Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
  Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg potahované tablety 
 Sarten Plus H 40 mg/25 mg potahované tablety   
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
  Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg potahované tablety: 
              Jedna    potahovaná  tableta  obsahuje  olmesartanum  medoxomilum  40  mg  a 
hydrochlorothiazidum 12,5 mg.  
 Sarten Plus H 40 mg/25 mg potahované tablety:  
Jedna  potahovaná  tableta  obsahuje olmesartanum    medoxomilum 40 mg    a 
hydrochlorothiazidum 25 mg.  
 Pomocné látky se známým účinkem  
 Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg potahované tablety:  
 Jedna potahovaná tableta obsahuje 233,9 mg monohydrátu laktózy.  
 Sarten Plus H 40 mg/25 mg potahované tablety:  
 Jedna potahovaná tableta obsahuje 221,4 mg monohydrátu laktózy.  
 Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
3. LÉKOVÁ FORMA 
  Potahovaná tableta  
 Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg potahované tablety:  
Červenožlutá oválná potahovaná tableta o rozměru 15x7 mm s vyraženým nápisem Cna jedné straně.  
 Sarten Plus H 40 mg/25 mg potahované tablety:  
Narůžovělá oválná potahovaná tableta o rozměru 15x7 mm s vyraženým nápisem Cna jedné straně.  
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
  Léčba esenciální hypertenze.  
 Fixní  kombinace Sarten Plus  H  40  mg/12,5  mg a  40 mg/25 mg jsou indikovány  
u dospělých pacientů, jejichž krevní tlak se užíváním samotného olmesartan-medoxomilu 
40 mg dostatečně neupravuje.   
4.2 Dávkování a způsob podání 
  Dávkování 
 Dospělí  
Doporučená  dávka  přípravku Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg nebo 40 mg/25 mg, je 
tableta jednou denně.  
Sarten Plus  H  40  mg/12,5  mg se  může  podávat  pacientům,  jejichž  krevní  tlak  se 
užíváním samotného olmesartan-medoxomilu 40 mg dostatečně neupravuje.    
Sarten Plus H 40 mg/25 mg se může podávat pacientům, jejichž krevní tlak se užíváním 
fixní kombinace Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg dostatečně neupravuje.  
Na přípravek Sarten Plus  H  40  mg/12,5  mg, resp.  40 mg/25 mg  je  možno  převést 
pacienty,  kteří  užívají  olmesartan-medoxomil  a  hydrochlorothiazid  v týchž  dávkách 
v samostatných tabletách.  
Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg, resp. 40 mg/25 mg, se může užívat při jídle nebo nezávisle 
na jídle.  
Starší osoby (ve věku 65 let nebo starší) 
U starších lidí se doporučuje stejné dávkování dané kombinace jako u dospělých, 
je však třeba pečlivě kontrolovat krevní tlak.  
Porucha funkce ledvin 
 Sarten Plus H je  kontraindikován  u  pacientů  se  závažnou poruchou  funkce ledvin 
(clearance kreatininu < 30 ml/min).  
U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou  funkce ledvin  (clearance  kreatininu 
30–60 ml/min) je maximální dávka olmesartan-medoxomilu  20 mg jednou denně, a to 
kvůli omezeným zkušenostem s vyššími  dávkami u  této  věkové  skupiny  pacientů, 
přičemž se doporučuje pravidelné sledování.  
Sarten Plus  H  40  mg/12,5  mg i 40 mg/25 mg je  proto kontraindikován u pacientů ve 
všech stadiích poruchy funkce ledvin (viz bod 4.3, 4.4, 5.2).  
 Porucha funkce jater  
 U pacientů s mírnou poruchou funkce jater je třeba při podávání přípravku Sarten Plus H 
40 mg/12,5 mg, resp. 40 mg/25 mg, opatrnosti (viz bod 4.4, 5.2). U pacientů s poruchou 
funkce jater, kteří užívají diuretika a/nebo jiné léky proti vysokému krevnímu tlaku, je 
třeba  pečlivě  sledovat  krevní  tlak  a  funkci  ledvin.  U  pacientů  se  středně  závažnou 
poruchou   funkce jater  se  doporučuje  počáteční  dávkování  10 mg   olmesartan-
medoxomilu jednou denně; maximální dávka nemá překročit 20 mg jednou denně. U 
pacientů se závažnou poruchou funkce jater nejsou s podáváním olmesartan-medoxomilu 
zkušenosti. Proto se pacientům se středně závažnou až závažnou poruchou funkce jater 
(viz bod 4.3, 5.2)  nebo  s cholestázou a obstrukcí žlučových cest (viz oddíl 4.3) nemá 
Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg, resp. 40 mg/25 mg, vůbec podávat.   
Pediatrická populace 
 Bezpečnost a účinnost přípravků Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg u dětí a 
mladistvých do 18 let nebyly zjišťovány. Nejsou dostupná žádná data.   
Způsob podáváníTableta se zapíjí dostatečným množstvím tekutiny (např. jednou sklenicí vody). Tableta 
se nesmí žvýkat a má se užívat každý den ve stejnou dobu.    
4.3 Kontraindikace 
 Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 
6.1) či na jiné látky odvozené od sulfonamidu (protože léčivá látka hydrochlorothiazid je 
odvozená od sulfonamidu).   
Porucha funkce ledvin (viz bod 4.4 a 5.2).  
Refrakterní hypokalemie, hyperkalcemie, hyponatremie a symptomatická hyperurikemie.  
Středně  závažná a  závažná porucha  funkce jater,  cholestáza  a  obstrukční  poruchy 
žlučových cest (viz bod 5.2).  
Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6).  
Současné  užívání  přípravku  Sarten  Plus  H  s  přípravky  obsahujícími  aliskiren  je 
kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR 
< 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1)  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Intravaskulární volumová deplece:  
U pacientů, kteří v důsledku intenzivní léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, 
průjmů nebo zvracení trpí nedostatkem tekutin nebo sodíku, může nastat symptomatická 
hypotenze, zvláště po první dávce. Tyto stavy je třeba před podáváním přípravku Sarten 
Plus H upravit.  
Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron: 
U pacientů, jejichž cévní tonus a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému 
renin-angiotenzin-aldosteron (např. v případě závažného městnavého srdečního selhání 
nebo onemocnění ledvin, včetně stenózy renální arterie), bývá léčba přípravky, které 
tento  systém  ovlivňují,  spojena  s akutní  hypotenzí,  azotemií,  oligurií  nebo  vzácně 
s akutním selháním ledvin.  
Renovaskulární hypertenze: 
U pacientů s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie zásobující jednu 
fungující ledvinu,  kteří  jsou léčeni  přípravky  ovlivňujícími  systém  renin-angiotenzin-
aldosteron, existuje zvýšené riziko závažné hypotenze a nedostatečnosti ledvin.  
 Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin:  
Pacientům se závažnou poruchou  funkce ledvin  (clearance  kreatininu  <  30  ml/min)  se 
Sarten Plus H nesmí podávat.   
U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou  funkce ledvin  (clearance  kreatininu  
30–60 ml/min)  činí  maximální  dávka  olmesartan-medoxomilu  20 mg  jednou  denně.  
U těchto pacientů je však při podávání přípravku Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg, resp. 
20 mg/25 mg, třeba  opatrnosti  a doporučuje  se  pravidelné  sledování  hladin  draslíku, 
kreatininu  a  kyseliny  močové  v séru. U  pacientů  s poruchou funkce ledvin  může 
v souvislosti  s thiazidovými  diuretiky  nastat  azotemie.  Pokud  je patrná pokračující 
porucha funkce ledvin, je třeba léčbu důkladně přehodnotit a zvážit vysazení diuretik.  
Proto je Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg i 40 mg/25 mg kontraindikován ve všech stadiích 
poruchy funkce ledvin (viz bod 4.3).   
U pacientů po nedávné transplantaci ledvin nejsou s podáváním přípravku Sarten Plus H 
zkušenosti.  
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) Bylo  prokázáno,  že  současné  užívání  inhibitorů  ACE,  blokátorů  receptorů  pro 
angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce 
ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného 
užívání inhibitorů ACE blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto 
nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod 
dohledem  specializovaného  lékaře  a  za  častého  pečlivého  sledování  funkce  ledvin, 
elektrolytů a krevního tlaku.  
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně 
u pacientů s diabetickou nefropatií.  
Porucha funkce jater:  
U pacientů se závažnou poruchou  funkce jater nejsou zatím s podáváním olmesartan-
medoxomilu  zkušenosti.  U  pacientů  se  středně  závažnou poruchou  funkce jater  činí 
maximální dávka olmesartan-medoxomilu 20 mg.  
Dále mohou menší změny rovnováhy tekutin a elektrolytů během léčby thiazidovými 
diuretiky  u  pacientů  s poruchou funkce  jater  nebo  progresivním  onemocněním  jater 
rychle přivodit jaterní kóma. 
Proto je u pacientů se středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater, cholestázou a 
biliární obstrukcí podávání přípravku Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg, resp. 40 mg/25 mg, 
kontraindikováno (viz bod 4.3, 5.2). U pacientů s mírnou poruchou funkce jater je třeba 
opatrnosti (viz bod 4.2).  
Stenóza aortální nebo mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie:  
Stejně jako při léčbě jinými vazodilatačními přípravky je i v tomto případě u pacientů se 
stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií 
zapotřebí zvláštní opatrnosti.   
Primární hyperaldosteronismus:  
Pacienti   s primárním  hyperaldosteronismem  obecně nereagují na   antihypertenziva 
působící prostřednictvím inhibice systému  renin-angiotenzin-aldosteron.   Proto   se 
používání přípravku Sarten Plus H u těchto pacientů nedoporučuje.  
Metabolické a endokrinní účinky:  
 Léčba thiazidovými diuretiky může snížit glukózovou toleranci. U pacientů s diabetem 
může být zapotřebí úprava dávkování inzulinu nebo perorálních antidiabetik (viz bod 
4.5).  U  latentního  diabetu  může  dojít  během  léčby  thiazidovými  diuretiky  k jeho 
manifestaci.   
Ke známým nežádoucím účinkům při léčbě thiazidovými diuretiky patří zvýšení hladiny 
cholesterolu a triglyceridů.    
U některých pacientů léčených thiazidovými diuretiky může nastat hyperurikemie nebo 
se rozvinout klinicky zřejmá dna.   
Elektrolytová nerovnováha:  
Stejně  jako  u  jiných  pacientů  léčených  diuretiky  je  třeba  ve  vhodných  intervalech 
pravidelně kontrolovat hladiny elektrolytů v séru.   
Thiazidy,  včetně  hydrochlorothiazidu,  mohou  způsobovat  nerovnováhu  tekutin  nebo 
elektrolytů  (včetně hypokalemie,    hyponatremie a    hypochloremické alkalózy). 
Varovnými známkami nerovnováhy tekutin nebo elektrolytů jsou sucho v ústech, žízeň, 
slabost, letargie, ospalost, neklid, svalové bolesti nebo křeče, svalová únava, hypotenze, 
oligurie, tachykardie a gastrointestinální poruchy, jako je nevolnost nebo zvracení (viz 
bod 4.8).   
Riziko  hypokalemie  je  nejvyšší  u  pacientů  s cirhózou  jater,  s rychlou  diurézou  nebo 
s nepřiměřeným  perorálním  příjmem  elektrolytů  a  u  pacientů  užívajících  současně 
kortikoidy nebo adrenokortikotropní hormon (ACTH) (viz bod 4.5).   
Naopak antagonismus olmesartan-medoxomilu přítomného v přípravku Sarten Plus H na 
receptorech pro angiotenzin-II (AT1) může vyvolat hyperkalemii, a to zejména u pacientů 
s poruchou funkce ledvin a/nebo se srdečním selháním a s diabetem. U rizikových pacientů 
se doporučuje odpovídající sledování hladin draslíku v séru. Diuretika šetřící draslík, doplňky 
stravy s obsahem draslíku nebo náhrady solí s obsahem draslíku a jiné léčivé přípravky, které by 
mohly  zvyšovat  hladinu  draslíku  v séru  (např.  heparin), by  měly  být  souběžně  s přípravkem 
Sarten Plus H užívány velmi opatrně (viz bod 4.5).   
Nejsou žádné důkazy o tom, že by olmesartan-medoxomil  mohl snižovat nebo bránit 
hyponatremii   vyvolanou   diuretiky.  Deficit  chloridů  je  obecně  mírný  a  obvykle 
nevyžaduje léčbu.   
Thiazidy  mohou  snižovat  vylučování  vápníku močí  a  způsobovat intermitentní lehké 
zvýšení hladiny vápníku v séru, aniž by docházelo ke známým poruchám metabolismu 
vápníku.  Hyperkalcemie  může být  průkazem  dosud  skryté  hyperparathyreózy.  Před 
provedením vyšetření funkce příštítných tělísek je třeba léčbu thiazidovými diuretiky 
přerušit.   
Je prokázáno, že thiazidy zvyšují vylučování hořčíku močí, což může mít za následek 
hypomagnezemii.   
U edematických pacientů může za horkého počasí nastat diluční hyponatremie.  
Lithium: 
 Stejně  jako  v případě  jiných  antagonistů angiotenzinu II  se  užívání  lithia  souběžně 
s přípravkem Sarten Plus H nedoporučuje (viz bod 4.5).  
Sprue-like enteropatie: 
Několik  měsíců  až  let  po  zahájení  léčby  byl  velmi  vzácně  u  pacientů  užívajících 
olmesartan  hlášen  silný,  chronický  průjem  s výrazným  úbytkem  tělesné  hmotnosti, 
zřejmě  způsobený  lokální  opožděnou  hypersenzitivní  reakcí.  Biopsie  střev  často 
prokázaly atrofii klků. Pokud se u pacienta v průběhu léčby olmesartanem objeví takové 
příznaky a  není-li  známa  jiná  zjevná  etiologie,  léčba  olmesartanem  má  být  ihned 
ukončena  a  nemá  již  být  znovu  zahajována.  Pokud  se  průjem  nezlepší  v  týdnu 
následujícím po vysazení léku, má být zvážena další konzultace se specialistou (např. 
gastroenterologem).   
Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem: 
Hydrochlorothiazid, patřící do skupiny sulfonamidů, může způsobovat idiosynkratickou 
reakci vedoucí  k choroidální  efuzi s defektem  zorného  pole,  přechodné akutní  myopii  a 
akutnímu glaukomu s uzavřeným úhlem. Příznaky zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti 
nebo bolesti očí a obvykle se objevují během hodin až týdnů po zahájení léčby. Neléčený 
akutní  glaukom  s  uzavřeným  úhlem  může  vést  k trvalé ztrátě  zraku.  Primární  léčba 
spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se nitrooční tlak nepodaří dostat pod 
kontrolu,  je  třeba  zvážit  rychlou  medikamentózní  nebo  chirurgickou  léčbu.  Rizikové 
faktory pro rozvoj akutního glaukomu s uzavřeným úhlem mohou  zahrnovat alergie na 
sulfonamidy či peniciliny v anamnéze.  
Nemelanomové kožní nádoryVe  dvou  epidemiologických  studiích  vycházejících  z  Dánského  národního  registru 
karcinomů  bylo  se  zvyšující  se  kumulativní  dávkou  hydrochlorothiazidu  (HCTZ) 
pozorováno zvýšené riziko nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma 
skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární karcinomy (BCC - basal  cell  carcinoma)  a 
spinaliomy  čili  skvamocelulární  dlaždicobuněčné  karcinomy  (SCC - squamous  cell 
carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být fotoaktivita HCTZ. 
Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby 
si  pravidelně  kontrolovali,  zda  se  jim  na  kůži  neobjevily  nové  léze,  a aby  o  každé 
podezřelé kožní lézi okamžitě informovali lékaře. Z důvodu minimalizace rizika vzniku 
kožního  nádoru  pacientům  mají  být  doporučena  možná  preventivní  opatření,  jako  je 
omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření a v případě expozice odpovídající 
ochrana.  Podezřelé  kožní  léze  mají  být  okamžitě  prozkoumány,  případně  včetně 
histologického  vyšetření  vzorku  tkáně.  Užívání  HCTZ  má  být  rovněž  opětovně 
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).  
Akutní respirační toxicitaPo  užití  hydrochlorothiazidu  byly  hlášeny  velmi  vzácné  závažné  případy  akutní 
respirační  toxicity,  včetně  syndromu  akutní  respirační  tísně  (ARDS).  Plicní  edém  se 
obvykle projeví v průběhu několika minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při 
nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení funkce plic a hypotenze. V případě 
podezření na diagnózu ARDS je třeba Sarten  Plus  H vysadit a podat vhodnou léčbu. 
Hydrochlorothiazid  nemá  být  podáván  pacientům,  u  kterých  se  již  dříve  po  užití 
hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS.  
Etnické rozdíly: 
 Stejně jako je tomu u všech ostatních antagonistů angiotenzinu II, je antihypertenzní 
účinek olmesartan-medoxomilu u černošské populace poněkud nižší než u pacientů jiné 
barvy  pleti,  což  je  pravděpodobně  důsledkem  toho,  že  u černošských  pacientů  trpících 
hypertenzí je vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu.  
Antidopingové testy: 
Hydrochlorothiazid v přípravku může způsobit, že analytický výsledek antidopingového 
testu bude pozitivní.  
Těhotenství:  
Během těhotenství se léčba antagonisty  angiotenzinu II nesmí zahajovat. Pokud již léčba 
antagonisty angiotenzinu II probíhá, pak jestliže není tato léčba nezbytně nutná, je třeba 
pacientky plánující těhotenství převést na jinou antihypertenzní léčbu, u níž je prokázáno, 
že užívání během těhotenství je bezpečné. Pokud dojde v průběhu léčby k otěhotnění, je 
třeba antagonisty  angiotenzinu II okamžitě vysadit  a v případě potřeby zahájit náhradní 
léčbu (viz bod 4.3 a 4.6).  
Ostatní:  
Stejně jako u všech přípravků na léčbu vysokého krevního tlaku může výrazný pokles 
krevního  tlaku  u  pacientů  s ischemickou  srdeční  chorobou  nebo  ischemickou 
cerebrovaskulární chorobou vyvolat infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu.   
U pacientů s anamnézou alergie nebo bronchiálního astmatu (nebo i bez této anamnézy, 
ale    s ní  je  pravděpodobnost  vyšší)  mohou  nastat  reakce  z přecitlivělosti  na 
hydrochlorothiazid.   
Při  užívání  thiazidových  diuretik  byly  hlášeny  případy  exacerbace  nebo   aktivace 
systémového lupus erythematosus.   
Přípravek  obsahuje  laktózu.  Pacienti  se  vzácnými dědičnými  problémy  s intolerancí 
galaktózy, Lappovým nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by 
tento přípravek neměli užívat.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Možné interakce související s kombinací Sarten Plus H:  
Nedoporučené současné užívání 
Lithium: 
Při podávání lithia souběžně s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a vzácně i 
s antagonisty  angiotenzinu  II  bylo  pozorováno  reverzibilní  zvýšení  koncentrace  lithia 
v séru a jeho toxicity. Mimo to thiazidy snižují renální clearance lithia, takže se může 
následně zvýšit riziko jeho toxicity. Proto se užívání lithia souběžně s přípravkem Sarten 
Plus H nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné užívání nezbytné, doporučuje se 
pečlivě sledovat hladinu lithia v séru.  
Současné užívání vyžadující opatrnost  
Baklofen: 
 Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.   
Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky: 
Nesteroidní protizánětlivá léčiva – NSAID (tj. kyselina acetylsalicylová [>  3 g/den], 
COX-2  inhibitory  a  neselektivní  NSAID)  mohou snižovat antihypertenzní  účinek 
thiazidových diuretik a antagonistů angiotenzinu II.  
U některých pacientů s narušenou funkcí ledvin (např. dehydratovaných pacientů nebo 
starších  osob  s oslabenou  funkcí  ledvin)  může  současné  podávání  antagonistů 
angiotenzinu  II  a  léčiv  inhibujících  cyklooxygenázu  vyústit  v další  zhoršení  funkce 
ledvin, včetně možného akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Proto je 
třeba takovou kombinaci podávat s opatrností, zvláště u starších osob. Pacienti musejí být 
dostatečně zavodnění a je třeba zvážit sledování renální funkce po zahájení souběžné 
terapie i následné periodické sledování.  
 Současné užívání, které je třeba brát v úvahu  
Amifostin: 
Může dojít k zesílení antihypertenzního účinku.   
Jiná antihypertenziva:  
Souběžným užíváním jiných antihypertenziv se může antihypertenzní účinek přípravku 
Sarten Plus H zvýšit.  
Alkohol, barbituráty, narkotika a antidepresiva: 
Může dojít k zesílení ortostatické hypotenze.    
Možné interakce související s olmesartan-medoxomilem:  
Nedoporučené současné užívání 
ACE inhibitory, blokátory receptoru pro angiotenzin II nebo aliskiren 
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron 
(RAAS)  pomocí  kombinovaného  užívání  inhibitorů  ACE,  blokátorů  receptorů  pro 
angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako  je 
hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve 
srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).  
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku: 
Podle zkušeností s používáním jiných léků ovlivňujících systém renin-angiotenzin může 
souběžné  užívání draslík  šetřících diuretik,  doplňků  stravy  s draslíkem,  náhrad  solí 
s obsahem  draslíku  nebo  jiných  léků,  které  mohou  zvyšovat  hladinu  draslíku  v séru 
(např. heparin, ACE inhibitory), vyvolat vzestup hladiny draslíku v séru (viz bod 4.4). 
Jestliže je třeba předepsat společně s přípravkem Sarten Plus H i léky, které ovlivňují 
hladinu draslíku, doporučuje se sledovat hladinu draslíku v séru.  
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselinSoučasné  užívání  sekvestrantu  žlučových  kyselin  kolesevelam  hydrochloridu  snižuje 
systémovou dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. 
Podávání  olmesartan  medoxomilu  alespoň  4  hodiny  před  užitím  kolesevelam 
 hydrochloridu  snižuje  interakci  léčiv.  Mělo  by  být  zváženo  podávání  olmesartan 
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam hydrochloridu. (viz bod 5.2).  
Další informace 
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické 
dostupnosti olmesartanu.  
Na farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu ani na farmakokinetiku digoxinu 
nemá olmesartan-medoxomil významný vliv.  
Souběžné  podávání  olmesartan-medoxomilu  a  pravastatinu  nemá  u  zdravých  osob 
klinicky významný vliv na farmakokinetiku ani jedné z těchto látek.  
In  vitro nevykazoval olmesartan klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy 
cytochromu P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4, a u potkanů 
neměl  na  aktivitu  cytochromu  P450  žádný nebo  jen  minimální  indukční  vliv.  Mezi 
olmesartanem  a  léky  metabolizovanými  enzymy  cytochromu  P450  se  proto 
nepředpokládají žádné klinicky významné interakce.  
Možné interakce související s hydrochlorothiazidem:  
Nedoporučené současné užívání 
Léčivé přípravky ovlivňující hladinu draslíku:  
Účinek hydrochlorothiazidu vedoucí ke kaliové depleci (viz bod 4.4) může být zesílen 
souběžným  podáváním  dalších  léčivých  přípravků  způsobujících  ztráty  draslíku  a 
hypokalemii (např. další kaliuretická diuretika, laxativa, kortikoidy, ACTH, amfotericin, 
karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G nebo deriváty kyseliny salicylové). Proto se toto 
souběžné užívání nedoporučuje.  
Současné užívání vyžadující opatrnost 
Vápenaté soli: 
Thiazidová  diuretika mohou  v důsledku  sníženého  vylučování vápníku  zvyšovat  jeho 
hladinu v séru. Pokud je třeba předepsat doplňky vápníku, je zapotřebí sledovat hladinu 
vápníku v séru a adekvátně upravit dávkování vápníku.  
Cholestyraminové a kolestipolové pryskyřice: 
Přítomností aniontoměničových pryskyřic se absorpce hydrochlorothiazidu zhoršuje.   
Digitálisové glykosidy: 
Thiazidy  navozená  hypokalemie  nebo  hypomagnesemie  může  napomoci  rozvoji 
digitálisových srdečních arytmií.  
Léčivé přípravky  ovlivněné změnami hladiny draslíku v séru: 
V případech, kdy se Sarten Plus H podává souběžně s léky, které jsou ovlivněny změnou 
hladiny  draslíku  v séru  (např.  digitálisové  glykosidy  a  antiarytmika),  nebo  s  
následujícími léky vyvolávajícími torsades  de  pointes  (komorovou  tachykardii), včetně 
některých  antiarytmik,  se  doporučuje  pravidelné  sledování  hladiny  draslíku  v séru  a 
 EKG, protože hypokalemie je predisponujícím faktorem torsades de pointes (komorové 
tachykardie):  
- antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),  
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),  
- některá   antipsychotika   (např.   thioridazin,   chlorpromazin,   levopromazin, 
trifluoperazin,   cyamemazin,   sulpirid,   sultoprid,   amisulprid,   tiaprid,   pimozid, 
haloperidol, droperidol),  
- jiné  léky  (např.  bepridil,  cisaprid,  difemanil,  erytromycin  i.v.,  halofantrin, 
mizolastin, pentamidin, sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.).   
Nedepolarizující myorelaxancia (např. tubokurarin): 
Účinek nedepolarizujících myorelaxancií může být hydrochlorothiazidem zesílen.   
Anticholinergika (např. atropin, biperiden): 
Vzestup biologické dostupnosti thiazidových diuretik daný snížením gastrointestinální 
motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.  
Antidiabetika (perorální antidiabetika a inzulin): 
Léčba thiazidem může mít vliv na glukózovou toleranci; proto může být vyžadována 
úprava dávkování antidiabetika (viz bod 4.4).   
Metformin: 
Metformin  je  třeba  užívat  s opatrností  vzhledem  k riziku  laktátové  acidózy  vyvolané 
možným selháním funkce ledvin po hydrochlorothiazidu.   
Beta-blokátory a diazoxid:  
Hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu může být thiazidy zesílen.  
Presorické aminy (např. noradrenalin): 
Účinek presorických aminů může být snížen.  
Léčivé přípravky používané při léčbě dny (např. probenecid, sulfinpyrazon a alopurinol): 
Protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu kyseliny močové v séru, může být 
zapotřebí upravit dávkování urikosurik. U probenecidu nebo sulfinpyrazonu může být 
třeba zvýšit dávky. Souběžným  podáváním  thiazidu  se  může  zvýšit  výskyt  reakcí 
z přecitlivělosti na alopurinol.   
Amantadin: 
Thiazidy mohou zvyšovat riziko nežádoucích účinků amantadinu.   
Cytotoxické léky (např. cyklofosfamid, methotrexát): 
Thiazidy mohou snižovat  vylučování  cytotoxických  léků ledvinami  a  zesilovat  jejich 
myelosupresivní účinky.   
Salicyláty: 
Při  podávání  vysokých  dávek  salicylátů  může  hydrochlorothiazid  zvyšovat  toxický 
účinek salicylátů na centrální nervovou soustavu.  
Methyldopa:  
 Při současném užívání hydrochlorothiazidu  a  methyldopy  byla  v ojedinělých případech 
zaznamenána hemolytická anemie.  
Cyklosporin:  
Současným užíváním cyklosporinu se může zvyšovat riziko hyperurikemie a komplikací 
typu dny.  
Tetracykliny:  
Současným  podáváním  tetracyklinů  a  thiazidů  se  zvyšuje  riziko  nárůstu  močoviny 
vyvolaného tetracykliny. Tato interakce se pravděpodobně netýká doxycyklinu.   
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 Těhotenství S  ohledem  na  účinky  jednotlivých  složek  tohoto  kombinovaného přípravku na 
těhotenství se  užívání  přípravku Sarten Plus H během  prvního  trimestru  těhotenství 
nedoporučuje (viz bod 4.4). Ve druhém a třetím trimetru těhotenství je Sarten Plus H 
kontraindikován (viz bod 4.3 a 4.4).  
Olmesartan-medoxomil: 
Užívání antagonistů  angiotenzinu II během  prvního  trimestru  těhotenství  se 
nedoporučuje (viz bod 4.4) a ve druhém a třetím trimetru těhotenství jsou antagonisté 
angiotenzinu II kontraindikováni (viz bod 4.3 a 4.4). 
Pokud  jde  o  riziko  teratogenity  po expozici ACE inhibitorům během prvního trimestru 
těhotenství, nejsou získané epidemiologické doklady průkazné, ovšem určitý malý nárůst 
tohoto  rizika  nelze  vyloučit.  K  riziku  s antagonisty  angiotenzinu II  sice  neexistují 
kontrolované epidemiologické údaje, podobná rizika však u této skupiny léčiv mohou 
existovat. Pokud není další léčba antagonisty angiotenzinu  II nezbytně nutná, je třeba 
pacientky plánující těhotenství převést na jinou antihypertenzní léčbu, u níž je prokázáno, 
že užívání během těhotenství je bezpečné. Pokud dojde v průběhu léčby k otěhotnění, je 
třeba antagonisty angiotenzinu II okamžitě vysadit a v případě potřeby zahájit náhradní 
léčbu.  
Je  známo,  že  užívání  antagonistů  angiotenzinu II  během  druhého  a  třetího  trimestru 
vyvolává  u  člověka  fetotoxicitu  (sníženou  funkci  ledvin,  oligohydramnion,  retardaci 
osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin, hypotenzi, hyperkalemii). (Viz též 
5.3 'Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti'.)  
Pokud od druhého trimestru těhotenství došlo k expozici antagonistům  angiotenzinu II, 
doporučuje se ultrazvuková kontrola funkce ledvin a lebky. 
Děti, jejichž matky užívaly antagonisty  angiotenzinu II, musejí být pečlivě sledovány 
s ohledem na případnou hypotenzi (viz též bod 4.3 a 4.4).  
Hydrochlorothiazid:  
S užíváním hydrochlorothiazidu během těhotenství, a zejména během prvního trimestru, 
jsou jen omezené zkušenosti. Studie na zvířatech jsou nedostačující.  
Hydrochlorothiazid  prostupuje  placentou. Vzhledem  k farmakologickému mechanismu 
účinku může užívání hydrochlorothiazidu během druhého a třetího trimestru narušovat 
feto-placentální  perfuzi  a  mít  fetální  a  neonatální  účinky,  jako  je  ikterus,  narušení 
elektrolytové rovnováhy a trombocytopenie.  
 Hydrochlorothiazid  se  nesmí  užívat  na  gestační  edém,  gestační  hypertenzi  ani 
preeklampsii kvůli riziku poklesu objemu plazmy a placentální hypoperfuze, aniž by měl 
příznivý vliv na průběh vlastního onemocnění. 
Hydrochlorothiazid se u těhotných žen nesmí užívat na esenciální hypertenzi, s výjimkou 
mimořádných situací, kdy nelze nasadit jinou léčbu.  
Kojení Olmesartan-medoxomil: 
Protože k užívání přípravku Sarten Plus H během kojení neexistují žádné údaje, Sarten 
Plus H se  nedoporučuje  a  mělo  by  se  přejít  na  jinou  léčbu  za  použití  přípravků  se 
známějším bezpečnostním profilem, zejména je-li kojen novorozenec nebo nedonošenec.  
Hydrochlorothiazid:  
Hydrochlorothiazid přechází v malém množství do mateřského mléka. Thiazidy, které ve 
velkých dávkách způsobují intenzivní diurézu, mohou potlačovat tvorbu mléka. Proto se 
užívání přípravku Sarten Plus H během kojení nedoporučuje. Pokud již je Sarten Plus H 
během kojení užíván, je třeba užívat pokud možno co nejnižší dávky.   
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit 
a  obsluhovat  stroje.  U  pacientů  užívajících  antihypertenziva  se  mohou  občas  objevit 
závratě nebo únava, které mohou oslabit reakční schopnosti.   
4.8 Nežádoucí účinky 
 Nejčastěji hlášenými nežádoucími reakcemi během léčby přípravky Sarten Plus  H  mg/12,5 mg a 40 mg/25 mg jsou bolest hlavy (2,9 %), závrať (1,9 %) a únava (1,0 %).  
Hydrochlorothiazid  může  zapříčinit  nebo  zhoršit  snížení  objemu,  což  může  vést  k 
nerovnováze elektrolytů (viz bod 4.4).  
Bezpečnost přípravku Sarten Plus  H  40  mg/12,5  mg a  40 mg/25 mg  byla hodnocena 
v rámci klinických studií zahrnujících 3 709 pacientů, kterým byl podáván olmesartan-
medoxomil v kombinaci s hydrochlorothiazidem.  
Potenciálními  nežádoucími reakcemi u  přípravku Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg a  
40 mg/25 mg, mohou být nežádoucí účinky zjištěné u fixní kombinace olmesartan-
medoxomilu a hydrochlorothiazidu v nižších dávkách 20 mg/12,5 mg a 20 mg/25 mg.  
Nežádoucí reakce přípravků Sarten Plus H zjištěné v klinických studiích, poregistračních 
bezpečnostních studiích a spontánního hlášení, stejně jako nežádoucí reakce zjištěné na 
základě  známého  bezpečnostního  profilu  jednotlivých  složek  přípravku,  kterými  jsou 
olmesartan medoxomil a hydrochlorothiazid, jsou shrnuty v tabulce uvedené níže.  
Ke klasifikaci výskytu nežádoucích reakcí byla použita následující terminologie: velmi 
časté  (≥ 1/10),  časté  ( 1/100 až < 1/10), méně časté  ( 1/1000 až < 1/100),  vzácné 
 ( 1/10000 až < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů 
nelze určit).  
Třídy 
orgánových 
systémů   podle 
MedDRANežádoucí reakce Frekvence   
Sarten Plus 
HOlmesartan HCTZ 
Infekce a 
infestaceSialoadenitida   Vzácné 
Novotvary 
benigní, malignía blíže neurčené 
(včetně cyst a 
polypů) 
Nemelanomové kožní 
nádory (bazaliomy a 
spinaliomy)  Není známo 
Poruchy krve a 
lymfatického 
systémuAplastická anémie   Vzácné 
Útlum kostní dřeně   VzácnéHemolytická anémie   Vzácné 
Leukopenie   VzácnéNeutropenie/ 
Agranulocytóza 
  VzácnéTrombocytopenie  Méně časté Vzácné 
Poruchy 
imunitníhosystému 
Anafylaktické reakce  Méně časté Méně časté 
Poruchymetabolismu a 
výživy 
Anorexie   Méně časté 
Glykosurie   ČastéHyperkalcémie   ČastéHypercholesterolémie Méně časté  Velmi častéHyperglykémie   Časté 
Hyperkalémie  Vzácné Hypertriglyceridémie Méně časté Časté Velmi častéHyperurikémie Méně časté Časté Velmi častéHypochlorémie   Časté 
Hypochloremická 
alkalóza 
  Velmivzácné 
Hypokalémie   Časté 
Hypomagnesémie   ČastéHyponatrémie   Časté 
Hyperamylasémie   ČastéPsychiatrické 
poruchy 
Apatie   Vzácné 
Deprese   VzácnéNeklid   Vzácné 
Poruchy spánku   Vzácné 
Poruchynervového 
systému 
Stavy zmatenosti   Časté 
Křeče   Vzácné 
Poruchy vědomí(např. ztráta vědomí) 
Vzácné   
Závrať/pocit na 
omdlení 
Časté Časté Časté Bolest hlavy Časté Časté Vzácné 
Ztráta chuti k jídlu   Méně časté 
Parestézie   VzácnéPosturální závrať Méně časté   
Ospalost Méně časté  Synkopa Méně časté  Poruchy oka Snížená tvorba slz   Vzácné 
Přechodně rozmazanévidění  
  Vzácné 
Zhoršení již existující 
myopie 
  Méně častéAkutní myopatie, 
akutní glaukom s 
uzavřeným úhlem  Není známo 
Choroidální efuze   Není známo 
Xantopsie   VzácnéPoruchy ucha a 
labyrintuVertigo Méně časté Méně časté VzácnéSrdeční poruchy Angina pectoris  Méně časté Srdeční arytmie   Vzácné 
Palpitace Méně časté  Cévní poruchy Embolie   Vzácné 
Hypotenze Méně časté Vzácné Nekrotizující 
angiitida (vaskulitida, 
kožní vaskulitida)  Vzácné 
Ortostatická 
hypotenze 
Méně časté  Méně častéTrombóza   Vzácné 
Respirační, 
hrudní a 
mediastinálníporuchy 
Bronchitida  Časté  
Kašel Méně časté Časté Dyspnoe   Vzácné 
Intersticiální 
pneumonie 
  VzácnéFaryngitida  Časté  
Plicní edém   VzácnéDechová tíseň   Méně časté 
Rinitida  Časté Syndrom akutní 
respirační tísně(ARDS) (viz bod 4.4) 
  Velmi 
vzácné 
Gastrointestinální 
poruchyBolest břicha Méně časté Časté Časté 
Zácpa   ČastéPrůjem Méně časté Časté Časté 
Dyspepsie Méně časté Časté Podráždění žaludku   Časté 
Gastroenteritida  Časté Plynatost   Časté 
 Nausea Méně časté Časté ČastéPankreatitida   Vzácné 
Paralytický ileus   Velmi 
vzácnéZvracení Méně časté Méně časté Časté Sprue-like enteropatie 
(viz bod 4.4) 
 Velmi vzácné  
Poruchy jater a 
žlučových cestAkutní cholecystitida   Vzácné 
Žloutenka 
(intrahepatálnícholestatický ikterus) 
  Vzácné 
Autoimunitní 
hepatitida* 
 Není známo  
Poruchy kůže apodkožní tkáně 
Alergická dermatitida  Méně časté  
Anafylaktické kožníreakce 
  Vzácné 
Angioneurotický 
edém 
Vzácné Vzácné  
Kožní reakcepodobné lupus 
erythematosus 
  Vzácné 
Ekzém Méně časté   
Erytém   Méně častéExantém  Méně časté  
Fotosensitivní reakce   Méně častéPruritus  Méně časté Méně časté 
Purpura   Méně častéVyrážka Méně časté Méně časté Méně časté 
Reaktivace kožníholupus erythematosus 
  Vzácné 
Toxická epidermální 
nekrolýza 
  VzácnéUrtikaria Vzácné Méně časté Méně časté 
Poruchy svalovéa kosterní 
soustavy a 
pojivové tkáně 
Arthralgie Méně časté   
Artritida  Časté Bolest zad Méně časté Časté Svalové křeče Méně časté Vzácné  
Svalová slabost   VzácnéMyalgie Méně časté Méně časté  
Bolest končetin Méně časté  Paréza   Vzácné 
Bolest kostí  Časté  
Poruchy ledvin amočových cest 
Akutní ledvinové 
selhání 
Vzácné Vzácné Hematurie Méně časté Časté Intersticiální nefritida   Vzácné 
Ledvinovánedostatečnost 
 Vzácné  
Ledvinová dysfunkce   Vzácné 
 Infekce močových 
cest Časté  
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsuErektilní dysfunkce Méně časté  Méně časté 
Celkové poruchya reakce v místě 
aplikace 
Asténie Časté Méně časté  
Bolest na hrudi Časté Časté Otok obličeje  Méně časté  
Únava Časté Časté Horečka   Vzácné 
Příznaky podobné 
chřipce 
 Časté Letargie  Vzácné  
Malátnost Vzácné Méně časté Bolest  Časté  
Periferní edém Časté Časté Slabost Méně časté   
Vyšetření Zvýšenáalaninamino-
transferáza 
Méně časté   
Zvýšená aspartát-
aminotransferázaMéně časté   
Zvýšený vápník v 
krvi 
Méně časté  Zvýšený kreatinin v 
krvi 
Méně časté Vzácné ČastéZvýšená kreatinin-
fosfokináza v krvi 
 Časté Zvýšená glukóza v 
krvi 
Méně časté  Snížení hematokritu v 
krvi 
Vzácné   
Snížení hemoglobinuv krvi 
Vzácné   
Zvýšená hodnota 
tuků v krvi 
Méně časté  Snížený draslík v krvi Méně časté   
Zvýšený draslík vkrvi 
Méně časté   
Zvýšená močovina v 
krviMéně časté Časté Časté 
Zvýšený močovinový 
dusík v krviVzácné   
Zvýšení kyseliny 
močové v krvi 
Vzácné  Zvýšená gama- 
glutamyltransferáza 
Méně časté  Zvýšení jaterních 
enzymů 
 Časté  
  
 *Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy autoimunitní hepatitidy s latencí v délce několika 
měsíců až let, které byly po vysazení olmesartanu reverzibilní.   
Jsou  hlášeny jednotlivé případy  rhabdomyolýzy  v dočasném  spojení  s příjmem 
antagonistů angiotenzinu II.  
Nemelanomový  kožní  nádor:  Z  dostupných  údajů  uvedených  v  epidemiologických 
studiích  vyplývá,  že  byla  pozorována  spojitost  mezi  HCTZ  a  výskytem  NMSC  v 
závislosti na kumulativní dávce (viz též body 4.4 a 5.1).  
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení  podezření  na  nežádoucí účinky  po  registraci  léčivého  přípravku  je  důležité. 
Umožňuje to pokračovat ve sledování  poměru  přínosů a  rizik  léčivého  přípravku. 
Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní  ústav  pro  kontrolu  léčiv,  Šrobárova  48,  100  41  Praha  10,  webové  stránky: 
http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.   
4.9 Předávkování 
 Specifické  údaje o  účincích  nebo  léčbě při  předávkování přípravkem Sarten Plus H 
nejsou k dispozici. Pacienta je třeba pečlivě sledovat, léčba by měla být symptomatická a 
podpůrná.  Léčba  závisí  na  době,  která  uplynula  od  požití  léku,  a  na  závažnosti 
symptomů. K navrhovaným opatřením patří vyvolání zvracení a/nebo výplach žaludku. 
Při léčbě předávkování může být užitečné také živočišné uhlí. Je třeba často  sledovat 
hladiny  elektrolytů  a  kreatininu  v séru.  Jestliže  dojde  k hypotenzi,  je  třeba  položit 
pacienta na záda a rychle mu podat soli a doplnit objem tekutin v oběhu.   
Jako nejpravděpodobnější projev předávkování olmesartan-medoxomilem lze očekávat 
hypotenzi   a   tachykardii;   může   také   dojít   k bradykardii. Předávkování 
hydrochlorothiazidem se projevuje elektrolytovou deplecí (hypokalemie, hypochloremie) 
a  dehydratací  v důsledku  nadměrné  diurézy.  Nejčastějšími  příznaky  a  projevy 
předávkování jsou nevolnost  a  ospalost.  Hypokalemie může vést ke svalovým křečím, 
případně  může  akcentovat  srdeční  arytmii  při  současném  podávání  digitálisových 
glykosidů nebo některých antiarytmik.  
Pokud jde o možnost odstranění olmesartanu nebo hydrochlorothiazidu dialýzou, nejsou 
žádné informace k dispozici.  
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická  skupina:  antagonisté  angiotenzinu  II  a  diuretika,  ATC  kód:  
C09D A08.  
Mechanismus účinku/Farmakodynamický účinek 
 Sarten Plus H obsahuje   kombinaci   olmesartan-medoxomilu,  což  je  antagonista 
angiotenzinu II, a hydrochlorothiazidu, což je thiazidové diuretikum. Kombinace těchto 
dvou  složek  má  aditivní  antihypertenzní  účinek,  což  vede  k výraznějšímu  snížení 
krevního tlaku než při použití jednotlivých složek samostatně.  
Dávkování přípravku Sarten Plus H jednou denně vede k účinnému a hladkému snížení 
krevního tlaku, které trvá celých 24 hodin.   
Olmesartan-medoxomil je  perorálně  aktivní  selektivní  antagonista  receptorů  pro 
angiotenzin II (typ AT1). Angiotenzin II je primární vazoaktivní hormon systému renin-
angiotenzin-aldosteron  a  hraje  významnou  roli  v patofyziologii  hypertenze. Účinky 
angiotenzinu  II zahrnují vazokonstrikci,  stimulaci  syntézy  a  uvolňování  aldosteronu, 
stimulaci  srdce  a  reabsorpci sodíku  v ledvinách. Olmesartan  blokuje  vazokonstrikční 
působení angiotenzinu II a účinky angiotenzinu II na sekreci aldosteronu, a to blokádou 
jeho  vazby  na  AT1 receptor ve tkáních, jako jsou hladká svalovina cév a nadledviny. 
Účinek  olmesartanu  je  nezávislý  na  zdroji  anebo cestě syntézy  angiotenzinu  II. 
Výsledkem  selektivního  antagonismu  receptorů  pro  angiotenzin  II  (AT1)  je  zvýšení 
hladiny  reninu  v plazmě a koncentrací angiotenzinu I a II a mírné snížení koncentrace 
aldosteronu v plazmě.   
Při hypertenzi vyvolává olmesartan-medoxomil v závislosti na dávce dlouhodobý pokles 
arteriálního krevního tlaku. Nejsou žádné důkazy o hypotenzi po první dávce, tachyfylaxi 
v průběhu dlouhodobé léčby ani rebound hypertenzi po náhlém ukončení léčby.  
Dávkování olmesartan-medoxomilu jednou denně vede k účinnému a hladkému snížení 
krevního  tlaku po  celý 24–hodinový  dávkovací  interval.  Dávkování  jednou  denně 
vyvolává  podobné  snížení  krevního  tlaku  jako  dávkování  dvakrát  denně  při  stejné 
celkové denní dávce.  
Při kontinuální léčbě se maximálního snížení krevního tlaku dosahuje přibližně za týdnů od zahájení léčby, ovšem podstatná míra antihypertenzního účinku je pozorována 
již po 2 týdnech léčby.  
Vliv olmesartan-medoxomilu na mortalitu a morbiditu není znám.  
Randomizovaná  studie Randomised Olmesartan  and  Diabetes  Microalbuminuria  Prevention 
(ROADMAP) na 4447 pacientech s diabetes mellitus typu 2, normoalbuminurií a alespoň jedním 
dalším  kardiovaskulárním  rizikovým  faktorem  zkoumala,  zda  léčba  olmesartanem  by  mohla 
oddálit nástup mikroalbuminurie. Medián sledování byl 3,2 let a pacienti v této době užívali navíc 
k jiným antihypertenzivům, s výjimkou ACE inhibitorů nebo inhibitorů uvolňování angiotenzinu, 
buď olmesartan nebo placebo.  
U primárního cílového parametru studie prokázala významné snížení rizika v době do nástupu 
mikroalbuminurie  ve  prospěch  olmesartanu.  Po  úpravě  kvůli  rozdílům  v  krevním  tlaku  toto 
snížení  rizika  již  nebylo  statisticky  významné.  Mikroalbuminurie  se  rozvinula  u  8,2%  (z 2160) pacientů ve skupině s olmesartanem a 9,8% (210 z 2139) ve skupině s placebem. 
Co se týče sekundárních cílových parametrů, kardiovaskulární příhody se objevily u 96 pacientů 
(4,3%)  užívajících  olmesartan  a  94  pacientů  (4,2%)  užívajících  placebo.  Incidence  mortality 
z kardiovaskulárních příčin byla vyšší u olmesartanu než u placeba (15 pacientů (0,7%) versus pacienti (0,1%)) navzdory podobným poměrům u nefatální cévní mozkové příhody (14 pacientů 
(0,6%) versus 8 pacientů (0,4%)), nefatálního infarktu myokardu (17 pacientů (0,8%) versus pacientů  (1,2%))  a  mortalitě  z nekardiovaskulárních  příčin  (11  pacientů  (0,5%)  versus   pacientů (0,5%)). Celková mortalita byla u olmesartanu číselně vyšší (26 pacientů (1,2%) versus 
15 pacientů (0,7%)), což bylo dáno zejména vyšším počtem fatálních kardiovaskulárních příhod.  
Studie  Olmesartan  Reducing  Incidence  of  End-stage  Renal  Disease  in  Diabetic  Nephropathy 
Trial (ORIENT) zkoumala účinky olmesartanu na renální a kardiovaskulární ukazatele u randomizovaných  japonských  a  čínských  pacientů  s diabetes   mellitus   2.   typu   a   zjevnou 
nefropatií.  Medián sledování byl   3,1   let,   pacienti   v tomto  období  užívali  navíc  k jiným 
antihypertenzivům včetně ACE inhibitorů buď olmesartan nebo placebo.  
Primární kombinovaný cílový  parametr (doba  do  prvního zdvojnásobení  kreatininu  v séru, 
konečné stádium onemocnění ledvin, úmrtí z jakékoli příčiny) byl pozorován u 116 pacientů ze 
skupiny užívajících olmesartan (41,1%) a 129 pacientů ze skupiny užívající placebo (45,4%) (HP 
0,97  (95%  CI  0,75  až  1,24); p=0,791). Kombinovaný sekundární  kardiovaskulární cílový 
parametr byl pozorován u 40 pacientů léčených olmesartanem (14,2%) a 53 pacientů užívajících 
placebo  (18,7%).      Tento kombinovaný kardiovaskulární cílový  parametr zahrnoval  úmrtí 
z kardiovaskulárních  příčin u  10  (3,5%)  pacientů  užívajících  olmesartan  versus  3  (1,1%) 
užívajících placebo, celkovou mortalitu 19 (6,7%) versus 20 (7,0%), nefatální cévní mozkovou 
příhodu 8 (2,8%) versus 11 (3,9%) a nefatální infarkt myokardu 3 (1,1%) versus 7 (2,5%).    
Hydrochlorothiazid je  thiazidové  diuretikum.  Mechanismus  antihypertenzního  účinku 
thiazidových diuretik není zcela znám. Thiazidy ovlivňují renální tubulární mechanismy 
reabsorpce  elektrolytů, a  tím  přímo  zvyšují  vylučování  sodíku  a  chloridů  přibližně 
v ekvivalentním  množství.  Diuretickým  působením  hydrochlorothiazidu  se  snižuje 
objem plazmy, zvyšuje se plazmatická aktivita reninu a zvyšuje se sekrece aldosteronu, 
což následně vede ke zvýšení ztrát draslíku a hydrogenuhličitanů močí a snížení draslíku 
v séru. Spojení renin-aldosteron je zprostředkováno angiotenzinem II, a proto současné 
podání  antagonisty  receptorů  pro  angiotenzin  II  má  tendenci zvrátit ztráty  draslíku 
vyvolané thiazidovými diuretiky. K nástupu diurézy po hydrochlorothiazidu dochází asi 
za 2 hodiny, maximálního účinku je dosaženo asi za 4 hodiny po podání dávky, přičemž 
účinek přetrvává přibližně 6–12 hodin.   
Epidemiologické  studie  prokázaly,  že  dlouhodobá  monoterapie  hydrochlorothiazidem 
snižuje riziko kardiovaskulární mortality a morbidity.   
Klinická účinnost a bezpečnostKombinace  olmesartan-medoxomilu  a  hydrochlorothiazidu vede  k aditivnímu  snížení 
krevního tlaku, které obecně vzrůstá s dávkou každé složky.   
Ve  sdružených  placebem  kontrolovaných  studiích  vedlo  podávání  kombinace 
olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu  20 mg/12,5 mg  a  20 mg/25 mg  k poklesu 
systolického/diastolického krevního tlaku v době nejmenšího účinku (trough) v průměru 
o 12/7 mm Hg, resp. 16/9 mm Hg oproti účinku placeba.   
Podání 12,5 a 25 mg  hydrochlorothiazidu pacientům s nedostatečnou úpravou krevního 
tlaku  při  monoterapii  olmesartan-medoxomilem  (20 mg)  vedlo  k dalšímu  snížení  hodinového systolického/diastolického krevního   tlaku   měřeného   ambulantně  
o  7/5  mm,  resp.  o  12/7  mm  Hg  v porovnání s monoterapií olmesartan-medoxomilem. 
Další pokles průměrného systolického/diastolického krevního tlaku v době nejmenšího 
účinku (trough) v porovnání s výchozí hodnotou činilo 11/10 mm  Hg,  resp.  16/11  mm 
Hg.  
 Účinnost   kombinované   léčby   olmesartan-medoxomilem/hydrochlorothiazidem 
přetrvávala  i  při  dlouhodobé  léčbě  (jeden  rok).  Vysazení  léčby  olmesartan-
medoxomilem, ať již společně s hydrochlorothiazidem nebo bez něj, nevyvolalo rebound 
fenomén hypertenze.  
Fixní   kombinace   olmesartan-medoxomilu      a      hydrochlorothiazidu      40 mg/ 
12,5 mg a 40 mg/25 mg byly předmětem tří klinických studií zahrnujících 1 482 pacientů 
s vysokým krevním tlakem.   
V dvojitě zaslepené studii s esenciální hypertenzí byla hodnocena účinnost kombinační 
léčby přípravkem Sarten Plus  H  40 mg/12,5  mg v porovnání s monoterapií olmesartan-
medoxomilem  (Sarten)  40 mg,  přičemž  primárním  ukazatelem  účinnosti  byl pokles 
diastolického krevního tlaku vsedě.   Po   osmitýdenní   léčbě   činil   pokles 
systolického/diastolického krevního tlaku v kombinační skupině 31,9/18,9 mm Hg oproti 
hodnotám 26,5/15,8 mm Hg ve skupině s monoterapií (p < 0,0001).  
Ve dvojitě zaslepené, ale nekontrolované druhé fázi této studie byli pacienti, kteří na 
léčbu nereagovali, převedeni z monoterapie olmesartan-medoxomilem (Sarten) 40 mg na 
Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg a podobně z léčby přípravkem Sarten Plus H 40 mg/12,mg na Sarten Plus H 40 mg/25 mg,  což  vedlo  k dalšímu významnému poklesu 
systolického/diastolického krevního tlaku; tím se potvrdilo, že zvýšení dávky je klinicky 
významná cesta, jak zlepšit úpravu krevního tlaku.   
V rámci druhé dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studie byla 
hodnocena  účinnost  doplnění  léčby  o  hydrochlorothiazid  u  pacientů,  u  nichž  se 
dostatečně neupravil krevní tlak po osmitýdenní léčbě přípravkem Sarten 40 mg.  Tito 
pacienti buď dále užívali Sarten 40 mg, nebo jim byla léčba po dobu dalších 8 týdnů 
doplněna o hydrochlorothiazid 12,5 mg, resp. 25 mg. Čtvrtá skupina byla randomizována 
k léčbě přípravkem Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg.  
Přidání hydrochlorothiazidu 12,5 mg, resp. 25 mg, vedlo    k dalšímu  poklesu 
systolického/diastolického krevního tlaku o 5,2/3,4 mm Hg  (p < 0,0001), resp.  7,4/5,mm Hg (p < 0,0001) v porovnání s léčbou samotným přípravkem Sarten 40 mg.   
Při  porovnání  pacientů,  kteří užívali Sarten Plus H 20 mg/12,5 mg, s pacienty,  kteří 
užívali 40 mg/12,5 mg, byl zjištěn statisticky významný rozdíl v poklesu systolického 
krevního  tlaku  o  2,6 mm Hg  ve  prospěch  vyšší  dávkové  kombinace  (p = 0,0255);  
zatímco u  diastolického  krevního  tlaku  činil  rozdíl  v poklesu   0,9 mm Hg.  Při 
ambulantním monitorování krevního tlaku (ABPM) potvrdily údaje průměrných změn u 
24-hodinového, denního a nočního diastolického a systolického krevního tlaku výsledky 
běžných měření krevního tlaku.   
V  rámci  další  dvojitě  zaslepené  randomizované  studie  byla  porovnávána  účinnost 
kombinované léčby přípravky Sarten Plus H 20 mg/25 mg a Sarten Plus H 40 mg/25 mg 
u pacientů, u nichž osmitýdenní léčba přípravkem Sarten 40 mg  nevedla  k dostatečné 
úpravě krevního tlaku.   
Po  8  týdnech  kombinované  léčby  byl  systolický/diastolický  krevní  tlak  v porovnání 
s výchozím stavem významně nižší, a to o 17,1/10,5 mm Hg ve skupině s přípravkem 
Sarten Plus H 20 mg/25 mg a o 17,4/11,2 mm Hg ve skupině s přípravkem Sarten Plus H 
 40 mg/25 mg. Rozdíl mezi  oběma  skupinami  nebyl  při konvenčním  měření  krevního 
tlaku statisticky významný, což je možné vysvětlit známým plochým vztahem dávka-
účinek u antagonistů angiotenzinu II, jako je olmesartan-medoxomil.  
Ovšem  průměrné  hodnoty  24-hodinového,  denního  a  nočního  systolického    i 
diastolického krevního tlaku získané postupem ABPM poskytly klinicky významné a 
statisticky  významné  rozdíly  ve  prospěch  přípravku Sarten Plus  H  40  mg/25  mg 
v porovnání s přípravkem Sarten Plus H 20 mg/25 mg.   
Antihypertenzní účinek přípravku Sarten Plus H byl podobný bez ohledu na věk, pohlaví 
a stav diabetu.  
Další informace 
Ve  dvou  velkých  randomizovaných,  kontrolovaných  studiích  (ONTARGET  (ONgoing 
Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D 
(The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru 
ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II. 
Studie  ONTARGET  byla  vedena  u  pacientů  s  anamnézou  kardiovaskulárního  nebo 
cerebrovaskulárního  onemocnění  nebo  u  pacientů  s  diabetes  mellitus    2.  typu  se  známkami 
poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus  
2. typu a diabetickou nefropatií. 
V těchto  studiích  nebyl  prokázán  žádný  významně  příznivý  účinek  na  renální  a/nebo 
kardiovaskulární  ukazatele  a  na  mortalitu,  ale  v  porovnání  s  monoterapií  bylo  pozorováno 
zvýšené  riziko  hyperkalemie,  akutní poruchy  funkce ledvin  a/nebo  hypotenze.  Vzhledem  k 
podobnosti  farmakodynamických  vlastností,  jsou  tyto  výsledky  relevantní  rovněž  pro  další 
inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory  ACE  a  blokátory  receptorů  pro  angiotensin  II  proto  nesmí  pacienti  s  diabetickou 
nefropatií užívat současně. 
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 
Endpoints)  byla  navržena  tak,  aby  zhodnotila  přínos  přidání  aliskirenu  k  standardní  terapii 
inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. 
typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie 
byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární 
úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s 
placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, 
hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové 
skupině.  
Nemelanomový  kožní  nádor:  Z  dostupných  údajů  uvedených  v  epidemiologických  studiích 
vyplývá, že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní 
dávce. V jedné studii byla zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů 
SCC, odpovídajících 1 430 833, resp. 172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek 
HCTZ (≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno s korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 
1,29  (95%  interval  spolehlivosti  (CI):  1,23–1,35)  u  BCC  a  3,98  (95%  CI:  3,68–4,31)  u  SCC. 
Jednoznačný vztah mezi kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v případě BCC, tak 
SCC. Jiná studie naznačuje možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: případů karcinomu rtu odpovídalo 63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie 
výběru z rizikových skupin. Vztah mezi kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,(95% CI: 1,7–2,6), která vzrostla na 3,9 (3,0-4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,(5,7–10,5) v případě nejvyšší kumulované dávky (~100 000 mg) (viz též bod 4.4).   
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Absorpce a distribuce 
Olmesartan-medoxomil: 
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Esterázami ve střevní sliznici a v portální krvi je 
během  absorpce  z gastrointestinálního  traktu  rychle  přeměňován  na  farmakologicky 
účinný  metabolit  olmesartan. Žádný  intaktní  olmesartan-medoxomil   ani   intaktní 
medoxomilová část v postranním řetězci nebyly v plazmě ani v exkretech detekovány. 
Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu z tablet byla 25,6 %.  
Průměrná maximální plazmatická koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosahována během 
hodin od  perorálního  podání  olmesartan-medoxomilu;   koncentrace   olmesartanu 
v plazmě  vzrůstá  přibližně  lineárně  se  zvyšováním  jednotlivé  perorální  dávky  až  do 
80 mg.  
Strava má na biologickou dostupnost olmesartanu minimální vliv, a proto se olmesartan-
medoxomil může užívat jak s jídlem, tak bez jídla.  
Mezi pohlavími osob nebyly ve farmakokinetice olmesartanu zjištěny žádné klinicky 
významné rozdíly.  
Olmesartan se ve značné míře váže na plazmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke 
klinicky  významným  interakcím  z hlediska  vytěsňování  z vazby  na  bílkoviny  mezi 
olmesartanem  a jinými současně podávanými léčivými látkami,  které  se  také  vysoce 
vážou na plazmatické bílkoviny, je nízký (jak potvrdil nedostatek klinicky významných 
interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a warfarinem). Na krevní buňky se olmesartan 
váže jen zanedbatelně. Průměrný distribuční objem po intravenózním podání je nízký 
(16–29 litrů).  
Hydrochlorothiazid: 
Po perorálním podání olmesartan-medoxomilu  a  hydrochlorothiazidu  v kombinaci činil 
medián doby  k dosažení maximální koncentrace  hydrochlorothiazidu  1,5–2  hodiny  po 
podání. Hydrochlorothiazid  se  z 68 % váže na plazmatické bílkoviny a jeho zdánlivý 
distribuční objem je 0,83–1,14 l/kg.   
Biotransformace a eliminace 
Olmesartan-medoxomil: 
Celková  plazmatická  clearance  olmesartanu  byla  obvykle  1,3  l/h  (CV,  19 %)  a  ve 
srovnání  s průtokem  krve  játry  (cca  90  l/h)  byla  relativně  pomalá. Po  jednorázovém 
perorálním  podání 14C značeného  olmesartan-medoxomilu bylo   10–16 %  podané 
radioaktivity vyloučeno močí (velká většina v průběhu 24 hodin po podání dávky) a 
zbývající  podíl  radioaktivity  byl vyloučen stolicí.  Na  základě  systémové  dostupnosti 
25,6 % lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca 
40 %), tak hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla 
identifikována  jako  olmesartan,  žádné  jiné  významné  metabolity  detekovány  nebyly. 
Enterohepatální oběh olmesartanu je minimální. Protože se značný podíl olmesartanu 
vylučuje žlučí, je tento lék u pacientů s obstrukcí žlučových cest kontraindikován (viz 
bod 4.3).   
Terminální  eliminační  poločas  olmesartanu  se  po  opakovaném  perorálním  podání 
pohyboval  v rozmezí 10 až 15 hodin. Ustálený stav byl dosažen po několika prvních 
dávkách a po 14 dnech opakovaného podávání už nebyla žádná další kumulace patrná. 
Renální clearance byla přibližně 0,5–0,7 l/h, a to nezávisle na dávce.  
Hydrochlorothiazid: 
Hydrochlorothiazid se u člověka nemetabolizuje, takřka úplně se nezměněn vylučuje 
močí. Zhruba 60 % perorálně podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě do  
48 hodin. Renální clearance je přibližně 250–300 ml/min. Terminální eliminační poločas 
hydrochlorothiazidu je 10–15 hodin.   
Sarten Plus H  
Systémová  biologická  dostupnost  hydrochlorothiazidu  je  při  současném  podání 
s olmesartan-medoxomilem  snížena  o  cca  20 %, ale  toto  mírné  snížení není  klinicky 
významné.  Kinetika  olmesartanu  není  současným  podáním  hydrochlorothiazidu 
ovlivněna.  
Farmakokinetika u vybraných populací 
Starší osoby (65 let a starší): 
U hypertenzních pacientů byla AUC olmesartanu v ustáleném stavu zvýšena o cca 35% u 
starších osob (65–75  let)  a  o  cca  44  % u velmi starých osob ( 75  let) ve srovnání 
s mladšími věkovými skupinami (viz bod 4.2). 
Omezené údaje naznačují, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je u zdravých i 
hypertenzních starších jedinců snížena v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky.  
Porucha funkce ledvinU pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou  funkce ledvin  byla  AUC 
olmesartanu v ustáleném stavu ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62, 82 a 
179 % (viz bod 4.2, 4.3, 4.4). 
U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou  funkce ledvin  (clearance  kreatininu  
30–60 ml/min)  činí  maximální  dávka  olmesartan-medoxomilu  20 mg  jednou  denně.  
U pacientů se závažnou poruchou ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) se používání 
olmesartan-medoxomilu nedoporučuje. 
Biologický poločas hydrochlorothiazidu je u pacientů s poškozenými funkcemi ledvin 
prodloužen.  
Porucha funkce jater: 
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu při mírné a středně 
závažné poruše funkce jater o 6 % a o 65 % vyšší než u odpovídajících zdravých jedinců. 
Nevázaná frakce olmesartanu 2 hodiny po podání byla u zdravých jedinců, u pacientů 
s mírnou poruchou funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater 
0,26,  0,34  a  0,41 %. Po  opakovaném podávání byla  u  pacientů  se  středně  závažnou 
poruchou  funkce jater  průměrná  AUC  olmesartanu  opět  zhruba  o  65 %  vyšší  než  
u  odpovídající  skupiny  zdravých  dobrovolníků.  Průměrné  hodnoty  Cmax olmesartanu 
byly u pacientů s poruchou funkce jater a u zdravých osob podobné.  
U   pacientů  se  středně  závažnou   poruchou   funkce jater  se  doporučuje  počáteční 
dávkování  10 mg   olmesartan-medoxomilu  jednou  denně;  maximální  dávka nesmí 
 překročit 20 mg jednou denně. U pacientů se závažnou poporuchou  funkce jater  nebyl 
olmesartan-medoxomil hodnocen (viz bod 4.2, 4.3, 4.4).  
Farmakokinetiku hydrochlorothiazidu porucha funkce jater nijak významně neovlivňuje.  
Lékové interakce 
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselinSoučasné  užívání  40  mg  olmesartan  medoxomilu  a  3750  mg  kolesevelam  hydrochloridu 
zdravými dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. 
Menší účinek, 4% a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan medoxomil 
podán 4 hodiny před užitím kolesevelam hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl 
snížen o 50–52 % bez ohledu na to, zda byl podán současně s kolesevelam hydrochloridem nebo 
hodiny před kolesevelam hydrochloridem (viz bod 4.5).  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Toxický potenciál kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid  byl  hodnocen  
u potkanů a psů v rámci studií toxicity s opakovaným perorálním podáváním léku po 
dobu až šesti měsíců.  
Stejně jako u obou jednotlivých látek a u jiných léků této skupiny byly hlavním cílovým 
orgánem  toxikologického  působení  této  kombinace  ledviny.  Kombinace  olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid vyvolala funkční změny ledvin (vzestup dusíku urey a 
kreatininu  v séru). Vysoké dávky způsobily u potkanů a psů degeneraci a regeneraci 
tubulů  v ledvinách,  pravděpodobně  změnou v hemodynamice  ledvin  (snížená  perfuze 
ledvin  jako  důsledek  hypotenze  s tubulární  hypoxií  a  degenerací  tubulárních  buněk). 
Kromě toho kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid způsobila u potkanů 
pokles  parametrů  červených  krvinek  (počet  erytrocytů,  hemoglobin  a  hematokrit)  a 
snížení hmotnosti srdce. 
Tyto účinky byly pozorovány také u jiných antagonistů AT1 receptorů a rovněž u ACE 
inhibitorů;  nejspíše  jsou  vyvolány  farmakologickým  působením  vysokých  dávek 
olmesartan-medoxomilu  a zdá  se,  že u  člověka  nejsou  při  podávání  doporučených 
terapeutických dávek relevantní.   
Ve studiích genotoxicity se neprokázaly žádné známky klinicky významné genotoxické 
aktivity jak u kombinace   olmesartan-medoxomilu   s hydrochlorothiazidem,   tak u 
jednotlivých složek.  
Karcinogenní  potenciál  kombinace  olmesartan-medoxomilu   s hydrochlorothiazidem 
nebyl studován.   
Pokud  jde  o  teratogenitu  kombinace  olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu,  ve 
studiích provedených na myších a potkanech se neprojevovala. Jak se u této skupiny 
léčivých přípravků dalo předpokládat, byla u potkanů pozorována fetální toxicita, což 
bylo prokázáno významným poklesem tělesné váhy plodů, které byly během gestace 
vystaveny působení kombinace olmesartan-medoxomilu s hydrochlorothiazidem (viz 
bod 4.3,4.6).    
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
 Mikrokrystalická celulóza 
Monohydrát laktózy 
Částečně substituovaná hyprolóza Hyprolóza  
Magnesium-stearát 
 
Potahová vrstva 
MastekHypromelóza 
Oxid titaničitý (E 171)Žlutý oxid železitý (E 172) 
Červený oxid železitý (E 172) 
6.2 Inkompatibility  
Neuplatňuje se.  
6.3 Doba použitelnosti  
let  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
Blistr z laminovaného PA / Al / PVC / Al.  
Balení po 14, 28, 30, 56, 84, 90, 98, 10 x 28 a 10 x 30 potahovaných tabletách. 
Perforované jednodávkové blistry – balení  po 10, 50 a 500 potahovaných tabletách.  
Na trhu nemusejí být všechny velikosti balení.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku   
Žádné zvláštní požadavky.   
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 Menarini  International  Operations  Luxembourg  S.A., Avenue  de  la  Gare  1, Luxembourg, Lucembursko  
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA  
Sarten Plus H 40 mg/12,5 mg potahované tablety: 58/883/10-C 
Sarten Plus H 40 mg/25 mg potahované tablety:  58/884/10-C  
 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
 Datum první registrace: 10. 1
1.  Datum posledního prodloužení registrace: 14. 12.  10. DATUM REVIZE TEXTU  
24. 5. 
1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU   
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK