Klacid Užívání po expiraci, upozornění a varování

Klarithromycin nemá být předepisován těhotným ženám, a to hlavně v prvním trimestru, bez pečlivého
zvážení přínosu a rizik (viz bod 4.6).

Porucha funkce ledvin
Opatrnosti je zapotřebí u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2).

Porucha funkce jater
Klarithromycin je metabolizován převážně játry, proto je při podávání tohoto antibiotika pacientům
s poruchou funkce jater nutná opatrnost. Opatrnost si vyžaduje i podávání klarithromycinu pacientům
se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (viz body 4.2 a 5.2).

U pacientů užívajících klarithromycin byly hlášeny případy jaterní dysfunkce, včetně zvýšení jaterních
enzymů, hepatocelulární a/nebo cholestatické hepatitidy (se žloutenkou nebo bez ní). Toto postižení
jater může být závažné a je obvykle reverzibilní.
Byly také hlášeny případy fatálního selhání jater (viz bod 4.8). Je možné, že někteří z těchto pacientů
měli preexistující onemocnění jater nebo užívali jiné hepatotoxické léčivé přípravky. Pacienty je třeba
poučit, aby ukončili léčbu a ohlásili svému lékaři, pokud se u nich vyskytnou jakékoliv známky či
příznaky rozvoje onemocnění jater, jako jsou anorexie, žloutenka, tmavě zbarvená moč, pruritus nebo
bolest břicha.

Kolchicin
Byly zaznamenány postmarketingové zprávy, týkající se toxicity kolchicinu při současném užívání
klarithromycinu a kolchicinu, zvláště u starších pacientů. Některé z těchto případů se vyskytly
u pacientů s renální insuficiencí. U několika z těchto pacientů byly hlášeny i případy úmrtí (viz bod 4.5;
kolchicin). Současné podávání klarithromycinu a kolchicinu je kontraindikované (viz bod 4.3). Užití
kolchicinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater, kteří současně
užívají inhibitory P-glykoproteinů nebo silné inhibitory CYP3A4.

Zkřížená rezistence a zkřížená hypersenzitivita s jinými antibiotiky
Pozornost je třeba věnovat i možnosti zkřížené rezistence mezi klarithromycinem a jinými
makrolidovými antibiotiky, jakož i mezi linkomycinem a klindamycinem.

Opatrnosti je zapotřebí při současném podávání klarithromycinu a triazolobenzodiazepinů, jako je
triazolam a intravenózně nebo perorálně podávaný midazolam. Perorálně podávaný midazolam je
kontraindikován (viz bod 4.5 (viz bod 4.5).

Užití jakékoliv antimikrobiální léčby, jako např. klarithromycin k léčbě infekce způsobené bakterií H.
pylori, může vést k selekci mikroorganismů rezistentních na léčbu.

Pseudomembranózní kolitida byla popsána téměř u všech antibakteriálních přípravků, včetně
makrolidových antibiotik; její závažnost se může pohybovat od mírné až po život ohrožující. Průjem,
jehož původcem je Clostridioides difficile (CDAD), byl hlášen při podávání prakticky všech
antibakteriálních léčiv včetně klarithromycinu; jeho závažnost se může pohybovat v rozmezí od
mírného průjmu až po fatální kolitidu. Léčba antimikrobiálními léčivy pozměňuje normální střevní
flóru, což může vést k přemnožení bakterií C. difficile. Na možnost CDAD je třeba myslet u všech
pacientů, u nichž se vyskytl průjem následně po podávání antibiotik. Anamnézu je potřeba odebírat
velmi pečlivě, protože případy výskytu CDAD byly hlášeny i po dvou měsících po léčbě antibiotiky.
Z tohoto důvodu je třeba zvážit přerušení léčby klarithromycinem bez ohledu na jeho indikaci. Je třeba
provést mikrobiální vyšetření a zahájit vhodnou léčbu. Je zapotřebí vyhnout se léčivům zpomalujícím
peristaltiku.
Dlouhodobé podávání může, stejně jako u ostatních antibiotik, vést ke kolonizaci se zvýšeným
množstvím rezistentních bakterií a mykóz. Pokud se objeví superinfekce, je nutné zajistit vhodnou léčbu.

Kardiovaskulární příhody
Při léčbě makrolidy včetně klarithromycinu bylo pozorováno prodloužení srdeční repolarizace a QT
intervalu, kde hrozí riziko vzniku srdeční arytmie a torsades de pointes (viz bod 4.8). Protože následující
situace mohou vést ke zvýšenému riziku komorových arytmií (včetně torsades de pointes), má být
klarithromycin podáván s opatrností u následujících pacientů:

• U pacientů s ischemickou chorobou srdeční, závažnou kardiální insuficiencí, poruchami vedení
vzruchu nebo klinicky relevantní bradykardií.
• Klarithromycin je kontraindikován u pacientů s poruchami elektrolytové rovnováhy jako je
hypomagnesemie nebo hypokalemie (viz bod 4.3).
• U pacientů současně užívajících jiná léčiva, která mohou prodloužení QT intervalu vyvolávat
(viz bod 4.5).
• Současné podávání klarithromycinu s astemizolem, cisapridem, domperidonem, pimozolem a
terfenadinem je kontraindikováno (viz bod 4.3).
• Klarithromycin nesmí být podáván pacientům s vrozenou či prokázanou získanou prolongací
QT intervalu nebo komorovými arytmiemi v anamnéze (viz bod 4.3).

Epidemiologické studie zkoumající riziko nežádoucích kardiovaskulárních dopadů při užívání
makrolidů poskytují variabilní výsledky. Z některých observačních studií však vyplývá vzácné
krátkodobé riziko arytmie, infarktu myokardu a kardiovaskulární mortality spojené s makrolidy, včetně
klarithromycinu. Při předepisování klarithromycinu je třeba zvážit tato rizika s ohledem na přínosy
léčby.

Pneumonie
S ohledem na výskyt rezistentních kmenů Streptococcus penumoniae k makrolidovým antibiotikům je
důležité, aby byly při předepisování klarithromycinu k léčbě komunitní pneumonie provedeny testy
citlivosti. U nozokomiálních pneumonií má být klarithromycin používán pouze v kombinaci s dalšími
vhodnými antibiotiky.

Infekce kůže a měkkých tkání mírné až střední závažnosti
Tyto infekce jsou nejčastěji způsobeny bakteriemi Staphylococcus aureus a Streptococcus pyogenes,
z nichž oba původci mohou být rezistentní k makrolidům. Z tohoto důvodu je důležité provést vždy test
citlivosti. V případech, kdy nemohou být užita beta-laktamová antibiotika (např. alergie), mají být léky
první volby jiná antibiotika, jako např. klindamycin. V současné době se předpokládá, že makrolidy
hrají roli pouze u některých infekcí měkkých tkání, jako jsou infekce způsobené bakterií
Corynebacterium minutissimum, acne vulgaris a u erysipelu v situacích, kdy není možná léčba
penicilinem.

V případě závažných akutních hypersenzitivních reakcí, jako jsou anafylaxe, závažné kožní nežádoucí
účinky (např. akutní generalizovaná exantematózní pustulóza, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická
epidermální nekrolýza a léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky), je třeba léčbu
klarithromycinem okamžitě přerušit a bezodkladně zahájit odpovídající léčbu. Opatrnosti je zapotřebí,
pokud je klarithromycin užíván s léčivy, které indukují enzymy cytochromu CYP3A (viz bod 4.5).

Opatrnosti je zapotřebí při současném podávání klarithromycinu a ostatních ototoxických látek,
především aminoglykosidů. V průběhu a po ukončení léčby má být prováděno monitorování
vestibulárních funkcí a sluchu.

Inhibitory HMG-CoA reduktázy (statiny)
Současné užití klarithromycinu spolu s lovastatinem či simvastatinem je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Opatrnost si vyžaduje podávání klarithromycinu s ostatními statiny. Hlášení o rhabdomyolýze byla
zaznamenána u pacientů užívajících klarithromycin současně se statiny. Pacienti mají být monitorováni
kvůli příznakům myopatie. V situacích, kdy se použití klarithromycinu se statiny nelze vyhnout,
doporučuje se užít nejnižší možnou dávku statinu. Použití statinu, který není závislý na metabolismu
CYP3A (např. fluvastatinu), je možné zvážit (viz bod 4.5).

Perorální hypoglykemika/inzulin
Současné podávání klarithromycinu a perorálních hypoglykemik (jako jsou deriváty sulfonylurey)
a/nebo inzulinu může vést k významné hypoglykemii. Doporučuje se pečlivé sledování glykemie (viz
bod 4.5).

Perorální antikoagulancia
Spontánní hlášení z postmarketingového období naznačují, že současné užívání klarithromycinu a
perorálních antikoagulancií může účinky perorálních antikoagulancií zvyšovat. Existuje riziko závažné
hemoragie a významného prodloužení INR a protrombinového času, pokud je klarithromycin podáván
současně s warfarinem. Pokud pacienti užívají současně klarithromycin a perorální antikoagulancia, je
zapotřebí u nich pravidelně monitorovat INR a protrombinový čas.
Při současném podávání klarithromycinu a přímo působících perorálních antikoagulancií, jako jsou
dabigatran, rivaroxaban a apixaban, je zejména u pacientů s vysokým rizikem krvácení (viz bod 4.5)
zapotřebí zvýšená opatrnost.