Sinepar 
Tento  dokument  je  odbornou  informací  k léčivému  přípravku,  který  je  předmětem  specifického 
léčebného programu. Odborná informace byla předložena žadatelem o specifický léčebný program. 
Nejedná se o dokument schválený Státním ústavem pro kontrolu léčiv. 
 
 
 
 
 
 
PŘÍLOHA I 
 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 
 
Sinepar 200 mg/50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Sinepar 200 mg/50 mg prolonged-release tablets 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
 
Sinepar je léčivý přípravek obsahující dvě léčivé látky – karbidopu (53,50 mg monohydrátu karbidopy 
odpovídající 50 mg karbidopy) a levodopu v poměru 50 mg/200 mg. 
 
Pro úplný seznam všech pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA  
 
Tablety s prodlouženým uvolňováním. 
Přípravek Sinepar tablety s prodlouženým uvolňováním jsou oranžovo-hnědé okrouhlé tablety 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1. Terapeutické indikace  
 
• Idiopatická Parkinsonova choroba 
• Postencefalitický parkinsonismus 
• Symptomatický parkinsonismus (intoxikace oxidem uhelnatým nebo manganem) 
• U pacientů s Parkinsonovou chorobou nebo parkinsonismem, kteří užívají vitaminové přípravky 
s obsahem pyridoxinu 
• Ke snížení fenoménu vyloučení u pacientů v minulosti léčených léčivými přípravky obsahujícími 
levodopu/inhibitor dekarboxylázy nebo pouze levodopu, kteří trpěli motorickou nestabilitou, pro 
níž jsou  příznačná zhoršení v souvislosti s fenoménem  konce  dávky, dyskineze spojené 
s maximální  hladinou  po  podané  dávce,  akineze či podobné projevy krátkodobých  poruch 
hybnosti. 
 
 
4.2. Dávkování a způsob podávání 
Dávkování 
Denní dávku je třeba stanovit  opatrným zvyšováním nebo  snižováním dávek. Pacienti by měli být 
během doby  adaptace  na upravené dávky pozorně sledováni,  zejména  s ohledem  na  vznik  nebo 
zhoršení pocitů nevolnosti nebo patologických mimovolních pohybů (dyskineze, dystonie, chorea). 
 
Přípravek Sinepar lze podávat pouze jako celou tabletu. Tablety se nesmějí drtit, půlit ani žvýkat, aby 
byly uchovány vlastnosti léčivého přípravku spočívající v řízeném uvolňování. 
Zároveň  s předepsaným  Sineparem  je možné pokračovat  v podávání  standardních  antiparkinsonik 
s výjimkou  levodopy jako samostatného  přípravku,    i když možná  nutné jejich  dávkování 
odpovídajícím způsobem upravit.  
 
Vzhledem  k tomu, že karbidopa brání zeslabení účinku levodopy vyvolávanému pyridoxinem, lze 
přípravek Sinepar podávat pacientům, kterým je navíc podáván pyridoxinu (vitamin В6). 
Počáteční dávka
  Pacienti, kteří doposud nebyli léčeni levodopou.
 V určitých  vhodných případech  lze  léčbu  levodopou  zahájit  přípravkem  Sinepar  200  mg/50  mg. 
Doporučená zahajovací dávka je jedna tableta, dvakrát nebo třikrát denně. Zahajovací dávky nesmějí 
přesáhnout 600 mg levodopy za den a neměly by také být podávány v intervalech kratších než šest 
hodin. 
 
Pacienti, kterým jsou v současné době podávány konvenční kombinace levodopa/inhibitor 
dekarboxylázy. 
 
Dávkování přípravku Sinepar musí být nastaveno tak,  aby zajišťovalo  o asi  10 % větší množství 
levodopy  za  den,  i když se může stát, že dávku bude nutné zvýšit tak, aby zabezpečovala až o 30 % 
větší  množství levodopy  za  den, v závislosti  na  klinické  odpovědi (viz  bod 4.2).  Interval  mezi 
jednotlivými dávkami musí být v rozmezí 4 až 8 hodin v průběhu aktivní části dne (viz bod 5). 
Níže  uvedená  tabulka  obsahuje  doporučení  ohledně  nahrazování  konvenčních  kombinací 
levodopy/inhibitoru dekarboxylázy léčivým přípravkem Sinepar. 
 
Levodopa/inhibitor 
dekarboxylázy Sinepar Sinepar
Celková denní dávka levodopy 
(mg)
Celková denní dávka levodopy 
(mg)
Doporučený režim dávkování
300–400 400 1 tableta dvakrát denně 
500–600 600 1 tableta třikrát denně 
700–800 800   4 tablety ve třech nebo více     dílčích dávkách  
900–1000 1000   5 tablet ve třech nebo více     dílčích dávkách* 
* například 2 tablety dopoledne, 2 tablety brzy odpoledne a 1 tableta později odpoledne. 
Pokud jde  o intervaly dávkování, neuvedené v této tabulce, viz bod 4.2. Počáteční dávka – Pacienti, 
kterým jsou v současné době podávány konvenční kombinace levodopa/inhibitor dekarboxylázy. 
Pacienti, kteří jsou v současné době léčeni pouze levodopou
Levodopu  je třeba vysadit alespoň 8 hodin před zahájením léčby přípravkem Sinepar. U pacientů 
s mírným až středně těžkým onemocněním je doporučená počáteční dávka 1 tableta s prodlouženým 
uvolňováním dvakrát nebo třikrát denně. 
Titrace dávky
Poté, co léčba již byla zahájena, se mohou dávky a dávkovací intervaly zvyšovat/prodlužovat nebo 
snižovat/zkracovat, v závislosti  na  terapeutické  odpovědi.   U většiny pacientů je  dosahováno 
adekvátního  terapeutického efektu  léčbou 2 až  8  tabletami s prodlouženým  uvolňováním denně, 
podávanými v dílčích dávkách, rozdělených do intervalů od 4 do 12 hodin v průběhu aktivní časti dne. 
Byly podávány i vyšší dávky (až 12 tablet) v kratších intervalech (méně než 4 hodiny), ale obvykle se 
nedoporučují. 
V případech, kdy jsou dávky přípravku Sinepar podávány v intervalech kratších než 4 hodiny nebo 
pokud dílčí dávky nejsou shodné, se doporučuje předepsat podávání nižších dávek na  konci  dne. 
U některých pacientů se může nástup účinku první ranní dávky asi o 1  hodinu zpozdit v porovnání 
s odpovědí, nastupující obvykle po první ranní dávce přípravku Sinepar. 
Při úpravách dávkování se doporučuje dodržovat interval alespoň 3  dny,  během  nichž  probíhá 
adaptace na novou dávku.  
Udržovací dávka
Vzhledem  k tomu,  že Parkinsonova  choroba má progresivní charakter, je doporučeno provádět 
pravidelná klinická sledování, v jejichž průběhu se může ukázat nezbytnost provedení nové úpravy 
dávkovacího režimu přípravku Sinepar. 
Přidání dalších antiparkinsonik k léčbě Sineparem
Společně s přípravkem Sinepar je možné podávat anticholinergika, agonisty dopaminu a amantadin. 
Pokud se tato léčiva přidávají ke stávajícímu léčebnému režimu přípravkem Sinepar, bude možná nutné 
dávkování přípravku Sinepar nově upravit. 
Přerušení léčby
Pokud je nutné provést výrazné snížení dávek nebo přerušit léčbu přípravkem Sinepar, bude potřeba 
pacienty bedlivě sledovat, zvláště tehdy, pokud užívají antipsychotika (viz bod 4.4.). 
V případě nutnosti provést celkovou anestezii je možné v léčbě přípravkem Sinepar pokračovat až do 
chvíle, kdy je  pacient schopen užívat léčiva perorálně.  Pokud je léčba dočasně přerušena,  je třeba 
podat obvyklou dávku co nejdříve poté, co bude pacient znovu schopen užívat perorální léčiva. 
Pediatrická populace
Vzhledem  k nedostatečným údajům o bezpečnosti a účinnosti se  používání přípravku Sinepar mg/50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním u dětí mladších 18 let se nedoporučuje. 
4.3. Kontraindikace 
Je kontraindikováno     současné   užívání   přípravku   Sinepar   s neselektivními inhibitory 
monoaminooxidázy (MAO). Tyto inhibitory je nutné vysadit nejméně dva týdny před započetím léčby 
přípravkem Sinepar. Sinepar lze podávat současně s výrobcem doporučenou dávkou inhibitoru MAO 
se selektivitou vůči MAO typu B (např. hydrochlorid selegilinu – selegiline hydrochloride). (viz bod 
4.5.). 
Sinepar  je  kontraindikován u pacientů  s anamnézou  přecitlivělosti na aktivní léčivé  látky  nebo 
některou z pomocných  látek obsažených  v těchto  tabletách,  uvedených  v bodu  6.1.,  stejně jako 
u pacientů s glaukomem s uzavřeným úhlem. 
Vzhledem  k tomu, že levodopa  může  aktivovat  maligní  melanom,  nesmí být přípravek  Sinepar 
podáván u pacientů,  u nichž byly zjištěny podezřelé nediagnostikované kožní léze nebo u pacientů 
s anamnézou na melanom. 
4.4. Zvláštní upozornění a ochranná opatření při používání 
Pokud pacienti podstupují léčbu levodopou jakožto monoterapii, je potřeba vysadit levodopu alespoň hodin před zahájením léčby přípravkem Sinepar (a alespoň 12 hodin, pokud byla předepsána levodopa 
– tablety s pomalým uvolňováním). 
U pacientů, léčených dříve pouze levodopou, se mohou objevit dyskineze, vzhledem ke skutečnosti, že 
karbidopa umožňuje větší přísun levodopy do mozku, a tím také vytváření větší množství dopaminu. 
Výskyt dyskinezí si může vyžádat snížení dávek. 
Tak  jako při léčbě levodopou, může i přípravek  Sinepar  vyvolávat  mimovolní  pohyby  a duševní 
poruchy. Má se za to, že tyto reakce jsou způsobovány zvýšením dopaminu v mozku v důsledku léčby 
levodopou. To  si  může vyžádat nutnost snížení dávky. Všechny pacienty je třeba sledovat kvůli 
možnému vzniku depresí, doprovázených suicidálními sklony. U pacientů, kteří trpí psychózami nebo 
je v minulosti prodělali, je při léčbě nutno postupovat opatrně. 
Sinepar je nutno podávat s velkou opatrností pacientům s těžkými formami kardiovaskulárních nebo 
plicních onemocnění, bronchiálním astmatem, onemocnění ledvin, jater či endokrinního systému nebo 
osobám s peptickou vředovou chorobou (hemoragií) nebo konvulzemi v anamnéze. 
Zvláštní opatrnosti je  třeba dbát v případech,  kdy  je přípravek  Sinepar předepisován pacientům 
s nedávno prodělaným infarktem  myokardu a reziduální síňovou, nodální nebo komorovou arytmií 
v anamnéze. U takovýchto pacientů je nutno srdeční funkce sledovat s mimořádnou pečlivostí, zvláště 
během období podávání předepsaných počátečních dávek a jejich titrace. 
Pacienti s chronickým glaukomem s otevřeným úhlem mohou být přípravkem Sinepar opatrně léčeni 
za předpokladu, že je nitrooční tlak pečlivě kontrolován a jeho hodnoty budou v průběhu léčby pečlivě 
monitorovány.  
V případech, kdy dojde k náhlému přerušení léčby antiparkinsoniky, může být zaznamenán vznik celé 
řady příznaků, připomínající  neuroleptický  maligní syndrom, jenž  zahrnuje svalovou ztuhlost, 
zvýšenou teplotu, duševní poruchy a zvýšené hodnoty sérové kreatininové fosfokinázy. Proto je třeba 
pacienty  pravidelně  monitorovat,  pokud  dochází k náhlému  prudkému snížení  dávek kombinací 
karbidopy-levodopy nebo přerušení léčby takovými přípravky, zejména tehdy,  je-li pacient léčen 
antipsychotiky.  
Podávání  levodopy bývá doprovázeno spavostí  a epizodami  náhlého  usínání.  Velmi  vzácně  bylo 
hlášeno náhlé  usínání  během  denních  aktivit,  v některých  případech nevědomě  a bez  varovných 
signálů předem.  Pacienti by měli být o této skutečnosti informováni a poučeni, aby byli opatrní při 
řízení vozidel nebo obsluze strojů. Pacienti,  u kterých se spavost a/nebo epizoda náhlého usínání 
vyskytly, by neměli řídit ani obsluhovat  stroje. Krom toho je možné uvažovat o snížení dávky nebo 
ukončení léčby. 
Sinepar se nedoporučuje k léčbě extrapyramidových účinků vyvolaných léky. 
V průběhu dlouhodobější léčby  se  doporučuje  provádět pravidelné  kontroly  a sledování  hodnot 
jaterních, hematopoetických, kardiovaskulárních a renálních funkcí. 
Pediatrická populace
Účinnost a bezpečnost používání přípravku Sinepar u kojenců a dětí mladších 18 let není plně popsána, 
a proto se jeho užívání v této věkové skupině nedoporučuje.  
Melanom: Epidemiologické studie prokázaly, že u pacientů s Parkinsonovou  chorobou  je mnohem 
větší riziko vzniku melanomu než u ostatní populace (přibližně dvoj- až šestinásobně). Není známo, 
zda je toto pozorované zvýšené riziko důsledkem Parkinsonovy choroby nebo jiných faktorů, jak jsou 
léčiva používaná při léčbě Parkinsonovy choroby.  
Proto  se z výše uvedených důvodů pacientům a pečujícím osobám doporučuje často a pravidelně 
sledovat melanomy po  celou  dobu užívání přípravku Sinepar v jakékoli indikaci. Měla by být také 
prováděna pravidelná vyšetření kůže u kvalifikovaného odborného lékaře (např. u dermatologa).  
Poruchy ovládání impulzů a nutkání
Pacienty je nutno pravidelně sledovat s ohledem na vznik poruch ovládání impulzů a nutkání. Pacienti 
a pečující  osoby si  musí  být  vědomi toho,  že symptomy  poruch  chování  při ovládání impulzů 
a nutkání, k nimž patří patologické tíhnutí k hazardním hrám, zvýšené libido, hypersexualita, nutkání 
k nadměrnému utrácení nebo nakupování, přejídání a sklon k nadměrnému přejídání se mohou objevit 
u pacientů léčených dopaminovými agonisty a/nebo jinými dopaminergními terapiemi obsahujícími 
levodopu, včetně přípravku Sinepar.  
Pokud se takovéto symptomy objeví, doporučuje se provést revizi léčby. 
Laboratorní zkoušky
Zaznamenané změny ve výsledcích některých laboratorních zkoušek zahrnují hodnoty kreatininu, 
kyseliny močové, alkalické fosfatázy, aspartátaminotrasferázy (AST), alaninaminotransferáza (ALT), 
laktátdehydrogenázy (LDH), bilirubinu, urey v krvi a pozitivní antiglobulinový Coombsův test. 
Byl také hlášen pokles hemoglobinu a hematokrit, zvýšení hodnot glukózy v séru, leukocytóza, 
hematurie a bakteriurie.  
Při stanovení ketonurie za pomoci testovacího proužku může být dojít k falešně pozitivní reakci na 
ketonová tělíska v moči. Tato reakce se nezmění po zahřátí vzorku moči. Falešně negativní výsledky 
testů se mohou objevit při použití glukózaoxidázových metod testování glykosurie. 
Dopaminergní dysregulační syndrom (Dopamine Dysregulation Syndrome, DDS) je porucha spojená 
se závislostí, která vede k nadměrnému užívání léčivého přípravku a byla  zaznamenána u některých 
pacientů léčených karbidopou/levodopou. Před započetím léčby je nutné pacienty a pečující osoby 
upozornit na možná rizika vzniku DDS (viz bod 4.8). 
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
Zvláštní opatrnosti je třeba dbát v případech, kdy je zároveň se Sineparem předepisován a podáván 
některý z následujících léčivých přípravků: 
Antihypertenziva
U pacientů  léčených  současně levodopou/inhibitorem  dekarboxylázy  a antihypertenzivy  může  být 
pozorován vznik symptomatické ortostatické hypotenze. Pokud se tedy zahajuje léčba přípravkem 
Sinepar, může být potřeba upravit dávkování antihypertenziva. 
Antidepresiva 
Vzácně  byly hlášeny  případy hypertenze  a dyskineze,  která  se  objevila v důsledku  současného 
podávání tricyklických antidepresiv a přípravků obsahujících karbidopu/levodopu. 
O pacientech, kterým jsou podávány inhibitory monoaminooxidázy viz bod 4.3. 
Anticholinergika
Anticholinergika mohou ovlivňovat absorpci a tímto způsobem i reakci pacienta.   
Železo
Studie prokazují pokles biologické dostupnosti karbidopy a/nebo levodopy, pokud se užívají spolu se 
síranem železnatým nebo glukonátem železnatým. 
Další léčivé přípravky
Antagonisté dopaminového receptoru D2 (fenothiaziny, butyrofenony a risperidon) a isoniazid mohou 
snižovat terapeutické účinky levodopy. Objevila se hlášení o změnách příznivých účinků levodopy při 
léčbě Parkinsonovy choroby způsobených fenytoinem  a papaverinem.  Pacienty užívající tyto léčivé 
přípravky  současně s přípravkem  Sinepar je  třeba pečlivě  sledovat s ohledem  na možnou ztrátu 
terapeutické odpovědi. 
Nedoporučuje se užívat Sinepar současně s přípravky, které snižují hladinu dopaminu (např. reserpin 
a tetrabenazin) nebo s jinými léčivy, o nichž se ví, že odstraňují zásoby monoaminů.  
Současné užívání přípravku Selegilin a karbidopy/levodopy může mít spojitost s těžkou ortostatickou 
hypotenzí, která není pozorována při samostatném podávání karbidopy/levodopy (viz bod 4.3.). 
Přestože nebyly provedeny specifické klinické studie o interakcích s dalšími současně podávanými 
léčivy, mohli pacienti užívat tricyklická antidepresiva, benzodiazepiny, beta-blokátory, thiazidy, ACE 
inhibitory, blokátory vápníkového kanálu, přípravky obsahující digitalin,  antagonisty Н2, salicyláty 
a další protizánětlivá léčiva. Sinepar je užíván také v kombinaci s jinými antiparkinsoniky.  
Vzhledem  k tomu,  že  si levodopa konkuruje s některými aminokyselinami,  může  být  absorpce 
levodopy narušena u některých pacientů, kteří jsou na dietě s vysokým obsahem bílkovin. 
Pediatrická populace
Interakční studie byly prováděny pouze u dospělých. 
 
4.6. Fertilita, těhotenství a kojení  
Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje o potenciálních účincích léčby kombinací karbidopa/levodopa na 
mužskou a ženskou fertilitu (viz bod 5.3.). 
Těhotenství
Přestože účinky  přípravku  Sinepar  na průběh těhotenství ženy nejsou adekvátním  způsobem 
zaznamenávány a dobře sledovány,  je známo, že způsobuje viscerální a kosterní malformace  (jak 
levodopa,  tak i kombinace levodopa/karbidopa). Z tohoto důvodu podávání přípravku Sinepar u žen 
v plodném  věku  vyžaduje  porovnání očekávaných  pozitivních účinků  léčby  s možnými  riziky 
v případě těhotenství. 
Kojení
Není známo, zda se do mateřského mléka vylučuje karbidopa. Doloženo je vylučování levodopy do 
mateřského mléka na základě studie u jedné kojící ženy s Parkinsonovou  chorobou, ale  vzhledem 
k tomu, že do mléka se vylučuje řada léků, je kvůli riziku vzniku závažných nežádoucích účinků 
u kojenců třeba důkladně posoudit míru důležitosti léčivého přípravku pro zdraví matky a podle toho 
pak učinit rozhodnutí, zda přerušit kojení nebo ukončit léčbu přípravkem Sinepar.  
4.7. Účinky na schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje 
Individuální reakce na tento  lék  se  mohou  lišit.  Některé  nežádoucí  účinky léku mohou ovlivnit 
schopnost některých pacientů řídit vozidlo nebo obsluhovat stroje (viz bod 4.8.). 
Pacienti léčení přípravkem Sinepar, kteří si stěžují na spavost a/nebo epizody náhlého usínání musí být 
informováni, že je nutné, aby se vyhýbali řízení vozidel nebo provádění činností, při nichž by 
snížená pozornost mohla je nebo jiné osoby vystavit nebezpečí vážného úrazu nebo smrti (např. 
při obsluze strojů), dokud se podobné opakující se epizody a ospalost nedostanou pod kontrolu (viz 
bod 4.4.). 
Přípravek Sinepar 200 mg / 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním ovlivňuje schopnost řídit vozidlo 
a obsluhovat stroje středně závažně. 
 
4.8. Nežádoucí účinky léčivého přípravku 
V rámci kontrolovaných  klinických studií  bylo  zjištěno,  že u pacientů  se  středně  závažnými  až 
závažnými poruchami  pohybu přípravek Sinepar nevyvolává nežádoucí účinky, které by byly svým 
charakterem pro formulaci s prodlouženým uvolňováním jedinečné. 
Nejčastěji zaznamenaným  nežádoucím  účinkem léku byla dyskineze (forma patologických 
mimovolních pohybů). V porovnání s léčivy obsahujícími levodopu/karbidopu se u léčivých přípravků 
obsahujících levodopu/karbidopu s prodlouženým  uvolňováním  se dyskineze vyskytují  s vyšší 
četnostní, což je způsobeno potlačením tzv. fenoménu exkluze („off time“), který je léčivými přípravky 
obsahujícími levodopu/karbidopu s prodlouženým uvolňováním snižován tzv. fenoménem inkluze tzv. 
„on time“, který je někdy dyskinezemi doprovázen. 
Nežádoucí účinky jsou klasifikovány jako: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté 
(≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10 000), s neznámou 
četností výskytu (z dostupných údajů ji nelze posoudit). 
 
 
 Klasifikace podle orgánových systémů  
                      Četnost 
 
Nežádoucí účinky 
 Průzkumy
Méně časté (≥ 1/1000 až <1/100) 
 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Ubývaní na váze. 
 
 
Přibývání na váze. 
Byly pozorovány změny ve výsledcích laboratorních
zkoušek alkalické fosfatázy, AST, ALT, 
laktátdehydrogenázy, bilirubinu, urey v krvi, 
kreatininu, kyseliny močové, Coombsova testu. 
Byl zaznamenán snížený hemoglobin, hematokrit
a zvýšené hodnoty glukózy v séru. Rovněž byla 
hlášena 
přítomnost leukocytů, bakterií a krve v moči. 
Přípravky obsahující karbidopu/levodopu mohou
vést k falešně pozitivním reakcím na ketonová 
tělíska v moči, pokud se tento test použije ke 
stanovení ketonurie. Tato reakce se nezmění, 
pokud se vzorek moči zahřeje na vodní lázni. 
Falešně negativní výsledky testů se mohou objevit
při použití glukózaoxidázových metod testování 
glykosurie.  
 Srdeční poruchy 
Časté – velmi časté (> 1/100) 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Palpitace 
 
Poruchy srdečního rytmu
Poruchy krve a lymfatického systému
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
 
Leukopenie, hemolytická a nehemolytická anémie,
trombocytopenie, agranulocytóza. 
 Poruchy nervového systému 
Velmi časté (≥ 1/10) 
 
Časté/velmi časté (> 1/100) 
Časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
 
 
Méně časté (≥ 1/ 1000 až < 1/100)  
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000) 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
 
Dyskineze a motorické poruchy (abnormální
mimovolní pohyby). 
Závratě, chorea. 
Epizody bradykineze (fenomén „on-off“),         
bolesti hlavy, parestézie, dystonie, somnolence, 
včetně velmi vzácné nadměrné denní spavosti 
a epizod náhlého usínání. 
Synkopa, extrapyramidové poruchy,                
snížená bystrost myšlení. 
Neuroleptický maligní syndrom (viz bod 4.4.). 
Demence, hořká chuť, zvýšený třes v rukou,
ataxie, aktivace latentního Hornerova syndromu, 
ztuhlost, necitlivost, pocit stimulovanosti. 
Vzácně se objevily křeče, příčinná souvislost             
s užíváním levodopy nebo levodopy/karbidopy 
však nebyla prokázána. 
Dopaminergní dysregulační syndrom. 
 Poruchy oka  
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000) 
S neznámou četností výskytu
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Rozmazané vidění
Diplopie, rozšířené zorničky, okulogyrické krize,
blefarospasmus. 
 Respirační, hrudní a mediastinální 
poruchy 
Časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
 
 
 
 
Dušnost
Chrapot, zvláštní způsob dýchání, škytavka. 
 
 Gastrointestinální poruchy  
Časté/velmi časté (> 1/100) 
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/ 1000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000) 
S neznámou četností výskytu
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Nevolnost, sucho v ústech. 
Průjem, zvracení, zácpa, dyspepsie. 
Bolesti postihující gastrointestinální trakt. 
Tmavé sliny. 
Sialorhea, dysfagie, flatulence, krvácení do
gastrointestinálního traktu, vznik duodenálního 
vředu, pálivý pocit na jazyku. 
10  
 Poruchy ledvin a močových cest 
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Tmavá moč. 
Retence moči, inkontinence moči. 
 
 Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Méně časté (≥ 1/ 1 000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Kopřivka. 
Angioedém, pruritus, Henoch–Schönleinova purpura,
alopecie, vyrážka, tmavý pot. 
Nadměrné pocení. 
 Poruchy svalové a kosterní soustavy 
a pojivové tkáně 
Časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
 
Svalové křeče. 
Svalové záškuby, trismus. 
 Poruchy metabolismu a příjmu potravy 
Časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
 
Anorexie. 
 Poranění, otravy a procedurální 
komplikace 
Méně časté (≥ 1/ 1 000 až < 1/100) 
  
Pády. 
 Novotvary benigní, maligní                    
a blíže neurčené (zahrnující cysty 
a polypy) 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
 
 
Maligní melanom (viz bod 4.3.). 
 Cévní poruchy 
Časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Ortostatické účinky včetně epizod hypotenze. 
Erytémy. 
Návaly horka, hypertenze, flebitida. 
 Celkové poruchy a reakce                            
v místě aplikace 
Časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
Méně časté (≥ 1/ 1000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000) 
S neznámou četností výskytu
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
 
Bolesti na hrudi, asténie. 
Zhoršená chůze. 
Únava. 
Malátnost, otok, slabost. 
 Poruchy reprodukčního systému a prsu 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Priapismus 
11  
 Psychiatrické poruchy                  
Časté/velmi časté (> 1/100) 
 Časté (≥ 1/100 až < 1/10)     
 
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
S neznámou četností výskytu 
(z dostupných údajů ji nelze posoudit)* 
  
Halucinace, zmatenost. 
Neobvyklé sny, nespavost, deprese   
smyšlenkami na sebevraždu nebo bez nich. 
Agitovanost, psychotické epizody včetně bludů
a paranoidních myšlenek. 
Patologické tíhnutí k hazardním hrám, zvýšené libido,
hypersexualita, nutkání k nadměrnému utrácení nebo 
nakupování, přejídání a sklon k nadměrnému přejídání 
se mohou objevit u pacientů léčených dopaminovými 
agonisty a/nebo jinými dopaminergními terapiemi 
obsahujícími levodopu, včetně léčiv obsahujících 
levodopu/karbidopu s prodlouženým uvolňováním. 
(viz bod 4.4. „Zvláštní upozornění a ochranná opatření 
při používání“) 
Úzkost, dezorientovanost, euforie, bruxismus. 
Dopaminergní dysregulační syndrom. 
 
* Nežádoucí účinky hlášené u levodopy nebo levodopy/karbidopy, které mohou být potenciálními 
   nežádoucími účinky přípravku Sinepar. 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Dopaminergní dysregulační syndrom (Dopamine Dysregulation Syndrome, DDS) je porucha spojená 
se  závislostí  pozorovaná  u některých  pacientů  léčených  karbidopou/levodopou.  Postižení  pacienti 
představují kompulzivní model zneužívání dopaminergních léčiv, které užívají v dávkách výrazně 
převyšujících dávky, nezbytné ke zmírnění motorických symptomů, což může v některých případech 
vést až k těžké dyskinezi (viz také bod 4.4.). 
 
Pediatrická populace 
K dispozici nejsou žádné údaje. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na 
nežádoucí účinky na adresu:  
 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
 
12  
4.9. Předávkování 
Postup  při akutním předávkování  přípravkem  Sinepar  je  v podstatě  stejný jako u akutního 
předávkování levodopou; pyridoxin však není při neutralizaci jeho působení účinný. 
Pacienti by měli být pod dohledem. Je třeba provést elektrokardiografické vyšetření pro  diagnostiku 
vzniku arytmií a v případě nutnosti nasadit vhodnou antiarytmickou léčba. Je nutné vzít v úvahu také 
možnost, že pacient užil i jiná léčiva. Doposud nebyl nashromážděn dostatek zkušeností při provádění 
dialyzační terapie, a proto její význam při zvládání stavu předávkování není možné posoudit. 
Pediatrická populace 
K dispozici nejsou žádné údaje
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
5.1. Farmakodynamické vlastnosti 
Farmakoterapeutická skupina: centrální dopaminergní léčiva, АТС kód: N04BA02  
Mechanismus účinku
Parkinsonova  choroba  je  degenerativní  neurologická  porucha vyznačující  se  progresivní  ztrátou 
dopaminergních nigrostriatálních neuronů.  
Známky  a symptomy, včetně rigidity, tremoru, bradykinézy, posturálních změn a poruch pohybového 
aparátu, jsou obvykle adekvátně léčeny léčivy, která napodobují dopamin nebo nahrazují jeho úbytek. 
Přípravek  Sinepar,  který  kombinuje  prekurzor  dopaminu,  levodopu,  a inhibitor  periferní 
levodopadekarboxylázy,  karbidopu,  je  účinný  při zásobování mozku dopaminem.  Karbidopa,  která 
neprostupuje hematoencefalickou bariérou, zvyšuje plazmatické hladiny a plazmatický poločas inhibicí 
extracerebrální dekarboxylace levodopy, zejména ve střevní sliznici. 
Příznaky Parkinsonovy choroby jsou  spojeny  se sníženou koncentrací dopaminu  ve  striatu  v mozku. 
Levodopa, metabolický prekurzor dopaminu, zmírňuje příznaky Parkinsonovy choroby, pravděpodobně 
tím,  že v mozku dochází  k jeho přeměně na  dopamin. Po  perorálním  podání rychle  dekarboxyluje 
a v extracerebrálních tkáních se přeměňuje na dopamin a pouze malé množství nezměněné levodopy se 
dostává do centrálního nervového systému. Adekvátní terapeutický účinek proto vyžaduje velké dávky 
levodopy, doprovázené často vedlejšími účinky, z nichž některé jsou vyvolávány dopaminem tvořeným 
v extracerebrálních tkáních. 
Karbidopa,  která  neprochází  hematoencefalickou  bariérou, inhibuje  pouze  extracerebrální 
dekarboxylaci levodopy, zpravidla ve střevní sliznici. Tímto způsobem dochází ke zvyšování množství 
levodopy, která bude transportována do mozku, kde bude následně přeměněna na dopamin. Tento děj 
obvykle  eliminuje potřebu vysokých dávek levodopy  v častých intervalech. Nižší dávkování snižuje 
nebo eliminuje gastrointestinální a kardiovaskulární nežádoucí účinky, které jsou spojeny s tvorbou 
dopaminu v extracerebrálních tkáních. 
 
Farmakodynamické účinky
U pacientů  s Parkinsonovou  chorobou, léčených  přípravky  obsahujícími  levodopu, může docházet 
k motorické nestabilitě, vyznačující  se nedostatečností v souvislosti s vyčerpáním dávky, dyskinezí 
způsobenou maximální dávkou a akinezí. U pacientů s motorickou nestabilitou, kteří užívají přípravek 
Sinepar, se mohou dyskineze objevovat častěji, pokud užívají vyšší dávky (1500 mg levodopy za den), 
což je spojeno se zkrácením doby exkluze, („off time“). 
 
13  
Pokročilá  fáze  motorické  nestability („on-off“  fenomén)  se  vyznačuje  nepředvídatelnými přechody 
z pohyblivosti  do nepohyblivosti. Přestože příčiny motorické nestability nejsou plně vysvětleny, bylo 
prokázáno, že jejich dopad může být snížen aplikací vhodných léčebných režimů pro udržení stabilních 
plazmatických hladin levodopy. 
Přípravek Sinepar obsahuje 50 mg karbidopy a 200  mg  levodopy  v dávkovací formě s prodlouženým 
uvolňováním, která je navržena tak, aby mohla léčivou látku uvolňovat po dobu 4 až 6 hodin. Tato 
formulace léku dosahuje  minimální  variability  plazmatických  hladin  levodopy v porovnání 
s konvenčními přípravky obsahujícími levodopu/karbidopu. 
Bylo  zjištěno,  že  snížená  tvorba  dopaminu  v extracerebrálních  tkáních,  např.  srdci psů, poskytuje 
ochranu před vznikem srdečních arytmií vyvolávaných dopaminem. Klinické studie ukazují výsledky 
podporující hypotézu podobného protektivního účinku také u lidí, přestože dosavadní ověřené studie jsou 
příliš omezené na to, aby bylo možné učinit přesvědčivé závěry. Po současném podávání karbidopy 
a levodopy   u člověka se plazmatické  hladiny  levodopy  výrazně  zvýšily   v porovnání s výsledky 
u levodopy podávané samostatné ve stejných dávkách, zatímco plazmatické hladiny dopaminu a kyseliny 
homovanilové se výrazně snížily. 
Bylo zaznamenáno, že hydrochlorid pyridoxinu (vitamín В6)  v perorálních dávkách 10 až 25 mg vede 
k rychlému zvratu antiparkinsonských účinků levodopy. Karbidopa tomuto účinku pyridoxinu zamezuje. 
Při sledování pacientů, užívajících 100 až 500 mg pyridoxinu denně nebyl zaznamenán žádný zvrat 
terapeutického účinku, když byli zároveň léčeni kombinací levodopa/karbidopa. 
Klinická účinnost a bezpečnost
V klinických studiích byly u pacientů se středně těžkou až těžkou motorickou nestabilitou pozorovány kratší 
časy exkluze („off time“) „off“ při podávání přípravku Sinepar tablety s prodlouženým uvolňováním. Jak na 
straně pacientů, tak i na straně lékařů byly v průběhu léčby přípravkem Sinepar zaznamenány známky 
zlepšení a aktivace denních aktivit ve stavu „on“ i „off“. 
5.2. Farmakokinetické vlastnosti 
Absorbce 
Farmakokinetické vlastnosti přípravku Sinerar
Farmakokinetické  vlastnosti levodopy  po  podávání  levodopy/karbidopy  200  mg/50  mg léčivých 
přípravků s prodluženým uvolňováním ve  formě  tablet byly zkoumány mezi mladými a starými 
zdravými dobrovolníky. Průměrná doba pro dosažení maximálních plazmatických hladin levodopy po 
podání  levodopy/karbidopy  200  mg/50  mg léčivých přípravků s prodluženým uvolňováním byla 
přibližně  dvě  hodiny  v porovnání  s 0,75 hodiny u konvenčních tablet obsahujících 
levodopu/karbidopu. Průměrné hodnoty maximální plazmatické  hladiny  levodopy byly 
u levodopy/karbidopy 200 mg/50 mg léčivých přípravků s prodluženým uvolňováním o 60 % nižší než 
u konvenčních tablet obsahujících levodopu/karbidopu.  
Absorpce  levodopy in   vivo po  podání  levodopy/karbidopy  200  mg/50  mg léčivých přípravků 
s prodluženým uvolňováním trvá 4  až  6  hodin.  V těchto  studiích,  stejně  jako i u pacientů, se 
plazmatické  koncentrace levodopy pohybovaly    v užším rozmezí  v porovnání  s hodnotami 
u konvenčních tablet obsahujících levodopu/karbidopu. 
Vzhledem  k tomu, že biologická dostupnost levodopy z levodopy/karbidopy  200  mg/50  mg léčivých 
přípravků s prodluženým uvolňováním představuje v porovnání  s biologickou  dostupností 
levodopy/karbidopy v konvenčních tabletách přibližně 70 %, bude denní dávka levodopy ve formulaci 
léčivého  přípravku s řízeným  uvolňováním  obvykle  vyšší  než  v případě  konvenčních  formulací. 
Nejsou známy žádné údaje o rychlém a neřízeném uvolňování složek levodopy/karbidopy 200 mg/mg léčivého přípravku s prodluženým uvolňováním. 
14  
Metabolismus karbidopy
Po  perorální  dávce  radioaktivně  značené  karbidopy  podávané  zdravým osobám a pacientům 
s Parkinsonovou chorobou bylo maximálních plazmatických hladin radioaktivity dosaženo za dvě až 
čtyři hodiny u zdravých jedinců a za  hodinu,  hodinu a půl až pět hodin u nemocných osob. Přibližně 
stejná  množství  byla  u obou skupin  vyloučena  do  moči  a stolice.  Porovnání  metabolitů  v moči 
u zdravých jedinců a u nemocných osob ukázalo, že u obou skupin se toto léčivo metabolizuje stejným 
způsobem. Vylučování  nezměněného  léčiva do moči je v zásadě  dokončeno po sedmi hodinách 
a představuje 35 % celkové radioaktivity v moči. Po této době bylo možné zjistit pouze přítomnost 
metabolitů.  Hlavními  metabolity  uvolňovanými    u lidí  byla  kyselina  α-methyl-3-methoxy-hydroxyfenylpropylová  a kyselina  α-methyl-3,4-dihydroxyfenylpropylová. Bylo vypočteno,  že  se 
jedná  o přibližně  14 %,  respektive  10 % radioaktivních  metabolitů.  Byly také zjištěny  dva  méně 
významné metabolity.  Jeden  byl  identifikován  jako  3,4-dihydroxyfenylaceton   a druhý,  ne však 
s naprostou určitostí, jako N-methylkarbidopa. Výpočty odhadují, že každý z nich se na metabolitech 
v moči podílí méně  než  5 %. V posledně  jmenovaném  byla zjištěna  také nezměněná  karbidopa. 
Přítomnost konjugátů nebyla zjištěna. 
Metabolismus levodopy
Levodopa se z gastrointestinálního traktu rychle vstřebává a z velké části se metabolizuje. Přestože je 
možné zjistit přítomnost více než 30 metabolitů, levodopa se přeměňuje především na  dopamin, 
epinefrin (adrenalin),  norepinefrin (noradrenalin) a případně na kyselinu  dihydroxyfenyloctovou, 
kyselinu  homovanilovou a kyselinu  vanilylmandlovou. V cerebrospinální tekutině se objevuje 3-methyldopa. Její význam není znám. 
Pokud byla pacientům s Parkinsonovou chorobou na dietě bez masných výrobků podána jedna dávka 
radioaktivně značené levodopy, dosáhly plazmatické hladiny radioaktivity maximálních hodnot za 
hodinu a půl až čtyři hodiny a hodnoty byly měřitelné po dobu 4 až 6 hodin. 
Při  maximálních  hladinách  bylo  okolo  30 %  radioaktivity  ve  formě  katecholaminů,  15 % jako 
dopamin  a 10 % jako dopa. Radioaktivní sloučeniny byly rychle uvolňovány do moči, jedna třetina 
dávky do dvou hodin. 80 až 90 % metabolitů v moči byly fenylkarboxylové kyseliny, především 
kyselina  homovanilová. Během  24  hodin bylo 1  až  2 %  zjištěné  radioaktivity  v moči přítomno 
v dopaminu a méně  než  1 %    bylo    v epinefrinu    (adrenalinu),    norepinefrinu    (noradrenalinu) 
a nezměněné levodopy. 
Vliv karbidopy na metabolismus levodopy 
U zdravých jedinců karbidopa podstatně zvyšuje plazmatické hladiny levodopy, přičemž dosahuje 
statisticky významných množství, naměřených v porovnání s placebem. Toto bylo zjištěno, pokud byla 
karbidopa podávána dříve než levodopa a při jejich podávání současně. V jedné ze studií,  kdy  byla 
předem podávána  karbidopa, se  plazmatické  hladiny  levodopy  po  jedné  dávce  zvýšily  přibližně 
pětinásobně, přičemž doba trvání měřitelných plazmatických koncentrací levodopy se prodloužilo ze 
čtyř až na osm hodin.  Pokud  se  v rámci jiných studiích podávala obě tato léčiva současně, dosažené 
výsledky byly podobné. 
Při provádění studie s jednou dávkou radioaktivně značené levodopy, která byla podávána pacientům 
s Parkinsonovou  chorobu,  kteří  před tím  dostávali  karbidopu,  došlo  k prodloužení  eliminačního 
poločasu celkové  radioaktivity  pocházející  z levodopy  ze  tří  hodin  na  patnáct  hodin.  Karbidopa 
přinejmenším třikrát  zvyšuje tu část radioaktivity,  která  pochází z nemetabolizované  levodopy. 
Hodnoty  dopaminu v plazmě i v moči a kyseliny homovanilové se  v případě předchozího podávání 
karbidopy snížily. 
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku 
Toxikologie
Průměrné denní dávky současně podávané levodopy a karbidopy u lidí jsou 100 mg, respektive 1 g, což 
je přibližně 2 mg/kg karbidopy a 20 mg/kg levodopy. 
Perorální dávky LD50 karbidopy byly 1750 mg/kg u dospělých samic myší, a dále pak 4810 mg/kg 
a 5610 mg/kg u mláďat, respektive u samic a samců potkanů. Akutní toxicita po perorálním podání 
karbidopy je u odstavovaných potkaních mláďat a dospělých potkanů podobná, avšak pro potkany 
15  
v období kojení byla sloučenina toxičtější. Projevy účinků léčiva u myší a potkanů jsou podobné a patří 
k nim ptóza, ataxie a snížená pohybová aktivita. U myší se objevuje bradypnea. K úhynům dochází 
v průběhu prvních 24 hodin a vzácné jsou případy úhynů do 12 dnů. 
 
Perorální LD50 levodopy  se  pohybovala v rozmezí od  800  mg/kg  u samců a samic kojených mláďat 
potkanů do 2260  mg/kg  u mladých potkaních samic. Známkami účinku léčiva jsou  zvukové projevy, 
podrážděnost, vzrušivost a zvýšená pohybová aktivita, následovaná sníženou aktivitou po jedné až dvou 
hodinách. K úhynům obvykle dochází během 30 minut nebo následující den, vzácně však do pěti dnů. 
Perorální LD50 různých kombinací karbidopy a levodopy se u myší pohybovala v rozmezí od  mg/kg u poměru 1 : 1 do 3270 mg/kg u poměru 1 : 3. Tato množství jsou součtem jednotlivých dávek 
karbidopy a  levodopy.  Sledované  poměry  nad  1 : 3   (1 : 4,   1 : 5,   1 : 10)   charakteristiky LDv porovnání s charakteristikami stanovenými u poměru 1 : 3 statisticky významně neměnily. 
Poměry 1 : 3 a vyšší byly méně toxické než poměry 1 : 1 a 1 : 2. Známky toxicity zahrnují svědění na 
ocasech a v srsti, ataxii, slzení a zvýšenou pohybovou aktivitu. Při dávkách 1500 mg/kg nebo vyšších 
byly  pozorovány  klinické  křeče  a zvýšená  dráždivost.  Při  dávkách  4120  mg/kg  a vyšších  byl 
zaznamenán silný třes hlavy a těla. K úhynům docházelo 30 minut až 24 hodin po podání dávek a 5780 mg/kg a do 12 dní po dávce 2940 mg/kg. 
Výzkumy chronické toxicity po perorálním podání karbidopy byly prováděny po dobu jednoho roku 
na opicích a 96 týdnů na potkanech za použití dávek od 25 do 135 mg/kg denně. U opic  nebyly 
v souvislosti s léčivem pozorovány žádné účinky. U potkanů, stejně jako u některých dalších zvířat, se 
objevila letargie,  a to ve všech dávkových skupinách. U potkanů, kterým byly podávány nejvyšší 
dávky, bylo  zaznamenáno  výrazné zvýšení hmotnosti ledvin v porovnání  s kontrolními  zvířaty, 
přestože nebyly pozorovány žádné mikroskopické ani makroskopické změny, které by to vysvětlovaly. 
Nedošlo k žádným histologickým změnám, které by měly souvislost s podáváním léčiv. V průběhu 
96týdenního výzkumu na potkanech nebyl prokázán žádný vliv karbidopy na typ ani četnost výskytu 
neoplazií. 
Karbidopa  podávaná  psům  vedla k nedostatku  pyridoxinu,  čemuž je  možné zabránit  současným 
podáváním pyridoxinu. 
S výjimkou  nedostatku  pyridoxinu u psů nevykázala  karbidopa  žádné  toxické  účinky spojené 
s hydraziny. Tři poměry dávkování levodopy a karbidopy, podávané perorálně opicím po dobu  týdnů a potkanům  po  dobu  106  týdnů, ukázaly,  že hlavní  fyzikální  účinky  jsou  způsobovány 
především farmakodynamickým působením těchto látek. Sledované dávky (karbidopa/levodopa) byly 
10/20, 10/50 a 10/100 mg/kg denně. Dávky 10/20 mg/kg za den nemají žádné zjevné fyzické účinky. 
U opic, kterým byly podávány dávky 10/50  a 10/100  mg/kg  za  den, se  objevila hyperaktivita, která 
v případě vyšší z uvedených dávek přetrvávala 32 týdnů. U dávky 10/40 mg/kg za den se hyperaktivita 
v průběhu pozorování snižovala a po 14. týdnu nebyla zaznamenávána vůbec. 
Svalová nekoordinovanost a slabost byly zaznamenány do 22. týdne při dávkách 10/100 mg/kg za den. 
Patologické studie neprokázaly žádné morfologické změny. 
U potkanů,  kterým bylo podáváno 10/50 a 10/100  mg/kg denně, byla  pozorována  nižší  aktivita 
v porovnání s obvyklou  a zaznamenány abnormální polohy těla. Vyšší dávky způsobovaly nadměrné 
slinění. Objevilo se také přibývání na váze. Patologické studie odhalily velmi  slabou  hypertrofii 
acinárních buněk submandibulárních žláz u dvou potkanů, kterým bylo podáváno 10/100  mg/kg 
denně po dobu 26 týdnů. Ani u jedné z dávek podávaných po dobu 54 nebo 106 týdnů nebyly zjištěny 
16  
žádné histomorfologické účinky.  
Hypertrofie acinárních buněk slinných žláz byla zaznamenána u potkanů, kterým byly krátkodobě 
podávány vyšší kombinované dávky, stejně jako při podávání samotné levodopy. 
Teratologické a reprodukční studie
Karbidopa neprokázala u myší  a králíků po  podávání dávek 120 mg/kg  denně žádné teratogenní 
účinky. 
Levodopa způsobovala  u králíků po  podávání dávek 125  a 250  mg/kg  denně malformace kostry 
a vnitřních orgánů. 
Při kombinovaných dávkách karbidopy a levodopy, pohybujících se od 25/250 do 100/500 mg/kg 
denně, nebyly prokázány žádné  teratogenní  účinky u myší,  ale  u králíků  se  objevily  viscerální 
a kosterní malformace, podobné malformacím vyvolávaným podáváním levodopy samotné. 
Karbidopa  neměla  žádný  vliv  na  fertilitu  a přežívání  mláďat,  pokud byla potkanům podávána 
v dávkách 30, 60 nebo 120 mg/kg denně. Nejvyšší dávka vedla ke zpomalenému přírůstku tělesné 
hmotnosti u samců potkanů. 
Podávání  karbidopy/levodopy  v dávkách  10/20,  10/50  nebo  10/100  mg/kg  denně  nemělo  žádné 
nepříznivé účinky na fertilitu potkaních samců a samic, jejich reprodukční schopnosti ani na růst 
a přežívání jejich mláďat. 
Karcinogeneze
V průběhu 96týdenního zkoumání karbidopy  v perorálních dávkách 25, 45 nebo 135 mg/kg denně 
nebyl zaznamenán žádný významný rozdíl mezi potkany, kterým bylo podáváno léčivo, a kontrolními 
potkany, pokud jde o mortalitu a vznik novotvarů. 
Kombinace  karbidopy a levodopy (10/20, 10/50 a 10/100 mg/kg za denně) byly podávány potkanům 
perorálně po dobu 106 týdnů. V porovnání s kontrolními zvířaty nebyly pozorovány žádné účinky na 
mortalitu ani typ a četnost novotvarů. 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
6.1. Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety: 
Hydroxypropylmethylcelulóza (Pharmacoat 603)
Hydroxypropylmethylcelulóza (Methocel 50LV)
Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Kyselina fumarová
Stearylfumarát sodný 
Chinolinová žluť (E104) 
Potah tablety:  
Hydroxypropylmethylcelulóza (Pharmacoat 606)
Makrogol Žlutý oxid železitý (E172)
Červený oxid železitý (E172) 
Oxid titaničitý (E171) 
17 
6.2. Nekompatibility 
Neuplatňuje se. 
 
6.3. Doba použitelnosti 
roky 
 
6.4. Zvláštní podmínky uchovávání 
Uchovávejte při teplotě do 25 °С na suchém a tmavém místě. 
 
6.5. Druh obalu a obsah balení  
 
Blistry PVC/PVDC/Al. 
Jedna papírová krabička obsahuje 10 blistrů, každý s 10 tabletami s prodlouženým uvolňováním. 
 
6.6. Zvláštní ochranná opatření při likvidaci přípravku a zacházení s ním  
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 
Žádné zvláštní požadavky na likvidaci. 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
 
Tchaikapharma High Quality Medicines Inc. 
Boulevard G. M. Dimitrov No 1172 Sofia, Bulharsko 
Tel: +359 2 962 54 Fax: +359 2 9603 E-mail: info@tchaikapharma.com 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 
 
Registrační číslo:  
9. DATUM UDĚLENÍ PRVNÍHO POVOLENÍ/OBNOVENÍ POVOLENÍ K UVEDENÍ NA 
TRH 
Datum udělení prvního povolení k uvedení na trh: 06.04.Datum posledního obnovení povolení k uvedení na trh: 23.06. 
  
10. DATUM AKTUALIZACE TEXTU 
 
Listopad