Caltrate plus Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Vitamin D:
Vstřebává se v tenkém střevě aktivním transportem a vylučuje se ledvinami.

Vápník:
Vápník je resorbován aktivním transportem a pasivní difúzí přes střevní sliznici.
K aktivnímu, vitamin-D-dependentnímu transportu dochází v proximální části duodena. Účinnost
vstřebávání Ca2+ je nepřímo závislá na jeho příjmu potravou, takže na vápník chudá dieta vede ke
kompenzačnímu zvýšení jeho frakční resorpce, částečně díky aktivaci vitaminu D. Intensita této reakce se
významně snižuje s věkem. Některé léky, například glukokortikoidy a fenytoin, vstřebávání Ca2+ ze
střeva snižují. Rovněž některé složky potravy, například fytony a oxaláty, snižují resorpci Ca2+ tvorbou
nevstřebatelných komplexů. Také gastrointestinální onemocnění jako steatorea, průjem nebo chronická
střevní malabsorpce zvyšují ztráty kalcia stolicí.

Hořčík:
Hořčík se vstřebává v celém střevním traktu, ale místem maximální absorpce hořčíku je zřejmě distální
jejunum a ileum. Nesaturovatelné pasivní a saturovatelné aktivní transportní systému absorpce hořčíku se
mohou podílet na vyšší frakční absorpci při nižším příjmu hořčíku potravou. Hlavní orgánem homeostázy
hořčíku jsou ledviny.

Mangan:
K absorpci manganu zjevně dochází rovnoměrně v tenkém střevě. Téměř kompletně se vylučuje stolicí,
pouze stopová množství jsou nacházena v moči.

Měď a zinek:
Deficit zinku, vznikající při léčbě některými medikamenty, je často doprovázen deficitem mědi, neboť
měď reaguje při tvorbě komplexních sloučenin se stejnými látkami jako zinek. V těchto sloučeninách pak
měď a zinek nejsou pro tělo biologicky dostupné. Proto by při deficitu zinku měla být podávána současně
i měď.