Stadamet 
 
Farmakoterapeutická skupina: Antidiabetika - léky snižující hladinu cukru v krvi. Biguanidy. 
ATC kód: A10BA 
 Mechanismus účinku 
 
Metformin patří mezi biguanidy s antihyperglykemickými účinky na bazální i postprandiální 
hyperglykemii. Nestimuluje sekreci inzulinu, a proto nezpůsobuje hypoglykemii. Metformin snižuje 
bazální hyperinzulinemii a v kombinaci s inzulinem snižuje potřebu inzulinu. 
 
Metformin uplatňuje svůj antihyperglykemický účinek 3 různými mechanismy: 
Metformin snižuje jaterní produkci glukózy. 
Metformin usnadňuje vychytávání a utilizaci glukózy v periferních tkáních, částečně zvýšením účinku 
inzulínu. 
Metformin mění obrat glukózy ve střevě: Vychytávání z oběhu se zvyšuje a vstřebávání z potravy se 
snižuje.  
Další mechanismy připisované střevu zahrnují zvýšení uvolňování glukagonu podobného peptidu (GLP-1) a snížení resorpce žlučových kyselin. Metformin mění střevní mikrobiom. 
 
Metformin může zlepšit lipidový profil u osob s hyperlipidemií. 
 
V klinických studiích bylo užívání metforminu spojeno buď se stabilní tělesnou hmotností, nebo 
s mírným úbytkem tělesné hmotnosti. 
 
Metformin je aktivátorem adenosinmonofosfát-proteinkinázy (AMPK) a zvyšuje transportní kapacitu 
všech známých typů membránových glukózových transportérů (GLUT).  
 
Farmakodynamické účinky 
U lidí, nezávisle na jeho působení na glykemii, má metformin příznivý vliv na látkovou přeměnu 
lipidů. To bylo u léčebných dávek prokázáno v kontrolovaných, střednědobých nebo dlouhodobých 
klinických studiích: metformin snižuje hladiny celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a 
triglyceridů. 
 
Klinická účinnost  
Prospektivní randomizovaná studie (UKPDS) prokázala dlouhodobou výhodu intenzivní kontroly 
krevního cukru u dospělých pacientů trpících diabetem II. typu. 
Analýza výsledků u pacientů s nadváhou, léčených pomocí metforminu po selhání samotné diety, 
prokázala: 
 výrazné snížení absolutního rizika vzniku komplikací ve spojitosti s diabetem ve skupině 
metforminu (29,8 případů / 1 000 pacientů za rok) proti samotné dietě (43,3 případů / 1 pacientů za rok), p=0,0023 a proti skupinám léčeným kombinací monoterapií deriváty 
sulfonylurey  a inzulínem (40,1 případů / 1 000 pacientů za rok), p=0,0034; 
 výrazné snížení absolutního rizika úmrtí ve spojitosti s diabetem: metformin 7,5 případů / 
000 pacientů za rok, samotná dieta 12,7 případů / 1 000 pacientů za rok, p = 0,017; 
 výrazné snížení absolutního rizika celkových úmrtí: metformin 13,5 případů / 1 000 pacientů za 
rok proti samotné dietě 20,6 případů / 1 000 pacientů za rok (p =0,011) a proti skupinám 
léčeným kombinací monoterapií deriváty sulfonylurey a inzulínem 18,9 případů / 
000 pacientů za rok (p=0,021); 
 výrazné snížení absolutního rizika infarktu myokardu: metformin 11 případů / 1 000 pacientů za 
rok, samotná dieta 18 případů / 1 000 pacientů za rok (p=0,01). 
 
V klinických výsledcích nebyl přínos užívání metforminu jako sekundární léčby v kombinaci 
s deriváty  sulfonylurey prokázán. 
U diabetu I. typu byl u vybraných pacientů podáván metformin v kombinaci s inzulínem, klinická 
prospěšnost této kombinace však nebyla oficiálně uznána. 
 
 Pediatrická populace 
 
Kontrolované klinické studie u omezené pediatrické populace ve věku 10 až 16 let, léčených po dobu 
roku, prokázaly při glykemické kontrole podobnou reakci jako u dospělých.