Sintonyn 
 
Na  základě preklinického toxikologického  profilu  každé  ze  složek se  neočekává  zhoršení toxicity 
přípravku obsahujícího kombinaci obou látek, protože cílem působení každé z látek jsou rozdílné 
orgány, tj. ledviny u olmesartan-medoxomilu a srdce u amlodipinu. 
 
Ve  tříměsíční  studii  toxicity  po  opakovaném  perorálním  podávání  kombinace olmesartan-
medoxomil/amlodipin  potkanům  byly  pozorovány  následující  změny:  snížení  krevního  obrazu 
červených krvinek a změny ledvin, obojí by mohlo být vyvoláno olmesartan-medoxomilem; změny 
střev (dilatace lumen a difúzní zbytnění sliznice ilea a colon), nadledvinek (hypertrofie glomerulárních 
kortikálních buněk a vakuolizace fascikulárních kortikálních buněk) a hypertrofie mlékovodů v prsní 
žláze, což by mohlo být vyvoláno amlodipinem. Tyto změny nezvyšovaly dříve hlášenou ani existující 
toxicitu jednotlivých složek, ani nevyvolávaly nové toxické působení. Synergické toxické působení 
nebylo pozorováno. 
 
Olmesartan-medoxomil (léčivá látka přípravku Sintonyn)
Ve studiích chronické toxicity u potkanů a psů vykazoval olmesartan-medoxomil účinky podobné 
účinkům jiných antagonistů AT1 receptorů a ACE inhibitorů: zvýšení močoviny a  kreatininu  v krvi, 
snížení hmotnosti srdce,  snížení  některých ukazatelů červených  krvinek  (počet erytrocytů, 
hemoglobin,  hematokrit),  histologické  indikace  poškození  ledvin  (regenerační  léze  epitelu  ledvin, 
zbytnění  bazální membrány,  dilatace  tubulů). Tyto nežádoucí  účinky  způsobené  farmakologickým 
působením olmesartan-medoxomilu se vyskytly také v preklinických studiích u jiných antagonistů 
AT1 receptorů a ACE inhibitorů a mohou být sníženy současným perorálním podáváním chloridu 
sodného.  U  obou  živočišných  druhů  bylo  zaznamenáno  zvýšení  aktivity  reninu  v plasmě  a 
hypertrofie/hyperplasie juxtaglomerulárních buněk ledvin. Zdá se, že tyto změny, které jsou typickým 
skupinovým efektem u ACE inhibitorů a antagonistů AT1 receptorů, nejsou klinicky relevantní. 
  
Stejně  jako  u  jiných  antagonistů  AT1 receptorů  bylo  zjištěno,  že olmesartan-medoxomil zvyšuje 
incidenci zlomů chromozomů v buněčných kulturách in vitro. V několika in vivo studiích, ve kterých 
byly použity velmi vysoké dávky olmesartan-medoxomilu (až 2000 mg/kg), nebyly žádné významné 
účinky  pozorovány.  Souhrnná  data  z komplexního  programu  testování  genotoxicity  naznačují,  že 
olmesartan velmi pravděpodobně nemá v podmínkách klinického použití genotoxické účinky. 
Ve dvouleté studii na potkanech ani v šestiměsíčních studiích karcinogenity na transgenních myších 
nebyl olmesartan-medoxomil karcinogenní. 
 
Ve studiích reprodukční toxicity na potkanech olmesartan-medoxomil neovlivňoval plodnost a nebyly 
zaznamenány ani žádné známky teratogenního působení. Jako u jiných antagonistů angiotenzinu II 
bylo přežití potomků po expozici olmesartan-medoxomilem sníženo a po expozici samic v pozdní fázi 
březosti a během kojení byla zaznamenána dilatace ledvinové pánvičky. Jako u jiných antihypertenziv 
bylo prokázáno, že olmesartan-medoxomil je toxičtější pro březí samice králíků než pro březí samice 
potkanů, avšak známky fetotoxického působení nebyly pozorovány. 
 
Amlodipin (léčivá látka přípravku Sintonyn)
Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie provedené na potkanech  a myších při podávání dávek přibližně 50krát vyšších 
než  je  maximální  doporučená  dávka  pro  člověka  (počítáno  mg/kg)  prokázaly  opoždění  porodu, 
prodloužení trvání porodu a snížené přežívání mláďat. 
 
Poruchy fertility
Vliv na fertilitu potkanů, kterým byl podáván amlodipin (samci 64 dnů a samice 14 dnů před pářením) 
v dávkách až 10 mg/kg/den  (osminásobek * maximální  doporučené  dávky  pro  člověka  10  mg  na 
mg/m2), nebyl zaznamenán. V jiné studii na potkanech, ve které samci potkanů dostávali amlodipin 
besilát po dobu 30 dnů v dávce srovnatelné s dávkou v mg/kg pro člověka, byl zjištěn pokles folikuly-
stimulujícího  hormonu  v plasmě  a  testosteronu  a  také  snížení  hustoty  spermatu  a  počtu  zralých 
spermatid a Sertoliho buněk. 
 
Kancerogenita, mutagenita
U  potkanů  a  myší,  kterým  byl  amlodipin  podáván  v potravě  po  dobu  2  let  v koncentracích 
vypočtených tak, aby byly zajištěny denní dávky 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyla kancerogenita 
prokázána. Nejvyšší dávka (pro myši a obdobně pro potkany dvojnásobek  * maximální doporučené 
klinicky používané dávky 10 mg na mg/m2) byla blízká maximální tolerované dávce myší, nikoli však 
potkanů. 
Studie mutagenity neodhalily žádný vliv spojený s podáváním léčiva na geny ani chromosomy. 
*Založeno na váze pacienta 50 kg