1/33  
Sp. zn. sukls417788/2018, sukls417793/2018, sukls417796/2018, sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
  
 1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU  
  Sunitinib Xantis 12,5 mg tvrdé tobolky Sunitinib Xantis 25 mg tvrdé tobolkySunitinib Xantis 37,5 mg tvrdé tobolkySunitinib Xantis 50 mg tvrdé tobolky 
  
 2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
  Sunitinib Xantis 12,5 mg tvrdé tobolkyJedna tobolka obsahuje sunitinibum 12,5 mg.  
Sunitinib Xantis 25 mg tvrdé tobolkyJedna tobolka obsahuje sunitinibum 25 mg.  
Sunitinib Xantis 37,5 mg tvrdé tobolkyJedna tobolka obsahuje sunitinibum 37,5 mg.  
Sunitinib Xantis 50 mg tvrdé tobolkyJedna tobolka obsahuje sunitinibum 50 mg.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.     
3.  LÉKOVÁ FORMA  
  Tvrdá tobolka 
 
Sunitinib Xantis 12,5 mg tvrdé tobolkyŽelatinové tobolky velikosti 4 s oranžovým víčkem a tělem, s bílým potiskem „12,5 mg“ na těle, 
obsahující žluté až oranžové granule.  
Sunitinib Xantis 25 mg tvrdé tobolkyŽelatinové tobolky velikosti 3 s karamelově zbarveným víčkem a oranžovým tělem, s bílým potiskem 
„25 mg“ na těle, obsahující žluté až oranžové granule.  
Sunitinib Xantis 37.5 mg tvrdé tobolky 
Želatinové tobolky velikosti 2 se žlutým víčkem a tělem, s černým potiskem „37,5 mg“ na těle, 
obsahující žluté až oranžové granule.  
Sunitinib Xantis 50 mg tvrdé tobolkyŽelatinové tobolky velikosti 1 s karamelově zbarveným  víčkem a tělem, s bílým potiskem „50 mg“ na 
těle, obsahující žluté až oranžové granule. 
2/33     
4.  KLINICKÉ ÚDAJE  
  4.1  Terapeutické indikace  
 Gastrointestinální stromální tumor (GIST) Sunitinib Xantis je u dospělých pacientů indikován k léčbě neresekovatelného a/nebo metastazujícího 
maligního gastrointestinálního stromálního tumoru (gastrointestinal stromal tumor, GIST) po selhání 
léčby imatinibem v důsledku rezistence nebo intolerance.   
Metastazující karcinom ledviny (MRCC)Sunitinib Xantis je u dospělých pacientů indikován k léčbě pokročilého a/nebo metastazujícího 
renálního karcinomu (metastatic renal cell carcinoma, MRCC).   
Pankreatické neuroendokrinní tumory (pNET) Sunitinib Xantis je u dospělých pacientů indikován k léčbě neresekovatelných nebo metastazujících 
dobře diferencovaných pankreatických neuroendokrinních nádorů (pancreatic neuroendocrine tumour, 
pNET) s progresí onemocnění.   
4.2  Dávkování a způsob podání  
 Léčba sunitinibem má být zahájena lékařem se zkušenostmi s podáváním protinádorových léčivých 
přípravků.   
Dávkování Doporučená dávka přípravku Sunitinib Xantis k léčbě GIST a MRCC je 50 mg jednou denně perorálně 
po dobu 4 po sobě následujících týdnů, dále následuje 2týdenní pauza (režim 4/2), která zakončuje celý 
6týdenní cyklus.   
Doporučená dávka přípravku Sunitinib Xantis k léčbě pNET je 37,5 mg jednou denně perorálně bez 
naplánovaného přerušení užívání.   
Úprava dávky   
Bezpečnost a snášenlivost Na základě individuální bezpečnosti a snášenlivosti se mohou při léčbě GIST a MRCC provádět úpravy 
dávky v přírůstcích po 12,5 mg. Denní dávka nemá překročit 75 mg ani nemá klesnout pod 25 mg.   
Na základě individuální bezpečnosti a snášenlivosti se mohou při léčbě pNET provádět úpravy dávky v 
přírůstcích po 12,5 mg. Maximální denní dávka podávaná v klinické studii fáze 3 zaměřené na pNET 
byla 50 mg.   
Na základě individuální bezpečnosti a snášenlivosti může být nezbytné přerušení dávkování.   
CYP3A4 inhibitory/induktory Je třeba se vyhnout současnému podání se silnými CYP3A4 induktory jako je rifampicin (viz body 4.a 4.5). Pokud to není možné, může být nutné při pečlivém sledování tolerance zvyšovat dávku 
3/33  
sunitinibu o přírůstky 12,5 mg (až na 87,5 mg na den při léčbě GIST a MRCC nebo 62,5 mg na den při 
léčbě pNET).   
Je třeba se vyhnout současnému podání se silnými CYP3A4 inhibitory, jako je ketokonazol (viz body 
4.4 a 4.5). Pokud to není možné, může být nutné při pečlivém sledování tolerance snížit dávku 
sunitinibu na denní minimum 37,5 mg při léčbě GIST a MRCC nebo na denní minimum 25 mg při 
léčbě pNET.   
Má se zvážit výběr alternativní současné medikace s žádným nebo minimálním potenciálem k indukci 
nebo inhibici CYP3A4.  
Zvláštní populace  
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost sunitinibu u osob do 18 let nebyla stanovena.   
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit 
žádná doporučení ohledně dávkování.   
Starší pacienti Přibližně jedna třetina pacientů účastnících se klinických studií se sunitinibem byla ve věku 65 let nebo 
starších. Mezi mladšími a staršími pacienty nebyly pozorovány významné rozdíly v bezpečnosti nebo 
účinnosti.   
Porucha funkce jaterÚprava počáteční dávky se nedoporučuje, pokud je sunitinib podáván pacientům s lehkou nebo středně 
těžkou poruchou funkce jater (stupeň A a B dle Childa-Pugha). U pacientů s těžkou poruchou funkce 
jater stupně C dle Childa-Pugha nebyly studie se sunitinibem prováděny, a proto jeho podání pacientům 
s těžkou poruchou funkce jater nelze doporučit (viz bod 5.2).   
Porucha funkce ledvin Pokud je sunitinib podáván pacientům s poruchou funkce ledvin (lehkou až těžkou) nebo pacientům na 
hemodialýze s poruchou ledvin v konečném stadiu (end-stage renal disease, ESRD) není úprava 
počáteční dávky nutná. Následná úprava dávky se musí zakládat na individuální bezpečnosti a 
snášenlivosti (viz bod 5.2).   
Způsob podání Sunitinib Xantis se podává perorálně, může, ale nemusí být užíván s jídlem.   
Pokud pacient zapomene užít dávku, nemá užít dávku dodatečně. Pacient má užít obvyklou 
předepsanou dávku následující den.  
4.3  Kontraindikace  
 Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.   
4/33  
4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití  
 Současnému podávání se silnými CYP3A4 induktory je třeba se vyhnout, protože to může vést ke 
snížení koncentrace sunitinibu v plazmě (viz body 4.2 a 4.5).   
Současnému podávání se silnými CYP3A4 inhibitory je třeba se vyhnout, protože to může vést ke 
zvýšení koncentrace sunitinibu v plazmě (viz body 4.2 a 4.5).   
Poruchy kůže a tkáně Pacienti mají být upozorněni na to, že v průběhu léčby sunitinibem může dojít k depigmentaci kůže 
nebo vlasů. Další možné dermatologické účinky mohou zahrnovat suchou kůži, ztluštění nebo 
popraskání kůže, puchýře nebo vyrážku na dlaních a chodidlech.   
Výše uvedené reakce nebyly kumulativní, byly typicky reverzibilní a obecně nevedly k přerušení léčby. 
Byly hlášeny případy pyoderma gangrenosum, obecně reverzibilní po přerušení podávání sunitinibu. 
Byly hlášeny závažné kožní reakce včetně případů erythema multiforme (EM), případů připomínajících 
Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS) a toxickou epidermální nekrolýzu (TEN), z nichž byly některé 
fatální. Objeví-li se známky nebo příznaky SJS, TEN, nebo EM (např. progresivní kožní vyrážka často 
doprovázená puchýři nebo slizničními lézemi), má být léčba sunitinibem přerušena. Je-li diagnóza SJS 
nebo TEN potvrzena, léčba nesmí být znovu zahájena. V některých případech podezření na EM 
pacienti po vymizení kožních reakcí tolerovali znovuzahájení léčby sunitinibem v nižších dávkách; 
někteří z těchto pacientů dostávali rovněž souběžnou léčbu kortikoidy nebo antihistaminiky (viz bod 
4.8).  
Krvácení a krvácení do tumoru Případy krvácení, některé s fatálním průběhem, hlášené v klinických studiích sunitinibu a během 
poregistračního sledování zahrnovaly gastrointestinální, dýchací a močový trakt a mozkové krvácení 
(viz bod 4.8).   
Obvyklé zhodnocení případů krvácení má zahrnovat úplný krevní obraz a fyzikální vyšetření.   
Epistaxe byla nejčastějším nežádoucím případem krvácení, byla hlášena přibližně u poloviny pacientů 
se solidními tumory, kteří prodělali hemoragickou příhodu. Některé z těchto případů epistaxe byly 
závažné, ale velmi vzácně fatální.   
Byly hlášeny případy krvácení do tumoru, někdy dávané do souvislosti s nekrózou tumoru. Některé z 
těchto případů krvácení byly fatální.   
Krvácení do tumoru se může objevit náhle a v případě plicních tumorů se může projevit jako závažná a 
život ohrožující hemoptýza nebo plicní krvácení. Případy plicního krvácení, někdy s fatálním 
průběhem byly pozorovány v klinických studiích a byly hlášeny i během poregistračního sledování u 
pacientů léčených sunitinibem v indikaci MRCC, GIST a karcinom plic. Sunitinib není schválen k užití 
u pacientů s karcinomem plic.   
U pacientů užívajících současně antikoagulancia (např. warfarin, acenokumarol) se má pravidelně 
sledovat celkový krevní obraz (trombocyty), koagulační faktory (PT/INR) a tělesný stav.   
5/33  
Gastrointestinální poruchy Průjem, nauzea/zvracení, bolest břicha, dyspepsie a stomatitida/bolest v ústech byly nejčastěji hlášené 
gastrointestinální nežádoucí účinky, hlášeny byly rovněž případy esofagitidy (viz bod 4.8).   
Podpůrná péče při vzniku gastrointestinálních nežádoucích účinků vyžadujících léčbu může zahrnovat 
podávání léčivých přípravků s antiemetickými a antidiarrhoickými vlastnostmi nebo antacid.   
Závažné, někdy fatální gastrointestinální komplikace, včetně gastrointestinální perforace, byly hlášeny 
u pacientů s intraabdominálními malignitami, kteří byli léčeni sunitinibem.   
Hypertenze V souvislosti s užíváním sunitinibu byla hlášena hypertenze, včetně závažné hypertenze (> 200 mm Hg 
systolického nebo 110 mm Hg diastolického tlaku). U pacientů má být prováděn screening hypertenze 
a v případě potřeby léčba hypertenze. Dočasné přerušení léčby je doporučeno u pacientů se závažnou 
hypertenzí, která není kontrolována farmakologicky. V léčbě je možné pokračovat, jakmile je 
hypertenze patřičně zvládnuta (viz bod 4.8).   
Hematologické poruchy Pokles celkového počtu neutrofilů a pokles trombocytů byly hlášeny v souvislosti se sunitinibem (viz 
bod 4.8). Výše uvedené případy nebyly kumulativní, byly typicky reverzibilní a obecně nevedly k 
přerušení léčby. Žádná z těchto příhod v rámci klinických studií fáze 3 nebyla fatální, nicméně v rámci 
poregistračního sledování byly vzácně hlášeny hematologické příhody s fatálním průběhem, ke kterým 
patřila hemoragie spojená s trombocytopenií a infekce v důsledku neutropenie.   
Bylo pozorováno, že anemie se může objevit časně i pozdě během léčby sunitinibem.   
U pacientů užívajících sunitinib se má provádět kompletní krevní obraz na začátku každého léčebného 
cyklu (viz bod 4.8).   
Srdeční poruchy Případy kardiovaskulárních příhod, zahrnující srdeční selhání, kardiomyopatii, snížení ejekční frakce 
levé komory pod dolní hranici normálních hodnot, myokarditidu, ischemii myokardu a infarkt 
myokardu, některé s fatálním průběhem, byly hlášeny u pacientů léčených sunitinibem. Tyto údaje 
naznačují, že sunitinib zvyšuje riziko kardiomyopatie. Pro sunitinibem indukovanou kardiomyopatii 
nebyly u léčených pacientů zjištěny žádné další specifické rizikové faktory kromě účinku specifického 
pro léčivo. U pacientů, kteří jsou vystaveni riziku těchto příhod, nebo je mají v anamnéze, používejte 
sunitinib s opatrností (viz bod 4.8).   
Pacienti, kteří během 12 měsíců předtím, než začali užívat sunitinib, prodělali příhody, jako jsou infarkt 
myokardu (včetně závažné/nestabilní anginy pectoris), bypass koronární nebo periferní arterie, 
symptomatické městnavé srdeční selhání, cerebrovaskulární příhodu nebo tranzitorní ischemickou 
ataku nebo plicní embolii byly ze všech klinických studií se sunitinibem vyřazeni. Není známo, zda u 
pacientů s těmito doprovodnými stavy je riziko rozvoje dysfunkce levé komory spojené s léčbou 
zvýšeno.   
Lékařům se doporučuje zvážit toto riziko proti očekávanému přínosu léčby. U pacientů mají být pečlivě 
monitorovány klinické známky a příznaky městnavého srdečního selhání během užívání sunitinibu, 
6/33  
zejména u pacientů s kardiálními rizikovými faktory a/nebo s onemocněním koronárních arterií v 
anamnéze. U pacientů užívajících sunitinib je třeba také zvážit výchozí hodnoty a pravidelné 
vyhodnocování LVEF. U pacientů bez kardiálních rizikových faktorů je třeba zvážit vyhodnocení 
výchozích hodnot ejekční frakce.   
Při klinicky manifestním městnavém srdečním selhání se doporučuje přerušit léčbu sunitinibem. 
Podávání sunitinibu má být přerušeno a/nebo jeho dávka snížena u pacientů bez klinicky prokázaného 
městnavého srdečního selhání, ale s ejekční frakcí < 50 % a > 20 % výchozích hodnot.   
Prodloužení QT intervaluU pacientů užívajících sunitinib bylo pozorováno prodloužení QT intervalu a torsade de pointes. 
Prodloužení QT intervalu může vést ke zvýšenému riziku ventrikulární/komorové arytmie včetně 
torsade de pointes.   
Pacientům s prodloužením QT intervalu v anamnéze, pacientům užívajícím antiarytmika nebo léčivé 
přípravky, které mohou prodloužit QT interval nebo pacientům s významnou preexistující srdeční 
chorobou, bradykardií nebo poruchou iontové rovnováhy má být sunitinib podáván s opatrností. 
Současné podávání sunitinibu se silnými CYP3A4 inhibitory je třeba omezit z důvodů možného 
zvýšení koncentrace sunitinibu v plazmě (viz body 4.2, 4.5 a 4.8).   
Žilní tromboembolické příhody S léčbou související žilní tromboembolické příhody byly hlášeny u pacientů, kteří užívali sunitinib, 
včetně hluboké žilní trombózy a plicní embolie (viz bod 4.8). Případy plicní embolie s fatálním 
průběhem byly pozorovány v rámci poregistračního sledování.   
Arteriální tromboembolické příhody U pacientů léčených sunitinibem byly hlášeny případy arteriálních tromboembolických příhod (ATE), 
někdy s fatálním průběhem. K nejčastějším příhodám patřily cévní mozková příhoda, tranzitorní 
ischemická ataka a cerebrální infarkt. K rizikovým faktorům souvisejícím s ATE se kromě základního 
maligního onemocnění a věku ≥ 65 let řadila hypertenze, diabetes mellitus a předchozí 
tromboembolická nemoc.   
Aneuryzmata a arteriální disekce Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět k tvorbě 
aneuryzmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo 
aneuryzma v anamnéze se má před zahájením užívání sunitinibu toto riziko pečlivě zvážit.   
Trombotická mikroangiopatie (TMA) O diagnóze TMA, včetně trombotické trombocytopenické purpury (TTP) a hemolyticko-uremického 
syndromu (HUS), někdy vedoucí k renálnímu selhání nebo k fatálnímu průběhu, je třeba uvažovat při 
výskytu hemolytické anemie, trombocytopenie, únavy, nepravidelně se objevujících neurologických 
příznaků, renálního poškození a horečky. U pacientů, u nichž se rozvine TMA, se má léčba sunitinibem 
přerušit a je nutná okamžitá léčba. Po přerušení léčby byl pozorován ústup účinků TMA (viz bod 4.8).   
Dysfunkce štítné žlázy Je doporučeno provést základní laboratorní měření funkce štítné žlázy u všech pacientů. Pacienti s 
preexistující hypotyreózou nebo hypertyreózou mají být náležitě léčeni ještě před zahájením léčby 
7/33  
sunitinibem. Během léčby sunitinibem má být každé 3 měsíce prováděno rutinní monitorování funkce 
štítné žlázy. Navíc známky a příznaky dysfunkce štítné žlázy mají být pečlivě sledovány během léčby u 
všech pacientů a u pacientů, u kterých se rozvinuly známky a/nebo příznaky naznačující dysfunkci 
štítné žlázy má být prováděno laboratorní vyšetření funkce štítné žlázy, jak je klinicky indikováno. 
Pacienti, u kterých se vyvinula dysfunkce štítné žlázy, mají být náležitě léčeni.   
Bylo pozorováno, že hypotyreóza se může objevit časně i pozdně během léčby sunitinibem (viz bod 
4.8).   
Pankreatitida Zvýšení lipázy a amylázy v séru byla pozorována u pacientů s různými solidními nádory, kteří užívali 
sunitinib. Zvýšení lipázy byla přechodná a obecně nebyla doprovázena známkami a příznaky 
pankreatitidy u pacientů s různými solidními tumory (viz bod 4.8).   
Byly hlášeny závažné případy pankreatitidy, některé s fatálním průběhem. Pokud jsou přítomny 
příznaky pankreatitidy nebo jaterního selhání, pacient musí užívání sunitinibu přerušit a musí jim být 
poskytnuta náležitá podpůrná léčba.   
Hepatotoxicita U pacientů léčených sunitinibem byla pozorována hepatotoxicita. Případy jaterního selhání, někdy s 
fatálními následky, byly pozorovány u < 1% pacientů se solidními tumory léčených sunitinibem. Je 
nutné sledovat jaterní funkční testy (alaninaminotransferázu [ALT], aspartátaminotransferázu [AST], 
hladiny bilirubinu) před zahájením léčby, během každého léčebného cyklu, a pokud je to klinicky 
indikováno. Pokud jsou přítomny známky nebo příznaky jaterního selhání, pacienti musí užívání 
sunitinibu přerušit a musí jim být poskytnuta náležitá podpůrná léčba (viz bod 4.8).   
Renální funkce Byly hlášeny případy poruchy renálních funkcí, renálního selhání a/nebo akutního renálního selhání, v 
některých případech s fatálními následky (viz bod 4.8).   
Rizikové faktory spojené s poruchou renálních funkcí/renálního selhání u pacientů užívajících sunitinib 
zahrnovaly kromě základního onemocnění RCC, vyšší věk, diabetes mellitus, výchozí renální 
poškození, srdeční selhání, hypertenzi, sepsi, dehydrataci/hypovolemii a rabdomyolýzu.   
Bezpečnost pokračující léčby sunitinibem u pacientů se středně těžkou až těžkou proteinurií nebyla 
systematicky hodnocena.   
Byly hlášeny případy proteinurie a vzácné případy nefrotického syndromu. Před zahájením léčby má 
být proveden rozbor moči a u pacientů má být sledováno, zda nedochází k rozvoji nebo zhoršení 
proteinurie. U pacientů s nefrotickým syndromem je nutné podávání sunitinibu přerušit.   
Píštěl Pokud se objeví tvorba píštěle, léčba sunitinibem musí být přerušena. O pokračujícím podávání 
sunitinibu pacientům s píštělí jsou dostupné omezené údaje (viz bod 4.8).   
Porucha hojení ranByly hlášeny případy poruchy hojení ran během léčby sunitinibem.  
8/33   
Žádné formální klinické studie účinku sunitinibu na hojení ran nebyly provedeny. Doporučuje se 
přechodné přerušení léčby sunitinibem z preventivních důvodů u pacientů podstupujících větší 
chirurgické zákroky. Klinické zkušenosti ohledně načasování opětovného zahájení léčby po rozsáhlé 
chirurgické intervenci jsou omezené. Proto rozhodnutí znovu zahájit léčbu sunitinibem následně po 
rozsáhlé chirurgické intervenci se má zakládat na klinickém zhodnocení rekonvalescence/zotavení z 
chirurgického zákroku.   
Osteonekróza čelisti (osteonecrosis of the jaw, ONJ) U pacientů léčených sunitinibem byly hlášeny případy ONJ. Většina případů byla hlášena u pacientů 
dostávajících před nebo současně s léčbou intravenózně bisfosfonáty, u kterých je riziko ONJ 
identifikováno. Je proto třeba velké opatrnosti, pokud jsou sunitinib a intravenózní bisfosfonáty 
užívány současně nebo následně.   
Jako rizikový faktor jsou rovněž identifikovány invazivní dentální procedury. Před zahájením léčby 
sunitinibem je nutné zvážit stomatologickou kontrolu a příslušné preventivní stomatologické ošetření. 
U pacientů, kteří užívali nebo užívají intravenózní bisfosfonáty, se doporučuje invazivní dentální 
proceduře vyhnout, pokud je to možné (viz bod 4.8).   
Hypersenzitivita/angioedém Pokud se v důsledku hypersenzitivity objeví angioedém, léčba sunitinibem musí být přerušena a musí 
být poskytnuta standardní lékařská péče (viz bod 4.8).   
Epileptické záchvaty V klinických studiích se sunitinibem a během poregistračního sledování byly hlášeny epileptické 
záchvaty. Pacienti se záchvaty a známkami/příznaky konzistentními se syndromem reverzibilní 
posteriorní leukoencefalopatie (posterior reversible leukoencephalopathy syndrome, RPLS), jako je 
hypertenze, bolest hlavy, snížená bdělost, změněné mentální funkce a ztráta vidění, včetně kortikální 
slepoty, musí být léčeni pod lékařským vedením a léčba má zahrnovat i kontrolu hypertenze. 
Doporučuje se přechodně vysadit sunitinib, po vyřešení může být léčba znovu zahájena podle uvážení 
ošetřujícího lékaře (viz bod 4.8).   
Syndrom nádorového rozpadu Případy syndromu nádorového rozpadu, někdy fatální, u pacientů léčených sunitinibem byly vzácně 
pozorovány v klinických studiích a byly hlášeny i v poregistračním sledování. Mezi rizikové faktory 
syndromu nádorového rozpadu patří vysoká zátěž způsobená tumorem, již existující chronická renální 
insuficience, oligurie, dehydratace, hypotenze a acidická moč. Pacienti mají být pečlivě sledováni a 
léčeni podle klinické indikace a má se zvážit profylaktická hydratace.   
Infekce Byly hlášeny závažné infekce s nebo bez neutropenie, včetně některých s fatálním průběhem. Byly 
hlášeny méně časté případy nekrotizující fasciitidy, včetně postižení perinea, někdy fatální (viz bod 
4.8).   
U pacientů, u nichž se rozvine nekrotizující fasciitida, se musí léčba sunitinibem přerušit a ihned se má 
zahájit vhodná léčba.   
9/33  
Hypoglykemie Během léčby sunitinibem byl hlášen pokles hladiny glukózy v krvi, v některých případech klinicky 
symptomatický a vyžadující hospitalizaci z důvodu ztráty vědomí. V případě výskytu symptomatické 
hypoglykemie má být podávání sunitinibu dočasně přerušeno. Hladinu glukózy v krvi je třeba u 
pacientů s diabetem pravidelně kontrolovat, aby bylo možno stanovit, zda je dávkování antidiabetika 
třeba upravit, a minimalizovat tak riziko hypoglykemie (viz bod 4.8).  
Pomocné látkyTento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v 
podstatě „bez sodíku“.  
4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
 Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.   
Léčivé přípravky, které mohou zvýšit plazmatickou koncentraci sunitinibu  
Účinek inhibitorů CYP3A4  
Současné podání jednorázové dávky sunitinibu se silným CYP3A4 inhibitorem ketokonazolem 
způsobilo u zdravých dobrovolníků zvýšení hodnot maximální koncentrace (Cmax) a plochy pod 
křivkou (AUC0-∞) komplexu (sunitinib + primární metabolit) o 49 %, respektive o 51 %.   
Současné podávání sunitinibu se silnými inhibitory CYP3A4 (např. ritonavir, itrakonazol, 
erythromycin, klarithromycin, grapefruitová šťáva) může zvýšit koncentraci sunitinibu.   
Kombinaci s inhibitory CYP3A4 je proto třeba se vyhnout nebo se má zvážit výběr alternativní 
současné medikace s žádným nebo minimálním potenciálem k inhibici CYP3A4.   
Pokud to není možné, může být nutné na základě pečlivého sledování tolerance snížit dávku přípravku 
Sunitinib Xantis na denní minimum 37,5 mg pro GIST a MRCC nebo denní minimum 25 mg pro 
pNET (viz bod 4.2).   
Účinek inhibitorů proteinu BCRP (breast cancer resistance protein)  
Jsou k dispozici omezené klinické údaje o interakcích mezi sunitinibem a inhibitory BCRP a možnost 
interakce mezi sunitinibem a jinými inhibitory BCRP nelze vyloučit (viz bod 5.2).  
Léčivé přípravky, které mohou snížit plazmatickou koncentraci sunitinibu  
Účinek induktorů CYP3A4  
Současné podání jednorázové dávky sunitinibu s CYP3A4 induktorem rifampicinem způsobilo u 
zdravých dobrovolníků snížení hodnot Cmax a AUC0-∞ komplexu (sunitinib + primární metabolit) o %, respektive o 46 %.   
Současné podávání sunitinibu se silnými induktory CYP3A4 (např. dexamethason, fenytoin, 
karbamazepin, rifampicin, fenobarbital nebo rostlinnými přípravky, které obsahují třezalku tečkovanou 
/ Hypericum perforatum) může snížit koncentraci sunitinibu. Proto je třeba se kombinaci s induktory 
CYP3A4 vyhnout nebo se má zvážit výběr alternativní současné medikace s žádným nebo minimálním 
potenciálem k indukci CYP3A4. Pokud to není možné, může být nutné na základě pečlivého sledování 
10/33  
tolerance zvýšit dávku přípravku Sunitinib Xantis o přírůstky 12,5 mg (až na 87,5 mg na den pro GIST 
a MRCC nebo na 62,5 mg na den pro pNET) (viz bod 4.2).  
4.6  Fertilita, těhotenství a kojení  
 Antikoncepce u mužů a žen Ženy ve fertilním věku musí být upozorněny, aby se v průběhu léčby sunitinibem vyvarovaly 
otěhotnění a používaly účinnou antikoncepci.   
Těhotenství U těhotných žen nebyly provedeny žádné studie se sunitinibem. Studie na zvířatech prokázaly 
reprodukční toxicitu včetně fetálních malformací (viz bod 5.3). Sunitinib lze v těhotenství nebo u všech 
žen, které nepoužívají dostatečně účinnou antikoncepci, použít pouze tehdy, když potenciální přínos 
léčby převáží potenciální riziko pro plod. Pokud pacientka užívá sunitinib v průběhu těhotenství nebo v 
průběhu léčby otěhotní, musí být upozorněna na potenciální riziko pro plod.   
Kojení Sunitinib a/nebo jeho metabolity jsou vylučovány do mateřského mléka potkanů. Není známo, zda se 
sunitinib nebo jeho primární aktivní metabolit vylučují do lidského mateřského mléka. Protože léčivé 
látky jsou často do lidského mateřského mléka vylučovány a z důvodu potenciálu pro vznik závažných 
nežádoucích účinků u kojených dětí, nemají ženy v průběhu užívání sunitinibu kojit.   
Fertilita Z neklinických nálezů vyplývá, že mužská i ženská fertilita může být léčbou sunitinibem postižena (viz 
bod 5.3).  
4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje  
 Sunitinib má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti mají být upozorněni, 
že během léčby sunitinibem se u nich mohou vyskytnout závratě.    
4.8  Nežádoucí účinky  
 Souhrn bezpečnostního profilu Nejzávažnějšími nežádoucími účinky souvisejícími se sunitinibem, některé fatální, jsou renální selhání, 
srdeční selhání, plicní embolie, gastrointestinální perforace a krvácení (např. krvácení do dýchacího 
traktu, gastrointestinální krvácení, krvácení do tumoru, močového traktu a mozku). K nejčastějším 
nežádoucím účinkům všech stupňů závažnosti (které prodělali pacienti s RCC, GIST a pNET v 
registračních studiích) patří snížení chuti k jídlu, dysgeuzie, hypertenze, únava, gastrointestinální 
poruchy (tj. průjem, nauzea, stomatitida, dyspepsie a zvracení), změna barvy kůže a syndrom 
palmoplantární erytrodysestezie. Tyto symptomy mohou v průběhu léčby ustoupit. Hypothyreóza se 
může rozvinout během léčby. Hematologické poruchy (např. neutropenie, trombocytopenie, a anemie) 
jsou mezi nejčastějšími nežádoucími účinky léku.   
Jiné fatální účinky, než které jsou uvedeny v bodě 4.4 výše nebo v bodě 4.8 dále a které byly 
považovány za eventuálně související se sunitinibem, zahrnovaly multisystémové orgánové selhání, 
diseminovanou intravaskulární koagulopatie, peritoneální krvácení, adrenální insuficienci, 
pneumotorax, šok a náhlá smrt. 
11/33   
Tabulkový přehled nežádoucích účinků Nežádoucí účinky, které byly hlášeny u pacientů s GIST, MRCC a pNET do databáze souhrnných 
údajů ze studií se 7115 pacienty, jsou uvedeny níže podle tříd orgánových systémů, četnosti a stupně 
závažnosti (NCI-CTCAE). Nežádoucí účinky identifikované v klinických studiích po uvedení na trh 
jsou rovněž zahrnuty. V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající 
závažnosti.   
Četnosti jsou definovány jako velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až 
<1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů 
nelze určit).  
Tabulka 1: Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích 
Třídy 
orgánovýchsystémů 
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo 
Infekce      a 
infestace 
 Virové infekcea  
Respiračníinfekceb,* 
Abscesc,* 
Mykotické 
infekced 
Infekce 
močových cestKožní infekcee 
Sepsef,*