Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 NOXAP 800 ppm mol/mol medicinální plyn, stlačený  
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Nitrogenii oxidum (NO) 800 ppm mol/mol Nitrogenii oxidum (NO) 0,8 ml v dusíku (N2) 999,2 ml 
 
2litrová lahev na stlačený plyn plněná pod tlakem 200 bar obsahuje 400 litrů (0,400 m3) plynu 
při tlaku 1 bar a teplotě 15 °C 
5litrová lahev na stlačený plyn plněná pod tlakem 200 bar obsahuje 945 litrů (0,945 m3) plynu 
při tlaku 1 bar a teplotě 15 °C 
10litrová lahev na stlačený plyn plněná pod tlakem 200 bar obsahuje 1890 litrů (1,89 m3) plynu 
při tlaku 1 bar a teplotě 15 °C 
20litrová lahev na stlačený plyn plněná pod tlakem 200 bar obsahuje 3780 litrů (3,78 m3) plynu 
při tlaku 1 bar a teplotě 15 °C 
40litrová lahev na stlačený plyn plněná pod tlakem 200 bar obsahuje 7560 litrů (7,56 m3) plynu 
při tlaku 1 bar a teplotě 15 °C  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
3. LÉKOVÁ FORMA 
Medicinální plyn, stlačený. 
Bezbarvý plyn bez zápachu.  
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Léčba novorozenců narozených ve > 34. týdnu těhotenství s hypoxickým respiračním selháním 
spojeným  s  klinicky nebo   echokardiograficky  prokázanou plicní  hypertenzí,  ke  zlepšení 
oxygenace s cílem snížit nutnost mimotělní membránové oxygenace.  
Léčba perioperační a pooperační plicní hypertenze ve spojení s operací srdce u dospělých, dětí a 
novorozenců, k selektivnímu snížení plicního arteriálního tlaku a zlepšení funkce pravé komory 
a oxygenace.  
4.2 Dávkování a způsob podání 
Léčba perzistující plicní hypertenze novorozence (PPHN)Oxid dusnatý musí být předepisován pod dohledem zkušeného lékaře novorozenecké intenzivní 
péče. Může se aplikovat pouze na odděleních péče o novorozence, jejichž pracovníci byli řádně 
vyškoleni v používání systému přivádějícího oxid dusnatý. NOXAP má být podán pouze na 
základě předpisu dohlížejícího lékaře.  
NOXAP je nutno podávat pouze po optimalizaci respirační podpory. NOXAP lze podávat pouze 
ventilovaným kojencům, u nichž se očekává nutnost ventilační podpory po dobu >24 hodin.   
K zajištění optimální odezvy na NOXAP u hypoxického respiračního selhání je nutno zajistit 
optimální alveolární příjem úpravou intrapulmonálního objemu a tlaku, použitím surfaktantů, 
vysokofrekvenční ventilace a ventilace s pozitivním přetlakem na konci výdechu podle potřeb 
pacienta.    
Léčba plicní hypertenze ve spojení s operací srdceOxid dusnatý musí být předepisován pod dohledem lékaře se zkušenostmi  v  kardiothorakální 
anestezii a intenzivní péči a může být podáván pouze na kardiothorakálních odděleních, jejichž 
pracovníci byli řádně vyškoleni v používání systému přivádějícího oxid dusnatý. NOXAP má 
být podán pouze na základě předpisu anesteziologa nebo lékaře intenzivní péče.  
Dávkování 
Perzistentní plicní hypertenze u novorozence (PPHN)Novorozenci narození  v >34. týdnu těhotenství: Maximální  doporučená  dávka přípravku 
NOXAP  je  20  ppm  a  nemá být překročena. Co nejdříve po započetí léčby a v prvních 4-hodinách je nutno dávkování postupně snižovat na 5 ppm nebo méně, dokud nejsou klinické 
parametry (oxygenace, arteriální plicní tlak) v potřebných mezích, a dávka se má přizpůsobit 
individuálním potřebám pacienta. NOXAP je nutno podávat, dokud se oxagenace novorozence 
nezlepší tak, aby se frakce vdechovaného kyslíku snížila pod 60 % (FiO2 < 0,60).   
NOXAP lze podávat tak dlouho, dokud není desaturace krve kyslíkem normalizována a pacient 
není připraven na postupné ukončení této léčby. Požadovaná délka léčby přípravkem NOXAP je 
variabilní, má však být co nejkratší, obvykle je kratší než 4  dny. V případech nedostatečné 
reakce na vdechovaný oxid dusnatý viz bod 4. 
Přerušení aplikaceVzhledem  k  riziku „rebound  fenoménu“ nesmí  být podávání přípravku NOXAP přerušeno 
náhle. Léčbu  přípravkem  NOXAP  lze ukončit pouze   po   stabilizaci cílových klinických 
parametrů  v  uspokojivých  mezích, nebo v  případě  hypoxické  respirační  insuficience  až po 
významném snížení podpory ventilace (FiO2 a PEEP) nebo po 96 hodinách léčby.  
Pokud je rozhodnuto přerušit léčbu inhalací přípravku NOXAP, je nutno na 30 minut až jednu 
hodinu snížit dávku inhalovaného oxidu dusnatého na 1 ppm.  
Pokud je v  případě  hypoxického  respiračního  selhání oxygenace  stabilní  během podávání 
přípravku NOXAP v dávce 1 ppm, FiO2 se má zvýšit o 10-20 % a poté lze podávání ukončit. 
Pacienta je nutno pozorně sledovat, zda nejeví známky hypoxemie, a pokud oxygenace klesne o 
20 %, je nutno znovu obnovit podávání přípravku NOXAP při dávce 5 ppm a další přerušení lze 
znovu zvážit až po 12 až 24 hodinách léčby a po zhodnocení úrovně oxygenace. Pokud nejsou 
splněna kritéria pro ukončení podávání přípravku NOXAP  po 4  dnech terapie, novorozenec 
musí podstoupit důkladná vyšetření za účelem posouzení možných přidružených onemocnění.   
Plicní hypertenze spojená s operací srdceNOXAP lze použít až po  optimalizaci  konzervativní podpory dýchání. V klinických studiích 
byla  inhalace  oxidu  dusnatého přidána ke standardnímu léčebnému režimu v perioperačních 
podmínkách, včetně inotropních a vazoaktivních léčivých přípravků. Při podávání přípravku 
NOXAP je  nutno  přísně  sledovat hemodynamiku a  oxygenaci.  Dávka má být  přiměřená 
klinickému  stavu  pacienta  (závažnost plicní arteriální  hypertenze)  a  věkové  skupině 
(novorozenec,  dítě  nebo  dospělý).  Doporučená  počáteční  dávka  je  20  ppm.  Dávka má být 
titrována na nejnižší účinnou dávku a pouze výjimečně zvýšena nad 20 ppm, maximálně do ppm. 
Účinky inhalovaného oxidu dusnatého jsou rychlé, pokles plicního arteriálního tlaku a zlepšení 
oxygenace jsou pozorovány do 5-20 minut. V případě nedostatečné odpovědi lze dávku titrovat 
po uplynutí nejméně 10 minut. Je třeba zvážit přerušení léčby, nejsou-li prospěšné účinky na 
cílové hemodynamické a oxygenační parametry patrné ani po 30 minutách od zahájení léčby.  
Léčbu lze  zahájit v  kterékoli  fázi perioperačního průběhu za  účelem  zlepšení  plicní 
hemodynamiky a oxygenace. V klinických studiích byla léčba často zahajována před odpojením 
z extrakorporálního oběhu. Inhalační oxid dusnatý byl v perioperačních podmínkách podáván 
po dobu až 7 dní, ale běžná doba léčby je 24 až 48 hodin. 
Vzhledem k případné tvorbě toxické hladiny NO2 během inhalace NO musí být hladina NO2 v 
inhalační směsi plynů průběžně monitorována. 
Požadovaná délka léčby přípravkem NOXAP bude záviset na patologii pacienta a jeho reakci na 
inhalaci NO. O vysazování léčby přípravkem NOXAP se má pokusit v intervalech, až když je 
plicní hemodynamika stabilní.  
Přerušení aplikaceO  přerušení  podávání  přípravku NOXAP je  třeba  se  pokusit,  jakmile  byly  stabilizovány 
hemodynamické parametry současně dojde ke snížení ventilace a inotropní podpory. Přerušení 
podávání inhalačního oxidu dusnatého má být postupné, při snižování postupně o 1 ppm za min, za přísného sledování systémového a centrálního tlaku a poté má být přísun zastaven. 
Pokus o přerušení aplikace má být proveden minimálně jednou za 12 hodin, pokud má pacient 
stabilní hemodynamiku a oxygenaci při nízké dávce přípravku NOXAP. Příliš rychlé snižování 
podávání inhalačního oxidu  dusnatého s  sebou  nese  riziko  opětovného  zvýšení  plicního 
arteriálního tlaku a následné oběhové nestability.  
Doplňující informace o zvláštních skupinách pacientůRelevantní  informace  o  úpravě  dávky  u zvláštních skupin  pacientů,  například u pacientů  s 
poruchou funkce ledvin či jater nebo geriatrických pacientů, nejsou k dispozici. U těchto skupin 
pacientů je proto při zvažování podávání přípravku NOXAP doporučena opatrnost.  
Způsob podání 
Různé způsoby podání  přípravku NOXAP  ovlivňují jeho  profil toxicity a je  nutné se  řídit 
doporučeným způsobem podávání.  
• Použití s mechanickou ventilací  
Oxid dusnatý se po zředění směsí kyslíku/vzduchu aplikuje pacientovi mechanickou ventilací 
pomocí  systému  aplikace  oxidu  dusnatého schváleného  ke  klinickému  použití v  souladu  s 
normami Evropského společenství (s označením CE). Přímé endotracheální podání bez ředění je 
kontraindikováno vzhledem  k  riziku lokálních lézí  na  sliznici, k  nimž  by  mohlo  dojít po 
kontaktu  s vysokou  koncentrací  oxidu  dusnatého. Aplikační  systém  musí zajišťovat  stálou 
koncentraci vdechovaného přípravku NOXAP bez ohledu na typ použitého ventilátoru.    
NOXAP lze podávat pomocí  ventilátoru  s nepřetržitým nebo  přerušovaným  průtokem v 
inhalační větvi ventilačního okruhu.  
U pacientů s přerušovanou ventilací může nepřetržitý proud NO způsobit vyšší koncentrace 
NO2 a akumulaci malého množství NO v inspirační větvi okruhu během výdechu pacienta, 
takže v dodávaném plynu je pak vyšší koncentrace NO a nižší FiO2. Aby k takovým případům 
nedocházelo,  musí  se aplikační  systém  oxidu  dusnatého použitý  při  intermitentní  ventilaci, 
těmto maximálním koncentracím vyhnout. Doporučuje se synchronizované sekvenční podávání 
ve vdechové fázi.   
• Použití s anesteziologickým přístrojem 
Podávání přípravku NOXAP přes Y konektor na inspirační části anesteziologického přístroje a 
poblíž  pacienta  je  způsob  podání, kdy  je  nutno  věnovat zvláštní  pozornost  odstranění 
vydechnutého oxidu dusnatého a NO2. Jelikož je anesteziologický přístroj polouzavřený systém, 
dochází zde ke zvýšenému hromadění vydechnutého oxidu dusnatého a oxidu dusičitého. Je 
proto nutné v něm správně umístit filtry na odstranění vydechnutého oxidu dusnatého a  oxidu 
dusičitého,  aby napomohly zabránit  extrémním  výkyvům vdechovaného oxidu  dusnatého  a 
dosažení toxických hladin NO2.   
• Sledování podání přípravku NOXAP 
NO je nutno správně promíchat s ostatními plyny v okruhu ventilátoru. Doporučujeme zajistit, 
aby  byl  kontakt  mezi  oxidem  dusnatým  a  kyslíkem v  inspiračním okruhu  co  nejkratší,  a 
nedocházelo tak ke vzniku toxických oxidačních derivátů ve vdechovaném plynu. Oxid dusnatý 
se tudíž doporučuje podávat přes inspirační část ventilačního  okruhu  nebo  nad  rozdvojkou  (Y 
konektorem). Toto místo musí být nejméně 15 cm od úst pacienta, aby byl vytvořen dostatek 
prostoru k homogennímu promíchání s plynem z ventilátoru.   
Aby  nedošlo  k  chybám  v  dávkování, je  nutno  vdechované koncentrace přípravku NOXAP 
nepřetržitě měřit a  příslušně regulovat v inspirační větvi  okruhu  blízko  pacienta  a  u  konce 
endotracheální kanyly. Koncentrace  oxidu  dusičitého  (NO2)  a  FiO2 je  nutno také měřit na 
stejném místě kalibrovaným měřicím monitorem schváleným podle norem EU. Koncentrace 
oxidu dusičitého ve vdechované směsi musí být co nejnižší a pokud překročí 0,5 ppm a příčinou 
není porucha v aplikačním systému, je nutno dávku přípravku NOXAP a/nebo FiO2 snížit. 
K zajištění bezpečnosti pacienta musí být nainstalována vhodná varovná signalizační zařízení 
pro oxid dusnatý (± 2 ppm předepsané dávky), NO2 (maximálně 0,5 ppm) a FiO2 (± 0,05).  
Pokud dojde k nečekané změně v koncentraci přípravku NOXAP,  je  nutno aplikační systém 
zkontrolovat,  zda  nedošlo  k  závadě,  a  analyzátor je  nutno  rekalibrovat. Rovněž  je  nutno 
kontrolovat  tlak  v  lahvi s přípravkem NOXAP, aby bylo možno provádět výměnu lahví na 
stlačený plyn bez přerušení nebo změny terapie, a ke včasné výměně je nutno mít k dispozici 
záložní lahve s plynem. Pro případ výpadku síťové elektřiny je nutno mít k dispozici náhradní 
bateriové zdroje napájení. 
Podávání přípravku NOXAP musí být k dispozici pro mechanickou i  pro manuální ventilaci, 
aby bylo možné v léčbě pokračovat při možné přepravě pacienta nebo při resuscitaci. Lékař 
musí mít snadný přístup k hlavě pacienta, aby mohl případně použít nutný záložní systém k 
podávání oxidu dusnatého.  
Limity expozice pro zdravotnický personál 
Horní hranice průměrné expozice personálu oxidu dusnatému definovaná pracovními předpisy 
činí ve většině zemí 25 ppm za 8 hodin (30 mg/m3) a oxidu dusičitému 2-3 ppm (4-6 mg/m3). 
Extrapolací těchto průměrných limitů na jednotkách intenzivní péče, kde může být oxid dusnatý 
podáván po dobu 24 hodin, je vhodné udržovat okolní hladinu NO2 v atmosféře pod 1,5 ppm; je 
povinné nepřetržité měření koncentrace NO2 v okolním prostředí.   
Monitorování vzniku oxidu dusičitého 
Oxid dusičitý se rychle tvoří v plynných směsích obsahujících oxid dusnatý a kyslík, přičemž 
vzniklé množství závisí na koncentracích NO a  O2. NO2 je toxický plyn, který může vyvolat 
zánětlivou reakci v dýchací soustavě a z tohoto důvodu je nutno jeho vznik pozorně sledovat. 
Bezprostředně před zahájením léčby je nutno provést příslušný postup pro odstranění NO2 ze 
systému. Koncentrace  NO2 je nutno udržovat na co nejnižší možné úrovni, vždy < 0,5 ppm. 
Pokud je tato hladina vyšší, je  nutno  zkontrolovat správnost fungování systému, rekalibrovat 
analyzátor NO2 a pokud je to možné, snížit koncentraci přípravku NOXAP a/nebo FiO2.    
Monitorování vzniku methemoglobinu (MetHb) 
Po inhalaci je oxid dusnatý rychle zpracován a vytváří hlavně methemoglobin a nitráty, které se 
dostávají do krevního oběhu, přičemž nitráty jsou vylučovány ledvinami a methemoglobin je 
redukován enzymem methemoglobinreduktázou. Novorozenci mají v porovnání s dospělými 
nižší hladiny enzymu MetHb-reduktázy, proto vyžadují  obzvláště pozorné  sledování sérové 
koncentrace methemoglobinu v krvi. Hladinu MetHb je nutno do 4 hodin po zahájení podávání 
přípravku NOXAP změřit  analyzátorem,  který spolehlivě  rozlišuje  fetální  hemoglobin  a  
methemoglobin. Jestliže je hladina MetHb > 2,5 %, dávku přípravku NOXAP je nutno snížit.  
Pokud je >5  %, je  třeba podávání přípravku NOXAP přerušit a může  se  zvážit  aplikace 
redukčních léčivých přípravků, jako je methylthioninium-chlorid (metylénová modř). Ačkoli je 
neobvyklé, aby se původně nízká hladina methemoglobinu významně zvýšila, doporučuje se 
opakovat měření hladiny methemoglobinu každých 12-24 hodin.   
4.3 Kontraindikace 
 − Novorozenci závislí na pravolevém nebo na významném levopravém cévním zkratu. 
− Pacienti s vrozeným nebo získaným deficitem methemoglobinreduktázy (MetHb reduktázy) 
nebo glukózo-6-fosfátdehydrogenázy (G6PD). 
− Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku.  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Bezpečnostní opatření k prevenci expozice během inhalační terapie přípravkem NOXAP 
− Při přípravě a použití přípravku NOXAP dodržujte standardní postupy  
− K  zachycení    vzduchu  vydechovaného  pacientem  nainstalujte  na ventilátorech  odsávací 
systémy. 
− Při školení terapeutů v aplikaci léčby pomocí iNO odebírejte vzorky vzduchu. 
− Personál lze vybavit osobními poplašnými přístroji  (alarmy), které personál varují, 
pokud se hladina NO nebo NO2  v prostředí zvýší nad bezpečnostní limit. 
Bezpečnostní opatření k prevenci náhodného vyprázdnění lahve na stlačený plyn a další 
kroky 
Spontánní únik oxidu dusnatého z tlakové lahve je vzhledem k přísným kontrolám při plnění  
velmi vzácný. K náhodnému úniku obsahu může dojít, pokud je láhev vystavena tvrdému pádu 
a  dojde  k  poškození  ventilu. Takové  situace  jsou  výjimečné,  protože  lahve  i  ventily  musí 
splňovat požadavky normy EN 962 o ochraně a zkouškách ventilů na tlakové lahve.  
Preventivní opatření: 
− Personál nemocnice musí pokaždé lahev na stlačený plyn fixovat ve vzpřímené poloze a 
pevně ji zajistit, aby nemohla spadnout ani být převržena. 
− S lahví je nutno zacházet opatrně a musí být chráněna před nárazy a pády. 
− Lahve přesouvejte pouze za použití vozíků a jiného zařízení určeného pro tento účel , a to 
vhodného typu a velikosti. 
− Pokud  dojde  k  náhodnému  úniku,  lze  plynný  NO  zjistit  podle  charakteristické 
oranžovohnědé barvy a ostrého, sladce kovového pachu. V takovém případě se doporučuje 
místnost evakuovat a otevřít okna.  
− Při  skladování  lahví  v  malých  a  stísněných  prostorech  instalujte  ventilátor  odsávající 
vzduch přímo mimo budovu, abyste v prostoru zajistili stálý podtlak. 
− Užitečná  může  být  instalace  monitorovacího systému  ke  kontinuálnímu  monitorování 
hladin NO a NO2 ve stísněných skladovacích prostorech a prostorech respirační péče, který 
zaměstnance upozorní při náhodném úniku. 
− Dusík může vytlačovat okolní vzduch a snížit hladinu kyslíku v prostředí.   
Školení před podáváním přípravku 
Před  podáváním  přípravku  musí  být  specializované profesionální jednotky  a  týmy náležitě 
vyškoleny  ve  standardních  operačních  postupech  pro  použití  aplikačního  systému  oxidu 
dusnatého.  
Hlavní prvky, které musí být součástí školení personálu: 
• Znalost  správné  metody  ke  stanovení  konfigurace  a  zajištění  spojů  mezi  tlakovou  lahví 
přípravku NOXAP, aplikačního zařízení a přístroji k asistované ventilaci u pacienta.   
• Provozní aspekty 
− Před použitím si přečtěte kontrolní seznam (popisuje řadu kroků, které je nutno provést 
bezprostředně před zahájením léčby pacienta, aby systém správně fungoval a NO2 byl 
ze systému odstraněn). 
− Nakonfigurování zařízení k podávání vhodné koncentrace oxidu dusnatého. 
− Nastavení maximální a minimální hranice pro spuštění varovného signálu u monitorů 
NO, NO2 a O2. 
− Použití rezervního manuálního aplikačního systému. 
− Správné postupy při výměně tlakové lahve a odstranění NO2 ze systému 
− Varovné signály při poruše. 
− Kalibrace monitorů NO, NO2 a O2. 
− Měsíční kontroly systému.  
Posouzení odpovědi na léčbu 
U novorozenců ve věku >34 týdnů těhotenství s hypoxickým respiračním selháním spojeným s 
klinicky nebo   echokardiograficky  prokázanou  plicní  hypertenzí existuje  určité  procento 
pacientů, kteří na inhalační léčbu NO neodpovídají. Procento pacientů bez klinické odpovědi 
kolísá  mezi  30  a  45  %  podle předem  stanovených konkrétních  klinických  kritérií  příznivé 
odezvy. Mezi klasické indikátory odpovědi patří 20% zvýšení oxygenačního indexu a/nebo 20% 
snížení plicního arteriálního tlaku. Snížená oxygenační odpověď byla zjištěna u novorozenců se 
syndromem  aspirace  mekonia. Kromě toho nebyla v klinických studiích prokázána účinnost 
inhalovaného NO u pacientů s kongenitální brániční kýlou.   
Pokud se do 4-6 hodin po aplikaci přípravku NOXAP nedostaví dostatečná klinická odpověď, 
bude zváženo následující: 
− Pokud se stav pacienta stále zhoršuje nebo nedošlo k žádnému zlepšení stavu (dle předem 
definovaných kritérií), je nutno zvážit použití záchranného systému, například mimotělní 
membránové oxygenace (ECMO), pokud je to indikováno a možné.  Trvale vysoké hladiny 
oxygenačního indexu (>20) nebo vysoký alveolo-arteriální kyslíkový gradient (A-aO2>600) 
po 4 hodinách terapie signalizují nutnost zahájit akutně terapii ECMO. Pokud  pacient  na 
podávání přípravku NOXAP neodpovídá, léčbu je nutno přerušit,  ale vysazení nesmí být 
náhlé, protože by mohlo dojít ke zvýšení plicního arteriálního tlaku (PAP) a/nebo zhoršení 
oxygenace krve  (PaO2). K oběma situacím může též dojít u novorozenců nevykazujících 
zřetelnou odpověď na léčbu přípravkem NOXAP. Postupné vysazování inhalovaného oxidu 
dusnatého je nutno provádět opatrně (viz bod 
4.2 Dávkování a způsob podání: Přerušení 
aplikace).  
− U  pacientů  převážených  do  jiné  nemocnice  je  nutno  zajistit podávání oxidu  dusnatého 
během převozu, aby nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu v důsledku náhlého přerušení 
podávání přípravku NOXAP.   
Monitorování komorové funkce 
V případech interventrikulární nebo interaurikulární komunikace, inhalace přípravku NOXAP 
způsobuje zvýšení krevního průtoku v levopravém zkratu v důsledku vazodilatačního účinku 
oxidu dusnatého v plicích.  
Zvýšení průtoku  krve  v  plicích může  u  pacientů  s  dysfunkcí  levé  komory  vést  k  srdeční 
nedostatečnosti  a  vytvoření  plicního  edému. V  takové  situaci  je  důležité  pečlivé  sledování 
srdečního výdeje, tlaku v levé síni nebo tlaku v plicních kapilárách v zaklínění. Před podáním 
oxidu  dusnatého se  proto  doporučuje provést  katetrizaci  arteria  pulmonalis  nebo 
echokardiografické vyšetření centrální hemodynamiky.    
Monitorování krevní srážlivosti 
 
Studie  na zvířatech prokázaly, že NO může ovlivňovat krevní srážlivost a prodlužovat dobu 
krvácení. Údaje  u  dospělých  pacientů jsou  odlišné a  v namátkových studiích  s  kontrolní 
skupinou, prováděných  u  novorozenců, nedošlo  ke  zvýšení četnosti  významných 
hemoragických komplikací.   
Pokud je NOXAP podáván po dobu delší než 24 hodin, doporučuje se u pacientů se sníženým 
počtem trombocytů nebo s dysfunkcí trombocytů, s deficitem faktorů krevní srážlivosti nebo u 
pacientů, kteří podstupují antikoagulační léčbu, monitorovat dobu krvácení.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Kyslík: V přítomnosti kyslíku dochází k rychlé oxidaci oxidu dusnatého za vzniku derivátů, 
které  jsou  toxické  pro  epitel  bronchiolů a  alveolokapilární  membránu. Vzniká  hlavně  oxid 
dusičitý (NO2), a během léčby oxidem dusnatým v dávkách < 20 ppm musí být koncentrace 
NO2 < 0,5 ppm. Pokud někdy koncentrace NO2 překročí 1 ppm, dávku oxidu dusnatého je nutno 
neprodleně snížit. Viz informace o monitorování NO2 v bodu 4.2.       
Donory  NO: Sloučeniny, z nichž může vznikat oxid dusnatý, například dihydrát nitroprussidu 
sodného a nitroglycerin, mohou mít aditivní účinky s přípravkem NOXAP a zvyšovat tak riziko 
vzniku methemoglobinemie.   
Riziko vzniku methemoglobinemie je vyšší, pokud jsou s oxidem dusnatým podávány léčivé 
přípravky,  které  zvyšují koncentraci methemoglobinu  (například  alkylnitráty,  sulfonamidy  a 
prilokain). Léčivé přípravky, které hladinu methemoglobinu zvyšují, se proto během inhalační 
terapie oxidem dusnatým musejí podávat s opatrností.  
Synergické  účinky  byly  hlášeny  při  podávání  vazokonstriktorů  (almitrin,  fenylefrin), 
prostacyklinu a inhibitorů fosfodiesterázy, a to bez zvýšení výskytu nežádoucích účinků.  
Při inhalaci oxidu dusnatého byl podáván tolazolin, dopamin, dobutamin, norepinefrin, steroidy 
a surfaktanty. Žádné interakce nebyly pozorovány.  
Experimentální studie naznačují, že oxid dusnatý a také oxid dusičitý mohou chemicky reagovat 
se surfaktantem a jeho proteiny, přičemž klinické důsledky nebyly prokázány.  
Přestože  studie  s  kontrolní  skupinou  nebyly  provedeny,  v  klinických  studiích  u  pacientů  s 
dlouhodobým ambulantním podáváním nebyly zjištěny žádné interakce s potravinami.  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 TěhotenstvíÚdaje o podávání přípravku NOXAP těhotným ženám nejsou k dispozici. 
Studie reprodukční toxicity na zvířatech jsou nedostatečné. Škodlivé účinky však lze očekávat, 
protože methemoglobin je považován za škodlivý pro plod a oxid dusnatý vykázal genotoxický 
potenciál  (viz  bod  5.3),  protože vyvolával strukturální  změny  DNA. Potenciální  riziko  pro 
člověka není známo. 
NOXAP lze  v těhotenství použít  pouze  tehdy, jestliže klinický  stav  ženy vyžaduje  léčbu 
přípravkem NOXAP.  
KojeníNení známo, zda se NOXAP nebo jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka.  
Riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit.  
Kojení má být během léčby přípravkem NOXAP přerušeno.  
FertilitaNebyly provedeny žádné studie fertility.   
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Kojenci a hospitalizovaní pacienti: Neuplatňuje se.   
4.8  Nežádoucí účinky 
 Známé nežádoucí účinky byly seřazeny podle tříd orgánových systémů.  
Klasifikaci  na  základě četnosti  nelze  snadno  provést,  protože chybí  detailní studie. Veřejně 
dostupná literatura nicméně poskytuje údaje k některým nežádoucím účinkům, které umožňují 
provést reálný odhad četnosti výskytů, které jsou níže souhrnně uvedeny. 
Popis četností: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), 
vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných údajů 
nelze určit). 
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.   
Poruchy krve a lymfatického systému 
Methemoglobinemie: Rozvoj   methemoglobinemie  je  úměrný  podané  dávce  a  je  častou 
komplikací  při  inhalaci  NO  ve  vysokých koncentracích. Zvýšené  hladiny  methemoglobinu 
způsobí hypoxii tkání. 
Vznik methemoglobinu v množství > 5 % je při vdechovaných koncentracích oxidu dusnatého 
<20 ppm velmi vzácný (<1/10 000). 
V pediatrické populaci mají novorozenci sníženou aktivitu MetHbreduktázy, proto jsou více 
ohroženi methemoglobinemií.  
Krevní  srážlivost: Ačkoli předklinické  studie  účinků  oxidu  dusnatého  prokázaly  inhibici 
agregace trombocytů, klinické studie tento  vliv neprokázaly. V klinických studiích s kontrolní 
skupinou však nebyly zjištěny signifikantní rozdíly v krvácivých komplikacích mezi kontrolní 
skupinou a skupinou léčenou oxidem dusnatým.  
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 
Žádná odpověď: K nedostatečné odpovědi na léčbu dochází v 30 až 45 % případů.  
Vznik  NO2: Reakce mezi  NO a  O2 se vznikem NO2 je při vysokých koncentracích NO rychlá, 
ale  při doporučených léčebných  koncentracích inhalovaného  oxidu  dusnatého je  pomalá.  U 
zvířat způsobuje zvýšená hladina NO2 (>10 ppm) plicní edém, alveolární krvácení, změny v 
aktivitě surfaktantu,  hyperplazii  alveolárních  buněk, intrapulmonální kumulaci   fibrinu, 
neutrofilů  a  makrofágů  a úmrtí. Dlouhodobá  inhalace  NO2 má také  zřejmě za  následek 
degeneraci plicních intersticiálních buněk a středně těžký emfyzém. 
Inhalace 2 ppm NO2 u člověka zvyšuje alveolární permeabilitu a reaktivitu dýchacích cest. 
Ve většině klinických studií nebyly při nízkých terapeutických dávkách inhalačního NO (< ppm) zjištěny významně zvýšené hladiny NO2, a projevy klinické toxicity způsobené NO2 byly 
velmi vzácné (<1/10 000). Koncentrace NO2 je nutno udržovat co nejnižší a vždy < 0,5 ppm.  
Rebound fenomén: Náhlé  přerušení  inhalační  terapie  oxidem  dusnatým  vede velmi často  k 
rychlému  vzniku  rebound  fenoménu  (>1/10),  například  v  podobě  intenzivní  plicní 
vazokonstrikce a hypoxemie, čímž je precipitován kardiopulmonální kolaps.  
Ukončení podávání oxidu dusnatého po jeho dlouhodobé inhalaci je u všech pacientů spojeno s 
přechodnou (přibližně hodinovou) plicní hypertenzí. 
Klinicky bylo zjištěno, že po 10-30 hodinách inhalace oxidu dusnatého způsobí náhlé přerušení 
NO příznaky rebound fenoménu přibližně u 75 % pacientů se změnami ve výměně plicních 
plynů a různým stupněm poklesu saturace kyslíkem jako hlavním následkem. U třetiny případů 
se  projeví  hemodynamická  nestabilita s  vyšším poklesem PaO2 při  vyšších  koncentracích  
podávaného oxidu  dusnatého. Snížením  dávky  na  1  ppm  před  jeho přerušením je  následné 
snížení PaO2 méně významné.  
Dlouhodobé nežádoucí účinky: Žádná z provedených klinických studií s kontrolní skupinou 
nepřinesla důkazy o nežádoucích účincích léčby inhalovaným oxidem dusnatým, způsobujících 
opakovanou  hospitalizaci,  speciální  lékařskou  péči,  plicní  onemocnění  nebo  neurologické 
následky.   
Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje 
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické 
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčivŠrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek     
4.9 Předávkování 
Předávkování přípravkem NOXAP je manifestováno jako zvýšení hladiny  methemoglobinu  a 
NO2.   
• Příznaky a léčba 
Vysoké hladiny NO2 mohou způsobit akutní poškození plic.  
Zvýšené hladiny methemoglobinu snižují transportní kapacitu krevního oběhu pro kyslík. V 
klinických studiích byly hladiny NO2 > 3 ppm nebo hladiny methemoglobinu > 7 % léčeny 
snížením podávané dávky oxidu dusnatého nebo přerušením jeho podávání. 
Methemoglobinemii nereagující na snížení dávky ani přerušení léčby lze podle klinické situace 
řešit intravenózním podáním vitaminu C, methylthioninium-chloridu (metylenové modři) nebo 
krevní transfúzí.   
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: Jiná léčiva respiračního systému. 
ATC kód: R07AX 
• Mechanismus účinku  
Oxid dusnatý je přírodní látka vytvářená mnoha buňkami těla. Působí relaxaci hladkého svalstva 
tím,  že  se  váže  na  hemovou  složku  guanylátcyklázy  v  cytosolu, čímž  je  guanylátcykláza 
aktivována a dochází ke zvýšení hladiny cyklického guanosin-3’,5’-monofosfátu v buňkách, což 
způsobuje vazodilataci. Inhalace oxidu dusnatého tedy způsobuje plicní vazodilataci.  
• Farmakodynamické účinky  
Terapeutický  význam  inhalovaného  oxidu  dusnatého  je  v  selektivní plicní vazodilataci  s 
minimálními systémovými  kardiovaskulárními účinky. Tento selektivní plicní účinek je dán 
tím, že dochází k jeho rychlé inaktivaci reakcí s hemovou skupinou. Průměrná životnost NO in 
vivo je pouze několik sekund. 
Oxid  dusnatý  zvyšuje  parciální tlak  arteriálního  kyslíku  (PaO2)  dilatací  plicních  cév  v  lépe 
ventilovaných oblastech plic, čímž dochází k redistribuci plicního oběhu z oblastí s nízkým  
indexem  ventilace/perfuze  (V/Q)  do  oblastí  s  indexem  normálním. Studie  ukazují,  že  se 
farmakodynamické účinky v plicích projevují už při koncentracích 1 ppm v dýchacích cestách.   
• Účinnost a bezpečnost  
Klinické  studie  potvrdily,  že inhalovaný oxid dusnatý  je schopný snížit cévní  rezistenci  v 
plicích a zvýšit okysličení při různých patologických stavech.  
Účinnost  inhalovaného  oxidu  dusnatého  byla  zjišťována  u  novorozenců  s  hypoxickým 
respiračním selháním různé etiologie. V případě novorozenců s přetrvávající plicní hypertenzí 
zlepšuje inhalace  NO oxygenaci a snižuje riziko nutnosti zajistit oxygenaci pomocí mimotělní 
membrány. V metaanalýze randomizovaných klinických studií u kojenců s přetrvávající plicní 
hypertenzí bez kongenitální brániční kýly (n=548) snižuje inhalace  NO riziko nutnosti nasadit 
ECMO (relativní riziko: 0,73; 95% interval spolehlivosti (IS): 0,60 - 0,90) a zlepšuje okysličení 
(PaO2 v průměru o 53,3 mm Hg; 95% IS: 44,8 až 61,4; oxygenační index v průměru o -12,2; 
95%  IS: -14,1  až -9,9). Metaanalýza u novorozenců  s  hypoxickým  respiračním  selháním 
(n=989) ukázaly, že inhalace  NO zlepšuje PaO2 o  46,4 torrů oproti  kontrole  (95%  IS,  34,2 a 
58,5) a  významně  snižuje  oxygenační  index  o  10,7  oproti  kontrole (95%  IS, -14,1 a -7,4). 
Incidence úmrtí  nebo  potřeby  mimotělní  membránové  oxygenace  (ECMO)  byla  významně 
snížena inhalační léčbou NO; s relativním rizikem 0,72 oproti kontrole (95% IS, 0,6-0,87).   
U pacientů, kteří prodělali operaci srdce, je často pozorována plicní hypertenze a zvýšená plicní 
cévní rezistence,  nejčastěji  po odpojení od  mimotělního  oběhu. Příčinou  je plicní 
vazokonstrikce vyvolaná pravděpodobně zánětlivou odpovědí na operaci. Zvýšená plicní cévní 
rezistence může vést k selhání pravé komory. Bylo prokázáno, že inhalace oxidu dusnatého 
snižuje plicní cévní rezistenci a snižuje zvýšený plicní arteriální tlak, což může vést ke zvýšení 
ejekční frakce pravé  komory.  Tyto  účinky postupně vedou k hemodynamické  stabilizaci a 
zlepšení okysličení.  
Existuje potenciální riziko iNO indukované retinopatie nedonošených (ROP) novorozenců v 
gestačním věku <34 týdnů, ale tento vztah mezi ROP a iNO je založen na omezeném množství 
údajů, a dosud nebyl přesvědčivě potvrzen.  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Farmakokinetika oxidu dusnatého byla sledována u dospělých. 
Oxid  dusnatý  během  ředění  před  podáním  chemicky  reaguje  s  kyslíkem  za  vzniku  oxidu 
dusičitého, který je pro tělo toxický. 
Oxid  dusnatý  je  po  inhalaci  systémově  absorbován. Jeho  hlavní  část  prochází  přes  řečiště 
plicních kapilár, kde se kombinuje s hemoglobinem nasyceným z 60-100 % kyslíkem.  Při této 
saturaci se oxid dusnatý kombinuje hlavně s oxyhemoglobinem za vzniku methemoglobinu a 
nitrátu. Při nízké saturaci kyslíkem se oxid dusnatý může kombinovat s deoxyhemoglobinem za 
vzniku přechodné formy, nitrosylhemoglobinu, která se při kontaktu s kyslíkem mění na oxidy 
dusíku a methemoglobin. V plicích se oxid dusnatý může kombinovat s kyslíkem resp. vodou, 
za  vzniku  oxidu  dusičitého, resp.  nitrátu,  které  pak  reagují  s  oxyhemoglobinem  a vytvářejí 
methemoglobin a nitrát. Výsledné metabolity oxidu dusnatého po jeho vstupu do systémového 
oběhu jsou tedy hlavně methemoglobin a nitrát. 
Vznik methemoglobinu závisí na době působení a koncentraci oxidu dusnatého. Koncentrace 
methemoglobinu  stoupají během prvních 8 hodin inhalační léčby oxidem dusnatým. Hladiny 
methemoglobinu  >  7  %  byly pozorovány u pacientů, kterým byly podány vysoké dávky NO 
(80 ppm). 
Nitrát je hlavním metabolitem oxidu dusnatého vylučovaným v moči a jeho množství odpovídá 
>  70  % dávky inhalovaného oxidu dusnatého. V ledvinách je plazmatický nitrát eliminován 
rychlostí odpovídající rychlosti glomerulární filtrace.    
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Studie s jednorázovým podáním na hlodavcích signalizují, že letální dávka se pohybuje kolem 
300 ppm oxidu dusnatého nebo více.  
Studie s opakovaným podáváním ukázaly, že hlodavci mohou přežít expozici oxidu dusnatému 
až  okolo 250   ppm. K  úmrtí  dochází v  důsledku  anoxie způsobené  vysokou  hladinou 
methemoglobinu.  
Ze studií na psech lze odvodit, že letální koncentrace kolísá kolem 640 ppm NO podávaných po 
dobu 4 hodin, zatímco expozice hladině 320 ppm NO letální není.  
U zvířat uhynulých následkem expozice NO byly zaznamenány hladiny methemoglobinu vyšší 
než 30 %. Zotavení z methemoglobinemie je rychlé; úplné zotavení bylo zaznamenáno za méně 
než 24 hodin. Po tříhodinovém podávání 80 ppm NO ovcím nebylo pozorováno žádné zvýšení 
hladiny methemoglobinu.  
V biologických tkáních může oxid dusnatý vytvářet peroxynitrit ( ̄OONO). Ten pak reaguje  s 
superoxidem (O2-), nestabilní látkou, která může dalšími redoxními reakcemi poškozovat tkáně.  
Kromě toho jeví oxid dusnatý afinitu k metaloproteinům a může také reagovat se thiolovými 
skupinami  (-SH) v proteinech, a to za vzniku nitrosylových sloučenin. Klinický význam této 
chemické reaktivity oxidu dusnatého v tkáních není znám.   
Doba krvácivosti: Ve studii provedené na králících zdravých lidských subjektech bylo zjištěno, 
že vdechovaný oxid dusnatý přibližně zdvojnásobuje dobu krvácivosti.   
Žádné studie reprodukční toxicity a kancerogenity nebyly provedeny.  
Mutagenita  a  genotoxicita: Různé preklinické studie genotoxicity oxidu dusnatého prokázaly 
pozitivní genotoxický potenciál. Část této toxicity je zprostředkována peroxynitritem. Přestože 
poškození  DNA  nebylo u  člověka in  vivo prokázáno, preklinické in  vitro a in  vivo studie 
(bakterie a myši) prokázaly změny na chromozomech vyvolané NO. Tento jev možná souvisí se 
vznikem  mutagenních  nitrosaminů,  změn  v  DNA  nebo  narušením  opravných  mechanismů 
DNA. Význam  těchto  nálezů  pro  klinické  použití  u  novorozenců  ani možné  účinky na 
zárodečné buňky nejsou známy.    
FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
6.1 Seznam pomocných látek   
Dusík.  
6.2 Inkompatibility  
Tento  léčivý  přípravek  nesmí  být  mísen  s jinými  léčivými  přípravky/přístroji/zařízeními, 
s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6. 
Přípravek  nemá  být  podáván  přístroji/zařízeními  obsahujícími: butylkaučuk,  polyamid  a 
polyuretan.  
6.3 Doba použitelnosti  
roky  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Dodržujte veškerá pravidla platná pro manipulaci s tlakovými nádobami: 
Uchovávejte v původní tlakové lahvi.   
Obsah původní lahve nesmí být přeplněn do jiné tlakové lahve.  
Lahve uchovávejte ve svislé poloze a v dobře větraných místnostech.  
Tlakové lahve chraňte před nárazy, pády, materiály majícími oxidační účinky a před hořlavými 
materiály, vlhkostí a zdroji tepla nebo vznícení.  
Instalace  rozvodného  potrubí  oxidu  dusnatého  je  zakázána  u  rozvodového  systému  tlakové 
lahve, fixních sítí nebo terminálových jednotek.  
Uchovávání ve skladu lékůTlakové lahve mají být uchovávány na místě výhradně určeném k uchovávání medicinálních 
plynů. Místo musí být dobře větrané, čisté a uzamykatelné. Doporučujeme zajistit oddělené 
prostory pro tlakové lahve s oxidem dusnatým.   
Uchovávání na zdravotnickém pracovišti Tlakové lahve mají být uchovávány tak, aby byly vždy ve svislé poloze.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
NOXAP je uchováván v Al tlakových lahvích na stlačený plyn s vnější vrstvou elastomeru nebo 
bez vnější vrstvy elastomeru. Uzavírací ventily tlakových lahví jsou zhotoveny z nerezové oceli. 
Velikosti balení jsou 2 l, 5 l, 10 l, 20 l a 40 l.  
NOXAP je do tlakových lahví plněn jako plyn pod tlakem 200 bar. 
Velikosti 
balení (vlitrech): 
Plnicí tlak 
(bar) 
Objem směsi 800 ppm 
NO/N2 v litrech 
Objem směsi 800 ppmNO/N2 v m2 200 400 0,5 200 945 0,10 200 1890 1,20 200 3780 3,40 200 7560 7, 
Barevné značení tlakových lahví: horní zaoblená část tlakové láhve je tyrkysově modrá, válcová 
část tlakové lahve je bílá.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Obecné 
Personál, který zachází s lahvemi na stlačený plyn přípravku NOXAP, musí mít odpovídající 
znalosti o vlastnostech tohoto plynu, o jakýchkoli potřebných bezpečnostních opatřeních, která 
je  nutno dodržovat, o krocích, které mají být učiněny v jakýchkoli urgentních případech, a o 
správném postupu jeho instalace.  
Přeprava tlakových lahví 
Lahve na stlačený plyn je nutno přepravovat s odpovídajícím vybavením, které zaručí, že lahve 
budou  chráněny  před nárazy  a  pády. Pokud  jsou  pacienti  léčení přípravkem NOXAP 
přepravováni do jiné nemocnice nebo na jiné oddělení, lahve je třeba odpojit, náležitě zajistit ve 
vertikální  poloze,  aby  nedošlo  k  jejich  pádu  či náhodným změnám  v  podávání  přípravku. 
Zvláštní pozornost je nutno věnovat upevnění regulačního ventilu, aby nedošlo k jeho poruše.  
Příprava k použití 
 
− Ventily lahve na stlačený plyn je třeba otevírat pomalu. 
− Ventil lahve na stlačený plyn nebo jiného souvisejícího zařízení nesmí být nikdy lubrikován 
a nikdy na něm nesmí být olej ani mastnota. 
− Při připojování libovolného zařízení k tlakové láhvi se nikdy nesmí použít nadměrná síla.  
Použití lahví na stlačený plyn 
S ohledem na bezpečnost dodržujte vždy následující pokyny: 
− S tlakovými lahvemi zacházejte opatrně a chraňte je před nárazy a pády. 
− Lahve převážejte pouze za použití nákladních vozů vhodného typu a velikosti. 
− Medicinální plyny používejte pouze k lékařským účelům. 
− Vždy dbejte, aby byl materiál před použitím v dobrém stavu. 
− Nepoužívejte tlakovou lahev, pokud ventil není chráněn víčkem nebo krytkou.  
− Ventil neotvírejte prudce. 
− Nepokoušejte se opravovat ventil, pokud je vadný. 
− Použijte specifické zapojení a tlakový regulátor, které snesou tlak přinejmenším 1,5x vyšší, 
než je maximální funkční tlak lahve. 
− Aby  nedošlo  k  inhalaci  NO2,  před  každým  novým  použitím  pročistěte regulátor  směsí 
dusíku s oxidem dusnatým. 
− Regulátorem neotáčejte kleštěmi, mohlo by dojít k poškození těsnění. 
− Lahev musí být při použití pevně zajištěna vhodným podpůrným systémem, aby nedošlo k 
náhodnému pádu. 
− Uvolněný  plyn  vyvětrejte. Doporučujeme  zajistit  neustálou  ventilaci, dostatečnou k 
odvětrání plynu v případě náhodného úniku nebo netěsnosti. 
− V prostoru skladování tlakových lahví a umístění trubek a ventilů je zakázáno kouření a 
používání zdrojů ohně. 
− Po použití mírnou silou utáhněte ventil lahve a vypusťte zbytek plynu v regulátoru. 
− Zajistěte, aby byl ventil tlakové lahve vždy uzavřen, pokud není přípravek používán.  
Kompatibilita 
Veškeré zařízení, včetně hadiček, spojů a okruhů, používané při podávání oxidu dusnatého, 
musí být zhotoveno z materiálů s tímto plynem kompatibilních. Co se rizika koroze týče, systém 
lze  rozdělit  do dvou  částí: 1)  od  ventilu  tlakové  lahve  ke  zvlhčovači  (suchý plyn)  a 2) od 
zvlhčovače  k  aplikační  koncovce  (zvlhčený  plyn,  který  může  obsahovat  NO2). Podle 
dosavadních zkušeností lze k vedení suché směsi NO použít většinu běžných materiálů. Oxid 
dusičitý  a  vlhkost  však  mají  agresivní  účinky. Z  kovových  materiálů  lze  ke  konstrukci 
aplikačních systémů doporučit pouze nerezavějící ocel. K testovaným polymerům,  které lze 
použít  v  aplikačních  systémech  oxidu  dusnatého, mimo  jiné patří  polyethylen   (PE)   a 
polypropylen  (PP).  S  čistým  oxidem  dusnatým  a  jinými korozivními plyny  byl  použit 
polytrifluorchlorethylen,        kopolymer        hexafluorpropenu        a vinylidenfluoridu a 
polytetrafluorethylen, a tyto látky jsou považovány za inertní.  
Pokyny k likvidaci tlakových lahví 
− Prázdné tlakové lahve nikdy nevyhazujte.  Je třeba je neprodleně zaslat do skladu prázdných 
lahví nebo na vhodné sběrové místo, kde si je odebere dodavatel.   
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
Air Products spol. s r.o. 
J. Š. Baara 405 02 Dĕčín  
Česká republika 
 
 
REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 
 
89/228/10-C  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
Datum první registrace: 3. 3. Datum posledního prodloužení registrace: 23. 
1.  10 DATUM REVIZE TEXTU  
18. 9 .
 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK