Oxykodon stada

Příznaky předávkování
Mióza, respirační deprese, somnolence, snížený tonus kosterního svalstva a pokles krevního tlaku. V
závažných případech se mohou objevit oběhový kolaps, stupor, kóma, bradykardie a nekardiogenní
plicní edém, hypotenze a smrt; zneužití vysokých dávek silných opioidů, jako je oxykodon, může být
fatální.

Při předávkování oxykodonem byla pozorována toxická leukoencefalopatie.

Léčba předávkování
Primární pozornost musí být zaměřena na zachování průchodnosti dýchacích cest a zahájení
asistované nebo řízené ventilace.

V případě předávkování může být indikováno intravenózní podání antagonisty opioidů (např. 0,4 - mg naloxonu intravenózně). Podání jednotlivých dávek musí být opakováno v závislosti na klinickém
stavu pacienta v intervalech 2 až 3 minut. Je možná intravenózní infuze 2 mg naloxonu v 500 ml
fyzilogického roztoku ( roztok chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %)) nebo v roztoku glukosy 50 mg/ml
(5%) (což odpovídá 0,004 mg/ml naloxonu). Rychlost infuze se musí nastavit podle předchozích
bolusových injekcí a odpovědi pacienta.

Je možné zvážit výplach žaludku. Má se zvážit podání aktivního uhlí (50 g u dospělých, 10-15 g u
dětí), jestliže podstatné množství bylo požito před méně než 1 hodinou, za předpokladu, že mohou být
ochráněny dýchací cesty. Může být rozumné předpokládat, že pozdější podání aktivního uhlí může být
prospěšné u lékových forem s prodlouženým uvolňováním; avšak k podpoře tohoto tvrzení nejsou
žádné důkazy.

Pro urychlení střevní pasáže může být užitečné podat vhodné laxativum (např. roztok na bázi PEG).

Podpůrná opatření (umělá ventilace, podávání kyslíku, podávání vazopresorů a infuzní terapie) se mají
v případě potřeby přijmout k léčbě doprovodného cirkulačního šoku. Při zástavě srdce nebo srdečních
arytmiích může být indikována srdeční masáž nebo defibrilace. Pokud je nutná, má se použít
asistovaná ventilace stejně tak jako udržování vodní a elektrolytové rovnováhy.