Zaxoran 
 
Současné podávání opakovaných dávek sitagliptinu (50 mg dvakrát denně) a metforminu (1 mg  dvakrát  denně)  pacientům s  diabetem typu  2  významnou měrou  neovlivnilo farmakokinetiku 
sitagliptinu ani metforminu. 
 
Farmakokinetické studie lékových interakcí s přípravkem Zaxoran nebyly provedeny; takovéto 
studie však byly provedeny s jednotlivými léčivými látkami, sitagliptinem a metforminem. 
Souběžné použití se nedoporučuje 
Alkohol
Intoxikace alkoholem je spojená se zvýšeným rizikem laktátové acidózy, zvláště v případech 
hladovění nebo při malnutrici nebo poruše funkce jater. 
 
Jódové kontrastní látky
Přípravek Zaxoran musí být vysazen před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho 
podávání nesmí být znovu zahájeno nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, 
že byla znovu vyhodnocena renální funkce a bylo zjištěno, že je stabilní (viz body 4.3 a 4.4). 
 
Kombinace vyžadující opatrnost při užití
Některé léčivé přípravky mohou nepříznivě ovlivnit renální funkci, což může zvýšit riziko 
laktátové acidózy; jsou to např. NSAID, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy (COX) 
II, ACE inhibitory, antagonisté receptorů pro angiotenzin II a diuretika, zvláště kličková. Při 
zahájení nebo užívání takových přípravků v kombinaci s metforminem je nutné pečlivé 
Stránka 6 z 21 
monitorování renální funkce. 
 
Současné používání léků, které interferují se společnými renálními tubulárními transportními 
systémy, které se podílí na renální eliminaci metforminu (např. transportér organických kationtů 
[OCT2] / inhibitory vícelékové a toxické extruze [MATE] jako ranolazin, vandetanib, 
dolutegravir a cimetidin), může zvyšovat systémovou expozici metforminu a riziko laktátové 
acidózy. Zvažte přínosy a rizika současného používání. Při současném podávání těchto přípravků 
je nutno zvážit pečlivé monitorování glykemie, úpravu dávky v doporučeném dávkovém rozmezí 
a změnu léčby diabetu. 
 
Glukokortikoidy (podávané systémově nebo lokálně), beta-2-agonisté a diuretika mají vlastní 
hyperglykemickou aktivitu. Pacienta je nutno informovat, přičemž monitorování krevní glukózy 
musí být prováděno častěji, zejména na začátku léčby takovými léčivými přípravky. V případě 
potřeby musí být dávka antidiabetického léčivého přípravku během léčby dalším léčivým 
přípravkem a po jeho vysazení upravena. 
 
ACE inhibitory mohou snižovat hladiny glukózy v krvi. V případě potřeby musí být dávka 
antidiabetického léčivého přípravku během léčby dalším léčivým přípravkem a po jeho vysazení 
upravena. 
 
Vliv jiných léčivých přípravků na sitagliptin
Dále popsané in vitro a klinické údaje naznačují, že riziko klinicky významných 
interakcí při současném podávání jiných léčivých přípravků je nízké. 
 
Studie in vitro ukázaly, že primární odpovědnost enzymů za omezený metabolismus sitagliptinu má 
CYP3A4 za přispění CYP2C8. U pacientů s normální funkcí ledvin hraje metabolismus, včetně 
cesty CYP3A4, v clearance sitagliptinu pouze malou roli. Metabolismus může hrát důležitější roli 
v eliminaci sitagliptinu při těžké poruše funkce ledvin nebo při terminálním stádiu onemocnění 
ledvin (ESRD). Z tohoto důvodu je možné, že silné inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol, 
itrakonazol, ritonavir, klarithromycin) by mohly změnit farmakokinetiku sitagliptinu u pacientů 
s těžkou poruchou funkce ledvin nebo ESRD. Účinky silných inhibitorů CYP3A4 při poruše 
funkce ledvin nebyly v klinické studii hodnoceny. 
 
Studie transportu in vitro ukázaly, že sitagliptin je substrátem p-glykoproteinu a transportéru 
organických aniontů 3 (OAT3). Transport sitagliptinu zprostředkovaný OAT3 byl in vitro 
inhibován probenecidem, avšak riziko klinicky významných interakcí je považováno za nízké. 
Souběžné podávání inhibitorů OAT3 nebylo in vivo hodnoceno. 
 
Cyklosporin: Byla provedena studie s cílem posoudit účinek cyklosporinu, který je silným 
inhibitorem P-glykoproteinu, na farmakokinetiku sitagliptinu. Současné perorální podání jediné 
100mg dávky sitagliptinu a jediné 600mg perorální dávky cyklosporinu zvýšilo hodnotu AUC 
sitagliptinu přibližně o 29 % a Cmax sitagliptinu přibližně o 68 %. Tyto změny ve farmakokinetice 
sitagliptinu nebyly považovány za klinicky významné. Nedošlo k významné změně renální 
clearance sitagliptinu. Proto se ani u jiných inhibitorů P-glykoproteinu nepředpokládají 
významné interakce. 
 
Vliv sitagliptinu na jiná léčiva
Digoxin: Sitagliptin měl na plazmatické koncentrace digoxinu malý vliv. Při podávání digoxinu 
v dávce 0,25 mg současně se 100 mg sitagliptinu denně po dobu 10 dní se hodnota AUC digoxinu 
v plazmě zvýšila v průměru o 11 % a hodnota Cmax v plazmě v průměru o 18 %. Žádná úprava 
dávky digoxinu se nedoporučuje. Přesto pacienti s rizikem toxicity digoxinu musí být sledováni 
v případě, že se sitagliptin a digoxin podávají současně. 
 
Údaje in vitro naznačují, že sitagliptin neinhibuje ani neindukuje isoenzymy CYP450. V 
klinických studiích neměnil sitagliptin významným způsobem farmakokinetiku metforminu, 
glibenklamidu, simvastatinu, rosiglitazonu, warfarinu, ani perorální antikoncepce, čímž byly in 
vivo podány důkazy nízké tendence k vyvolávání interakcí se substráty CYP3A4, CYP2C8, 
Stránka 7 z 21 
CYP2C9 a s organickým kationtovým transportérem (organic cationic transporter, OCT). 
Sitagliptin může být mírným inhibitorem p-glykoproteinu in vivo.