Treprostinil reddy Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: INHIBITORY SHLUKOVÁNÍ TROMBOCYTŮ S VÝJIMKOU HEPARINU
ATC kód: B01A CMechanismus působení: Treprostinil je prostacyklinový analog.
Má přímý vazodilatační účinek na plicní a systémový arteriální oběh a potlačuje shlukování trombocytů.
U zvířat vazodilatační účinky snižují oboustrannou komorovou zátěž a zvyšují minutový a systolický objem.
Účinek treprostinilu na srdeční frekvenci u zvířat se mění podle dávky. Žádné významné účinky na přenos
nervových impulsů nebyly pozorovány.

Údaje o účinnosti u dospělých osob s plicní arteriální hypertenzí:
Studie s podkožně podávaným treprostinilem
U osob se stabilní plicní arteriální hypertenzí byly provedeny dvě randomizované, dvojitě slepé klinické
studie třídy III, ve kterých byl treprostinil ve srovnání s placebem podáván kontinuální subkutánní infuzí
osobám se stabilní plicní arteriální hypertenzí. Do dvou zkoušek bylo zahrnuto celkem 469 osob: 270 s
idiopatickou nebo dědičnou plicní arteriální hypertenzí (skupina s treprostinilem = 134 pacientů; skupina s
placebem = 136 pacientů), 90 pacientů s plicní arteriální hypertenzí spojenou s chorobou pojivové tkáně
(většinou se sklerodermií) (skupina s treprostinilem = 41 pacientů; skupina s placebem = 49 pacientů) a pacientů s plicní arteriální hypertenzí spojenou s vrozenou srdeční vadou na podkladě levo-pravého zkratu
(treprostinil = 58 pacientů; placebo = 51 pacientů). Na počátku byla průměrná délka při testu šestiminutovou
chůzí 326 metrů ± 5 ve skupině, která dostávala treprostinil subkutánní infuzí, a 327 metrů ± 6 ve skupině,
která dostávala placebo. Dávka obou porovnávaných léčeb se během studie postupně zvyšovala podle
příznaků plicní arteriální hypertenze a klinické snášenlivosti. Střední dávka dosažená po 12 týdnech činila
9,3 ng/kg/min. ve skupině s treprostinilem a 19,1 ng/kg/min. ve skupině s placebem. Po 12 týdnech léčby
činila střední odchylka u testu 6minutové chůze ve srovnání s výchozí hodnotou, vypočtenou z globální
populace v obou zkouškách, -2 metry ± 6,61 metrů u pacientů, kteří dostávali treprostinil a –21,8 metrů ±
6,18 metrů u skupiny s placebem. Tyto výsledky odrážejí střední účinek léčby stanovený šestiminutovou
zkušební chůzí na 19,7 metru (p = 0,0064) v porovnání s placebem u globální populace z obou zkoušek.
Střední změny v porovnání s výchozími hodnotami u hemodynamických parametrů (střední tlak v plicnici
(PAPm)), tlaku v pravé síni (RAP), plicního cévního odporu (PVR), srdečního indexu (CI) a nasycení žilním
kyslíkem (SvO2), ukázaly, že treprostinil je lepší než placebo. Zlepšení známek a příznaků plicní hypertenze
(synkopa, závrať, bolest na hrudi, únava a dušnost) bylo statisticky významné (p<0,0001). Kromě toho se
zlepšilo i hodnocení dušnosti/únavy a Borgovo bodování dušnosti u pacientů léčených treprostinilem po týdnech (p<0,0001). Analýza kombinovaného kritéria, které zahrnuje zlepšení schopnosti tělesné námahy
(šestiminutový test chůze) po 12 týdnech nejméně o 10 % v porovnání s výchozí hodnotou, zlepšení po týdnech alespoň o jednu NYHA třídu v porovnání s výchozí hodnotou, a nepřítomnost zhoršení plicní
hypertenze spolu s nepřítomností úmrtí hlášených před 12. týdnem u globální populace v obou studiích,
ukázala, že počet subjektů reagujících na treprostinil je 15,9 % (37/233), zatímco ve skupině s placebem
reagovaly 3,4 % (8/236) subjektů. Analýza podskupiny globální populace prokázala statisticky významný
účinek léčby treprostinilem v porovnání s placebem při testu šestiminutovou chůzí u dílčí populace subjektů
s idiopatickou nebo dědičnou plicní arteriální hypertenzí (p=0,043), nikoli však v dílčí populaci subjektů s
plicní arteriální hypertenzí spojenou se sklerodermií nebo vrozenou kardiopatií.
Primární cílový parametr (tj. změna vzdálenosti, kterou pacient ušel za 6 minut po 12 týdnech léčby) byl
menší, než ten, který byl zjištěn v průběhu historických sledování účinku bosentanu, iloprostu a
epoprostenolu.
Nebyla provedena žádná studie přímo srovnávající intravenózní infuzi treprostinilu a
epoprostenolu. Žádná specifická studie nebyla provedena u dětí s PAH.
Neexistují žádné údaje z klinických studií provedených s aktivním komparátorem u pacientů s PAH.