Translarna Interakce

Aminoglykosidy

Ataluren by neměl být podáván současně s intravenózními aminoglykosidy, protože v klinické studii
u pacientů s nmCF byly zjištěny případy snížených renálních funkcí
U několika pacientů s nmCF léčených atalurenem a intravenózními aminoglykosidy spolu s dalšími
antibiotiky z důvodu exacerbace cystické fibrózy došlo ke zvýšení hladin sérového kreatininu. Zvýšení
sérového kreatininu ve všech případech ustoupilo při ukončení podávání intravenózních
aminoglykosidů bez ohledu na pokračování nebo přerušení podávání přípravku Translarna. Tato
zjištění naznačují, že současné podávání přípravku Translarna a intravenózních aminoglykosidů může
zvyšovat nefrotoxický účinek aminoglykosidů. Proto je-li nezbytná léčba intravenózními
aminoglykosidy, měla by být léčba přípravkem Translarna přerušena a poté znovu zahájena 2 dny po
ukončení podávání aminoglykosidů. Účinek současného podávání atalurenu s jinými nefrotoxickými
léčivými přípravky není znám.

V některých z těchto případů může být přispívajícím faktorem dehydratace. Pacienti by měli při
užívání atalurenu zachovávat dostatečnou hydrataci
Účinek jiných léčivých přípravků na farmakokinetiku atalurenu
Studie in vitro ukázaly, že ataluren je substrátem UGT1A9. Současné podávání rifampicinu, který je
silným induktorem metabolických enzymů včetně UGT1A9, snížilo expozici atalurenu o 29 %.
Význam těchto nálezů pro člověka není známý. Při současném podávání atalurenu s léčivými
přípravky, které jsou induktory UGT1A9

Účinek atalurenu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků
Studie in vitro ukázaly, že ataluren má potenciál inhibovat UGT1A9, OAT1 aniontů 1organických aniontůnemělo žádný vliv na expozici jeho aktivnímu metabolitu, kyselině mykofenolové UGT1A9není potřebná žádná úprava dávkování.

V klinické studii hodnotící potenciál atalurenu inhibovat transportní systém OATP1B3 při podání
jedné dávky 80 mg telmisartanu, in vitro selektivního substrátu OATP1B3, zvýšil ataluren expozici
telmisartanu o 28 %. Tento účinek se nepovažuje za klinicky relevantní. Nicméně, rozsah tohoto
účinku může být větší pro 40mg dávku telmisartanu. Pokud je tedy ataluren podáván současně
s léčivými přípravky, které jsou substráty OAT1 nebo OATP1B3 kaptoprilem, furosemidem, bumetanidem, valsartanem, pravastatinem, rosuvastatinem, atorvastatinem,
pitavastatinempřípravků.

Opatrnosti je zapotřebí rovněž, když je ataluren podáván současně se substráty OAT3 ciprofloxacinemstudii byla míra expozice ciprofloxacinu o 32 % vyšší v přítomnosti atalurenu. V samostatné klinické
studii byla míra expozice adefoviru o 60 % vyšší v přítomnosti atalurenu. Při současném podávání
atalurenu s adefovirem je zapotřebí opatrnosti.

Na základě studií in vitro se očekává, že ataluren není inhibitorem ani p-gp mediovaného transportu
ani metabolismu zprostředkovaného cytochromem P450. Podobně se očekává, že ataluren není in vivo
induktorem izoenzymů cytochromu P450.

Současné podávání kortikosteroidů neovlivňuje plazmatické koncentrace atalurenu. Při současném podávání atalurenu nebyla pozorována
klinicky významná změna plazmatických koncentrací kortikosteroidů. Tyto údaje nenaznačují zjevnou
interakci léčivo-léčivo mezi kortikosteroidy a atalurenem a není nutná úprava dávky.

Léčivé přípravky, které postihují transportér p-glykoprotein

In vitro ataluren není substrátem transportéru p-glykoprotein. Farmakokinetika atalurenu
pravděpodobně není ovlivněna léčivými přípravky, které inhibují transportér p-glykoprotein.