TELMISARTAN XANTIS - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls149102/2022, sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Telmisartan Xantis 40 mg tablety
Telmisartan Xantis 80 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Telmisartan Xantis 40 mg tablety: Jedna tableta obsahuje telmisartanum 40 mg.
Telmisartan Xantis 80 mg tablety: Jedna tableta obsahuje telmisartanum 80 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Telmisartan Xantis 40 mg: bílé oválené tablety s vyraženým LC na jedné straně, o rozměru přibližně
12,0 mm × 5,9 mm.
Telmisartan Xantis 80 mg: bílé oválné tablety s vyraženým LC na jedné straně, o rozměru přibližně
16,0 mm × 8,0 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze
Léčba esenciální hypertenze u dospělých.

Kardiovaskulární prevence
Snížení kardiovaskulární morbidity u dospělých:
• s manifestním aterotrombotickým kardiovaskulárním onemocněním (anamnéza ischemické
choroby srdeční, cévní mozkové příhody nebo onemocnění periferních tepen) nebo
• s diabetem mellitem 2. typu s prokázaným poškozením cílových orgánů

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba esenciální hypertenze

Obvyklá účinná dávka je 40 mg jednou denně. U některých pacientů se příznivý výsledek dostavuje již
při denní dávce 20 mg. Tato síla není k dispozici od společnosti Xantis, ale může být
dostupná u jiných držitelů rozhodnutí o registraci.V případech, kdy se nedosáhne požadovaných
hodnot krevního tlaku, lze dávku telmisartanu zvýšit až na 80 mg jednou denně. Alternativně lze
telmisartan použít v kombinaci s thiazidovými diuretiky jako např. hydrochlorothiazidem, u něhož
bylo prokázáno, že působí aditivně při snižování krevního tlaku pomocí telmisartanu. Pokud se
uvažuje o zvýšení dávky, je třeba mít na paměti, že maximálního antihypertenzního účinku se obvykle
dosáhne po čtyřech až osmi týdnech od zahájení terapie (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).

Kardiovaskulární prevence

Doporučená dávka je 80 mg jednou denně. Nejsou k dispozici údaje o tom, zda dávky telmisartanu
nižší než 80 mg jsou účinné při snižování kardiovaskulární morbidity.
Při zahájení léčby telmisartanem ke snížení kardiovaskulární morbidity se doporučuje pečlivé
sledování krevního tlaku. V některých případech může být nezbytné upravit léky snižující krevní tlak.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo podstupujících hemodialýzu jsou k dispozici jen
omezené zkušenosti.
U těchto pacientů je doporučena nižší úvodní dávka 20 mg (viz bod 4.4). U pacientů s lehkou až
středně těžkou poruchou funkce ledvin není třeba přistupovat k úpravám dávkování.

Pacienti s poruchou funkce jater
Telmisartan Xantis je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.3).
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater dávka nemá přesáhnout 40 mg jednou
denně (viz bod 4.4).

Starší pacienti
Úprava dávky u starších pacientů není nutná.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Telmisartan Xantis u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla
stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit žádná
doporučení ohledně dávkování.


Způsob podání

Tablety telmisartanu se užívají jednou denně perorálně a mají se podávat s tekutinami, s jídlem nebo
bez jídla.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku (uvedenou v bodě 6.1)
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6)
• Obstrukce žlučovodů
• Těžká porucha funkce jater

Současné užívání telmisartanu s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s
diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Těhotenství
Léčba pomocí blokátorů receptorů pro angiotenzin II nesmí být během těhotenství zahájena. Pokud
není pokračování v léčbě blokátory receptorů pro angiotenzin II považováno za nezbytné, pacientky
plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, která má ověřený
bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba pomocí
blokátorů receptorů pro angiotenzin II musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit
jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6).

Porucha funkce jater
Vzhledem k tomu, že se telmisartan vylučuje především žlučí, nesmí být Telmisartan Xantis podáván
pacientům s cholestázou, obstrukcí žlučovodů nebo závažnou poruchou funkce jater (viz bod 4.3).
U těchto pacientů se předpokládá snížená jaterní clearance telmisartanu. Pacientům s lehkou až středně
těžkou poruchou funkce jater se má Telmisartan Xantis podávat pouze se zvýšenou opatrností.

Renovaskulární hypertenze
Pacientům s oboustrannou stenózou renální arterie nebo se stenózou arterie zásobující jedinou funkční
ledvinu, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími renin-angiotenzin-aldosteronový systém, hrozí
zvýšené riziko těžké hypotenze a porucha funkce ledvin.

Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin, kteří užívají Telmisartan Xantis, se doporučuje pravidelné
sledování sérových hladin draslíku a kreatininu. Nejsou žádné zkušenosti s podáváním přípravku
Telmisartan Xantis pacientům po nedávné transplantaci ledvin.

Intravaskulární hypovolemie
U pacientů s poklesem objemu a/nebo deplecí sodíku v důsledku intenzivní diuretické terapie,
omezování soli v dietě, průjmů nebo zvracení se zejména po první dávce přípravku Telmisartan Xantis
může objevit symptomatická hypotenze. Takové stavy se mají ještě před podáním přípravku
Telmisartan Xantis korigovat, stejně jako snížení intravaskulárního objemu a/nebo deplece sodíku.

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.

Další stavy provázené stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron
U pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisejí převážně na aktivitě systému renin-
angiotenzin-aldosteron (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo s průvodním
onemocněním ledvin, včetně stenózy renální arterie), byla léčba přípravky, které ovlivňují tento
systém, jako je telmisartan, spojena s akutní hypotenzí, hyperazotemií, oligurií nebo vzácněji i s
akutním selháním ledvin (viz bod 4.8).

Primární aldosteronismus
Pacienti s primárním aldosteronismem obvykle nereagují na antihypertenziva působící mechanismem
inhibice systému renin-angiotenzin. V těchto případech se proto léčba telmisartanem nedoporučuje.

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako u ostatních vazodilatancií, je třeba věnovat zvýšenou pozornost pacientům trpícím
stenózami aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Diabetičtí pacienti léčení inzulinem nebo antidiabetiky
U těchto pacientů se může při léčbě telmisartanem objevit hypoglykemie. Proto je u nich vhodné
zvážit relevantní sledování hladiny glukózy v krvi; a pokud je to indikováno, upravit podle potřeby
dávky inzulinu nebo antidiabetik.

Hyperkalemie
Podávání léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, může vést k
hyperkalemii.
U starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin, u diabetiků, u pacientů současně léčených
jinými přípravky, které mohou zvyšovat hladinu draslíku, a/nebo u pacientů s určitými interkurentními
příhodami, může být hyperkalemie fatální.

Před zvažováním současného podávání léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-
aldosteron, je nutno zhodnotit poměr přínosu a rizika.
Hlavní rizikové faktory hyperkalemie, které je třeba zvažovat:
- Diabetes mellitus, porucha funkce ledvin, věk (> 70 let).
- Kombinace s jedním nebo více dalšími léčivými přípravky, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-
aldosteron, a/nebo s přípravky doplňujícími draslík. Léčivé přípravky nebo terapeutické třídy léčivých
přípravků, které mohou vyvolat hyperkalemii jsou náhražky soli obsahující draslík, draslík šetřící
diuretika, ACE inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin II, nesteroidní protizánětlivé léčivé
přípravky (NSAID, včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresiva (cyklosporin
nebo takrolimus) a trimethhoprim.
- Interkurentní příhody, zejména dehydratace, akutní kardiální dekompenzace, metabolická acidóza,
zhoršení funkce ledvin, náhlé zhoršení stavu ledvin (např. infekční onemocnění), rozklad buněk (např.
při akutní ischemii končetin, rhabdomyolýze, rozsáhlém traumatu).

U rizikových pacientů se doporučuje hladinu draslíku v séru pečlivě monitorovat (viz bod 4.5).

Etnické odlišnosti
Stejně jako inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin také telmisartan a další blokátory receptorů
pro angiotenzin II zjevně navozují u černošské populace méně výrazné snížení krevního tlaku než u
jiných lidských ras, pravděpodobně v souvislosti s vyšší prevalencí stavů s nízkou hladinou reninu v
populaci hypertoniků černé pleti.

Další
Analogicky jako u kterýchkoli jiných antihypertenziv může dojít při nadměrném snížení krevního
tlaku u pacientů s ischemickou kardiopatií nebo s ischemickou chorobou srdeční k infarktu myokardu
nebo k cévní mozkové příhodě.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Digoxin
Při společném podávání telmisartanu s digoxinem bylo pozorováno zvýšení mediánu vrcholové
plazmatické koncentrace digoxinu (49 %) i minimální plazmatické koncentrace digoxinu (20 %). Při
zahájení léčby telmisartanem, při úpravách dávky a při ukončení léčby telmisartanem je nutno
monitorovat hladinu digoxinu, aby se udržela v terapeutickém rozmezí.

Tak jako ostatní léčivé přípravky ovlivňující systém renin-angiotenzin-aldosteron může telmisartan
vyvolat hyperkalemii (viz bod 4.4). Riziko se může zvýšit v případě kombinované léčby s dalšími
léčivými přípravky, které mohou také vyvolat hyperkalemii (náhražky soli obsahující draslík, draslík
šetřící diuretika, ACE inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin II, nesteroidní protizánětlivé
léčivé přípravky (NSAID, včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresiva
(cyklosporin nebo takrolimus) a trimethoprim).

Výskyt hyperkalemie závisí na přidružených rizikových faktorech. Riziko se zvyšuje v případě výše
uvedených léčebných kombinací. Riziko je zvláště vysoké při kombinaci s draslík šetřícími diuretiky a
při kombinaci s náhražkami soli obsahujícími draslík. Kombinace např. s ACE inhibitory nebo s
NSAID představují menší riziko za předpokladu, že jsou přesně dodržována opatření pro použití.

Současné podávání se nedoporučuje

Draslík šetřící diuretika nebo přípravky doplňující draslík
Blokátory receptorů pro angiotenzin II, jako telmisartan, zmenšují ztrátu draslíku navozenou diuretiky.
Draslík šetřící diuretika, například spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid, přípravky
doplňující draslík nebo náhražky soli obsahující draslík, mohou vést k významnému zvýšení hladiny
draslíku v séru. Pokud je indikováno současné podávání z důvodu prokázané hypokalemie, je třeba je
podávat opatrně a za častých kontrol hladin draslíku v séru.

Lithium
Při současném podávání lithia spolu s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a také při
současném podávání lithia a blokátorů receptorů pro angiotenzin II, včetně telmisartanu, byl hlášen
reverzibilní nárůst koncentrací lithia v séru a jeho toxicita. Pokud se ukáže kombinované podávání
jako nezbytné, doporučuje se pečlivě monitorovat sérové hladiny lithia.

Současné podávání vyžadující opatrnost

Nesteroidní protizánětlivé léky
NSAID (např. kyselina acetylsalicylová v protizánětlivých dávkách, inhibitory COX-2 a neselektivní
NSAID) mohou snižovat antihypertenzní účinek blokátorů receptorů pro angiotenzin II.
U určitých pacientů s oslabenou funkcí ledvin (například u dehydratovaných pacientů nebo starších
pacientů s poruchou funkce ledvin) může mít současné podávání blokátorů receptorů pro angiotenzin
II a přípravků, které inhibují cyklooxygenázu, za následek další zhoršení funkce ledvin, včetně
možného vzniku akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Z tohoto důvodu je třeba
podávat takovou kombinaci opatrně, zejména u starších pacientů. Pacienti musí být patřičně
hydratováni a je třeba zvážit kontroly funkce ledvin po zahájení této kombinované terapie a také v
pravidelných intervalech během ní.

V jedné studii vedlo současné podávání telmisartanu a ramiprilu k až 2,5násobnému zvýšení AUC0-24 a
Cmax ramiprilu a ramiprilátu. Klinický význam tohoto zjištění není znám.

Diuretika (thiazidová nebo kličková diuretika)
Předchozí léčba vysokými dávkami diuretik jako je furosemid (kličkové diuretikum) a
hydrochlorothiazid (thiazidové diuretikum) může vést k volumdepleci a k riziku vzniku hypotenze po
zahájení léčby telmisartanem.

Současné podávání, které je nutno zvažovat

Další antihypertenziva
Účinek telmisartanu na snížení krevního tlaku může být zvýšen při současném podávání jiných
antihypertenziv.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS
(viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Na základě farmakologických vlastností následně uvedených léků lze očekávat, že tyto léčivé
přípravky mohou zvýraznit hypotenzní účinek všech antihypertenziv, včetně telmisartanu: baklofen,
amifostin. Vedle toho může být ortostatická hypotenze potencována alkoholem, barbituráty, narkotiky
nebo antidepresivy.

Kortikosteroidy (systémové podání)
Snížení antihypertenzního účinku.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Podávání blokátorů receptorů pro angiotenzin II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje
(viz bod 4.4). Podávání blokátorů receptorů pro angiotenzin II během druhého a třetího trimestru
těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Adekvátní údaje o podávání přípravku Telmisartan Xantis těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie
na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3).

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního
trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné
kontrolované epidemiologické údaje pokud jde o riziko při podávání blokátorů receptorů pro
angiotenzin II, pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v léčbě
blokátory receptorů pro angiotenzin II není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství
musí být převedeny na jinou antihypertenzní léčbu, a to takovou, která má ověřený bezpečnostní
profil, pokud jde o podávání v těhotenství.
Jestliže je těhotenství diagnostikováno, léčba pomocí blokátorů receptorů pro angiotenzin II musí být
ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby.

Je známo, že expozice blokátorům receptorů pro angiotenzin II během druhého a třetího trimestru
vede u člověka k fetotoxicitě (snížení funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky)
a k novorozenecké toxicitě (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalemie). (Viz bod 5.3).
Pokud by došlo k expozici blokátorům receptorů pro angiotenzin II od druhého trimestru těhotenství,
doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky.
Děti, jejichž matky užívaly blokátory receptorů pro angiotenzin II, musí být pečlivě sledovány, pokud
jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).

Kojení
Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání telmisartanu během kojení, telmisartan se
nedoporučuje, je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení,
obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte.

Fertilita
V předklinických studiích nebyly u přípravku Telmisartan Xantis pozorovány žádné účinky na samčí
nebo samičí fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při řízení motorových vozidel nebo obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že léčba antihypertenzivy,
jako je Telmisartan Xantis, může v některých případech způsobovat závrať nebo ospalost.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

Vzácně (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) se mohou objevit závažné nežádoucí účinky včetně anafylaktické
reakce a angioedému a akutní selhání ledvin.

V kontrolovaných studiích u pacientů s hypertenzí byl celkový výskyt nežádoucích účinků hlášených
při podávání telmisartanu obvykle srovnatelný s placebem (41,4 % vs 43,9 %). Výskyt nežádoucích
účinků nebyl závislý na dávce ani na pohlaví, věku nebo rase pacientů. Bezpečnostní profil
telmisartanu podávaného pacientům ke snížení kardiovaskulární morbidity byl shodný
s bezpečnostním profilem zjištěným u pacientů s hypertenzí.

Níže uvedené nežádoucí účinky byly shromážděny z kontrolovaných klinických studií u pacientů
s hypertenzí a z hlášení po uvedení přípravku na trh. Dále se vycházelo z hlášení závažných
nežádoucích účinků a nežádoucích účinků vedoucích k přerušení léčby v rámci tří dlouhodobých
klinických studií s 21 642 pacienty, kterým byl podáván telmisartan ke snížení kardiovaskulární
morbidity až po dobu šesti let.

Tabulkový souhrn nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky byly rozděleny podle frekvence výskytu za použití následujícího pravidla:
Velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000).
V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Infekce a infestace
Méně časté: Infekce močových cest včetně cystitidy, infekce horních cest dýchacích
včetně faryngitidy a sinusitidy
Vzácné: Sepse včetně případů vedoucích k úmrtí
Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: Anémie
Vzácné: Eozinofilie, trombocytopenie

Poruchy imunitního systému
Vzácné: Anafylaktická reakce, hypersenzitivita

Poruchy metabolismu a výživy
Méně časté: Hyperkalemie
Vzácné: Hypoglykemie (u diabetických pacientů)

Psychiatrické poruchy
Méně časté: Insomnie, deprese
Vzácné: Úzkost

Poruchy nervového systému
Méně časté: Synkopa
Vzácné: Somnolence

Poruchy oka
Vzácné: Porucha zraku

Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: Vertigo

Srdeční poruchy
Méně časté: Bradykardie
Vzácné: Tachykardie

Cévní poruchy
Méně časté: Hypotenze2, ortostatická hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: Dyspnoe, kašel
Velmi vzácné: Intersticiální plicní onemocnění
Gastrointestinální poruchy
Méně časté: Bolest břicha, průjem, dyspepsie, flatulence, zvracení
Vzácné: Sucho v ústech, žaludeční diskomfort, dysgeuzie

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: Abnormální jaterní funkce/jaterní porucha
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: Hyperhidróza, pruritus, vyrážka
Vzácné: Angioedém (včetně případů vedoucích k úmrtí), ekzém, erytém, kopřivka,
polékový kožní výsev, toxický kožní výsev

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: Myalgie, bolest zad (například ischias), svalové spasmy
Vzácné: Artralgie, bolest v končetině, bolest šlachy (příznaky podobné tendinitidě)

Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: Porucha funkce ledvin včetně akutního selhání ledvin

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: Bolest na hrudi, astenie (slabost)
Vzácné: Onemocnění podobající se chřipce

Vyšetření
Méně časté: Zvýšení hladiny kreatininu v krvi
Vzácné: Snížení hladiny hemoglobinu, zvýšení hladiny kyseliny močové v krvi,
zvýšení hladin jaterních enzymů, zvýšení hladiny kreatinfosfokinázy v krvi

1, 2, 3, 4: pro další popis, viz podbod „Popis vybraných nežádoucích účinků“

Popis vybraných nežádoucích účinků
Sepse
Ve studii PRoFESS byl pozorován zvýšený výskyt sepse u telmisartanu ve srovnání s placebem.
Příhoda může být náhodný nález nebo může souviset s dosud neznámým mechanismem (viz také bod
5.1).

Hypotenze
Tento nežádoucí účinek byl hlášen jako častý u pacientů s upraveným krevním tlakem, kterým byl
podáván telmisartan ke snížení kardiovaskulární morbidity nad rámec standardní péče.

Abnormální jaterní funkce/jaterní porucha
Většina případů abnormální jaterní funkce/jaterní poruchy ze zkušeností po uvedení přípravku na trh
se vyskytla u japonských pacientů. U japonských pacientů se tyto nežádoucí účinky vyskytují s větší
pravděpodobností.

Intersticiální plicní onemocnění
Na základě zkušeností po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy intersticiálního plicního
onemocnění v časové souvislosti s podáním telmisartanu. Příčinná souvislost ale nebyla stanovena.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

K dispozici jsou pouze omezené údaje týkající se předávkování u člověka.

Příznaky: Nejnápadnějšími projevy předávkování telmisartanem byly hypotenze a tachykardie;
hlášena byla také bradykardie, závrať, zvýšení hldiny kreatininu v séru a akutní selhání ledvin.

Terapie: Telmisartan nelze odstranit hemodialýzou. Pacient má být pečlivě monitorován, léčba má být
symptomatická a podpůrná. Léčba závisí na časovém úseku, který uplynul od požití, a na závažnosti
příznaků. Navrhovaná opatření zahrnují navození zvracení a/nebo výplach žaludku. Vhodnou léčbou
předávkování může být použití aktivního uhlí. Hladiny elektrolytů a kreatininu v séru je třeba často
monitorovat. Pokud dojde k hypotenzi, je třeba pacienta uložit do polohy vleže na zádech a urychleně
podat soli a doplnit objem tekutin.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Blokátory receptorů pro angiotenzin II, samotní, ATC kód: C09CA
Mechanismus účinku
Telmisartan je specifický blokátor receptorů pro angiotenzin II (typ AT1) účinný po perorálním podání.
S velmi vysokou afinitou vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na subtypu receptoru AT1,
který odpovídá za známé působení angiotenzinu II. Telmisartan nevykazuje na receptoru AT1 žádnou
parciální agonistickou aktivitu a váže se selektivně na tento receptor. Vazba má dlouhodobý charakter.
Telmisartan nevykazuje afinitu k ostatním receptorům, včetně AT2 a ostatních méně
charakterizovaných receptorů AT. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako efekt jejich
možné zvýšené stimulace angiotenzinem II, jehož hladiny se podáváním telmisartanu zvyšují.
Plazmatické hladiny aldosteronu se podáváním telmisartanu snižují. Telmisartan neinhibuje u člověka
plazmatický renin ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan neinhibuje enzym konvertující angiotenzin
(kininázu II), což je enzym, který rovněž rozkládá bradykinin. Proto se nepředpokládá, že by telmisartan
potencoval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.

Dávka telmisartanu 80 mg u člověka téměř zcela inhibuje zvýšení krevního tlaku vyvolané
angiotenzinem II. Inhibiční účinek přetrvává déle než 24 hodin a je měřitelný po dobu až 48 hodin.

Klinická účinnost a bezpečnost

Léčba esenciální hypertenze
Po první dávce telmisartanu se do 3 hodin postupně začne projevovat jeho antihypertenzní účinek.
Maximální redukce krevního tlaku se dosáhne obvykle v průběhu 4 až 8 týdnů od zahájení léčby a
přetrvává během dlouhodobé terapie.

Antihypertenzní účinek trvá nepřetržitě 24 hodin po podání přípravku včetně posledních 4 hodin před
podáním následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním monitorováním krevního tlaku.
V klinických studiích kontrolovaných placebem je po dávkách 40 a 80 mg telmisartanu toto potvrzeno
poměrem minimálních a maximálních hodnot tlaku krve, který byl konzistentně nad 80 %. Existuje
zjevná závislost mezi podanou dávkou přípravku a časem potřebným k návratu systolického krevního
tlaku (STK) na původní hodnoty. Údaje týkající se diastolického krevního tlaku (DTK) nejsou jednotné.

U pacientů s hypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění
tepové frekvence. Příspěvek diuretického a natriuretického účinku léčivého přípravku k jeho
hypotenznímu působení musí být ještě určen. Antihypertenzní účinnost telmisartanu je srovnatelná se
zástupci jiných tříd antihypertenziv (což bylo prokázáno v klinických studiích porovnávajících
telmisartan s amlodipinem, atenololem, enalaprilem, hydrochlorothiazidem a lisinoprilem).

Po náhlém přerušení léčby telmisartanem se během několika dnů krevní tlak postupně vrací k hodnotám
před léčbou bez vzniku „rebound“ fenoménu.

V klinických studiích přímo srovnávajících dvě antihypertenzní léčby byl výskyt suchého kašle
významně nižší u pacientů léčených telmisartanem než u pacientů léčených inhibitory enzymu
konvertujícího angiotenzin.

Kardiovaskulární prevence
Klinická studie ONTARGET (z anglického ONgoing Telmisartan Alone and in Combination with
Ramipril Global Endpoint Trial) srovnávala účinky telmisartanu, ramiprilu a kombinace telmisartanu a
ramiprilu na kardiovaskulární výsledky u 25 620 pacientů ve věku 55 let nebo starších s anamnézou
ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, tranzitorní ischemické ataky, onemocnění
periferních tepen nebo diabetem mellitem 2. typu s prokázaným poškozením cílových orgánů (např.
retinopatie, hypertrofie levé srdeční komory, makro- nebo mikroalbuminurie), což je populace s rizikem
vzniku kardiovaskulárních příhod.

Pacienti byli randomizováni do jedné ze 3 následujících léčebných skupin: telmisartan 80 mg (n =
542), ramipril 10 mg (n = 8 576) nebo kombinace telmisartan 80 mg plus ramipril 10 mg (n = 8 502)
a následně sledováni po dobu průměrně 4,5 roku.

Pokud jde o snížení hodnot primárního kombinovaného cílového parametru klinické studie - úmrtí
z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozková příhoda nebo
hospitalizace z důvodu městnavého srdečního selhání, telmisartan ukázal podobný účinek jako ramipril.
Výskyt primárního cílového parametru u skupiny užívající telmisartan (16,7 %) a ramipril (16,5 %) byl
podobný. Poměr rizik pro telmisartan ve srovnání s ramiprilem byl 1,01 (97,5 % CI 0,93-1,10, p (non-
inferiorita) = 0,0019, v rozpětí 1,13). Úmrtnost ze všech příčin byla u pacientů léčených telmisartanem
11,6 % a ramiprilem 11,8 %.

Telmisartan byl také podobně účinný jako ramipril, pokud se týká předem stanoveného sekundárního
cílového parametru účinnosti - úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální
cévní mozková příhoda [0,99 (97,5 % CI 0,90-1,08, p (non-inferiorita) = 0,0004)], které byly primárním
cílovým parametrem referenční studie HOPE (z anglického Heart Outcomes Prevention Evaluation),
která zkoumala účinek ramiprilu ve srovnání s placebem.

Klinická studie TRANSCEND randomizovala pacienty netolerující ACE inhibitory, jinak byla vstupní
kritéria stejná jako ve studii ONTARGET. Pacienti užívali telmisartan 80 mg (n = 2 954) nebo placebo
(n = 2 972), obojí nad rámec standardní péče. Průměrná doba sledování byla 4 roky a 8 měsíců. Nebyl
prokázán statisticky významný rozdíl ve výskytu primárního kombinovaného cílového parametru (úmrtí
z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozková příhoda nebo
hospitalizace z důvodu městnavého srdečního selhání) - 15,7 % ve skupině s telmisartanem, 17,0 % ve
skupině s placebem, s poměrem rizik 0,92 (95 % CI 0,81-1,05, p = 0,22). Prokázalo se, že telmisartan
byl účinnější než placebo v předem stanoveném sekundárním kombinovaném cílovém parametru - úmrtí
z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální cévní mozková příhoda [0,87 (95 %
CI 0,76-1,00, p = 0,048)]. Prospěch nebyl prokázán u kardiovaskulární mortality (poměr rizik 1,03, % CI 0,85-1,24).

U pacientů léčených telmisartanem byl méně často hlášen kašel a angioedém než u pacientů, kterým byl
podáván ramipril. Naopak v případě telmisartanu byla častěji hlášena hypotenze.

Kombinace telmisartanu s ramiprilem nepřinesla další prospěch ve srovnání se samotným ramiprilem
nebo samotným telmisartanem. Výskyt kardiovaskulární mortality a mortality ze všech příčin byl u této
kombinace vyšší. Navíc v této skupině došlo v rameni kombinované léčby k významně vyššímu výskytu
hyperkalemie, renálního selhání, hypotenze a synkopy. U této skupiny pacientů se proto používání
kombinace telmisartanu s ramiprilem nedoporučuje.

Ve studii „Účinná sekundární prevence cévních mozkových příhod“ (PRoFESS, z anglického
Prevention Regimen For Effectively avoiding Second Strokes) u pacientů ve věku 50 let a starších, kteří
nedávno prodělali cévní mozkovou příhodu, byl zaznamenán zvýšený výskyt sepse po telmisartanu ve
srovnání s placebem, 0,70 % vs. 0,49 % [RR 1,43 (95% interval spolehlivosti 1,00-2,06)]; výskyt
fatálních případů sepse byl zvýšen u pacientů léčených telmisartanem (0,33 %) vs. pacienti léčení
placebem (0,16 %) [RR 2,07 (95% interval spolehlivosti 1,14-3,76)]. Pozorovaná zvýšená míra výskytu
sepse spojené s podáváním telmisartanu může být náhodný nález nebo může souviset s dosud neznámým
mechanismem.

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního
onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození cílových orgánů.
Podrobnější informace viz bod výše s nadpisem "Kardiovaskulární prevence".
Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a
sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji
hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost telmisartanu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena.

Hypotenzní účinky dvou dávek telmisartanu byly hodnoceny u 76 pacientů s hypertenzí, převážně s
nadváhou ve věku 6 až < 18 let (tělesná hmotnost ≥ 20 kg a ≤ 120 kg, průměrně 74,6 kg) po podání
telmisartanu v dávce 1 mg/kg (n = 29 léčených pacientů) nebo 2 mg/kg (n = 31 léčených pacientů) po
dobu 4 týdnů léčby. Sekundární hypertenze nebyla do hodnocení zahrnuta. U některých sledovaných
pacientů byly užité dávky vyšší, než jsou doporučené k léčbě hypertenze u dospělé populace, a dosáhly
denní dávky srovnatelné se 160 mg, která byla testována u dospělých pacientů. Průměrné změny
systolického krevního tlaku oproti výchozímu stavu (primární cíl), upravené s ohledem na věkovou
skupinu, byly -14,5 (1,7) mmHg ve skupině s telmisartanem 2 mg/kg, -9,7 (1,7) mmHg ve skupině
s telmisartanem 1 mg/kg a -6,0 (2,4) mm Hgve skupině s placebem. Upravené změny diastolického tlaku
oproti výchozímu stavu byly u uvedených skupin -8,4 (1,5) mmHg, -4,5 (1,6) mmHg a -3,5 (2,1) mmHg.
Změna byla závislá na dávce. Údaje o bezpečnosti z této studie u pacientů ve věku 6 až < 18 let se
obecně jevily podobné jako u dospělých. Bezpečnost dlouhodobé léčby telmisartanem u dětí a
dospívajících nebyla hodnocena.
Zvýšení hladin eozinofilů hlášené u této skupiny pacientů nebylo u dospělých zaznamenáno. Jeho
klinický význam a závažnost nejsou známy.
Tyto klinické údaje neumožňují stanovit účinnost a bezpečnost telmisartanu u pediatrické populace s
hypertenzí.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Absorpce telmisartanu je rychlá, i když rozsah jeho vstřebávání kolísá. Průměrná hodnota absolutní
biologické dostupnosti telmisartanu představuje asi 50 %. Pokud se telmisartan podává spolu s jídlem,
pohybuje se redukce plochy pod křivkou závislosti plazmatických koncentrací na čase (AUC0-∞)
přibližně od 6 % (dávka 40 mg) do přibližně 19 % (dávka 160 mg). Do uplynutí 3 hodin po podání
telmisartanu nalačno nebo současně s jídlem se jeho plazmatické koncentrace neliší.

Linearita/nelinearita
Nepředpokládá se, že by malá redukce AUC mohla vést ke snížení terapeutické účinnosti. Neexistuje
lineární závislost mezi dávkami a plazmatickými hladinami. Hodnoty Cmax a v menší míře i AUC rostou
nerovnoměrně při dávkách překračujících 40 mg.

Distribuce
Telmisartan se z velké části váže na plazmatické bílkoviny (> 99,5 %), především na albumin a alfa-kyselý glykoprotein. Průměrný zdánlivý distribuční objem v ustáleném stavu (Vdss) dosahuje přibližně
500 l.

Biotransformace
Telmisartan se metabolizuje konjugací na glukuronid výchozí látky. U konjugátu nebyla prokázána
žádná farmakologická aktivita.

Eliminace
Telmisartan je charakterizován biexponenciálním poklesem farmakokinetiky s terminálním poločasem
eliminace > 20 h. Maximální plazmatická koncentrace (Cmax) a v menší míře plocha pod křivkou
plazmatických koncentrací v závislosti na čase (AUC) rostou nerovnoměrně s dávkou.
V doporučovaných dávkách nebyla prokázána klinicky významná kumulace telmisartanu. Plazmatické
koncentrace byly u žen vyšší než u mužů, avšak bez významného vlivu na účinnost.

Po perorálním (a intravenózním) podání se telmisartan téměř výhradně vylučuje stolicí, většinou
v nezměněné formě. Kumulativní vylučování močí je < 1 % dávky. Celková plazmatická clearance
(Cltot) je vysoká (přibližně 1 000 ml/min) v porovnání s průtokem krve játry (kolem 1 500 ml/min).


Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace

Farmakokinetika dvou dávek telmisartanu byla hodnocena jako sekundární cíl u pacientů s hypertenzí
(n = 57) ve věku od 6 do < 18 let po podání telmisartanu 1 mg/kg nebo 2 mg/kg po dobu 4 týdnů léčby.
Farmakokinetické cíle zahrnovaly stanovení ustáleného stavu telmisartanu u dětí a dospívajících a
hodnocení rozdílů v závislosti na věku. Přestože studie byla příliš malá pro významné posouzení
farmakokinetiky u dětí mladších 12 let, výsledky jsou obecně v souladu s nálezy u dospělých a potvrzují
nelinearitu telmisartanu, zejména pro Cmax.

Pohlaví
Byly pozorovány rozdíly v plazmatických koncentracích v závislosti na pohlaví, s hodnotami Cmax
přibližně 3krát a AUC přibližně 2krát vyššími u žen než u mužů.

Starší pacienti
Farmakokinetika telmisartanu se u starších pacientů a pacientů mladších než 65 let neliší.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou až středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin byly pozorovány dvojnásobné
koncentrace v plazmě, avšak u pacientů s poruchou funkce ledvin podstupujících hemodialýzu byly
pozorovány nižší plazmatické koncentrace. Telmisartan se u pacientů s poruchou funkce ledvin ve
vysoké míře váže na plazmatické bílkoviny a dialýzou jej nelze odstranit. Poločas eliminace se
u pacientů s poruchou funkce ledvin nemění.

Porucha funkce jater
Farmakokinetické studie u pacientů s poruchou funkce jater prokázaly zvýšení hodnot absolutní
biologické dostupnosti téměř na 100 %. Poločas eliminace se u pacientů s poruchou funkce jater nemění.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

V předklinických studiích bezpečnosti po podání dávek, které vedly k expozici srovnatelné s
klinickým terapeutickým rozmezím, došlo u normotenzních zvířat ke snížení hodnot červeného
krevního obrazu (erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu), změnám v renální hemodynamice (nárůst
hladiny dusíku močoviny a kreatininu v krvi) a zvýšení hladiny sérového draslíku. U psů byla
pozorována dilatace renálních tubulů a jejich atrofie. U potkanů a psů bylo rovněž zaznamenáno
poškození žaludeční sliznice (eroze, vředy nebo zánět). Těmto farmakologicky vyvolaným
nežádoucím účinkům, známým z předklinických studií jak inhibitorů enzymu konvertujícího
angiotenzin, tak blokátorů receptorů pro angiotenzin II, bylo možné předejít perorálním podáním
fyziologického roztoku.

U obou druhů byla pozorována zvýšená aktivita reninu v plazmě a hypertrofie/hyperplazie
ledvinových juxtaglomerulárních buněk. Tyto změny, představující rovněž skupinový účinek
inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin a blokátorů receptorů pro angiotenzin II, zřejmě nemají
klinický význam.

Nebyl zjištěn žádný jasný důkaz o teratogenním účinku, avšak bylo pozorováno, podávání
telmisartanu v toxických dávkách má vliv na postnatální vývoj potomstva, jako je nižší tělesná
hmotnost a opožděné otevírání očí.

Studie in vitro neprokázaly mutagenní a významnou klastogenní aktivitu ani nebyl prokázán
kancerogenní účinek u potkanů a myší.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Povidon
Meglumin
Hydroxid sodný
Mannitol
Magnesium-stearát
Krospovidon typ A

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Al/Al blistry v papírové krabičce.

Telmisartan Xantis je dodáván v blistrech (Al/Al) obsahujících 14, 28, 30, 56, 60, 84, 90, 98, tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

XANTIS PHARMA LIMITED
Lemesou, EUROSURE TOWER, 1st floor, Flat/Office 101
2112 Nicosia, Kypr


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Telmisartan Xantis 40 mg: 58/112/17-C
Telmisartan Xantis 80 mg: 58/113/17-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6. 6. Datum posledního prodloužení registrace: 8. 3.
10. DATUM REVIZE TEXTU

13. 6.