Dolsin

Farmakoterapeutická skupina: Analgetika, opioidní analgetika (anodyna), deriváty fenylpiperidinu,
ATC kód: N02AB
Mechanismus účinku
Pethidin působí interakcí s opioidními receptory hlavně typu mí v mozkové kůře, thalamu, ve formatio
reticularis, v limbicko-hypotalamickém systému, v periakveduktální šedi a v substancia gelatinosa.
Aktivací receptorů dochází k hyperpolarizaci membrány nervových buněk nebo k inhibici excitačních
neuronů. Nejvýrazněji se agonistický účinek projevuje na mí receptorech. Pethidin se váže na anionické
místo v P-poloze jednoho ze třech vazebních míst opioidního receptoru. Anionické místo reaguje s
dusíkem piperidinového řetězce a P-vazební místo váže přednostně hydroxylované aromatické jádro
pethidinu. Výsledkem je aktivace mí1 receptoru se supraspinální analgezií, sedací, euforií případně s
dysforií. Působením na mí2 receptory vyvolává léčivo miózu a depresi dechu. Afinita ke kapa receptoru
je nižší, ale s výraznou odpovědí.
Pethidin má tlumivý účinek na CNS. Výrazně tlumí akutní a chronickou bolest, vyvolává celkovou
uvolněnost, euforii. Aktivací kapa receptorů vzniká dysforie spojená s neschopností soustředit se,
letargií a spavostí. Analgetický účinek pethidinu po subkutánním nebo intramuskulárním podání
nastupuje asi po deseti minutách s vrcholem asi za 1 hodinu a trváním 2-4 hodiny.
Pethidin tlumí dýchání méně výrazně než morfin. Snižuje citlivost dýchacího centra na CO2. Vrchol
dechové deprese se dostavuje asi o 1 hodinu po parenterálním podání a přibližně po 2 hodinách od
aplikace se vrací k výchozím hodnotám, přestože minutový objem je snížen ještě i po 4 hodinách.
Excitační účinek na CNS se projevuje tremorem, svalovými záškuby až křečemi. Pethidin aktivuje
receptory hladkého svalu žaludku a střev podobně jako jiné opioidy, avšak ve vztahu k analgetickému
účinku s menší intenzitou. Po ekvianalgetické dávce je zvýšení tonusu Oddiho sfinkteru a biliárního
tlaku méně výrazné než po morfinu.
Deprese dýchání a retence CO2 vede k dilataci mozkových cév a tím ke zvýšení intrakraniálního tlaku.
Dráždí chemorecepční zónu pro zvracení, čímž vyvolává nauzeu a zvracení.
Liberace histaminu způsobuje svědění, kopřivku v místě aplikace a systémově se projeví
bronchospazmem a hypotenzí, což může mít závažné důsledky pro astmatického pacienta.