Zypadhera 
 
Je nutné věnovat zvýšenou péči odpovídající injekční technice, aby se předešlo neúmyslnému 
intravaskulárním nebo subkutánnímu podání  
Použití u akutně agitovaných pacientů nebo u pacientů se závážným psychotickým stavem 
Přípravek ZYPADHERA by neměl být použit k léčbě pacientů se schizofrenií, kteří trpí akutní 
agitovaností nebo závažným psychotickým stavem, který vyžaduje okamžitou kontrolu příznaků. 
 
Post-injekční syndrom
V klinických studiích před uvedením přípravku na trh byly po aplikaci přípravku ZYPADHERA u 
pacientů hlášeny reakce představované známkami a symptomy shodnými s příznaky předávkování 
olanzapinem. K těmto reakcím došlo u přibližně <0,1% injekcí a přibližně u 2% pacientů. U většiny 
těchto pacientů došlo k rozvoji známek sedace zaznamenané příznaky patřily extrapyramidové příznaky, dysartrie, ataxie, agresivita, závratě, slabost, 
hypertenze a křeče. Ve většině případů se prvotní známky a příznaky spojené s touto reakcí objevily 
v průběhu 1 hodiny po injekci a ve všech případech bylo hlášeno plné zotavení během 24-72 hodin po 
injekci. K reakcím došlo vzácně na pozorování na zdravotnickém pracovišti po dobu 3 hodin po každé aplikaci přípravku 
ZYPADHERA. Od doby registrace přípravku ZYPADHERA jsou postmarketingová hlášení týkající 
se post-injekčního syndromu obecně v souladu se zkušenostmi získanými z klinických studií. 
 
Pacienti by měli být po každé injekci sledováni na zdravotnickém pracovišti náležitě vyškoleným 
personálem po dobu nejméně 3 hodin pro zjištění známek a příznaků odpovídajících předávkování 
olanzapinem.  
 
Bezprostředně před opuštěním zdravotnického zařízení by mělo být potvrzeno, že pacient je bdělý, 
orientovaný a nejeví žádné známky a příznaky předávkování. Při podezření na předávkování by mělo 
monitorování a důkladný lékařský dohled pokračovat do doby, než vyšetření prokáže odeznění 
příznaků a známek předávkování. Podle klinické potřeby se má tříhodinové sledování prodloužit u 
pacientů, kteří vykazují známky nebo příznaky odpovídající předávkování olanzapinem. 
 
Pacienti by měli být poučeni, aby po zbytek dne po injekci sledovali případné známky a symptomy 
předávkování vyplývající z post-injekčního syndromu, aby byli schopni si v případě nutnosti zajistit 
pomoc, a že by neměli řídit ani obsluhovat nebezpečné stroje  
Pokud je pro zvládnutí post-injekčních nežádoucích účinků nutné podání benzodiazepinů, je 
doporučeno důkladné vyhodnocení klinického stavu s ohledem na nadměrnou sedaci a 
kardiorespirační útlum  
Nežádoucí účinky v místě aplikace
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem spojeným s místem aplikace byla bolest. Většina těchto 
nežádoucích účinků byla hlášena jako „mírné“ až „střední“ intenzity. Vyskytne-li se nežádoucí účinek 
v místě aplikace, měla by být ke zvládnutí této příhody přijata odpovídající opatření  
Psychózy a poruchy chování související s demencí
Olanzapin není doporučen k podávání u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími 
s demencí z důvodu zvýšené mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem 
kontrolovaných studiích a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených perorálním olanzapinem 
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo incidence úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 
65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění s aspiracíperorálním olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených 
rizikových faktorech nezávislá. 
 
Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí účinky tranzitorní ischemické atakyzaznamenáno trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s 
placebem u nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly 
zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo 
smíšená demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena. 
 
Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu k léčbě psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů 
s Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí 
než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací a perorální olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích 
museli mít pacienti na začátku studie stabilní a nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika 
zbývající dobu studie. Počáteční dávka perorálního olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře 
mohla být titrována do maximální dávky 15 mg/den. 
 
Neuroleptický maligní syndrom NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy 
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s perorálním olanzapinem. Klinické příznaky 
NMS jsou hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a příznaky autonomní instability 
zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii se u pacienta objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně 
vysoká horečka i bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně 
olanzapinu vysazena. 
 
Hyperglykémie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo rozvoj nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně 
s ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu 
s používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např. 
měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 
následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně 
přípravku ZYPADHERA, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie polydipsie, polyurie, polyfagie a slabostdiabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. 
Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po 
záhájení podávání olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce.  
 
Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány 
nežádoucí změny hladin lipidů klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj 
poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léčivy, včetně přípravku 
ZYPADHERA, by v souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně 
kontrolovány hladiny lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 
následně vždy každých 5 let. 
 
Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita olanzapinu, zkušenosti během klinických 
studií ukázaly nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože však klinické zkušenosti s podáváním 
olanzapinu u pacientů s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená 
pozornost, pokud je olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo 
podobnými stavy. 
 
Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny 
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, se známkami a 
příznaky poškození jater, s preexistující sníženou funkční rezervou jaterní funkce a u pacientů 
léčených potenciálně hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li 
u pacientů diagnostikována hepatitida kombinovaného poškození jater 
Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u 
pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní 
dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo 
chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla 
často hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu  
Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby perorálním olanzapinem byly vzácně příznaky jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nauzea nebo zvracení.  
 
QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených perorálním olanzapinem klinicky významné 
prodloužení QTc intervalu vstupním vyšetření u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 mssignifikantních rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. V klinických 
studiích s olanzapinem práškem pro přípravu roztoku pro injekce nebo s přípravkem ZYPADHERA 
nebylo podávání olanzapinu spojeno s přetrvávajícím zvýšením absolutního QT nebo QTCc intervalu. 
Přesto je třeba zvýšené opatrnosti, je-li olanzapin předepisován s léky prodlužujícími QTc interval, 
obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu, s městnavým 
srdečním selháním, se srdeční hypertrofií, s hypokalémií nebo hypomagnezémií. 
 
Tromboembolismus
Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často 1%Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního 
tromboembolismu, je nutné identifikovat a vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory, např. 
imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření. 
 
Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při 
současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro 
jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, u kterých se 
vyskytují faktory snižující křečový práh. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně 
často. Ve většině těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory. 
 
Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl perorální olanzapin statisticky významně méně 
často spojen s nově hlášenou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání 
vzrůstá. Pokud se u pacienta léčeného olanzapinem objeví známky a symptomy pozdní dyskineze, 
mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit 
nebo se objevit po přerušení léčby.  
 
Posturální hypotenze
V klinických studiích s olanzapinem byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. 
U pacientů starších 65 let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak. 
 
Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy 
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé 
srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali 
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání 
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy. 
 
Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u 
pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné 
hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu  
Použití u starší populace O použití přípravku ZYPADHERA u pacientů starších 75 let nejsou k dispozici žádné údaje. 
Vzhledem k biochemickým a fyziologickým změnám a vzhledem k redukci svalové hmoty není u této 
podskupiny pacientů doporučeno tuto lékovou formu nasazovat. 
 
Sodík
Po rekonstituci tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol lahvičce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.