Enapril Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická   skupina:   Antihypertenzívum,   inhibitor  enzymu   konvertujícího 
angiotenzin. 
 ATC kód: C09AA  Enapril (enalapril-maleinát) je solí enalaprilu, derivátu dvou aminokyselin L-alaninu a L-
prolinu, s kyselinou maleinovou. Angiotenzin-konvertující enzym (ACE) je 
peptidyldipeptidáza, která katalyzuje přeměnu angiotenzinu I na vazopresoricky účinný 
angiotenzin II. Po absorpci je enalapril hydrolyzován na enalaprilát, který inhibuje ACE. 
Inhibice ACE vyúsťuje ve snížení angiotenzinu II v plasmě, což vede ke zvýšení aktivity 
reninu v plasmě (odstraněním negativní zpětné vazby uvolňování reninu) a k poklesu sekrece 
aldosteronu. 
ACE je shodný s kinázou II. Proto může Enapril blokovat také rozpad bradykininu, silně 
vazopresorického peptidu. Role, kterou tento efekt hraje v terapeutickém působení enalapril-
maleinátu, zůstává neobjasněna. 
I když se předpokládá, že Enapril snižuje krevní tlak primárně supresí systému renin-
angiotenzin-aldosteron, enalapril-maleinát působí antihypertenzně i u pacientů s hypertenzí 
provázenou nízkou hladinou reninu. 
Podávání přípravku Enapril pacientům s hypertenzí způsobuje snížení krevního tlaku v leže i 
ve stoje, aniž by docházelo k výraznému zvýšení srdeční frekvence. 
Symptomatická posturální hypotenze je vzácná. U některých pacientů může nastavení 
optimálního snížení krevního tlaku vyžadovat několik týdnů léčby. Náhlé vysazení přípravku 
Enapril nebylo spojeno s rychlým vzestupem krevního tlaku. 
Účinná inhibice aktivity ACE se obvykle objevuje 2 až 4 hodiny po perorálním podání 
jednotlivé dávky enalapril-maleinátu. Nástup antihypertenzního působení byl obvykle 
pozorován v první hodině, maximálního snížení krevního tlaku bylo dosaženo do 4-6 hodin 
po podání. Délka trvání účinku je závislá na dávce. V doporučených dávkách však bylo 
prokázáno, že antihypertenzní a hemodynamické působení přetrvávalo alespoň 24 hodin. 
U pacientů s esenciální hypertenzí bylo ve studiích hemodynamiky snížení krevního tlaku 
provázeno snížením periferní arteriální rezistence se zvýšením srdečního výdeje a malými 
nebo žádnými změnami srdeční frekvence. Po podání přípravku Enapril došlo ke zvýšení 
průtoku krve ledvinami, glomerulární filtrace nebyla změněna. Zadržování sodíku ani vody 
nebylo prokázáno. U pacientů s nízkou glomerulární filtrací před léčbou však obvykle došlo k 
jejímu zvýšení. 
U diabetických i nediabetických pacientů s onemocněním ledvin bylo po podání enalaprilu v 
krátkodobých klinických studiích pozorováno snížení albuminurie a snížení vylučování IgG i 
celkového proteinu ledvinami. 
Při podávání společně s diuretiky thiazidového typu je snížení krevního tlaku přípravkem 
Enapril minimálně aditivní. Enapril může snižovat nebo zabraňovat rozvoji hypokalemie 
indukované thiazidy. 
U pacientů se srdečním selháním léčených srdečními glykosidy a diuretiky byla léčba 
perorálně nebo injekčně podaným enalapril-maleinátem spojena s poklesem periferní 
rezistence a krevního tlaku. Srdeční výdej se zvýšil, zatímco srdeční frekvence (obvykle 
zvýšená u pacientů se srdečním selháním) se snížila. Došlo také ke snížení plicního 
kapilárního tlaku v zaklínění. Námahová tolerance a závažnost srdečního selhání (měřeno 
podle kritérií New York Heart Association) se zlepšily. Tyto účinky přetrvávaly i při 
dlouhodobé léčbě. 
 U pacientů s mírným nebo středně závažným srdečním selháním enalapril zpomalil 
progresivní dilataci srdce / zbytnění a selhání, což bylo doloženo snížením náplně levé 
komory na konci diastoly a systoly a zlepšením ejekční frakce. Multicentrická, 
randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie (SOLVD Prevention trial) 
zkoumala populaci s asymptomatickou dysfunkcí levé komory (LVEF < 35%). 4228 pacientů 
bylo randomizováno k užívání placeba (n = 2117) nebo enalaprilu (n = 2111). Ve skupině 
užívající placebo mělo 818 pacientů srdeční selhání nebo zemřelo (38,6%) v porovnání s pacienty ze skupiny užívající enalapril (29,8%) (snížení rizika: 29%, 95% CI: 21-36%, p < 
0,001). 518 pacientů ve skupině užívající placebo (24,5%) a 434 pacientů ve skupině užívající 
enalapril (20,6%) zemřelo nebo bylo hospitalizováno pro nově vzniklé nebo zhoršené srdeční 
selhání (snížení rizika: 20%, 95% CI: 9-30%, p < 0,001). 
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie (SOLVD 
Treatment trial) zkoumala populaci se symptomatickým městnavým srdečním selháním z 
důvodu systolické dysfunkce (ejekční frakce < 35%). 2569 pacientů užívajících konvenční 
léčbu srdečního selhání bylo randomizovaně rozděleno do skupiny užívající placebo (n = 
1284) nebo enalapril (n = 1285). Ve skupině s placebem bylo 510 úmrtí (39,7%) ve srovnání 
se 452 úmrtími ve skupině s enalaprilem (35,2%) (snížení rizika: 16%, 95% CI: 5-26%, p = 
0,0036). Ve skupině s placebem bylo 461 úmrtí z kardiovaskulárních příčin ve srovnání s úmrtími ve skupině s enalaprilem (snížení rizika: 18%, 95% CI: 6-28%, p < 0,002), a to 
zejména vzhledem k poklesu úmrtí na progresivní srdeční selhání (251 ve skupině s placebem 
vs. 209 ve skupině s enalaprilem, snížení rizika: 22%, 95% CI: 6-35%). Pro zhoršení 
srdečního selhání zemřelo nebo bylo hospitalizováno méně pacientů (736 pacientů ve skupině 
s placebem a 613 ve skupině s enalaprilem) (snížení rizika: 26%, 95% CI: 18-34%, p < 
0,0001). Celkově ve studii SOLVD enalapril-maleinát snižoval u pacientů s dysfunkcí levé 
komory riziko infarktu myokardu o 23% (95% CI: 11-34%, p < 0,001) a riziko hospitalizace 
pro nestabilní anginu pectoris o 20% (95% CI: 9-29%, p < 0,001). 
Zkušenosti s podáváním pediatrickým pacientům s hypertenzí starším 6 let jsou omezené. V 
klinické studii zahrnující 110 hypertenzních pediatrických pacientů ve věku 6-16 let a 
tělesnou hmotností >= 20 kg a glomerulární filtrací < 30 ml/min / 1,73 m2 užívali pacienti 
vážící méně než 50 kg 0,625, 2,5 nebo 20 mg enalapril-maleinátu denně a pacienti vážící kg a více užívali 1,25, 5 nebo 40 mg enalapril-maleinátu denně. Podávání enalapril-maleinátu 
jednou denně snižovalo krevní tlak v závislosti na dávce. Závislost antihypertenzního účinku 
enalaprilu na dávce byla shodná u všech podskupin (věk, Tannerovo stádium, pohlaví, rasa). 
U nejnižších studovaných dávek 0,625 mg a 1,25 mg, což odpovídá průměru 0,02 mg/kg 
jednou denně, se však neprokázalo konzistentní antihypertenzní působení. Maximální 
studovaná dávka byla 0,58 mg/kg (až 40 mg) jednou denně. Profil nežádoucích účinků není u 
pediatrických pacientů odlišný od profilu pozorovaného u dospělých pacientů. 
 
Ve  dvou  velkých  randomizovaných,  kontrolovaných  studiích  (ONTARGET  (ONgoing 
Telmisartan   Alone   and   in combination   with   Ramipril   Global   Endpoint   Trial)   a VA 
NEPHRON-D (The  Veterans  Affairs  Nephropathy  in  Diabetes))  bylo hodnoceno podávání 
kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II. 
Studie  ONTARGET  byla  vedena  u  pacientů  s  anamnézou  kardiovaskulárního   nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus  2. typu se známkami 
poškození  cílových  orgánů.  Studie VA  NEPHRON-D byla  vedena  u  pacientů  s  diabetes 
mellitus  2. typu a diabetickou nefropatií. 
V těchto  studiích  nebyl  prokázán  žádný  významně  příznivý  účinek  na  renální a/nebo 
kardiovaskulární  ukazatele  a  mortalitu,  ale  v  porovnání  s  monoterapií  bylo  pozorováno 
 zvýšené  riziko  hyperkalemie,  akutního  poškození  ledvin  a/nebo  hypotenze.  Vzhledem  k 
podobnosti  farmakodynamických  vlastností  jsou  tyto  výsledky  relevantní  rovněž  pro další 
inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou 
nefropatií užívat současně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal 
Disease  Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní 
terapii  inhibitorem  ACE  nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes 
mellitus  2.  typu  a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo 
obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. 
Kardiovaskulární  úmrtí  a  cévní  mozková  příhoda  byly  numericky  častější  ve  skupině  s 
aliskirenem  než  ve skupině s  placebem  a  zároveň  nežádoucí  účinky  a  sledované  závažné 
nežádoucí  účinky  (hyperkalemie,  hypotenze  a  renální  dysfunkce)  byly  častěji  hlášeny  ve 
skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.