Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Lanxib 15 mg enterosolventní tvrdé tobolkyLanxib 30 mg enterosolventní tvrdé tobolky 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
 Jedna tobolka obsahuje lansoprasolum 15 mg. 
Jedna tobolka obsahuje lansoprasolum 30 mg.  
Pomocná látka se známým účinkem:  
Jedna 15mg tobolka obsahuje 100,474 mg sacharózy. 
Jedna 30mg tobolka obsahuje 200,949 mg sacharózy.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.   
3.  LÉKOVÁ FORMA 
 Enterosolventní tvrdá tobolka.  
Lanxib 15 mg enterosolventní tvrdá tobolka je tobolka s neprůhledným žlutým víčkem a tělem. 
Jedna tobolka obsahuje bílé až téměř bílé kulaté mikrogranule.  
Lanxib 30 mg enterosolventní tvrdá tobolka je tobolka s neprůhledným bílým víčkem a tělem. 
Jedna tobolka obsahuje bílé až téměř bílé kulaté mikrogranule.   
4.  KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1  Terapeutické indikace 
 • léčba duodenálních a žaludečních vředů 
• léčba refluxní esofagitidy 
• profylaxe refluxní esofagitidy 
• eradikace Helicobacter pylori   (H. pylori) se současně podávanou příslušnou 
antibiotickou léčbou u pacientů s vředem spojeným s infekcí H. pylori 
• léčba benigních žaludečních a duodenálních vředů souvisejících s podáváním NSAID  
u pacientů, vyžadujících kontinuální léčbu NSAID 
• profylaxe NSAID indukovaného žaludečního a duodenálního vředu u rizikových pacientů 
(viz bod 4.2) vyžadujících kontinuální léčbu NSAID 
• symptomatická gastroesofageální refluxní choroba 
• Zollinger-Ellisonův syndrom   
4.2  Dávkování a způsob podání 
  Pro dosažení optimálního účinku je třeba užívat přípravek Lanxib jednou denně ráno, výjimkou 
je jeho použití pro eradikaci H.  pylori, kdy by měl být podáván dvakrát denně, jednou ráno a 
jednou večer. 
Přípravek Lanxib je třeba užívat alespoň 30 minut před jídlem (viz bod 5.2). Tobolky se polykají 
celé s trochou tekutiny.  
Odlupovací blistry se otevírají dle popisu uvedeného v pokynech pro otevření fólie:  
- Vyjměte jeden blistr roztržením perforací. 
- Opatrně odloupněte okraj fólie, abyste odkryli tobolku. 
(TOBOLKU NENÍ MOŽNÉ PROTLAČOVAT PŘES FÓLII)  
Neodlupovací blistry se otevírají protlačením přes aluminiovou fólii.   
Léčba duodenálního vředu: 
Doporučená dávka je 30 mg jednou denně po dobu 2 týdnů. U pacientů, u nichž nedošlo  
k úplnému zhojení za tuto dobu, se pokračuje s léčbou stejnou dávkou po dobu dalších dvou týdnů.  
Léčba žaludečního vředu: 
Doporučená dávka je 30 mg jednou denně po dobu 4 týdnů. Vřed se obvykle zhojí do 4 týdnů, 
ale u pacientů, u nichž nedojde během této doby k úplnému zhojení, může léčba pokračovat se 
stejnou dávkou další 4 týdny.   
Refluxní esofagitida: 
Doporučená dávka je 30 mg jednou denně po dobu 4 týdnů. U pacientů, u nichž nedošlo za tuto 
dobu k úplnému zhojení, lze pokračovat v léčbě stejnou dávkou po dobu dalších 4 týdnů.  
Profylaxe refluxní esofagitidy: 
Podává se 15 mg jednou denně. Dávka se může dle potřeby zvýšit až na 30 mg denně.  
Eradikace Helicobacter pylori: 
Při výběru optimální léčebné kombinace je nutno brát v úvahu oficiální místní doporučení týkající 
se bakteriální rezistence, trvání léčby (nejčastěji 7 dnů, ale někdy až 14 dnů) a řádného používání 
antibakteriálních látek.  
Doporučená dávka je 30 mg přípravku Lanxib dvakrát denně po dobu 7 dnů spolu s jednou  z 
následujících kombinací: 
klarithromycin 250-500 mg dvakrát denně + amoxicillin 1g dvakrát denně 
klarithromycin 250 mg dvakrát denně + metronidazol 400-500 mg dvakrát denně   
Při  kombinaci klarithromycinu s přípravkem Lanxib a  amoxicillinem  nebo  metronidazolem 
dochází k eradikaci H. pylori až v 90 % případů.   
Šest měsíců po úspěšné eradikační léčbě je riziko opakované infekce nízké a relaps je proto 
nepravděpodobný.  
Byl zkoušen také režim s použitím lansoprazolu 30 mg dvakrát denně, amoxicilinu 1 g dvakrát 
denně a metronidazolu 400-500 mg dvakrát denně. Při použití této kombinace byla pozorována 
menší míra eradikace než při režimu s klarithromycinem.  Tato kombinace může být vhodná  
u pacientů, kteří nemohou užívat klarithromycin jako součást eradikační léčby, kdy místní míra 
rezistence na metronidazol je nízká.  
Léčba  benigních  žaludečních  a  duodenálních  vředů  souvisejících  s podáváním NSAID  
u pacientů, vyžadujících kontinuální léčbu NSAID:   
Doporučená dávka je 30 mg jednou denně po dobu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nedošlo  
k úplnému zhojení, je možné s léčbou pokračovat po dobu dalších čtyř týdnů. U rizikových 
pacientů nebo pacientů s vředy, které se obtížně hojí, bude třeba pravděpodobně použít delší léčbu 
a/nebo vyšší dávku.  
Profylaxe žaludečního a duodenálního vředu při léčbě NSAID u rizikových pacientů (jako je věk 
nad 65 let, nebo anamnéza žaludečního nebo duodenálního vředu), u nichž je nutná delší doba 
léčby NSAID: 
Doporučená dávka je 15 mg jednou denně. Pokud je léčba neúspěšná, měla by se použít dávka mg jednou denně.  
Symptomatická gastroesofageální refluxní choroba: 
Doporučená dávka je 15 mg nebo 30 mg denně. K ústupu symptomů dochází rychle. Je třeba 
zvážit individuální úpravu dávky. Pokud při denní dávce 30 mg nedošlo k ústupu symptomů  
do 4 týdnů, doporučuje se provést další vyšetření.  
Zollinger-Ellisonův syndrom: 
Doporučená počáteční dávka je 60 mg jednou denně. Dávku je třeba nastavit individuálně  
a s léčbou by se mělo pokračovat, tak dlouho, jak je to nezbytné. Byly použity denní dávky  
až 180 mg. Pokud požadovaná denní dávka převyšuje 120 mg, měla by být podána ve dvou 
rozdělených dávkách.  
Zhoršená funkce jater nebo ledvin: 
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin není potřebné upravit dávkování.   
Pacienti se středně těžkým nebo těžkým onemocněním jater mají být pravidelně sledování  
a doporučuje se u nich snížení dávky o 50 % (viz bod 4.4 a 5.2).  
Starší pacienti:  
Vzhledem ke snížené clearance lansoprazolu u starších pacientů může být zapotřebí úprava dávky 
na základě individuálních potřeb pacienta. Denní dávka by u starších pacientů neměla překročit 
30 mg, pokud pro to nejsou závažné klinické indikace.  
Pediatrická populace: 
 Použití přípravku Lanxib u dětí se nedoporučuje, protože klinická data jsou omezená. 
Léčbě  malých  dětí  mladších  jednoho  roku  je  třeba  se  vyhnout,  protože  dostupné  údaje 
neprokázaly příznivé účinky při léčbě gastroesofageální refluxní choroby.  
4.3 Kontraindikace 
 Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.
1.  Lansoprazol nesmí být podáván s atazanavirem (viz bod 4.5).   
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Stejně jako u jiných antiulcerózních terapií je třeba při léčbě žaludečního vředu lansoprazolem 
vyloučit možnost maligního nádoru žaludku, protože lansoprazol může maskovat symptomy  
a oddálit stanovení diagnózy.   
Lansoprazol musí být s opatrností podáván u pacientů se středně závažnou a závažnou jaterní 
dysfunkcí (viz bod 4.2 a 5.2).  
Lze  předpokládat,  že  snížená  žaludeční  kyselost  způsobená  lansoprazolem  povede  
ke zvýšenému množství žaludečních bakterií běžně se vyskytujících v zažívacím ústrojí. Léčba 
lansoprazolem může  vést k mírně zvýšenému  riziku  vzniku gastrointestinální infekce, jako 
například Salmonella a Campylobacter.  
U pacientů se žaludečními a duodenálními vředy by měla být jako etiologický faktor zvažována 
infekce H. pylori.   
Pokud je lansoprazol používán v kombinaci s antibiotiky k eradikační léčbě infekce H. pylori, 
pak je nutné dbát návodu k použití i v případě těchto antibiotik.  
Vzhledem k omezeným bezpečnostním údajům o pacientech na udržovací léčbě trvající déle než 
rok je třeba u těchto pacientů provádět pravidelnou kontrolu léčby a důkladné zhodnocení 
poměru přínosu a rizika.  
Velmi vzácně byly u pacientů užívajících lansoprazol hlášeny případy kolitidy. Proto je třeba 
v případě těžkého a/nebo přetrvávajícího průjmu zvážit vysazení léčby.  
Léčba zaměřená na prevenci peptických vředů u pacientů, kteří potřebují trvalou léčbu NSAID, 
by měla být omezena pouze na vysoce rizikové pacienty (tj. s anamnézou krvácení do 
gastrointestinálního traktu, perforace vředu, v pokročilém věku, se souběžným používáním 
léků,  o  nichž  je  známo,  že  zvyšují  pravděpodobnost  nežádoucích  účinků  v horní  části 
gastrointestinálního  traktu  (např.  kortikosteroidy  nebo  antikoagulancia),  při  přítomnosti 
závažného  faktoru  komorbidity  nebo  při  delším  používání NSAID v maximálních 
doporučovaných dávkách).  
Inhibitory  protonové  pumpy, obzvláště pokud jsou  podávány ve  vysokých  dávkách  
a  dlouhodobě (déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce 
femuru, distálního konce předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými 
rizikovými faktory. Podle výsledků observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy 
zvyšovat celkové riziko fraktur o  10 – 40 %. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné 
rizikové faktory. Pacienti  s rizikem osteoporózy mají být adekvátně léčeni a  mají mít zajištěn 
dostatečný přísun vitamínu D a kalcia.  
Hypomagnezémie U pacientů léčených dlouhodobě inhibitory protonové pumpy, jako je lansoprazol, byly 
hlášeny případy závažné hypomagnezémie. Tito  pacienti  byli  léčeni nejméně  3  měsíce,  
ve většině případů 1 rok.  
Hypomagnezémie se může projevit závažnými příznaky, jako je únava, tetanie, delirium, křeče, 
závratě a ventrikulární arytmie. Počátečni příznaky však mohou být nenápadné a mohou být 
přehlédnuty.  U  většiny  postižených  pacientů došlo  ke zlepšení stavu  poté,  co  byla  léčba 
inhibitorem protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnéziem.  
U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba  nebo kteří mají užívat inhibitor protonové 
pumpy společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou působit hypomagnezémii (např. 
diuretika), je vhodné vyšetřit hladinu magnézia před zahájením léčby a opakovaně v jejím 
průběhu.  
Přípravek obsahuje sacharózu, pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy, 
malabsorpcí glukózy a galaktózy nebo sacharázo-izomaltázovou deficiencí by tento přípravek 
neměli užívat.  
Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)  
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze, 
zejména  na  místech,  kde  je  kůže  vystavena slunečním  paprskům,  a  pokud  jsou  tyto  léze 
doprovázeny bolestí kloubů, pacient by měl neprodleně vyhledat lékařskou pomoc a lékař by měl 
zvážit  vysazení  přípravku Lanxib.  SCLE,  který  se  vyvinul  po  předchozí  léčbě  některým 
inhibitorem protonové pumpy, může zvyšovat riziko SCLE i u jiných inhibitorů protonové pumpy.  
Interference s laboratorními testy Zvýšená hladina chromograninu A (CgA) může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních 
tumorů. Aby se tomu předešlo, je třeba léčbu přípravkem Lanxib přerušit alespoň 5 dní před 
měřením CgA (viz bod 5.1). Pokud se hladiny CgA a gastrinu po úvodním měření nevrátí do 
referenčního rozmezí, je nutné měření zopakovat po 14 dnech od přerušení léčby inhibitorem 
protonové pumpy.  
Porucha funkce ledvin U pacientů užívajících lansoprazol byla pozorována akutní tubulointersticiální nefritida (TIN), 
která  se  může  vyskytnout  kdykoli  během  léčby  lansoprazolem  (viz  bod  4.8).  Akutní 
tubulointersticiální nefritida se může rozvinout do selhání ledvin. Podávání lansoprazolu se musí 
v případě podezření na TIN ihned přerušit a je třeba ihned zahájit příslušnou léčbu.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Účinky lansoprazolu na jiné léčivé přípravky  
Léčivé přípravky, jejichž absorpce je závislá na pH Lansoprazol může interferovat s absorpcí léků, u kterých je pH v žaludku rozhodující pro jejich 
biologickou dostupnost.  
Atazanavir: 
Studie prokázala, že souběžné podávání lansoprazolu (60 mg jednou denně) s atazanavirem  
400 mg zdravým dobrovolníkům mělo za následek podstatné snížení expozice atazanaviru 
(pokles  AUC  a  Cmax  přibližně  o  90 %). Lansoprazol  nesmí  být  podáván  s  atazanavirem  
(viz bod 4.3).  
Ketokonazol a intrakonazol: 
Vstřebávání ketokonazolu a itrakonazolu z gastrointestinálního traktu se zvyšuje přítomností 
žaludeční  kyseliny. Podávání  lansoprazolu  může  mít  za  následek  subterapeutické  hladiny 
ketokonazolu a intrakonazolu, a proto je třeba se této kombinaci vyhnout.  
Digoxin: 
Souběžné podávání lansoprazolu a digoxinu může vést ke zvýšení plazmatické hladiny digoxinu. 
Proto je třeba sledovat plazmatické hladiny digoxinu a dávku digoxinu na začátku a na konci 
léčby lansoprazolem upravit.  
Léčivé látky metabolizované enzymy PLansoprazol  může  zvýšit  plazmatickou  koncentraci  léků  metabolizovaných  CYP3A4.  
Při  kombinaci  lansoprazolu  s léčivými  látkami,  které  jsou  metabolizovány  tímto  enzymem  
a mají úzké terapeutické rozmezí, se doporučuje opatrnost.  
Theofylin: 
Lansoprazol  snižuje  plazmatickou  koncentraci  theofylinu,  což  může  snížit  předpokládaný 
klinický účinek dávky. Je třeba opatrnosti při kombinaci těchto dvou léků.  
Takrolimus:  
Souběžné podávání lansoprazolu zvyšuje plazmatické koncentrace takrolimu (substrát CYP3Aa glykoproteinu P). Expozice lansoprazolu zvyšuje průměrnou expozici takrolimu až o 81 %. 
Na začátku nebo konci souběžné léčby lansoprazolem se doporučuje monitorování plazmatických 
koncentrací takrolimu.  
Léčivé přípravky transportované glykoproteinem PBylo zjištěno, že lansoprazol in vitro inhibuje transportní protein, glykoprotein P (P-gp). Klinický 
význam není znám.  
Účinky jiných léčivých přípravků na lansoprazol  
Léčivé látky, které inhibují CYP2CFluvoxamin: 
Při kombinaci lansoprazolu s inhibitorem CYP2C19 fluvoxaminem je třeba vzít v úvahu možné 
snížení dávky. Plasmatická koncentrace lansoprazolu se při této kombinaci zvyšuje až čtyřikrát.  
Léčivé látky, které inhibují CYP2C19 a CYP3AInduktory ovlivňující enzymy CYP2C19 a CYP3A4, jako je rifampicin a třezalka tečkovaná 
(Hypericum perforatum), mohou významně snížit plazmatické koncentrace lansoprazolu.  
Jiné léčivé přípravkySukralfát a antacida: 
Sukralfát a antacida mohou snížit biologickou dostupnost lansoprazolu. Lansoprazol by se proto 
měl užít nejméně 1 hodinu po užití těchto léků.  
Nebyly prokázány žádné klinicky významné interakce mezi lansoprazolem a nesteroidními 
protizánětlivými léky, avšak nebyly provedeny žádné formální interakční studie.  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 Těhotenství: 
Nejsou k dispozici žádné klinické údaje týkající se expozice lansoprazolu v těhotenství. Studie na 
zvířatech neukazují na přímý ani nepřímý škodlivý vliv na těhotenství, embryonální či fetální 
vývoj, porod nebo postnatální vývoj.  
Používání lansoprazolu v těhotenství se nedoporučuje.  
Kojení: 
Není známo, je-li lansoprazol vylučován do lidského mateřského mléka. Studie na zvířatech 
prokázaly vylučování lansoprazolu do mléka.  
Rozhodnutí,  zda  pokračovat  či přestat  s  kojením  nebo  pokračovat  či  přestat  s  terapií 
lansoprazolem  je  třeba  provést  se  zohledněním  přínosu  kojení  pro  dítě  a  přínosu  terapie 
lansoprazolem pro ženu.  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Mohou se vyskytnout nežádoucí polékové reakce jako závratě, zrakové poruchy a somnolence 
(viz bod 4.8). Za těchto podmínek může být snížena schopnost reagovat.  
4.8 Nežádoucí účinky 
  Frekvence nežádoucích účinků je definována takto: časté ( 1/100 až < 1/10); méně časté  
( 1/1000 až < 1/100); vzácné (1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo  
(z dostupných údajů nelze určit).   
 Časté Méně časté Vzácné Velmi 
vzácné 
Není známo 
Poruchy krve 
a  
lymfatického 
systému Trombocytop
énie, 
eosinofilie, 
leukopenie 
Anémie Agranulocytó
za, 
pancytopénie 
 
 
Poruchymetabolismu a 
výživy 
    Hypomagnez
émie (Viz 
bod 4.4) 
Psychiatrické 
poruchy 
 Deprese Nespavost, 
halucinace,zmatenost 
 Zrakové 
halucinace 
Poruchy 
nervového  
systému 
Bolest hlavy, 
závratě Neklid, 
vertigo, 
parestézie, 
somnolence, 
třes   
Poruchy oka   Zrakové 
poruchy  
  
Gastrointestin
álníporuchy 
Nevolnost, 
průjem, 
bolest 
žaludku, 
zácpa, 
zvracení,plynatost, 
sucho  
v ústech nebo 
krku, polypy 
ze žlázek 
fundu 
žaludku 
(benigní) 
 Glositida, 
kandidóza 
jícnu, 
pankreatitida, 
poruchy 
vnímání chuti 
Kolitida, 
stomatitida 
 
 
Poruchy jater 
a žlučovýchcest 
Vzestup 
hodnot 
jaterních 
enzymů 
 Hepatitida,žloutenka   
Poruchy kůže 
a podkožní 
tkáně 
Kopřivka, 
svědění,vyrážka  
 Petechie, 
purpura, 
padání vlasů, 
erythema 
multiforme, 
fotosenzitivit
a 
Stevens-
Johnsonův 
syndrom, 
toxická 
epidermálnínekrolýza 
Subakutní 
kožní lupus 
erythematode
s (viz bod4.4). 
Poruchy 
svalové a 
kosterní 
 Artralgie, 
myalgie,fraktury 
proximálního     
soustavy a 
pojivové tkáně 
konce 
femuru, 
distálního 
konce 
předloktí a 
obratlů (viz 
bod 4.Poruchy 
ledvin a 
močových cest 
  Tubulointerst
iciální 
nefritida (s 
možným 
rozvojem 
selhání 
ledvin)   
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu 
  Gynekomasti
e 
  Celkové 
poruchy a 
reakce v místě 
aplikaceÚnava Edém Horečka, 
hyperhidróza, 
angioedém, 
anorexie, 
impotence 
Anafylaktick
ý šok 
 
 
Vyšetření    Zvýšení 
hladinycholesterolu a 
triglyceridů, 
hyponatrémie   
4.9 Předávkování 
 Účinky  předávkováni  lansoprazolem  u  člověka  nejsou  známy  (i  když  akutní  toxicita  je 
pravděpodobně nízká) a z toho důvodu není možné dát pokyny pro léčbu. Nicméně, denní dávky 
až  180  mg  lansoprazolu  per  os  a  až  90  mg  lansoprasolu  intravenózně  byly  podávány  
ve studiích bez vzniku významných nežádoucích účinků.  
Možné příznaky předávkování lansoprazolem naleznete v bodě 4.8.  
V případě podezření na předávkování je třeba pacienta sledovat. Lansoprazol není významně 
eliminován  hemodialýzou. Pokud  je  to nutné,  doporučuje  se  vyprázdnění  žaludku,  podání 
živočišného uhlí a symptomatická léčba.   
5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: Inhibitory protonové pumpy, ATC kód: A02BC 
Lansoprazol je inhibitor žaludeční protonové pumpy. Působí v poslední fázi tvorby žaludeční 
kyseliny tím, že inhibuje aktivitu enzymového systému H+/K+ATPázy v parietálních buňkách 
žaludku. Inhibice je závislá na dávce a je reverzibilní, účinek se uplatňuje jak u bazální tak  
u stimulované sekrece žaludeční kyseliny.  
Lansoprazol se  koncentruje v parietálních buňkách a v jejich kyselém prostředí se aktivuje  
a reaguje se sulfhydrylovou skupinou H+/K+ATPázy a způsobuje inhibici enzymové aktivity.   
Vliv na sekreci žaludeční kyseliny: 
Lansoprazol je specifický inhibitor protonové pumpy parietálních buněk. Jednorázová perorální 
dávka lansoprazolu inhibuje sekreci žaludeční kyseliny stimulovanou pentagastrinem asi o 80 %. 
Po opakovaném denním podávání po dobu sedmi dnů je dosažena asi 90%  inhibice  sekrece 
žaludeční kyseliny. To má odpovídající účinek na bazální sekreci žaludeční kyseliny. Jedna 
perorální dávka 30 mg snižuje bazální sekreci asi o 70 % a pacientovy příznaky následně ustoupí 
hned při první dávce. Po osmi dnech opakovaného podávání je pokles asi o 85 %. Rychlý ústup 
příznaků  je  dosažen  při  podávání  už  jedné  tobolky  (30  mg)  denně,  u  většiny  pacientů  s 
duodenálním vředem dojde ke zhojení během 2 týdnů, u pacientů se žaludečním vředem a refluxní 
esofagitidou během 4 týdnů. Snížením žaludeční kyselosti vytváří lansoprazol takové prostředí, 
ve kterém mohou být vhodná antibiotika účinná proti H. Pylori.  
V průběhu léčby antisekretoriky dochází v reakci na sníženou sekreci žaludeční kyseliny ke 
zvýšení sérové hladiny gastrinu. V důsledku snížené žaludeční acidity se zvyšuje též koncentrace 
CgA. Zvýšená hladina CgA může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů.  
Z dostupných publikovaných důkazů vyplývá, že léčba inhibitory protonové pumpy má být 
přerušena 5 dnů až 2 týdny před měřením CgA. To umožní, aby se hladiny CgA, které mohou být 
falešně zvýšeny v důsledku léčby inhibitory protonové pumpy, navrátily do referenčního rozmezí.  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Lansoprazol je racemát dvou aktivních enantiomerů, které podléhají biotransformaci na aktivní 
formu v kyselém prostředí parietálních buněk. Jelikož je lansoprazol rychle inaktivován žaludeční 
kyselinou, podává se perorálně v enterosolventní formě, aby došlo k systémové absorpci.  
Absorpce a distribuce  
Lansoprazol má po jednorázové dávce vysokou biologickou dostupnost (80-90 %). Koncentrace 
v plazmě dosahuje maxima za 1,5 až 2 hodiny. Současný příjem potravy zpomaluje absorpci 
lansoprazolu a snižuje biologickou dostupnost přibližně o 50 %. Vazba na plazmatické bílkoviny 
je 97 %.  
Studie prokázaly, že granule z otevřených tobolek mají stejnou AUC jako intaktní tobolky, pokud 
jsou granule rozmíchány v malém množství pomerančové, jablečné nebo rajčatové šťávy nebo 
rozmíchány se lžičkou jablečného nebo hruškového pyré nebo se nanesou  na lžičku jogurtu, 
pudingu nebo tvarohu. Stejná AUC byla rovněž prokázána, pokud byly nasogastrickou sondou 
podány granule rozmíchané v jablečné šťávě.  
Metabolismus a eliminace 
Lansoprazol je významně metabolizován játry a metabolity jsou vylučovány ledvinami a žlučí. 
Metabolismus  lansoprazolu  je  katalyzován  zejména  enzymem  CYP2C19.  Do  metabolismu 
zasahuje také enzym CYP3A4. Eliminační plazmatický poločas po podání jednorázové dávky 
nebo více dávek zdravým dobrovolníkům se pohybuje mezi 1-2  hodinami.  Neexistují důkazy  
o akumulaci lansoprazolu po podání více dávek zdravým osobám. V plazmě byl identifikován 
sulfon, sulfid a 5-hydroxy deriváty lansoprazolu. Tyto metabolity mají velmi malý nebo žádný 
vliv na sekreci žaludeční kyseliny.  
Studie s lansoprazolem značeným 14C ukázaly, že přibližně třetina podané radiace se vyloučila 
močí a dvě třetiny stolicí.  
Farmakokinetika u starších pacientů 
 
U starších pacientů je clearance lansoprazolu snížena a eliminační poločas je prodloužený 
přibližně o 50-100 %. U starších pacientů nebyly maximální plazmatické koncentrace zvýšeny.  
Farmakokinetika u pediatrických pacientů 
Vyšetření  farmakokinetiky  u  dětí  ve  věku  1 – 17  let  ukázalo  podobnou  expozici  jako  
u dospělých, přičemž osobám s hmotností pod 30 kg byly podávány dávky 15 mg a osobám  
s hmotností nad 30 kg byly podávány dávky 30 mg. 
Hodnocení  dávky  17  mg/m2 tělesného  povrchu  nebo  1  mg/kg  tělesné  hmotnosti  ukázalo  
na podobnou expozici lansoprazolu u dětí ve věku 2 – 3 měsíců až 1 roku jako u dospělých osob.  
Vyšší expozice lansoprazolu v porovnání s dospělými osobami byly pozorovány u kojenců 
mladších 2 – 3 měsíce, kdy byl tento lék podán oběma skupinám jednorázově v dávce 1,0 mg/kg 
tělesné hmotnosti a 0,5 mg/kg tělesné hmotnosti.  
Farmakokinetika u pacientů s jaterní nedostatečností 
Expozice lansoprazolu je u pacientů s mírným postižením jater dvojnásobná a mnohem více 
zvýšena u pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater.  
Osoby s pomalým metabolismem CYP2CCYP2C19 podléhá vlivu genetického polymorfismu a 2-6 % populace, tzv. pomalí metabolizátoři 
(PM), má homozygotní mutovanou  alelu CYP2C19,  a  proto nemá funkční enzym CYP2C19. 
Expozice   lansoprazolu   je   u   pomalých   metabolizátorů   několikrát   vyšší,   než  
u rychlých metabolizátorů (EM).  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity 
po opakovaném podávání, reprodukční toxicity a genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko 
pro člověka.  
Ve dvou studiích karcinogenity u potkanů způsoboval lansoprazol hyperplazii žaludečních ECL 
buněk,  která  byla  závislá na  dávce, a  karcinoidy  ECL  buněk  spojené  s  hypergastrinémií  
v důsledku inhibice sekrece kyseliny.  
Intestinální  metaplázie  byla  také  pozorována.  Dále  pak  hyperplazie  Leydigových  buněk  
a benigní tumory z Leydigových buněk. Po 18 měsících léčby byla pozorována retinální atrofie. 
Toto nebylo pozorováno u opic, psů ani myší.  
Při studiích karcinogenity na myších se vyvinula hyperplazie žaludečních ECL buněk, závislá na 
dávce, a také jaterní nádory a adenom rete testis.  
Klinický význam těchto nálezů není znám.   
6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Zrněný cukr (sacharóza a kukuřičný škrob)Natrium-lauryl-sulfát 
Meglumin 
Mannitol (E421) 
Hypromelóza 6.0 cP 
Makrogol Mastek 
Polysorbát Oxid titaničitý (E171)Kopolymer MA/EA (1:1) 30% disperze   
Obal tobolky: 
Želatina 
Oxid titaničitý (E171)Chinolinová žluť (E104) – pouze 15mg tobolky 
6.2 Inkompatibility  
Není relevantní.  
6.3 Doba použitelnosti  
Odlupovací a neodlupovací OPA-Al-PVC/Al blistr: 3 roky 
HDPE  lahvička  s PP  šroubovacím  uzávěrem  obsahujícím vysoušedlo silikagel: 4   roky 
Spotřebujte během 6ti měsíců od otevření.  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání   
Odlupovací a neodlupovací OPA-Al-PVC/Al blistr: 
Uchovávejte při teplotě do 30 ºC. 
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.  
HDPE lahvička s PP šroubovacím uzávěrem obsahujícím vysoušedlo silikagel. 
Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Spotřebujte během 6ti měsíců od otevření. 
Lahvičku uchovávejte pevně uzavřenou, aby byl přípravek ochráněn před vlhkostí.   
6.5 Druh obalu a obsah balení  
14, 28, 30, 56, 84, 98 a 100 tobolek může být zabaleno v odlupovacím OPA- Al-PVC/Al blistru 
14, 28, 30, 56, 84, 98 a 100 tobolek může být zabaleno v neodlupovacím OPA- Al-PVC/Al blistru  
14, 28, 30, 56, 84, 98 a 100 tobolek může být zabaleno v HDPE lahvičce s PP šroubovacím 
uzávěrem obsahujícím vysoušedlo silikagel.  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Žádné zvláštní požadavky.   
7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 XANTIS PHARMA LIMITED  Lemesou 5, EUROSURE TOWER, 1st floor, Flat/Office 2112 Nicosia, Kypr     
8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA   Lanxib 15 mg enterosolventní tvrdé tobolky: 09/437/14-C 
Lanxib 30 mg enterosolventní tvrdé tobolky: 09/438/14-C    
9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  Datum první registrace: 3. 12. Datum prodloužení registrace: 5. 4.   
10. DATUM REVIZE TEXTU  
12. 12.  
 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
Jedna tobolka obsahuje lansoprazolum 15 mg.