Dapril

Studie na potkanech prokázaly, že lisinopril v malém množství prochází hematoencefalickou bariérou.
Vícenásobné dávky lisinoprilu potkanům neměly za následek akumulaci v tkáních.
Ve studiích na myších a potkanech byla orální LD50 lisinoprilu vyšší než 20 g/kg. Po podání 14C-
lisinoprilu byla zjištěna radioaktivita v mléce kojících potkanů. Po podání značeného léčiva březím
potkanům byla radioaktivita zjištěna v placentě, ale ne u plodů. Byl nalezen velký odstup mezi
terapeutickými dávkami pro pacienty a dávkami toxickými pro zvířata. Poměr netoxické dávky pro psy
(5 mg/kg tělesné hmotnosti/den) k denní jednotlivé dávce doporučené pro člověka 40 mg/den byl vyšší
než 6 (pes je druh citlivý na inhibitory konvertázy). Hlavní příznaky toxicity u psů byly způsobeny
poškozením funkce ledvin (zvýšené hladiny dusíku močoviny v séru a zvýšené hladiny kreatininu
v séru), někdy doprovázené tubulární degenerací. Renální tubulární degenerace se u potkanů neobjevila
navzdory zvýšeným hladinám dusíku v močovině v séru. Porucha funkce ledvin je pravděpodobně
způsobena prerenální azotemií související s farmakologickým účinkem lisinoprilu na ledviny.

Intravenózní infuze 0,9% fyziologického roztoku snižovaly nebo odstraňovaly výše popsané toxické
účinky lisinoprilu u potkanů a psů, což také potvrzuje, že toxicita souvisí se způsobem působení léčiva.
Neexistují důkazy o karcinogenním účinku lisinoprilu podávaného po dobu 105 týdnů samcům
a samicím potkanů v dávkách až 90 mg/kg denně (přibližně 110násobek doporučené denní dávky pro
člověka). Lisinopril nebyl mutagenní v Amesově testu s metabolickou stimulací nebo bez ní.
Lisinopril nebyl teratogenní u myší podávaných v dávkách až 1000 mg/kg od