Buprenorphine sandoz

Obecná charakteristika léčivé látky
Buprenorfin se váže na plasmatické proteiny z asi 96 %.

Buprenorfin se metabolizuje v játrech na N-dealkylbuprenorfin (norbuprenorfin) a na glukuronidové
konjugáty. Celkem 2/3 léčivé látky se eliminují v nezměněné formě ve stolici a 1/3 se eliminuje jako
konjugáty nezměněného nebo dealkylovaného buprenorfinu močovým systémem. Existují důkazy o
enterohepatální recirkulaci.

Studie na nebřezích i březích samicích potkanů ukázaly, že buprenorfin prochází hematoencefalickou
barierou i placentou. Koncentrace v mozku (který obsahoval jen nemetabolizovaný buprenorfin) byly po
parenterálním podání 2- až 3krát vyšší než po perorálním podání. Po intramuskulárním nebo perorálním


podání se buprenorfin zjevně kumuluje v gastrointestinálním lumen plodu– zřejmě v důsledku biliární
exkrece, protože enterohepatální cirkulace není ještě plně rozvinuta.

Charakteristiky buprenorfinových transdermálních náplastí u zdravých dobrovolníků
Po aplikaci buprenorfinové transdermální náplasti se buprenorfin absorbuje kůží. Kontinuální uvolňování
buprenorfinu do systémové cirkulace probíhá řízeným uvolňováním z adhezivního matrixového systému
na bázi polymeru.

Po počáteční aplikaci buprenorfinové transdermální náplasti plasmatické koncentrace buprenorfinu
postupně stoupají a po 12 až 24 hodinách dosahují minimální efektivní koncentrace 100 pg/ml. Ze studií
provedených s buprenorfinovou transdermální náplastí 35 mikrogramů/h na zdravých dobrovolnících byly
stanoveny průměrné hodnoty Cmax 200 až 300 pg/ml a tmax 60 až 80 hodin. V jedné zkřížené studii na
dobrovolnících byla aplikována buprenorfinová transdermální náplast 35 mikrogramů/h a
70 mikrogramů/h. V této studii byla u těchto rozdílných sil prokázána závislost na velikosti dávky.

Po odstranění buprenorfinové transdermální náplasti plasmatické koncentrace buprenorfinu setrvale
klesají a buprenorfin je eliminován s poločasem přibližně 30 hodin (rozmezí 22 až 36 hodin). V důsledku
kontinuální absorpce buprenorfinu z depot v kůži je eliminace pomalejší než po intravenózním podání.