Telmisartan/hydrochlorothiazid sandoz 
 
Při současném podávání hydrochlorothiazidu a telmisartanu nedochází u zdravých dobrovolníků 
k vzájemnému ovlivnění farmakokinetiky jednotlivých látek. 
 
Absorpce
Telmisartan: Po perorálním podání je maximální koncentrace telmisartanu dosaženo za 0,5 - 1,5 hodiny 
po podání dávky. Absolutní biologická dostupnost telmisartanu v dávce 40 mg činila 42 %, v dávce 
160 mg 58 %. Jídlo nepatrně redukuje biologickou dostupnost telmisartanu s redukcí plochy pod 
křivkou závislosti plazmatických koncentrací na čase (AUC) přibližně o 6 % (dávka 40 mg) a 19 % 
(dávka 160 mg). Po 3 hodinách po podání telmisartanu nalačno nebo současně s jídlem se jeho 
plazmatické koncentrace neliší. Nepředpokládá se, že by menší redukce AUC mohla vést ke snížení 
terapeutické účinnosti. Telmisartan se při opakovaném podávání v plazmě významně nekumuluje. 
Hydrochlorothiazid: Po perorálním podání kombinace telmisartan/hydrochlorothiazid je maximálních 
hladin hydrochlorothiazidu dosaženo přibližně za 1,0 - 3,0 hodiny po podání dávky. Na základě 
kumulativního renálního vylučování hydrochlorothiazidu byla absolutní biologická dostupnost 
okolo 60 %. 
 
Distribuce 
Telmisartan je významně vázán na plazmatické proteiny (> 99,5 %), především na albumin a kyselý 
alfa-1-glykoprotein. Zdánlivý distribuční objem telmisartanu je přibližně 500 litrů, což navíc svědčí 
o jeho tkáňové vazbě. 
Hydrochlorothiazid je z 68 % vázán na bílkoviny v plazmě a jeho zdánlivý distribuční objem je 0,83 - 
1,14 l/kg. 
 
Biotransfomace
Telmisartan je metabolizován konjugací na farmakologicky neaktivní acylglukuronid. Glukuronid 
mateřské sloučeniny je jediným metabolitem identifikovaným u člověka. Po podání jednotlivé 
dávky telmisartanu značeného 14C představuje glukuronid přibližně 11% měřené radioaktivity v 
plazmě. Izoenzymy cytochromu P450 nejsou do metabolismu telmisartanu zapojeny. 
Hydrochlorothiazid není u člověka metabolizován. 
 
Eliminace
Telmisartan: Po intravenózním i po perorálním podání byla většina 14C značeného telmisartanu v 
podané dávce (> 97%) vyloučena stolicí cestou biliární sekrece. Jen nepatrné množství bylo nalezeno 
v moči. Celková plazmatická clearance telmisartanu po perorálním podání je > 1500 ml/min. 
Terminální eliminační poločas byl větší než 20 hodin. 
 
Hydrochlorothiazid je téměř kompletně v nezměněné podobě vylučován močí. Okolo 60 % perorální 
dávky je eliminováno během 48 hodin. Renální clearance činí přibližně 250 - 300 ml/min. 
Terminální eliminační poločas hydrochlorothiazidu je 10 - 15 hodin. 
 
Linearita/nelinearita
Telmisartan: Farmakokinetika perorálně podaného telmisartanu v dávkách 20 - 160 mg není 
lineární díky většímu než proporcionálnímu nárůstu plazmatických koncentrací (Cmax a AUC) při 
narůstajících dávkách. 
Hydrochlorothiazid vykazuje lineární farmakokinetiku. 
 
Starší pacienti
Farmakokinetika telmisartanu pacientů starších a pacientů mladších 65 let se neliší. 
 
Pohlaví
Plazmatické koncentrace telmisartanu jsou obecně 2 - 3x vyšší u žen než u mužů. Nicméně v 
klinických studiích nebyla u žen shledána významně vyšší odezva krevního tlaku nebo významně 
vyšší incidence ortostatické hypotenze. Úprava dávkování není nutná. Existovala zde tendence k 
vyšším plazmatickým koncentracím hydrochlorothiazidu u žen oproti mužům. Není to považováno za 
klinicky významné. 
 
Porucha funkce ledvin
Renální vylučování nepřispívá ke clearance telmisartanu. Na základě zkušeností s pacienty s 
mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 - 60 ml/min, průměr 
okolo 50 ml/min) není nutná žádná úprava dávkování u pacientů se sníženou renální funkcí. 
Telmisartan není z krve odstraňován hemodialýzou. U pacientů s poruchou renální funkce je 
rychlost eliminace hydrochlorothiazidu snížena. V typické studii na pacientech s průměrnou 
clearance kreatininu 90 ml/min byl eliminační poločas hydrochlorothiazidu prodloužen. U pacientů 
s nefunkční ledvinou je eliminační poločas okolo 34 hodin. 
 
Porucha funkce jater
Farmakokinetické studie u pacientů s poruchou funkce jater prokázaly zvýšení hodnot absolutní 
biologické dostupnosti telmisartanu téměř na 100 %. Poločas eliminace se u pacientů s poruchou 
funkce jater nemění.