Onelar

Ve standardní sérii testů duloxetin nebyl genotoxický a u potkanů nebyl kancerogenní. Ve studii
kancerogenity u potkanů byly v játrech pozorovány mnohojaderné buňky za nepřítomnosti jiných
histopatologických změn. Mechanismus, který to způsobuje, ani klinický význam nejsou známy. Samice
myší, které dostávaly duloxetin po dobu 2 let, měly zvýšený výskyt hepatocelulárních adenomů
a karcinomů pouze při vyšších dávkách (144 mg/kg/den), ale tyto nálezy byly považovány za
sekundární, následkem indukce jaterních mikrozomálních enzymů. Relevance těchto nálezů zjištěných
u myší pro člověka není známa. Samice potkanů, kterým byl podáván duloxetin (45 mg/kg/den) před
a během páření a na začátku březosti, měly při hladinách systémové expozice, které dle odhadu
dosahovaly většinou maximální klinické expozice (AUC) nižší spotřebu mateřské potravy a nižší
tělesnou hmotnost, poruchy estrálního cyklu, snížení indexů živě narozených mláďat a jejich přežití
a zpomalení růstu mláďat. Ve studii zabývající se embryotoxicitou u králíků byl pozorován vyšší výskyt
kardiovaskulárních a skeletálních malformací při hladinách systémové expozice nižších, než je
maximální klinická expozice (AUC). V další studii, ve které se testovala vyšší dávka jiné soli duloxetinu,
žádné malformace pozorovány nebyly. Ve studiích prenatální/postnatální toxicity u potkanů měl
duloxetin nežádoucí účinky na chování mláďat při expozici nižší, než je maximální klinická expozice
(AUC).
Studie s juvenilními potkany zjistily přechodný neurobehaviorální účinek, dále významně sníženou
tělesnou hmotnost a spotřebu jídla, indukci jaterních enzymů a hepatocelulární vakuolizaci při dávce
45 mg/kg/den. Celkový toxikologický profil duloxetinu byl u juvenilních potkanů podobný profilu
u dospělých potkanů. Dávka, při které nebyl pozorován žádný nežádoucí účinek, byla stanovena na
20 mg/kg/den.