Leflunopharm

Akutní toxicita leflunomidu byla hodnocena ve studiích u myší a potkanů po perorálním a
intraperitoneálním podání. Opakované perorální dávky leflunomidu podávané po dobu až 3 měsíců
myším, až 6 měsíců potkanům a psům a až 1 měsíce opicím prokázaly, že hlavními cílovými orgány
toxicity jsou kostní dřeň, krev, gastrointestinální trakt, kůže, slezina, thymus a lymfatické uzliny.
Hlavními účinky byly anemie, leukopenie, snížení počtu trombocytů a panmyelopatie, které odrážejí
základní mechanismus účinku látky (inhibice syntézy DNA). U potkanů a psů byla nalezena Heinzova
a/nebo Howell-Jollyho tělíska. Další účinky postihující srdce, játra, rohovku a dýchací ústrojí jsou
infekce způsobné v důsledku imunosuprese. Dávky vyvolávající toxicitu u zvířat jsou ekvivalentní
terapeutickým dávkám u člověka.

Leflunomid neprokázal žádné mutagenní účinky. Vedlejší metabolit TFMA (4-trifluoromethylanilin)
sice způsoboval in vitro klastogenicitu a bodovou mutaci, ale o jeho potenciálu vyvolávat tento účinek
in vivo nejsou dostatečné informace.

V jedné studii kancerogenity na potkanech neprokázal leflunomid žádný kancerogenní potenciál. Ve
studii kancerogenity na myších byla vyšší incidence maligního lymfomu u samců ze skupiny
dostávající nejvyšší dávky. Předpokládá se, že to bylo výsledkem imunosupresivní aktivity
leflunomidu. U samic myší byla zaznamenána v závislosti na dávce vyšší incidence
bronchioloalveolárního adenomu a karcinomu plic. Aplikace těchto nálezů u myší je v rámci
klinického použití leflunomidu nejistá.

Ve zvířecích modelech neměl leflunomid antigenní účinek.
Leflunomid byl embryotoxický a teratogenní u potkanů a králíků v dávkách odpovídajících
terapeutickému rozmezí u člověka a vyvolal nežádoucí účinky v samčích reprodukčních orgánech
(studie toxicity po opakovaném podávání). Fertilita nebyla snížena.