Volibris 
 
Farmakoterapeutická skupina: Antihypertenziva, jiná antihypertenziva, ATC kód: C02KX 
Mechanismus účinku 
Ambrisentan je perorálně účinný antagonista receptorů pro endotelin k endotelinovému receptoru typu A významnou roli v patofyziologii PAH. 
 
Ambrisentan je antagonista ETA s ETBv hladké svalovině cév a v srdečních myocytech. Tím zabraňuje endotelinem zprostředkované aktivaci 
systémů druhého posla, která vede k vazokonstrikci a proliferaci buněk hladkého svalstva. 
V důsledku vyšší afinity ambrisentanu k receptorům ETA než k ETB se předpokládá zachování tvorby 
vazodilatačně působícího oxidu dusnatého a prostacyklinu, která je zprostředkována receptory ETB. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Byly provedeny dvě randomizované, dvojitě zaslepené, multicentrické, placebem kontrolované pivotní 
studie fáze III ambrisentan v dávce 10 mg a 5 mg s placebem. Ve studii ARIES-2, které se účastnilo 192 pacientů, 
byl porovnáván ambrisentan v dávce 2,5 mg a 5 mg s placebem. V obou studiích byl ambrisentan 
přidáván k podpůrným/původním lékům, které mohly zahrnovat kombinaci digoxinu, antikoagulancií, 
diuretik, kyslíku a vazodilatancií studií měli IPAH nebo PAH spojenou s onemocněním pojivové tkáně měla příznaky II. stupně s preexistujícím jaterním onemocněním aminotransferázvyloučeni. Hemodynamické parametry nebyly v těchto studiích hodnoceny. 
 
Primárním cílovým parametrem účinnosti definovaným pro fázi III klinických studií bylo zlepšení 
zátěžové kapacity, které bylo hodnoceno jako změna vzdálenosti 6minutové chůze ve 12. týdnu oproti stavu před léčbou. V obou studiích vedla léčba ambrisentanem ve všech 
podávaných dávkách k významnému zlepšení 6MWD. 
 
Zlepšení průměrné 6MWD upravené k placebovému účinku při užívání dávky 5 mg činilo ve 
12. týdnu ve srovnání s výchozí hodnotou 30,6 m k placebovému účinku při užívání dávky 10 mg činilo ve studii ARIES-1 51,4 m 76,2; p < 0,001 
Byla též provedena předem specifikovaná kombinovaná analýza výsledků studií fáze III Zlepšení průměrné 6MWD upravené k placebovému účinku činilo při užívání dávky 5 mg 44,6 m 
 
Ve studii ARIES-2 ambrisentan klinického zhoršení PAH ve srovnání s placebem hospitalizaci pro PAH, atriální septostomii, přidání další medikace k léčbě PAH a kritéria 
pro předčasné ukončení léčby. Ve skupině s kombinovanou dávkou bylo ve srovnání s placebem 
pozorováno statisticky významné zlepšení „SF-36 Health Survey“ významnému zlepšení indexu BDI k placebovému účinku -1,1  
Údaje z dlouhodobých klinických studií 
Pacienti, kteří se účastnili studií ARIES 1 a 2, byli způsobilí účastnit se dlouhodobé otevřené rozšířené 
studie ARIES-E 145 ± 80 týdnů a maximální expozice byla přibližně 295 týdnů. Hlavním primárním cílovým 
parametrem studie byla incidence a závažnost nežádoucích účinků souvisejících s dlouhodobou 
expozicí ambrisentanu, včetně sérových jaterních testů. Nálezy týkající se bezpečnosti pozorované při 
dlouhodobé expozici ambrisentanu v této studii byly obecně shodné s nálezy pozorovanými ve 
12týdenních placebem kontrolovaných studiích. 
 
Pozorovaná pravděpodobnost přežívání u subjektů léčených ambrisentanem dávkou ambrisentanu 
V otevřené studii incidence zvýšených koncentrací aminotransferáz v séru u pacientů, u kterých došlo k předchozímu 
přerušení léčby jinými antagonisty receptorů pro endotelin z důvodu zvýšení koncentrací 
aminotransferáz. Během průměrné doby 53 týdnů léčby ambrisentanem nebylo u žádného z pacientů 
zaznamenáno zvýšení sérových koncentrací ALT > 3x ULN, které by vyžadovalo trvalé ukončení 
léčby. U padesáti procent pacientů došlo během této doby ke zvýšení dávky ambrisentanu z 5 mg na 
10 mg. 
 
Kumulativní incidence zvýšených sérových koncentrací aminotransferáz > 3x ULN ve všech studiích 
fáze 2 a 3 expozice 79,5 týdnů. To odpovídá četnosti 2,3 příhody na 100 pacientoroků expozice ambrisentanu. 
V otevřené dlouhodobé rozšířené studii ARIES-E bylo u pacientů léčených ambrisentanem dvouleté 
riziko rozvoje elevací sérových aminotransferáz > 3x ULN 3,9 %. 
 
Další klinické údaje
Ve studii fáze 2 zlepšení hemodynamických parametrů. Léčba ambrisentanem vedla ke zvýšení průměrného srdečního 
indexu, ke snížení průměrného tlaku v plicnici a ke snížení průměrné plicní cévní rezistence. 
 
Při léčbě ambrisentanem byl hlášen pokles systolického a diastolického krevního tlaku. V placebem 
kontrolovaných klinických studiích trvajících 12 týdnů byl průměrný pokles systolického krevního 
tlaku od výchozích hodnot do ukončení léčby 3 mmHg a diastolického krevního tlaku 4,2 mmHg. 
Průměrný pokles systolického i diastolického krevního tlaku přetrvával po dobu až 4 let během léčby 
ambrisentanem v dlouhodobé otevřené studii ARIES-E. 
 
V interakční studii u zdravých dobrovolníků nebyl zaznamenán klinicky významný vliv na 
farmakokinetiku ambrisentanu nebo sildenafilu a tato kombinace byla dobře snášena. Počet pacientů, 
kteří užívali ambrisentan současně se sildenafilem, činil ve studii ARIES-E 22 pacientů a ve studii AMB222 17 pacientů u těchto pacientů zaznamenány.  
 
Klinická účinnost v kombinaci s tadalafilem
 Multicentrická, dvojitě zaslepená, událostí řízená studie 3. fáze s aktivním komparátorem 
ambrisentanu a tadalafilu versus monoterapie buď ambrisentanem nebo tadalafilem samotným na 
500 dosud neléčených pacientech s PAH, randomizovaných v poměru 2:1:1. Žádný z pacientů 
nedostával pouze placebo. Primární analýza hodnotila skupinu s kombinací oproti poolovaným datům 
skupin s monoterapií. Podpůrné srovnání skupiny s kombinovanou léčbou versus jednotlivé skupiny 
s monoterapií bylo též provedeno. Pacienti s výraznou anemií, retencí tekutin nebo vzácnými 
chorobami sítnice byli vyloučeni v souladu s kritérii investigátorů. Pacienti s hodnotami ALT a AST 
≥ dvojnásobku horní hranice normy byli rovněž vyloučeni.  
 
Při vstupu do studie bylo 96 % pacientů naivních s ohledem na jakoukoli předchozí PAH specifickou 
léčbu a střední doba od diagnózy do vstupu do studie byla 22 dní. Pacienti, kteří začínali 
s ambrisentanem 5 mg a tadalafilem 20 mg, byli titrováni na 40 mg tadalafilu ve 4. týdnu a 10 mg 
ambrisentanu v 8. týdnu, pokud nebyly problémy se snášenlivostí. Střední doba dvojitě zaslepené 
léčby pro kombinovanou terapii byla vyšší než 1,5 roku.  
 
Primárním cílovým parametrem byl čas do prvního výskytu klinického selhání, definovaného jako:  
- úmrtí, nebo  
- hospitalizace kvůli zhoršení PAH,  
- progrese onemocnění,  
- dlouhodobá nevyhovující klinická odpověď.  
 
Průměrný věk všech pacientů byl 54 let II. nejčastější etiologií ve studované populaci tkáně srdečními vadami průměrnou výchozí 6MWD 353 m.  
 
Výsledky hodnocení 
Léčba kombinovanou terapií měla za následek 50% snížení rizika 0,348 až 0,724; p = 0,0002ve srovnání s monoterapií [obrázek 1 a tabulka 1]. Efekt léčby spočívající v 63% snížení nutnosti 
hospitalizace při kombinované terapii byl zaznamenán brzy a byl zachován během léčby. Účinnost 
kombinované terapie vzhledem k primárnímu cíli byla konzistentní ve srovnání s individuální 
monoterapií a napříč podskupinami podle věku, etnického původu, zeměpisné oblasti, etiologie 
klasifikace WHO.  
 
Obrázek 1  
 
  
Tabulka   
Ambrisentan + 
tadalafil
Monoterapie – 
poolovaná data 
Ambrisentan 
monoterapie
Tadalafil 
monoterapie
Čas do události – prvního klinického selhání Klinické selhání, počet 
Poměr rizika 0,0,0,Hodnota p, Log-rank test   0,0002  0,0004 0,Jednotlivé události stanovené jako událost prvního klinického selhání Úmrtí Hospitalizace pro 
zhoršení PAH 
10 Progrese nemoci 10 Dlouhodobě neuspokojivá 
klinická odpověď 
17 Počet v riziku: 
Kombinace: 
Monoterapie poolovaná: 
Čas do klinického selhání 
24 48 72 96 120 144 168 Čas 253 229 186 145 106 71 36 4  
247 209 155 108 77 49 25 5  
 
Bez události 
rok roky roky rok roky roky PR: 0,95% CI p=0,Kombinovaná terapie 
Monoterapie poolovaná 
 
Ambrisentan + 
tadalafil
Monoterapie – 
poolovaná data 
Ambrisentan 
monoterapie
Tadalafil 
monoterapie
Čas do první hospitalizace pro zhoršení PAH První hospitalizace, 
časový údaj 19 Poměr rizika  
0,372 0,323 0,Hodnota p, Log-rank test 
 
0,0002 < 0,0001 0, 
Sekundární parametry účinnosti
Jako sekundární parametry účinnosti byly testovány: 
 
Tabulka  
Sekundární parametry
účinnosti zahájení studie do 
24 týdneAmbrisentan + 
tadalafil  
 
Monoterapie – 
poolovaná 
data 
Rozdíl a interval
spolehlivosti 
hodnota p 
NT-proBNP % rozdíl
-33,8; 95% CI:  
-44,8; -20, 
p< 0,% subjektů dosahujících 
uspokojivé klinické 
odpovědi ve 24. týdnu 
39 Poměr 
pravděpodobnosti 
1,56; 
95% CI: 1,05; 2,p = 0,6MWD Idiopatická plicní fibróza  
Byla provedena studie hodnotící 492 pacientů plicní fibrózou byla ukončena předčasně, když bylo zjištěno, že primární cílový parametr účinnosti nemůže být splněn 
IPF skupině s placebem. Ambrisentan je proto kontraindikován u pacientů s IPF se sekundární plicní 
hypertenzí nebo bez ní  
Pediatrická populace 
Studie AMBBezpečnost a snášenlivost ambrisentanu podávaného jednou denně po dobu 24 týdnů byla hodnocena 
v rámci otevřené nekontrolované studie u 41 pediatrických pacientů s PAH ve věku od 8 do méně než 
18 let PAH přetrvávající i po chirurgickém výkonu s onemocněním pojivové tkáně srdeční vadou mělo 9 defekt komorového septa, 2 defekt síňového septa a 1 perzistující patentní 
ductus arteriosus. Pacienti byli na začátku léčby v rámci studie ve II. funkční třídě ve III. funkční třídě léčivými přípravky k léčbě PAH kombinovanou terapií inhibitory PDE5 a prostanoidy [n=8; 20 %][n=1; 2 %] a v léčbě PAH pokračovali i v průběhu studie. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin dle 
podávané dávky: jedné skupině byl podáván jednou denně ambrisentan v dávce 2,5 mg nebo 5 mg 
2,5 mg nebo 5 mg titrovaný na 5 mg, 7,5 mg nebo 10 mg podle tělesné hmotnosti dávkou, n=2020 pacientů z obou skupin, 37 pacientů studii dokončilo, 4 pacienti ze studie odstoupili. 
 
Nebyl pozorován žádný trend ve vlivu dávkování ambrisentanu na hlavní parametr účinnosti - test 
zátěžové kapacity hodnotě činila ve 24. týdnu u pacientů ve skupině s nízkou dávkou +55,14 m 18 pacientů, a ve skupině s vysokou dávkou +26,25 m změna 6MWD oproti výchozí hodnotě činila ve 24. týdnu u všech 36 pacientů +40,69 m dospělých. Ve 24. týdnu bylo 95 % pacientů ve skupině s nízkou dávkou, respektive 100 % pacientů 
ve skupině s vysokou dávkou, i nadále stabilních Meierův odhad funkce přežití bez zhoršení PAH hospitalizace z důvodu zhoršení PAH nebo zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s PAH24. týdnu 86 % ve skupině s nízkou dávkou a 85 % ve skupině s vysokou dávkou. 
 
Hemodynamické parametry byly měřeny u 5 pacientů srdečního indexu oproti výchozí hodnotě činilo +0,94 l/min/m2, průměrné snížení středního 
pulmonálního arteriálního tlaku činilo -2,2 mmHg a průměrné snížení plicní vaskulární resistence 
 
U pediatrických pacientů s PAH, kteří dostávali ambrisentan po dobu 24 týdnů, byl geometrický 
průměr poklesu NT-pro-BNP oproti výchozí hodnotě 31 % ve skupině s nízkou dávkou 28 % ve skupině s vysokou dávkou  
Studie AMBDlouhodobé údaje byly získány od 38 ze 41 pacientů léčených ambrisentanem v 24týdenní 
randomizované studii. Průměrná doba léčby ambrisentanem činila 3,4 ± 1,8 roku přičemž 63 % pacientů bylo léčeno alespoň 3 roky a 42 % alespoň 4 roky. Pacienti mohli podle 
potřeby v navazující otevřené studii užívat i další léčivé přípravky pro léčbu PAH. U většiny pacientů 
byla diagnostikována idiopatická nebo dědičná PAH funkční třídě dle klasifikace WHO. Kaplanův-Meierův odhad funkce přežití činil 94,42 % po 3 letech 
od zahájení léčby, respektive 90,64 % po 4 letech. Ve stejných časových bodech nevykazovalo 
77,09 % a 73,24 % pacientů zhoršení PAH, přičemž zhoršení bylo definováno jako úmrtí příčinyzhoršení PAH, změna dávkování ambrisentanu, přidání nebo změna dávkování stávajícího léčivého 
přípravku pro cílenou léčbu PAH, zvýšení funkční třídy podle klasifikace WHO, zhoršení 6MWD 
nebo známky/příznaky pravostranného srdečního selhání.