Zolpidem-ratiopharm 
 
Pokud je to možné, má být příčina insomnie identifikována a faktory podílející se na jejím 
vzniku léčeny dříve, než je předepsáno hypnotikum. Pokud nedojde ke zmírnění insomnie po 
7-14 dnech léčby, může to indikovat přítomnost primárního psychického nebo fyzického 
onemocnění,  které má být  diagnostikováno. Stav nemocného má být v pravidelných 
intervalech pečlivě přehodnocován. 
 
Dechová nedostatečnost 
Hypnotika mohou tlumit aktivitu dechového centra, zolpidem je proto třeba předepisovat 
opatrně pacientům se sníženou respirační funkcí (viz bod 4.8). Rovněž je třeba vzít v úvahu, 
že  anxieta  nebo  agitovanost  jsou  popisovány  jako  příznaky  dekompenzované  respirační 
insuficience. Studie u zdravých osob nebo u pacientů s lehkou až středně těžkou chronickou 
obstrukční plicní nemocí však dosud tlumivý účinek zolpidemu neprokázaly. 
 
Porucha funkce jater 
Podání  zolpidemu  pacientům  s  těžkou  poruchou  funkce  jater  může  přispět  ke  vzniku 
encefalopatie, proto se přípravek těmto pacientům nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 4.8). 
 
Psychotická onemocnění 
Hypnotika jako např. zolpidem nejsou doporučena k primární léčbě psychotických 
onemocnění.  
 
Amnézie 
Sedativa a hypnotika, jako je např. zolpidem, mohou vyvolat anterográdní amnézii, ke které 
nejčastěji dochází několik hodin po podání přípravku. Aby se snížilo toto riziko, je třeba 
zajistit, aby pacienti mohli spát bez přerušení 8 hodin (viz bod 4.8).  
 
Myšlenky na sebevraždu / pokus o sebevraždu /sebevražda a deprese  
Zolpidem, stejně jako ostatní benzodiazepiny a jim podobné látky, se má podávat opatrně 
pacientům s příznaky deprese a se sebevražednými sklony v anamnéze. Pacientům se 
sebevražednými sklony se má vzhledem k riziku záměrného předávkování předepisovat 
nejmenší možné balení přípravku. Během léčby zolpidemem může být odhalena dříve 
existující deprese. Protože nespavost může být projevem deprese, má být v případě 
přetrvávání nespavosti přehodnocena stanovená diagnóza.  
Několik epidemiologických studií ukazuje na zvýšený výskyt sebevražd a sebevražedných 
pokusů u pacientů, bez ohledu na to, zda trpí depresí, či nikoliv, jsou-li léčeni benzodiazepiny 
a jinými hypnotiky včetně zolpidemu. Kauzální souvislost nebyla stanovena.  
 
Jiné psychiatrické a "paradoxní" reakce 
Při podávání sedativ a hypnotik, jako je zolpidem, se mohou vyskytnout příznaky, jako je 
neklid, zhoršení nespavosti, agitovanost, podrážděnost, agresivita, bludy, zuřivost, noční 
můry, halucinace, psychóza, abnormální chování a další nežádoucí poruchy chování. Pokud k 
nim dojde, má se podávání přípravku přerušit. Tyto projevy jsou pravděpodobnější u starších 
nemocných.  
 
 
Somnambulismus a související chování 
U pacientů, kteří užívali zolpidem a nebyli zcela probuzeni, byly hlášeny poruchy chování ve 
spánku včetně náměsíčnosti a s ní spojeném chování, jako např. „řízení vozidla ve spánku“, 
příprava  a  konzumace  jídla,  telefonování  nebo  soulož.  Pacient  si  tuto  činnost  zpětně 
nepamatuje.  Tyto  poruchy  se  mohou  objevit  po  prvním  nebo  jakémkoliv  dalším  užití 
zolpidemu. V případě, že pacient zaznamená poruchy chování ve spánku, musí být léčba z 
důvodu rizika pro pacienta i pro okolí ihned ukončena (viz bod 4.3). Riziko výskytu takového 
chování se zvyšuje při užití zolpidemu s alkoholem a dalšími látkami tlumícími centrální 
nervový systém, stejně jako při překročení maximální doporučené dávky zolpidemu. 
 
Porucha psychomotorických funkcí v následující den 
Zolpidem, stejně jako další sedativa/hypnotika, má tlumivý účinek na CNS. 
Riziko poruchy psychomotorických funkcí, včetně zhoršené schopnosti řízení, je v následující 
den vyšší, pokud:  
• je zolpidem užit méně než 8 hodin před provozováním aktivit vyžadujících duševní bdělost 
(viz bod 4.7);  
• je užitá dávka vyšší než doporučená;  
• je zolpidem kombinován s jinými přípravky tlumícími činnost CNS, přípravky zvyšujícími 
hladinu zolpidemu v krvi, alkoholem nebo drogami (viz bod 4.5).  
 
Dávku zolpidemu je nutno užít najednou bezprostředně před spaním a během téže noci 
neužívat další. 
 
Tolerance
Po opakovaném podávání krátkodobě působících benzodiazepinů a jim podobných látek, jako 
je zolpidem, může v průběhu několika týdnů dojít k poklesu hypnotického účinku.  
 
Závislost
Podávání zolpidemu může vést k jeho zneužití a/nebo rozvoji fyzické a psychické závislosti. 
Riziko závislosti se zvyšuje s dávkou a délkou léčby. Riziko zneužití a závislosti je také vyšší 
u  pacientů  s anamnézou  psychiatrických  onemocnění  a/nebo  závislosti  na alkoholu, 
návykových látkách nebo lécích. Pacienti  s anamnézou závislosti na alkoholu, návykových 
látkách nebo lécích mohou zolpidem užívat jen s maximální opatrností.  
Při vzniku fyzické závislosti je náhlé ukončení léčby doprovázeno abstinenčními příznaky, 
jako jsou např. bolest hlavy, svalové bolesti, extrémní úzkost a napětí, neklid, zmatenost  a 
podrážděnost.  V  těžkých  případech  může  dojít  k  následujícím  projevům:  derealizace, 
depersonalizace,  hyperakuze,  parestezie,  přecitlivělost  na  světlo,  hluk  a  fyzický  kontakt, 
halucinace nebo epileptické záchvaty. 
 
Návrat nespavosti
Po vysazení se  mohou přechodně a s větší intenzitou  objevit příznaky, které původně vedly 
k léčbě  benzodiazepiny  a  benzodiazepinům  podobnými  látkami.  Mohou  též  být  spojeny 
s dalšími reakcemi včetně změn nálady, anxiety nebo neklidu.  
Důležité je pacienta informovat o této  možnosti a minimalizovat tak jeho obavy,  pokud  po 
vysazení léčiva k těmto příznakům dojde.  V případě benzodiazepinů a jim podobných látek s 
krátkodobým  účinkem  mohou  vzniknout  abstinenční  příznaky  i  během  intervalu  mezi 
dávkami. 
 
Specifické skupiny pacientů 
Starší a oslabení pacienti mají užívat nižší dávky: viz doporučené dávkování (viz bod 4.2). 
 
Závažná poranění 
Vzhledem ke svým farmakologickým vlastnostem může zolpidem způsobovat ospalost a 
snižovat pozornost, což může vést k pádům a následně k závažným poraněním.  
 
 
Pacienti se syndromem dlouhého QT intervalu 
In  vitro studie prokázala, že v experimentálních podmínkách za použití velmi vysokých 
koncentrací může dojít k redukci aktivity draslíkových kanálů vztahující se k hERG. Nejsou 
známy možné následky této skutečnosti u pacientů s vrozeným syndromem dlouhého QT 
intervalu. Jako preventivní opatření se u pacientů se známým vrozeným syndromem dlouhého 
QT  intervalu  doporučuje  při  léčbě  zolpidemem  pečlivě  zvážit  poměr  mezi  přínosem  a 
rizikem. 
 
 
Riziko plynoucí ze současného užívání s opioidy 
Současné užívání přípravku  Zolpidem  ratiopharm a opioidů může vést k sedaci, respirační 
depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné předepisování sedativ, jako 
jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky (jako přípravek Zolpidem ratiopharm), spolu 
s opioidy  vyhrazeno  pro  pacienty,  u nichž nejsou alternativní možnosti léčby. V případě 
rozhodnutí předepsat přípravek Zolpidem ratiopharm současně s opioidy je nutné předepsat 
nejnižší  účinnou  dávku  na  nejkratší  možnou  dobu  léčby  (viz  také  obecné  doporučení 
dávkování v bodě 4.2).  
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a 
sedace. V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby 
o těchto symptomech věděli (viz bod 4.5). 
 
Přípravek  obsahuje  laktózu.   Pacienti   se vzácnými  dědičnými  problémy  s intolerancí 
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento 
přípravek užívat. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované 
tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.