Mirtazapin mylan Užívání po expiraci, upozornění a varování

Pediatrická populace
Přípravek Mirtazapin Mylan by neměl být používán pro léčbu dětí a dospívajících do 18 let.
Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita,
opoziční chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících
léčených antidepresivy ve srovnání s těmi, kterým bylo podáváno placebo. Jestliže je však na základě
klinické potřeby rozhodnuto o léčbě, pak by pacient měl být pečlivě monitorován pro výskyt
sebevražedných symptomů. Navíc chybí údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících
týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.
3/12
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu
Deprese souvisí se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškození a sebevraždy (příhody
související se sebevraždou). Riziko přetrvává, dokud nedojde k významné remisi onemocnění. Jelikož
se zlepšení nemusí během prvních několika týdnů léčby projevit, měli by být pacienti pečlivě
sledováni, dokud se takové zlepšení stavu neprojeví. Obecná klinická zkušenost je, že riziko
sebevraždy se může v časných fázích zotavování zvýšit.

Pacienti s anamnézou příhody související se sebevraždou nebo pacienti s významným stupněm
sebevražedných představ před zahájením léčby mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo
pokusů o sebevraždu a měli by být během léčby pečlivě monitorováni. Metaanalýza placebem
kontrolovaných klinických studií antidepresiv u dospělých pacientů s psychiatrickými poruchami
prokázala ve srovnání s placebem zvýšené riziko sebevražedného chování u pacientů do 25 let
léčených antidepresivy.

Pacienti by měli být během léčby (obzvlášť pak v úvodních fázích léčby a po změně dávkování)
pod pečlivým dohledem, zejména pak pacienti s vysokým rizikem. Pacienti (a osoby o ně pečující) by
měli být upozorněni na nutnost sledování případného zhoršení klinického stavu, výskytu
sebevražedného chování nebo sebevražedných myšlenek a neobvyklých změn v chování a na to aby
v případě výskytu těchto symptomů okamžitě vyhledali lékařskou pomoc.

Vzhledem k riziku sebevraždy by zvláště v počátcích léčby mělo být v souladu se správným léčebným
postupem dáno pacientovi pouze nejmenší množství mirtazapinu, aby se snížilo riziko předávkování.

Útlum kostní dřeně
U pacientů užívajících mirtazapin byl pozorován útlum kostní dřeně, který se obvykle projevuje jako
granulocytopenie nebo agranulocytóza. V klinických studiích s mirtazapinem byla ve vzácných
případech hlášena reverzibilní agranulocytóza. V postmarketingovém sledování byly u mirtazapinu
ve velmi vzácných případech hlášeny případy agranulocytózy, většinou reverzibilní, ale v některých
případech smrtelné. Smrtelné případy se většinou týkaly pacientů nad 65 let. Ošetřující lékař musí
pozorně sledovat výskyt příznaků svědčících o možné infekci, jako je například horečka, bolest v
krku, stomatitida a jiné a v případě výskytu uvedených příznaků musí být léčba ukončena a musí být
vyšetřen úplný krevní obraz.

Žloutenka
Při výskytu žloutenky je třeba léčbu přerušit.

Stavy vyžadující dohled
U níže uvedených pacientů se musí přípravek podávat s opatrností a za pečlivého dohledu:
• pacienti s epilepsií a organickým mozkovým syndromem: Ačkoli podle klinických zkušeností
jsou epileptické záchvaty v průběhu léčby mirtazapinem vzácné, stejně jako jiná antidepresiva
musí být mirtazapin u pacientů se záchvaty v anamnéze nasazován opatrně. Léčba musí být
ukončena u všech pacientů, u nichž se objeví záchvaty nebo u nichž se četnost záchvatů zvýší,
• pacienti s poruchou funkce jater: Po perorálním podání 15 mg mirtazapinu byla clearance
mirtazapinu u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater snížena o
přibližně 35 % ve srovnání s osobami s normální funkcí jater. Průměrná plazmatická
koncentrace mirtazapinu se zvýšila o přibližně 55 %.
• pacienti s poruchou funkce ledvin: Po perorálním podání 15 mg mirtazapinu byla clearance
4/12
mirtazapinu u pacientů se středně závažnou (clearance kreatininu < 40 ml/min) a závažnou
(clearance kreatininu ≤ 10 ml/min) poruchou funkce ledvin snížena o přibližně 30 %
respektive 50 % ve srovnání se zdravými osobami. Průměrná plazmatická koncentrace
mirtazapinu se zvýšila o přibližně 55 % respektive 115 %. Při porovnání pacientů s mírnou
poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) a normální populací nebyly
nalezeny významné rozdíly.
• pacienti s onemocněním srdce jako například poruchy vedení, angina pectoris nebo nedávný
infarkt myokardu, který vyžaduje běžná bezpečnostní opatření a opatrnost při souběžném
podávání jiných léčivých přípravků.
• pacienti s nízkým krevním tlakem.
• pacienti s cukrovkou: U pacientů s cukrovkou mohou antidepresiva ovlivnit kontrolu hladiny
cukru v krvi. Je možné, že bude nezbytné upravit dávkování inzulinu a/nebo perorálních
antidiabetik. Doporučuje se pacienta monitorovat.

Stejně jako u jiných antidepresiv, je třeba vzít v úvahu následující:
• U pacientů se schizofrenií či jinými psychotickými poruchami léčenými antidepresivy může
dojít k zhoršení psychotických symptomů a rovněž se mohou zintenzivnit paranoidní
myšlenky.
• Při léčbě depresivní fáze bipolární poruchy může dojít ke změně fáze na manickou. Pacienti
s anamnézou mánie/hypománie by měli být pečlivě sledováni, mirtazapin by měl být vysazen
u všech pacientů, kteří vstupují do manické fáze.
• I když mirtazapin nezpůsobuje závislost, podle postmarketingových sledování může někdy
náhlé ukončení dlouhodobé léčby vyvolat příznaky z vysazení. Většina příznaků je mírná
a spontánně sama vymizí. Mezi různými hlášenými příznaky z vysazení byly nejčastěji
hlášeny závratě, agitovanost, úzkost, bolesti hlavy a nevolnost. Přestože byly hlášeny jako
příznaky z vysazení, mohou souviset se základním onemocněním. Jak je uvedeno v bodu 4.2,
je doporučováno snižovat dávku mirtazapinu postupně.
• Opatrnosti je třeba u pacientů s poruchami močení, způsobené například hypertrofií prostaty
a u pacientů s akutním glaukomem s úzkým (uzavřeným) úhlem a zvýšeným nitroočním
tlakem (přestože je pouze malá pravděpodobnost komplikací v důsledku slabé anticholinergní
aktivity mirtazapinu).
• Akatizie/psychomotorický neklid: Používání antidepresiv bylo spojeno s rozvojem akatizie,
charakterizované subjektivním nepříjemným nebo obtěžujícím pocitem neklidu a potřeby se
často pohybovat s neschopností stát nebo sedět v klidu. K tomuto častěji dochází v prvních
týdnech léčby. U pacientů s těmito symptomy může být další zvyšování dávky škodlivé.
• Prodloužení QT intervalu: Po uvedení mirtazapinu na trh byly hlášeny případy prodlouženého
QT intervalu, torsades de pointes, ventrikulární tachykardie a náhlé smrti. Většina těchto
hlášení se objevila v souvislosti s předávkováním nebo u pacientů s dalšími rizikovými
faktory pro prodloužený QT interval, včetně současného podávání přípravků prodlužujících
QTc interval (viz body