Loperamide aurovitas
Neklinická data prokázala, že loperamid je substrátem P-glykoproteinu. Současné užití loperamidu
(jednorázové dávky 16 mg) s chinidinem nebo ritonavirem, patřícím k inhibitorům P-glykoproteinu,
vedlo k 2 až 3násobné zvýšení plazmatických hladin loperamidu. Klinický význam této
farmakokinetické interakce s inhibitory P-glykoproteinu při doporučeném dávkování loperamidu není
znám.
Současné užití loperamidu (jednorázové dávky 4 mg) a itrakonazolu, inhibitoru CYP3A4 a
Pglykoproteinu, způsobilo 3 až 4násobné zvýšení plazmatických koncentrací loperamidu. Inhibitor
CYP2C8 gemfibrozil zvýšil ve stejné studii loperamid přibližně dvojnásobně. Kombinace itrakonazolu
a gemfibrozilu způsobil 4 násobné zvýšení vrcholových plazmatických hladin loperamidu a 13 násobné
zvýšení celkové plazmatické expozice. Tato zvýšení nesouvisela s účinkem na centrální nervový systém
(CNS) měřeno psychomotorickými testy (např. subjektivní ospalosti a testem Digit Symbol Substitution
Test).
Současné užívání loperamidu (jednotlivé dávky 16 mg) a ketokonazolu, inhibitoru CYP3A4 a
Pglykoproteinu, způsobilo 5 násobné zvýšení plazmatických koncentrací loperamidu. Toto zvýšení
nesouviselo se zvýšeným farmakodynamickým účinkem měřeným pupilometrií.
Současná léčba perorálním desmopresinem způsobila 3násobné zvýšení plazmatických hladin
desmopresinu, pravděpodobně vzhledem ke snížené gastrointestinální motilitě.
Lze očekávat, že léky se stejnými farmakologickými vlastnostmi mohou zvyšovat účinek loperamidu, a
že léky, které zrychlují gastrointestinální pasáž, mohou účinek snižovat.
