračování léčby musí radiolog disponovat 
možnostmi resuscitační léčby. 
 
Nesteroidní antiflogistika
Nesteroidní antiflogistika mohou snížit antihypertenzní účinek  acebutololu  (prostřednictvím inhibice 
tvorby vazodilatačních prostaglandinů a retence sodíku). 
 
Kortikoidy, tetrakosaktid
Kortikoidy a tetrakosaktid způsobují retenci sodíku, a tak mohou snížit antihypertenzní účinek. 
 
Meflochin
Meflochin zvyšuje riziko bradykardie.