Verospiron 
Současné  užívání spironolaktonu  s jinými  kalium šetřícími  diuretiky,  ACE  inhibitory,  antagonisty 
receptoru pro angiotenzin II, blokátory aldosteronu, doplňky draslíku, dietou bohatou na draslík nebo 
náhražkami kuchyňské soli obsahujícím draslík může vést k hyperkalemii. 
 
Kromě jiných léčivých přípravků, o nichž je známo, že způsobují hyperkalemii, může současné použití 
trimethoprimu/sulfamethoxazolu (kotrimoxazol) spolu se spironolaktonem vést ke klinicky relevantní 
hyperkalemii.  
Imunosupresiva,  cyklosporin  a  tacrolimus,  mohou  zvýšit  riziko  hyperkalemie  navozené 
spironolaktonem. 
Kolestyramin může také zvýšit riziko hyperkalemie a hyperchloremické acidózy. 
Tricyklická antidepresiva a antipsychotika mohou zesílit hypotenzivní účinek spironolaktonu. 
Antihypertenziva: dochází k zesílení účinku antihypertenziv a může být potřeba jejich dávku při přidání 
spironolaktonu k léčbě snížit a poté upravit dle potřeby. Vzhledem k tomu, že ACE inhibitory snižují 
tvorbu  aldosteronu,  nemají  se  rutinně  podávat  se  spironolaktonem,  zvláště  u  pacientů  se  známou 
poruchou funkce ledvin. 
Současné podávání glycerol-trinitrátu nebo jiných vazodilatancií může ještě více prohloubit snížení 
krevního tlaku způsobené spironolaktonem. 
Alkohol,  barbituráty a narkotika: mohou   prohloubit   spironolaktonem   navozenou   ortostatickou 
hypotenzi. 
Kortikosteroidy, ACTH: může se vyskytnout výraznější elektrolytová deplece, zvláště hypokalemie. 
Presorické aminy (např. norepinefrin): spironolakton snižuje vaskulární odpověď na norepinefrin. Proto 
je potřeba opatrnost v péči o pacienty, kteří jsou léčeni spironolaktonem a podstupují místní nebo 
celkovou anestezii. 
Nesteroidní antiflogistika (NSAID): u některých pacientů mohou NSAID snížit diuretický, natriuretický 
a antihypertenzivní účinek kličkových, kalium šetřících a thiazidových diuretik. Kombinace NSAID, 
jako je např. acetylsalicylová kyselina, indometacin a kyselina mefenamová, s kalium šetřícími diuretiky 
byla spojena se závažnou hyperkalemií. Proto je při současném užití spironolaktonu a NSAID třeba 
pacienta pečlivě sledovat, aby se zajistilo, že bylo dosaženo požadovaného účinku diuretika. 
Digoxin: spironolakton může zvýšit poločas digoxinu. To může vést ke zvýšení hladin digoxinu v séru 
a následně k digitalisové toxicitě. Při podávání spironolaktonu může být potřeba snížení dávky digoxinu 
a pečlivé sledování pacienta, aby se předešlo nízké digitalizaci. 
Interakce léku s laboratorními vyšetřeními: v literatuře se objevilo několik hlášení o možném ovlivnění 
digoxinových radioimunoesejí spironolaktonem nebo jeho metabolity. Klinický význam není dosud 
objasněn. 
Ve fluorometrických esejích může spironolakton ovlivnit určení látek s podobnými fluorescenčními 
charakteristikami (např. kortizol, epinefrin). 
Spironolakton se váže na androgenní receptor a může zvyšovat hladiny prostatického specifického 
antigenu (PSA) u pacientů s maligním nádorem prostaty léčených abirateronem. Použití s abirateronem 
se nedoporučuje. 
Fenazon: spironolakton zvyšuje metabolismus fenazonu. 
Lithium: lithium se obecně s diuretiky podávat nemá. Diuretika snižují renální clearance lithia a zvyšují 
riziko lithiové toxicity. 
Karbenoxolon: karbenoxolon může způsobit retenci sodíku a tím snížit účinnost spironolaktonu. Je třeba 
se vyhnout souběžnému užití těchto dvou látek. 
Karbamazepin: karbamazepin může při současném podání s diuretiky způsobit klinicky signifikantní 
hyponatremii. 
Heparin,     nízkomolekulární   heparin: současné   užití   spironolaktonu   s heparinem     nebo 
s nízkomolekulárním heparinem může vést k závažné hyperkalemii. 
 
Riziko  ventrikulárních  arytmií  se  zvyšuje  při  současném  podání antihistaminika terfenadinu  a 
spironolaktonu, a to z důvodu hypokalemie a nerovnováhy jiných elektrolytů. 
Spironolakton může snížit antikoagulační účinek kumarinových derivátů. 
Spironolakton může zvýšit účinek analogů GnRH (triptorelin, buserelin, gonadorelin).