Tenoretic

Příznaky předávkování mohou zahrnovat bradykardii, hypotenzi, akutní srdeční nedostatečnost a
bronchospasmus.

Při předávkování je třeba pečlivé sledování pacienta na jednotce intenzivní péče, výplach žaludku,
podání aktivního uhlí a projímadla k zábraně vstřebání léčivého přípravku ještě přítomného
v zažívacím ústrojí, podání plazmy nebo náhrad plazmy k léčení hypotenze a šoku. Je možné zvážit
hemodialýzu nebo hemoperfuzi.

Těžké bradykardii lze čelit nitrožilním podáním 1-2 mg atropinu a/nebo kardiostimulací. Pokud je
zapotřebí, může následovat nitrožilní bolusové podání glukagonu v dávce 10 mg. Podle potřeby lze
podání glukagonu opakovat nebo pokračovat nitrožilní infuzí v dávce 1-10 mg/hodinu podle odpovědi.
Pokud nemá podání glukagonu odezvu nebo glukagon není dosažitelný, je vhodné podat stimulans
beta-receptorů, např. dobutamin v nitrožilní infuzi v dávce 2,5-10 mikrogramů/kg/min. Dobutamin
může být vzhledem ke svému pozitivně inotropnímu účinku také použit k léčbě hypotenze a akutní
srdeční nedostatečnosti. Je však pravděpodobné, že tyto dávky budou nedostatečné k odstranění
kardiálních účinků beta-blokády, pokud došlo ke značnému předávkování. V případě potřeby musí být
tedy dávka dobutaminu zvýšena podle klinického stavu pacienta tak, aby bylo dosaženo požadované
odpovědi.

Bronchospasmus se obvykle daří zvládnout pomocí bronchodilatačních léků.

Při značné diuréze je třeba udržovat rovnováhu tekutin a elektrolytů.