Formano

S formoterolem nebyly provedeny žádné specifické studie interakcí.

Souběžná léčba jinými sympatomimetiky, například β2-agonisty nebo efedrinem, může zesilovat
nežádoucí účinky formoterolu a může vyžadovat titraci dávky.

Souběžná léčba deriváty xantinu, steroidy nebo diuretiky, jako jsou tiazidy a kličková diuretika, může
zesilovat vzácné hypokalemické nežádoucí účinky β2-agonistů. U pacientů léčených digitalisovými
glykosidy může hypokalémie zvyšovat náchylnost k arytmiím.

Existuje teoretické riziko, že souběžná léčba jinými léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují
interval QTc, může vést k farmakodynamickým interakcím s formoterolem a zvyšovat možné riziko
komorových arytmií. Mezi tyto léčivé přípravky patří například některá antihistaminika (např.
terfenadin, astemizol, mizolastin), některá antiarytmika (např. chinidin, disopyramid, prokainamid),
erytromycin, fenotiaziny a tricyklická antidepresiva.

Kombinace kortikosteroidů a formoterolu může vyvolat zvýšený hyperglykemický účinek.
U pacientů, kteří současně podstupují anestezii halogenovanými uhlovodíky, existuje zvýšené riziko
arytmií.

Bronchodilatační účinky formoterolu lze zesílit anticholinergiky, kortikosteroidy a xantinovými
deriváty.

Beta-adrenergní blokátory mohou zeslabovat nebo rušit účinek formoterolu. Formoterol proto nesmí
být podáván spolu s beta-adrenergními blokátory (včetně očních kapek), nejsou-li k tomu závažné
důvody.

Inhibitory monoaminooxidázy: Formoterol může interagovat s inhibitory monoaminooxidázy a neměl
by být podáván pacientům, kteří je užívají, ani během 14 dnů po ukončení jejích užívání.