Imasup

– Allopurinol, oxipurinol, thiopurinol a další inhibitory xantinoxidázy. Na základě neklinických
údajů mohou další inhibitory xantinoxidázy jako je febuxostat prodloužit aktivitu azathioprinu,
což může mít za následek výraznější útlum kostní dřeně. Současné podávání se nedoporučuje,
protože dostupné údaje nejsou dostatečné pro stanovení odpovídajícího snížení dávky
azathioprinu.

– Existují klinické důkazy, že azathioprin antagonizuje účinek nedepolarizujících myorelaxancií.
Experimentální údaje potvrzují, že azathioprin ruší neuromuskulární blokádu vyvolanou
nedepolarizujícími látkami a ukazují, že azathioprin zesiluje neuromuskulární blokádu vyvolanou
depolarizujícími látkami (viz bod 4.4). Pacienti musí být upozorněni, aby před chirurgickým
zákrokem informovali anesteziologa o léčbě azathioprinem.

– Při kombinaci azathioprinu s jinými imunosupresivy, například s cyklosporinem nebo takrolimem,
je třeba vzít v úvahu vyšší riziko nadměrné imunosuprese.

– Byly pozorovány interakce mezi azathioprinem a infliximabem při léčbě Crohnovy choroby. U
pacientů současně užívajících azathioprin bylo zaznamenáno přechodné zvýšení hladin 6-TGN
(nukleotidu 6-thioguaninu, aktivního metabolitu azathioprinu) a snížení průměrného počtu
leukocytů v prvních týdnech po infuzi infliximabu, které se po 3 měsících vrátily k předchozím
hladinám.



– Existuje riziko zvýšeného myelosupresivního účinku azathioprinu v důsledku inhibice jeho
metabolismu v játrech, pokud je azathioprin podáván současně s deriváty kyseliny
aminosalicylové, například s olsalazinem, mesalazinem a sulfasalazinem (viz bod 4.4).

– Byla hlášena inhibice antikoagulačního účinku warfarinu a fenprokumonu při jejich současném
podávání s azathioprinem. Srážlivost je proto nutné pečlivě sledovat (viz bod 4.4).

– Současná léčba azathioprinem a inhibitory ACE, trimethoprimem/sulfamethoxazolem,
cimetidinem nebo indomethacinem zvyšuje riziko myelosuprese (viz bod 4.4).

– Současná léčba azathioprinem a látkami s myelosupresivními/cytotoxickými vlastnostmi může
zesílit myelotoxické účinky. Platí to rovněž pro myelosupresivní léčbu dokončenou jen krátce před
zahájením léčby azathioprinem (viz bod 4.4).

– Bylo prokázáno, že furosemid snížil metabolismus azathioprinu lidskou jaterní tkání in vitro.
Klinický význam není znám.

– Imunosupresivní aktivita azathioprinu může vést k netypické a potenciálně škodlivé odpovědi na
živé vakcíny, a proto je z teoretických důvodů podávání živých vakcín pacientům léčeným
azathioprinem kontraindikováno (viz bod 4.3). Je pravděpodobná slabší odpověď na neživé
vakcíny a taková odpověď na vakcínu proti hepatitidě B byla pozorována mezi pacienty léčenými
kombinací azathioprinu a kortikosteroidů. Malá klinická studie ukázala, že standardní léčebné
dávky azathioprinu neovlivňují škodlivě odpověď na polyvalentní pneuomokokovou vakcínu, jak
bylo vyhodnoceno na základě průměrné koncentrace specifických antikapsulárních protilátek (viz
bod 4.4).

– Perorální dávka 20 mg/m² methotrexátu zvýšila AUC 6-merkaptopurinu o cca 31 %, kdežto
intravenózní podání 2 respektive 5 g/m² methotrexátu zvýšilo AUC 6-merkaptopurinu o 69,
respektive 93 %. V případě současného podávání vysokých dávek methotrexátu je tedy nutné
upravit dávku azathioprinu tak, aby byl počet bílých krvinek dostatečný.