Ravalsyo Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: látky upravující hladinu lipidů, inhibitory HMG-CoA reduktázy, jiné 
kombinace, ATC kód: C10BX10. 
 
Valsartan 
Valsartan je perorálně účinný, silný a specifický antagonista  receptoru  pro  angiotensin  II  (Ang  II). 
Působí selektivně na poddruh receptoru AT1, který je zodpovědný za známé účinky angiotensinu  II. 
Zvýšené  hladiny  Ang  II  v  plazmě  po  blokádě  receptoru  AT1 valsartanem  může  stimulovat 
nezablokovaný  receptor  AT2,   který  pravděpodobně  vyvažuje  účinek  receptoru  AT1.   Valsartan 
neprojevuje žádnou částečnou agonistickou aktivitu na receptor AT1 a má mnohem (asi 20 000krát) 
vyšší afinitu pro receptor AT1 než pro receptor AT2. Není známo, že by se valsartan vázal na jiné 
receptory hormonů nebo je blokoval nebo se vázal nebo blokoval iontové kanály, o nichž je známo, že 
jsou důležité při regulaci kardiovaskulárního systému. 
 
Valsartan neinhibuje ACE (také známý jako kinináza II), který mění Ang I na Ang II a degraduje 
bradykinin.  Protože  nemají  vliv  na  ACE  a  nepotencují  bradykinin  nebo  substanci  P,  je 
nepravděpodobné, že by antagonisté angiotensinu II byli asociováni s kašláním. V klinických studiích, 
kde byl porovnáván valsartan s inhibitorem ACE byla incidence suchého kašle signifikantně (P < 0,05) 
nižší u pacientů léčených valsartanem než u pacientů léčených inhibitorem ACE (2,6 % oproti 7,9 %). 
V klinické studii pacientů, kteří prodělali suchý kašel během léčby inhibitorem ACE 19,5 % subjektů 
studie léčených valsartanem a 19,0 % osob léčených thiazidovým diuretikem kašlalo v porovnání s 68,% osob, které byly léčeny inhibitorem ACE (P < 0,05). 
 
Hypertenze 
Podání valsartanu pacientům s hypertenzí vyústilo v redukci krevního tlaku bez ovlivnění frekvence 
pulzu. 
 
U většiny pacientů dochází po podání jednorázové perorální dávky k nástupu antihypertenzního účinku 
během 2 hodin a nejvyššího snížení krevního tlaku je dosaženo během 4–6 hodin. Antihypertenzní 
účinek  přetrvává  po  dobu  24  hodin  po  podání  dávky.  Během  opakovaného  podávání  je  zřetelný 
antihypertenzní účinek dosažen v průběhu 2 týdnů a maximálního účinku je dosaženo během 4 týdnů, a 
ten při dlouhodobé léčbě přetrvává. Při kombinaci s hydrochlorothiazidem je dosaženo signifikantního 
navýšení redukce krevního tlaku. 
 
Náhlé vysazení valsartanu nebylo spojeno s návratem hypertenze (rebound) nebo jinými nežádoucími 
klinickými účinky. 
 
Další: duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS) 
 
 
 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing  Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a  VA  NEPHRON-D  (The  Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotensin II. 
 
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního 
onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. 
Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a diabetickou nefropatií. 
 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností, 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II. 
 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat souběžně. 
 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotensin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly 
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a 
sledované  závažné  nežádoucí  účinky  (hyperkalemie,  hypotenze  a  renální  dysfunkce)  byly  častěji 
hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
Rosuvastatin 
Rosuvastatin  je  selektivní  a  kompetitivní  inhibitor  HMG-CoA  reduktázy,  enzymu,  který  limituje 
rychlost   konverze   3-hydroxy-3-metylglutaryl  koenzymu  A  na  mevalonát,  prekurzor  biosyntézy 
cholesterolu.  Primárním  místem  účinku  rosuvastatinu  jsou játra,  cílový  orgán  v  regulaci  hladiny 
cholesterolu. 
 
Rosuvastatin zvyšuje počet LDL receptorů na povrchu jaterních buněk, čímž zvyšuje vychytávání 
a degradaci LDL a inhibuje syntézu lipoproteinů o nízké hustotě (VLDL) v játrech. Tím snižuje celkový 
počet VLDL a LDL částic. 
 
Rosuvastatin snižuje zvýšenou koncentraci LDL-C, celkového cholesterolu, triacylglycerolů a zvyšuje 
hladinu HDL-C. Snižuje také hladiny ApoB, nonHDL-C, VLDL-C, VLDL-TG a zvyšuje hladinu ApoA-
I (viz Tabulka 2). Rosuvastatin snižuje také poměr LDL-C/HDL-C, poměr celkový C/HDL-C, poměr 
nonHDL-C/HDL-C a poměr ApoB/ApoA-I. 
 
Tabulka 2: Na dávce závislá odpověď pacientů s primární hypercholesterolemií (typ IIa a IIb) 
(upravená průměrná procentuální změna od výchozí hodnoty) 
Dávka n LDL-C Celkový C HDL-C TG nonHDL-C ApoB ApoA-I
Placebo 13 -7 -5 3 -3 -7 -3 5 17 -45 -33 13 -35 -44 -38 10 17 -52 -36 14 -10 -48 -42 20 17 -55 -40 8 -23 -51 -46 40 18 -63 -46 10 -28 -60 -54  
Terapeutická odpověď se projeví v průběhu jednoho týdne od počátku léčby a 90 % maximální odpovědi 
je dosaženo během 2 týdnů. Maximální odpovědi je obvykle dosaženo v průběhu 4 týdnů a udržuje se 
dále. 
 
 
 
Rosuvastatin je účinný u dospělých pacientů s hypercholesterolemií doprovázenou hypertriglyceridemií 
i bez hypertriglyceridemie, bez ohledu na rasu, pohlaví, věk a zvláštní skupiny pacientů, např. diabetici 
a pacienti s familiární hypercholesterolemií. 
 
Souhrnné výsledky fáze III klinického hodnocení prokázaly, že rosuvastatin je účinný v léčbě většiny 
pacientů s hypercholesterolemií typu IIa a IIb (průměrné výchozí hodnoty LDL-C přibližně 4,8 mmol/l) 
na cílové hodnoty podle „guidelines“ Evropské společnosti pro aterosklerózu (EAS, 1998); asi 80 % 
pacientů léčených dávkou 10 mg dosáhlo cílové hodnoty LDL-C podle EAS (< 3 mmol/l). 
 
Ve velké studii s pacienty s heterozygotní formou familiární hypercholesterolemie byl  rosuvastatin 
podáván celkem 435 pacientům v dávkách 20 mg až 80 mg v rámci titrace vhodné dávky. Všechny 
dávky vykazovaly příznivý vliv na lipidové spektrum a léčbu s ohledem na její cíle. Po titraci denní 
dávky na 40 mg (12 týdnů léčby) se hladina LDL-C snížila o 53 %. Třicet tři procent pacientů dosáhlo 
směrné hodnoty EAS pro hladinu LDL C (< 3 mmol/l). 
 
V  rámci  titrace  vhodné  dávky  přípravku  v  otevřené  studii  byla  hodnocena  odpověď  42  pacientů 
s homozygotní  formou  familiární  hypercholesterolemie  na  rosuvastatin  20–40  mg.  Ve  zkoumané 
populaci se průměrná hladina LDL-C snížila o 22 %. 
 
V klinických studiích s omezeným počtem probandů bylo prokázáno, že rosuvastatin v kombinaci 
s fenofibrátem má aditivní účinek na snižování hladiny triacylglycerolů a v kombinaci s niacinem na 
zvyšování hladiny HDL-C (viz bod 4.4). 
 
V multicentrické dvojitě zaslepené placebem kontrolované klinické studii (METEOR) bylo zařazeno 
celkem 984 pacientů ve věku od 45 do 70 let s nízkým rizikem ischemické choroby srdeční (definováno 
jako riziko < 10 % v následujících 10 letech podle Framinghamské studie), průměrnou hodnotou LDL-
C 4,0 mmol/l (154,5 mg/dl) a subklinickými známkami aterosklerózy (měřením tloušťky intima-media 
karotidy – CIMT). Pacienti byli randomizováni do ramene s rosuvastatinem v dávce 40 mg jednou denně 
nebo  ramene  s  placebem a  sledováni  po  dobu  2  roků.  Rosuvastatin  významně  zpomaloval riziko 
progrese maximální hodnoty CIMT ve 12 místech karotidy ve srovnání s placebem  o  minus  0,mm/rok (95% interval spolehlivosti -0,0196; -0,0093; p < 0,0001). Změna oproti výchozí hodnotě byla 
-0,0014 mm/rok  (-0,12 %/rok, nevýznamný rozdíl) pro rosuvastatin oproti progresi +0,0131 mm/rok 
(1,12 %/rok, p < 0,0001) pro placebo. Nebyla zjištěna přímá korelace mezi snížením CIMT a snížením 
rizika  kardiovaskulárních  příhod.  Studovaná  populace  ve  studii  METEOR  byla  charakterizována 
nízkým rizikem ischemické choroby srdeční a nepředstavuje tak reprezentativní populaci pro léčbu 
rosuvastatinem  40  mg.  Dávka  40  mg  má  být  předepisován  pouze  pacientům  s těžkou 
hypercholesterolemií a vysokým kardiovaskulárním rizikem (viz bod 4.2). 
 
Vliv  rosuvastatinu  na  výskyt  závažných kardiovaskulárních  příhod  na  podkladě  aterosklerózy  byl 
hodnocen u 17 802 mužů (≥ 50 let) a žen (≥ 60 let) ve studii „Justification for the Use of Statins in 
Primary Prevention: An Intervention Trial Evaluating Rosuvastatin (JUPITER)“. 
 
Účastníci studie byli náhodně randomizováni do skupiny, které bylo podáváno placebo (n = 8901), nebo 
rosuvastatin 20 mg denně (n = 8901) a byli sledováni po průměrnou dobu 2 let. 
 
Koncentrace LDL-cholesterolu se snížila o 45 % (p < 0,001) ve skupině s rosuvastatinem ve srovnání s 
placebem. 
 
V  následné  analýze  vysoce  rizikových  podskupin  pacientů  s  bazálním  rizikovým  skóre  podle 
Framinghamské studie > 20 % (1558 pacientů) byl významně snížen cílový kombinovaný parametr 
kardiovaskulární  smrti,  mrtvice  a  infarktu  myokardu  (p  =  0,028)  ve  skupině  s  rosuvastatinem 
ve srovnání s placebem. Absolutní snížení rizika četnosti příhod na 1000 pacientoroků dosáhlo 8,8. 
Celková mortalita se v této vysoce rizikové skupině nezměnila (p = 0,193). V následné analýze vysoce 
rizikových  podskupin  pacientů  s  bazálním  rizikovým  skóre  podle  Framinghamské  studie  ≥  5  % 
(9302 pacientů) (extrapolováno, aby byli zahrnuti i jedinci starší než 65 let) došlo k významnému snížení 
 
 
kombinovaného cílového parametru kardiovaskulární smrti, cévní mozkové příhody, infarktu myokardu 
(p = 0,0003) ve skupině s rosuvastatinem ve srovnání s placebem. Absolutní snížení rizika četnosti 
příhod bylo 5,1 na 1000 pacientoroků. Celková mortalita se v této vysoce rizikové skupině nezměnila 
(p = 0,076). 
 
Ve studii JUPITER bylo celkem 6,6 % pacientů ve skupině užívající rosuvastatin a 6,2 % pacientů, 
kterým  bylo  podáváno  placebo,  kteří  přerušili léčbu  v  důsledku  projevů  nežádoucích  příhod. 
Nejčastějšími nežádoucími příhodami, které vedly k přerušení léčby, byly: myalgie (0,3 % rosuvastatin; 
0,2 % placebo), bolest břicha (0,03 % rosuvastatin; 0,02 % placebo) a vyrážka (0,02 % rosuvastatin; 
0,03 % placebo). Nejčastějšími nežádoucími příhodami s frekvencí vyšší než u placeba byly: infekce 
močových cest (8,7 % rosuvastatin; 8,6 % placebo), nazofaryngitida (7,6 % rosuvastatin; 7,2 % placebo), 
bolest zad (7,6 % rosuvastatin; 6,9 % placebo) a myalgie (7,6 % rosuvastatin; 6,6 % placebo).