Amiodarone accord

Nejsou k dispozici žádné informace týkající se předávkování intravenózním amiodaronem.

V případech akutního předávkování nebo příliš rychlého intravenózního podání lze pozorovat
následující: nauzeu, zvracení, zácpu, pocení, bradykardii, poruchy vedení a prodloužený QT interval.
Po výrazném předávkování lze očekávat nástup hypotenze, srdeční blokády a torsades de pointes. Ve
výjimečných případech se může objevit hypertyreóza.

Po výrazném předávkování je nutné provádět dlouhodobé EKG monitorování. Je třeba zvážit přijetí na
jednotku intenzivní péče. Hypotenzi lze léčit infuzními tekutinami nebo vasopressory. Může být
indikováno použití alfa- nebo beta adrenergních látek nebo dočasný pacing. Antiarytmika třídy Ia a III
nemá být podávána, protože jsou spojena s prodloužením QT intervalu a indukcí Torsades de Pointes.
Další léčba by měla být podpůrná a symptomatická. Pacienta je třeba sledovat a pokud se objeví
bradykardie, je možné podat beta-adrenostimulanty nebo glukagon. Mohou se také vyskytnout
spontánně odeznívající záchvaty ventrikulární tachykardie. Byly hlášeny případy selhání krevního
oběhu a jaterního selhání. Bradykardie způsobená amiodaronovou injekcí je rezistentní na atropin.

Vzhledem k farmakokinetice amiodaronu se doporučuje adekvátní a dlouhodobé sledování pacienta,
zejména jeho srdečního stavu. Ani amiodaron, ani jeho metabolity nejsou dialyzovatelné.