Orebriton Bezpečnost (v těhotenství)

Neklinické údaje pro tikagrelor a jeho hlavní metabolit neprokázaly neakceptovatelné riziko
nežádoucích účinků pro člověka na základě konvenčních farmakologických studií
bezpečnosti, toxikologických studií po jednorázovém a opakovaném podání dávky a
hodnocení genotoxického potenciálu.
U několika zvířecích modelů byla pozorována gastrointestinální iritace v rozmezí klinicky
relevantních expozic (viz bod 4.8).

Tikagrelor podávaný ve vysokých dávkách samicím laboratorních potkanů vykazoval zvýšený
výskyt děložních tumorů (adenokarcinomy) a zvýšený výskyt jaterních adenomů.
Pravděpodobným mechanismem vzniku děložních tumorů je hormonální nerovnováha, která
může vést ke vzniku nádorů u laboratorních potkanů. Mechanismem pro tvorbu jaterních
adenomů je pravděpodobně pro hlodavce specifická enzymová indukce v játrech. Z tohoto
důvodu nejsou pozorované kancerogenní účinky pravděpodobně relevantní pro lidi.

U laboratorních potkanů byly pozorovány menší vývojové anomálie po podání dávek
toxických pro matku (bezpečnostní poměr 5,1). U králíků bylo pozorováno mírné zpoždění
vyzrávání jater a skeletu u plodů po podání vysoké dávky při absenci známek toxicity pro
matku (bezpečnostní poměr 4,5).

Studie u laboratorních potkanů a králíků prokázaly reprodukční toxicitu, s mírně sníženým
přírůstkem tělesné hmotnosti březích samic a sníženou životaschopností mláďat, sníženou
porodní hmotností a zpomaleným růstem. Tikagrelor vyvolával nepravidelné cykly (převážné
prodloužené) u samic laboratorních potkanů, ale neovlivnil celkovou plodnost samců a samic
laboratorních potkanů.
Farmakokinetické studie provedené s radioaktivně značeným tikagrelorem ukázaly, že se
mateřská látka i její metabolity vylučují do mléka laboratorních potkanů (viz bod 4.6).