Victoza Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: antidiabetika, analoga GLP-1 kód: A10BJ 
Mechanismus účinku 
Liraglutid je analog GLP-1 s 97% sekvenční homologií s lidským GLP-1, který se váže na receptor 
GLP-1 a aktivuje jej. Receptor GLP-1 je vazebným místem přirozeného GLP-1, endogenního 
inkretinového hormonu, který potencuje sekreci inzulinu závislou na glukóze pankreatickými beta 
buňkami. Na rozdíl od přirozeného GLP-1 má liraglutid u lidí farmakokinetický a farmakodynamický 
profil vhodný pro podávání jednou denně. Po subkutánním podání je protrahovaný profil účinku 
založen na třech mechanismech: na shlukování, které má za následek pomalou absorpci, na vazbě na 
albumin a na vyšší enzymatické stabilitě vůči enzymům dipeptidylpeptidáze -4 endopeptidáze  
Účinek liraglutidu je zprostředkován specifickou interakcí s receptory GLP-1 vedoucí ke zvýšení 
cyklického adenosinmonofosfátu koncentraci glukózy. Současně liraglutid snižuje nepřiměřeně vysokou sekreci glukagonu, rovněž 
v závislosti na koncentraci glukózy. Když je tedy koncentrace glukózy v krvi vysoká, je stimulována 
sekrece inzulinu a sekrece glukagonu je inhibována. A naopak, při hypoglykemii liraglutid snižuje 
sekreci inzulinu a nesnižuje sekreci glukagonu. Mechanismus snižování koncentrace glukózy v krvi 
zahrnuje rovněž mírné zpomalení vyprazdňování žaludku. Liraglutid snižuje tělesnou hmotnost a 
množství tělesného tuku mechanismem, který zahrnuje snížení hladu a snížení příjmu energie, GLP-je fyziologický regulátor chuti k jídlu a příjmu potravy, ale přesný mechanismus účinku není zcela 
jasný. 
 
Ve studiích na zvířatech vedla periferní aplikace liraglutidu k vychytávání ve specifických oblastech 
mozku zapojených do regulace chuti k jídlu, kde liraglutid prostřednictvím specifické aktivace 
receptoru GLP-1 docházelo ke snižování tělesné hmotnosti. 
 
Receptory GLP-1 jsou také přítomny v určitých oblastech srdce, cév, imunitního systému a ledvin. Na 
myších modelech aterosklerózy liraglutid zabraňoval progresi aortálního plaku a redukoval zánětlivou 
reakci v plaku. Kromě toho měl liraglutid přínosný účinek na lipidy v plazmě. Liraglutid neredukoval 
velikost plaku u již vzniklých plaků. 
 
Farmakodynamické účinky 
Účinek liraglutidu trvá 24 hodin a zlepšuje u pacientů s diabetem 2. typu kontrolu glykemie snížením 
hladiny glukózy v krvi nalačno i postprandiálně. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Jak zlepšení glykemické kontroly, tak i snížení kardiovaskulární morbidity a mortality jsou nedílnou 
součástí léčby diabetu 2. typu. 
 
K vyhodnocení účinku liraglutidu na kontrolu glykemie bylo provedeno pět dvojitě zaslepených 
randomizovaných kontrolovaných klinických hodnocení dospělých fáze 3a liraglutidem vedla ve srovnání s placebem ke klinicky i statisticky významnému zlepšení glykovaného 
hemoglobinu A1c  
Tato klinická hodnocení byla provedena u 3 978 pacientů s diabetem mellitem 2. typu byl léčen liraglutidemliraglutidem 
Byly provedeny dodatečné studie s liraglutidem, zahrnující 1 901 pacienta ve čtyřech nezaslepených, 
randomizovaných kontrolovaných klinických studiích studiis onemocněním diabetes mellitus 2. typu a středně těžkou poruchou funkce ledvin  
Rozsáhlá kardiovaskulární studie  
• Kontrola glykemie
Monoterapie
U pacientů dříve léčených buď dietou a cvičením nebo monoterapií PAD maximální dávcev dávce 8 mg ke statisticky významnému a přetrvávajícímu snížení HbA1c a -1,14 % pro dávku 1,8 mg oproti -0,51% pro komparátor 
Kombinace s perorálními antidiabetiky
Liraglutid v kombinované terapii s metforminem, glimepiridem nebo metforminem a rosiglitazonem 
nebo SGLT2i ± metformin, trvající 26 týdnů, vedl ke statisticky významnému a trvalému snížení 
HbA1c ve srovnání s pacienty dostávajícími placebo 
Tabulka 2 Klinická hodnocení fáze 3 s liraglutidem v monoterapii s PAD  
 N Průměrná 
výchozí 
hodnota 
HbA1c Průměrná 
změna 
HbA1c proti 
výchozí
hodnotě Pacienti 
dosáhli 
HbA1c<7%  
Průměrná 
výchozí 
hodnota 
hmotnosti
Průměrná 
změna 
hmotnosti 
proti 
výchozí 
hodnotě
Monoterapie
Liraglutid 1,2 mg 251 8,18 -0,84* 42,81; 58,33 92,1 -2,05**
Liraglutid ㄬGlimepirid Přidání k metforminu Liraglutid 1,2 mg 240 8,3 -0,97† 35,31; 52,82 88,5 -2,58** 
Liraglutid ㄬPlacebo 121 8,4 0,09 10,81; 22,52 91,0 -1,Glimepirid 4 mg/d N Průměrná 
výchozí 
hodnota 
HbA1c Průměrná 
změna 
HbA1c proti 
výchozí
hodnotě Pacienti 
dosáhli 
HbA1c<7%  
Průměrná 
výchozí 
hodnota 
hmotnosti
Průměrná 
změna 
hmotnosti 
proti 
výchozí 
hodnotě
Přidání ke glimepiridu Liraglutid 1,2 mg 228 8,5 -1,08** 34,51; 57,42 80,0 0,32** 
Liraglutid 1,Placebo 114 㠬4  ⰀRosiglitazon 4 mg/den 231 8,4 -0,44 21,91; 36,12 80,6 2,Přidání k metforminu Liraglutid 1,2 mg 177 8,48 -1,48** 57Ⰰ㔀 Liraglutid 1,Placebo 175 㠬42 Přidání k metforminu Liraglutid 1,Placebo 114 㠬Liraglutid 1,8 mg 203 8,00 -1,02*** 54,8*** 91,0 -2,Placebo 100 7,96 -0,28 13,9 91,4 -2,*Superiorita 1všichni pacienti; 2předchozí monoterapie PAD; 3pacienti dříve léčení dietou 
5Přípravek Victoza přidaný k SGLT2i byl zkoumán ve všech schválených dávkách SGLT2i 
4dávkování inzulinu glargin bylo otevřené a bylo prováděno podle Pokynu na úpravu dávky inzulinu glargin. 
Titraci dávky inzulinu glargin prováděli pacienti po proškolení zkoušejícím: 
 
Pokyn na úpravu dávky inzulinu glargin
Hodnota FPG změřená pacientem Zvýšení dávky inzulinu glargin ≤5,5 mmol/l >5,5 a <6,7 mmol/l ≥6,7 mmol/l a Podle individualizovaného doporučení zkoušejícího při předchozí návštěvě například v závislosti na výskytu 
hypoglykemie 
 
Kombinace s inzulinem
V klinické studii trvající 104 týdny dosáhlo 57 % pacientů s diabetem mellitem 2. typu léčených 
inzulinem degludek v kombinaci s metforminem cílových hodnot HbA1c < 7,0 %. Zbývající pacienti 
pokračovali ve 26týdenní otevřené klinické studii a byli randomizováni do větve s přidáním liraglutidu 
nebo do větve s přidáním jedné dávky inzulinu aspart liraglutid byla dávka inzulinu snížena o 20 %, aby bylo minimalizováno riziko hypoglykemie. Přidání 
liraglutidu mělo za následek statisticky významně větší snížení HbA1c 0,40% u komparátorujedné dávky inzulinu aspart V klinické studii trvající 52 týdnů a zahrnující pacienty, kteří nedosáhli cílových hodnot glykemie 
léčbou samotnými liraglutidem a metforminem, mělo přidání inzulinu detemir k liraglutidu 1,8 mgu kontrolní skupiny léčené liraglutidem v dávce 1,8 mg a metforminem. Úbytek tělesné hmotnosti 
zůstal zachován. Došlo k malému nárůstu ve výskytu lehkých hypoglykemických příhod 0,03 příhod na pacientoroky 
Ve studii LEADER premixovaným inzulinem Průměrný HbA1c na počátku byl 8,7 % pro liraglutid i placebo. Ve 26. týdnu byla odhadovaná 
průměrná změna HbA1c -1,4 pro liraglutid a -0,5 pro placebo s odhadovaným léčebným rozdílem -0,[-1,00; -0,70]95% CI. Bezpečnostní profil liraglutidu v kombinaci premixovaným inzulinem byl celkově 
srovnatelný s bezpečnostním profilem placeba v kombinaci s premixovaným inzulinem  
Použití u pacientů s poškozením funkce ledvin
Ve dvojitě zaslepené klinické studii srovnávající účinnost a bezpečnost liraglutidu oproti placebu 
s onemocněním diabetes mellitus 2. typu a se středně těžkou poruchou funkce ledvin byl liraglutid 
superiorní ve srovnání s podáváním placeba, neboť po 26 týdnech snižoval HbA1c 0,38 %Ve srovnání s placebem dosáhl při léčbě liraglutidem signifikantně vyšší počet pacientů HbA1c pod 
% liraglutidu oproti -1,09 kg u placeba. V obou skupinách bylo srovnatelné riziko hypoglykemických 
příhod. Bezpečnostní profil liraglutidu byl obecně podobný jako v ostatních klinických studiích 
s liraglutidem. 
 
• Podíl pacientů, kteří dosáhli snížení HbA1c 
Léčba samotným liraglutidem vedla během 52 týdnů u statisticky významně vyššího podílu pacientů 
k dosažení HbA1c ≤ 6,5 % v porovnání s pacienty, kteří byli léčení glimepiridem 28,0 % pro 1,2 mg oproti 16,2 % pro komparátor 
Léčba liraglutidem v kombinované terapii s metforminem, glimepiridem, metforminem a 
rosiglitazonem nebo SGLT2i ±metformin vedla ke statisticky významně vyššímu podílu pacientů, 
kteří dosáhli HbA1c ≤ 6,5 % během 26 týdnů, ve srovnání s pacienty, kteří dostávali tyto léky samotné. 
 
• Plasmatická hladina glukózy nalačno 
Léčba samotným liraglutidem a v kombinaci s jedním či dvěma perorálními antidiabetiky vedla ke 
snížení plasmatické hladiny glukózy nalačno o 13–43,5 mg/dl pozorováno v prvních dvou týdnech léčby. 
 
• Postprandiální glykemie 
Liraglutid snižoval postprandiální glykemii po všech třech denních jídlech o 31–49 mg/dl  
• Funkce beta buněk 
Klinická hodnocení s liraglutidem ukazují zlepšenou funkci beta buněk na základě stanovení, jako je 
hodnocení modelu homeostázy pro beta buňky prokázáno zlepšení první a druhé fáze sekrece inzulinu po 52 týdnech léčby liraglutidem na 
podskupině pacientů s diabetem 2. typu  
• Tělesná hmotnost 
Léčba liraglutidem v kombinaci s metforminem, metforminem a glimepiridem, metforminem a 
rosiglitazonem nebo SGLT2i s nebo bez metforminu bylo spojeno s trvalým snížením tělesné 
hmotnosti v rozsahu 0,86 kg až 2,62 kg v porovnání s placebem. 
Významnější snížení tělesné hmotnosti bylo pozorováno se zvyšujícím se body mass indexem na počátku. 
 
• Kardiovaskulární zhodnocení 
Post-hoc analýza závažných těžkých kardiovaskulárních nežádoucích příhod z kardiovaskulárních příčin, infarkt myokardu, cévní mozková příhodastřednědobých a dlouhodobých studií 0,75  
Studie LEADER Outcome Results340 pacientů bylo randomizováno buď do větve s liraglutidem kardiovaskulárních k dispozici u 99,7 % účastníků studie randomizovaných do větve s liraglutidem a u 99,6 % ve větvi 
s placebem. Doba sledování byla minimálně 3,5 roku až do maximální doby trvání 5 let. Populace ve 
studii zahrnovala pacienty ve věku ≥65 let 64 let a průměrný BMI byl 32,5 kg/m2. Průměrná doba trvání diabetu byla 12,8 let. 
 
Primární cílový parametr byl čas od randomizace do prvního výskytu jakékoli závažné nežádoucí 
kardiovaskulární příhody non-fatální cévní mozková příhoda. Liraglutid byl lepší v prevenci MACE oproti placebu Odhadované riziko pravděpodobnosti bylo trvale pod hodnotou 1 pro všechny 3 složky MACE. 
 
Liraglutid také významně snižoval riziko rozšířené MACE vedoucí k hospitalizaci, koronární revaskularizace nebo hospitalizace z důvodu srdečního selhánídalších sekundárních cílových parametrů  
  
Pacienti s příhodou
Čas od randomizace FAS: full analysis set Placebo 
Victoza
HR: 0,95% CI [0,78; 0,97] 
p<0,001 pro non-inferioritu 
p=0,005 pro superioritu 
Placebo Victoza 4672 4668 4587 4593 4473 4496 4352 4400 4237 4280 4123 4172 4010 4072 3914 3982 1543 1562 407  
Obrázek 1: čas do první MACE, graf dle Kaplan Meiera – FAS populace 
 
    riziko pravděpodobnosti FAS: full analysis set MACE: závažná nežádoucí kardiovaskulární příhoda %: podíl subjektů s příhodou v procentech 
N: počet subjektů 
 
Ve prospěch přípravku Victoza Ve prospěch placeba 0,7 0,8 0,9 1,1 1,Primární cíl MACE 
Složky MACE: 
 
FAS 
Úmrtí z kardiovaskulární příčiny
Non-fatální cévní mozková příhoda
Non-fatální infarkt myokardu 
Rozšířená MACE
Dodatečné složky rozšířené MACE: 
Nestabilní angina pectoris Koronární revaskularizace 
Srdeční selhání Další sekundární cíle : 
Všechny příčiny úmrtí
Úmrtí z jiných než kardiovaskulárních příčin 
0,87 0,78  0,89  0,88 0,88  0,98 0,91 0,87 0,85 0,95 608 219 159  281  948  122 405 218 381 162 694 278  177  317  1062  124 441 248 447 169 4668  
Obrázek 2: čárový graf - analýza jednotlivých typů kardiovaskulárních příhod – FAS populace 
 
U liraglutidu, jako doplňkové léčby ke standardní terapii, bylo pozorováno významné a trvalé snížení 
HbA1c oproti výchozí hodnotě do 36. měsíce oproti placebu léčebný rozdíl [ETD] -0,40 % [-0,45; -0,34]doposud neléčených inzulinem byla v porovnání s placebem u liraglutidu snížena o 48 % při výchozí 
hodnotě  
• Krevní tlak a tepová frekvence 
Po dobu trvání klinických hodnocení fáze 3a snižoval liraglutid systolický krevní tlak v průměru o 2,až 6,7 mmHg oproti výchozímu a ve srovnání s aktivním komparátorem byl pokles 1,9 až 4,5 mmHg. 
V dlouhodobých klinických hodnoceních včetně studie LEADER byl u liraglutidu pozorován 
průměrný nárůst tepové frekvence oproti výchozí hodnotě o 2 až 3 údery za minutu. Ve studii 
LEADER nebyl pozorován dlouhodobý klinický vliv zvýšené tepové frekvence na riziko 
kardiovaskulárních příhod. 
 
• Mikrovaskulární vyhodnocení 
Výsledky studie LEADER zahrnovaly mikrovaskulární příhody nefropatii a retinopatii. V analýze 
doby do prvního výskytu mikrovaskulární příhody pro liraglutid versus placebo byla hodnota HR 0,[0,73; 0,97]placebo 0,78 [0,67; 0,92] a 1,15 [0,87; 1,52] pro dobu do výskytu první příhody retinopatie. 
 
• Imunogenicita 
V souvislosti s potenciálně imunogenními vlastnostmi léčivých přípravků obsahujících bílkoviny nebo 
peptidy se mohou u pacientů léčených liraglutidem tvořit protilátky proti liraglutidu. V průměru se 
protilátky vytvořily u 8,6 % pacientů. Tvorba protilátek nebyla spojena se sníženou účinností 
liraglutidu. 
 
Pediatrická populace 
Ve dvojitě zaslepené studii porovnávající účinnost a bezpečnost přípravku Victoza 1,8 mg s placebem 
jako přídavek k metforminu ± inzulin u dospívajících a dětí ve věku od 10 let s diabetem 2. typu, byl 
přípravek Victoza lepší než léčba placebem při snižování HbA1c po 26 týdnech Léčebný rozdíl HbA1c byl 1,3 % po dalších 26 týdnech prodloužené otevřené studie, což potvrdilo 
trvalou kontrolu glykemie přípravkem Victoza. 
 
Profil účinnosti a bezpečnosti přípravku Victoza byl srovnatelný s profilem pozorovaným u dospělé 
populace léčené přípravkem Victoza. Na základě adekvátní kontroly glykemie nebo snášenlivosti 
zůstalo 30 % subjektů v klinickém hodnocení na dávce 0,6 mg, 17 % se zvýšilo na dávku 1,2 mg a 
53 % se zvýšilo na dávku 1,8 mg. 
 
Další klinické údaje 
V otevřeném klinickém hodnocení, prováděném u pacientů nedostatečně kontrolovaných léčbou 
metforminem v obou dávkováních po 26 týdnech statisticky úspěšnější než léčba sitagliptinem co se týče snížení 
HbA1c významného úbytku tělesné hmotnosti ve srovnání s pacienty léčenými sitagliptinem oproti -1,0 kg, p≤0,0001srovnání s pacienty léčenými sitagliptinem sitagliptinuliraglutidem 0,88 %, p≤0,0001k dalšímu a statisticky významnému snížení HbA1c  
V otevřeném klinickém hodnocení, prováděném u pacientů nedostatečně kontrolovaných léčbou 
metforminem a/nebo sulfonylmočovinou bezpečnost liraglutidu v dávce 1,8 mg jednou denně a exenatidu v dávce 10 μg dvakrát denně, byla 
léčba liraglutidem po 26 týdnech statisticky úspěšnější než léčba exenatidem, co se týče snížení HbA1c 
počet pacientů dosáhl při užívání liraglutidu HbA1c pod 7 % ve srovnání s exenatidem 43,4 %, p=0,0015přibližně 3 kg. Převedení pacientů z exenatidu na liraglutid po 26 týdnech léčby vedlo k dalšímu a 
statisticky významnému snížení HbA1c kontrolní skupina však nebyla k dispozici. Během 26 týdnů léčby došlo u 235 pacientů užívajících 
liraglutid k 12 závažným nežádoucím příhodám to bylo 6 závažných nežádoucích příhod údaje o nežádoucích účincích konzistentní. 
 
V otevřeném klinickém hodnocení srovnávajícím účinnost a bezpečnost liraglutidu v dávce 1,8 mg 
s lixisenatidem v dávce 20 μg u 404 pacientů nedostatečně kontrolovaných léčbou metforminem 
26 týdnech léčby HbA1c pod 7 % při léčbě liraglutidem v porovnání s lixisenatidem také cílové hodnoty HbA1c ≤6,5 % pozorováno v obou větvích účinky byly hlášeny častěji při léčbě liraglutidem