Sp. zn. sukls  
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU   
 SANDOSTATIN 0,1 mg/ml injekční/infuzní roztok 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
  Jedna ampulka s 1 ml roztoku obsahuje octreotidum 0,1 mg (jako octreotidi acetas).    
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
3.  LÉKOVÁ FORMA 
Injekční/infuzní roztok. 
Čirý, bezbarvý roztok.  
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
4.1 Terapeutické indikace 
Ovlivnění příznaků a snížení hladin růstového hormonu (GH) a IGF -1 v plazmě u nemocných 
s akromegalií  nedostatečně  reagujících  na  chirurgický  zákrok  nebo  radioterapii. Přípravek 
Sandostatin  je  také  indikován  u pacientů  s akromegalií neschopných  nebo  neochotných 
podstoupit operaci nebo v mezidobí, než se plně vyvine účinek radioterapie.  
Ke zmírnění příznaků spojených s funkčními gastro-entero-pankreatickými endokrinními nádory, 
například karcinoidní nádory se symptomatologií karcinoidního syndromu (viz bod 5.1).  
Sandostatin není cytostatikum a nemá u onkologických pacientů protinádorový účinek.  
Prevence pooperačních komplikací po chirurgickém výkonu na pankreatu.  
V  akutních  případech  k zastavení  krvácení  z jícnových  varixů  a  k jeho  prevenci  u pacientů 
s jaterní  cirhózou.  Sandostatin  může  být  používán  společně  se  specifickou  léčbou,  jako  je 
endoskopická skleroterapie.  
Léčba hypofyzárních adenomů se sekrecí TSH: 
• u nichž nebyla normalizovaná sekrece po chirurgickém zákroku a/nebo radioterapii; 
• u pacientů, u kterých není vhodný chirurgický zákrok; 
• u ozářených pacientů, do nástupu účinku radioterapie.  
4.2 Dávkování a způsob podání   
 AkromegalieZpočátku dávka 0,05-0,1 mg každých 8 nebo 12 hodin subkutánní (s.c.) injekcí. Dávkování by 
mělo  být  upraveno  na  základě  měsíčně  stanovovaných  hladin  GH  a  IGF-1  (cílem  je: 
GH < 2,5 ng/ml;  IGF  1  v normálním  rozmezí), v závislosti na  klinických  příznacích a na 
toleranci. U většiny nemocných je optimální denní dávka 0,3 mg. Maximální denní dávka 1,5 mg 
by neměla být překročena. U pacientů na stálé dávce přípravku Sandostatin se hodnocení GH a 
IGF-1 provádí každých 6 měsíců.   
Nedosáhne-li  se  za  3  měsíce  od zahájení  léčby přípravkem Sandostatin  významného  snížení 
hladin růstového hormonu ani zlepšení klinických příznaků, měla by být léčba přerušena.  
Gastro-entero-pankreatické endokrinní nádoryZahajovací léčba 0,05 mg jednou nebo dvakrát denně formou subkutánní injekce. Podle klinické 
odpovědi,  účinku  na  hladiny  hormonů  vylučovaných  nádorem  (v případě  karcinoidů  na 
vylučování 5-hydroxyindoloctové kyseliny močí) a podle snášenlivosti se může dávka postupně 
zvyšovat na 0,1 až 0,2 mg 3x denně. Ve výjimečných případech může být nutná vyšší dávka. 
Udržovací dávka musí být stanovena individuálně.  
Pokud není u karcinoidních nádorů dosaženo během 1 týdne léčby přípravkem Sandostatin při 
maximální tolerované dávce, terapeutického účinku, měla by být léčba přerušena.  
Komplikace po chirurgické intervenci na pankreatuLéčba se zahajuje v den operace nejméně 1 hodinu před laparatomií a podává se 0,1 mg 3x denně 
subkutánně po dobu následujících 7 dní.  
Krvácení z gastroezofageálních varixůPodává se 25 mikrogramů/hodinu po dobu 5 dní v kontinuální i.v. infuzi. Sandostatin lze ředit ve 
fyziologickém roztoku.  
U pacientů s jaterní cirhózou a s krvácením z jícnových varixů byl Sandostatin dobře tolerován až 
do dávky 50 mikrogramů/hodinu po dobu 5 dní v kontinuální i.v. infuzi (viz bod 4.9).  
Léčba hypofyzárních adenomů se sekrecí TSHObecně  nejúčinnější  dávka  je  100  mikrogramů  podávaných  třikrát  denně  subkutánní  injekcí. 
Léčba se následně upraví v závislosti na odezvě TSH a hormonů štítné žlázy. Posledních 5 dní 
léčby bude zapotřebí posouzení účinnosti.   
Užití u starších lidíU starších pacientů léčených přípravkem Sandostatin nebyly pozorovány změny snášenlivosti ani 
nutnost úpravy dávkování.  
Užití u dětíZkušenosti s podáváním přípravku Sandostatin u dětí jsou omezené.  
Užití u pacientů s poruchou funkce jaterU pacientů  s cirhózou  jater může  být biologický  poločas  léčivého  přípravku zvýšen,  z tohoto 
důvodu může být nutná úprava dávkování.  
Užití u pacientů s poruchou funkce ledvinPorucha funkce ledvin neovlivňuje celkovou expozici (AUC) s.c. podávaného oktreotidu, proto 
není nutná úprava dávkování Sandostatinu.  
Způsob podání 
Sandostatin může být podáván přímo subkutánně (s.c.) injekcí nebo intravenózně (i.v.) infuzí po 
naředění. Více informací a instrukce pro ředění léčivého přípravku viz bod 6.6.  
4.3 Kontraindikace 
Známá hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 
6.1.   
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 ObecněProtože se hypofyzární nádory se sekrecí růstového hormonu mohou zvětšovat a působit vážné 
komplikace  (např.  omezení  zorného  pole),  je  důležité,  aby  všichni  nemocní  byli  pečlivě 
sledováni. Jestliže se objeví známky zvětšování nádoru, je třeba uvažovat o jiném postupu.  
Terapeutický  přínos  spočívající  ve  snížení  hladin  růstového  hormonu  (GH)  a  normalizaci 
koncentrace inzulinu-podobnému růstového  faktoru  1  (IGF-1)  by  u žen  s akromegalií  mohl 
obnovit možnost otěhotnění. Ženám ve fertilním věku by mělo být doporučeno, aby v případě, že 
by mohly otěhotnět, užívaly během léčby oktreotidem adekvátní antikoncepci (viz bod 4.6).  
U pacientů, kteří jsou dlouhodobě léčeni oktreotidem, by měla být sledována funkce štítné žlázy.  
Během léčby oktreotidem musí být sledovány funkce jater.  
Příhody spojené s kardiovaskulárním systémem 
Byly  hlášeny  méně  časté  případy  bradykardie.  Může  být  nutná  úprava  dávkování  léčivých 
přípravků, jako jsou např. beta-blokátory, blokátory kalciového kanálu nebo látky kontrolující 
rovnováhu tekutin a elektrolytů (viz bod 4.5).  
U   pacientů,   kterým   byly podávány   vysoké   dávky   formou   kontinuální   infuze 
(100 mikrogramů/hodinu),  a  u  pacientů,  kterým  byl  podáván  okreotid  intravenózně  formou 
bolusu   (bolus   o   síle   50 mikrogramů   následovaný   kontinuální   infuzí   o   síle 
50 mikrogramů/hodinu), byly hlášeny atrioventrikulární blokády (včetně úplné atrioventrikulární 
blokády). Maximální dávka 50 mikrogramů/hodinu proto nesmí být překročena (viz bod 4.2). U 
pacientů,  kterým  jsou  podávány  vysoké  intravenózní  dávky  oktreotidu,  je  třeba  náležité 
monitorování srdce.  
Žlučníkové a příbuzné příhodyPři léčbě přípravkem Sandostatin se může vyskytnout velmi častý nežádoucí účinek cholelitiáza, 
která se může projevovat i spolu s cholecystitidou a dilatací žlučových cest (viz bod 4.8). Jako 
komplikace  cholelitiázy  byly  po  uvedení  přípravku  na  trh  hlášeny  i  případy  cholangitidy  u 
pacientů užívajících přípravek Sandostatin. Před zahájením léčby přípravkem Sandostatin a dále 
pak v 6-12měsíčních intervalech se nicméně doporučuje ultrazvukové vyšetření žlučníku.   
Gastro-entero-pankreatické endokrinní nádoryPři léčbě gastro-entero-pankreatických endokrinních nádorů může občas dojít k náhlému zániku 
příznivého  účinku přípravku Sandostatin  a  k  náhlé  recidivě  závažných  příznaků. Je-li  léčba 
přerušena, příznaky se mohou zhoršit nebo opakovat.  
Metabolismus glukózyVzhledem  ke  svému  inhibičnímu  působení  na  růstový  hormon,  glukagon  a  inzulin  může 
Sandostatin ovlivňovat regulaci glykemie. Může být narušena postprandiální glukózová tolerance 
a  v některých  případech  může  být,  jako  důsledek  chronického  podávání,  navozen  stav  trvalé 
hyperglykemie. Případy hyperglykemie byly také hlášeny.  
U pacientů  s inzulinomy může dojít po podání oktreotidu k prohloubení a prodloužení trvání 
hypoglykemie, protože inhibiční účinek na sekreci růstového hormonu a glukagonu je relativně 
větší než na inzulin a protože inhibiční účinek na inzulin je kratší. Tito pacienti by měli být 
pečlivě monitorováni, a to jak při zahájení léčby, tak i při změně dávky. Výrazné kolísání hladin 
glykemie je možné redukovat častějším podáním menších dávek.   
U pacientů  s diabetes  mellitus 1. typu léčených přípravkem Sandostatin  může  dojít  k potřebě 
snížit  dávky  inzulinu. U diabetiků 2.  typu  a  nediabetických  pacientů  s částečně  zachovanou 
sekrecí  inzulinu  může mít  aplikace přípravku Sandostatin  za  následek  zvýšení postprandiální 
glykemie. Z těchto důvodů se doporučuje monitorovat glukózovou toleranci  a  antidiabetickou 
léčbu.  
Jícnové varixyProtože  po  příhodě  krvácení  z jícnových  varixů  existuje  zvýšené  riziko  vzniku  inzulin 
dependentního diabetu nebo  požadavků  na  změnu  dávky  inzulinu  u pacientů  s latentním 
diabetem, je nutné u těchto pacientů sledovat hladiny glukózy v krvi.  
Lokální reakceU 52týdenní studie toxicity na potkanech byl při aplikaci vysokých s.c. dávek (přibližně 8násobek 
maximální dávky u lidí vypočtené na základě velikosti povrchu tělu) injikovaných do jednoho 
místa pozorován výskyt sarkomů, především u samců. V 52týdenní studii toxicity na psech nebyl 
pozorován žádný výskyt hyperplastických nebo neoplastických lézí v místě s.c. injekcí. Nebyly 
hlášeny žádné tumorózní útvary v místě injekcí u pacientů léčených přípravkem Sandostatin po 
dobu až 15 let. Všechny informace až dosud dostupné značí, že nálezy u potkanů jsou druhově 
specifické a nejsou významné při použití léku u lidí (viz bod 5.3).  
VýživaOktreotid může u některých pacientů měnit absorpci tuků.  
U některých  pacientů  léčených  oktreotidem  byly  pozorovány  snížené  hladiny  vitaminu  B12 a 
abnormální Schillingův test. U pacientů s nedostatkem vitaminu B12 v anamnéze se doporučuje 
během léčby přípravkem Sandostatinem monitorování jeho hladiny.  
Funkce slinivky břišní 
U  některých  pacientů  léčených  oktreotidem  v  rámci  léčby  gastroenteropankreatických 
neuroendokrinních  nádorů  byla  pozorována  exokrinní  insuficience  pankreatu  (PEI).  Mezi 
příznaky  PEI  patří  steatorea,  řídká  stolice,  nadýmání  břicha  a  ztráta  tělesné  hmotnosti.  U 
symptomatických  pacientů  je  třeba  zvážit  screening  a  vhodnou  léčbu  PEI  podle  klinických 
pokynů.  
Obsah sodíku 
Sandostatin  obsahuje  méně  než  1 mmol  (23 mg) sodíku  v jedné ampulce, to  znamená,  že  je 
v podstatě „bez sodíku“.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Pokud je Sandostatin podáván současně s jinými léčivými přípravky jako jsou beta-blokátory, 
blokátory kalciových kanálů, nebo látky kontrolující rovnováhu tekutin a elektrolytů, může být 
nutná úprava dávkování (viz bod 4.4).  
Při  současném  podávání  s přípravkem  Sandostatin  může  být  vyžadována  úprava  dávkování 
inzulinu a antidiabetických léčivých přípravků (viz bod 4.4).  
Bylo zjištěno, že Sandostatin  snižuje vstřebávání cyklosporinu z trávicího traktu a  zpomaluje 
vstřebávání cimetidinu.  
Současné podávání oktreotidu a bromokriptinu zvyšuje biologickou dostupnost bromokriptinu.   
Omezené  množství  publikovaných  dat  naznačuje,  že analoga somatostatinu mohou  snižovat 
metabolickou  clearance  látek  metabolizovaných  enzymy  cytochromu  P450,  což  může  být 
následek suprese růstového hormonu. Protože není možné vyloučit, že oktreotid může mít tento 
účinek,  musí být  látky s nízkým terapeutickým  indexem metabolizované  CYP3A4,  užívány 
opatrně (např. chinidin, terfenadin).  
Současné užívání s radioaktivními analogy somatostatinu  
Somatostatin  a  jeho  analogy,  jako  je  oktreotid,  se  kompetitivně  vážou  na  somatostatinové 
receptory a mohou interferovat s účinností radioaktivních analogů somatostatinu.  
Podávání Sandostatinu je třeba se vyhnout 24 hodin před podáním lutecia (177Lu) oxodotreotidu, 
radiofarmaka vázajícího se na receptory somatostatinu.     
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
TěhotenstvíÚdaje o podávání oktreotidu těhotným ženám jsou omezené (existují informace o podávání těhotným ženám), přičemž přibližně u jedné třetiny těchto žen není znám výsledek možného vlivu 
na těhotenství. Většina hlášení byla získána při postmarketingovém sledování užívání oktreotidu 
a více než 50 % případů expozice těhotných žen bylo hlášeno u pacientek s akromegalií. Většina 
žen byla vystavena působení oktreotidu během prvního trimestru těhotenství v dávkách v rozmezí 
100 až 1200 μg/den  s.c.  podávaného přípravku Sandostatin  nebo 10-40 mg/měsíc přípravku 
Sandostatin LAR. Zhruba u 4 % případů těhotenství, u nichž jsou známé výsledky, byly hlášeny 
kongenitální anomálie. U těchto případů nebyl zjištěn kauzální vztah k oktreotidu.  
Studie na zvířatech s ohledem na reprodukční toxicitu nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé 
účinky (viz bod 5.3).   
Sandostatin by měl být předepsán těhotným ženám pouze v krajně naléhavých případech (viz bod 
4.4).  
KojeníNení známo, zda je oktreotid vylučován do lidského mateřského mléka. Ve studiích na zvířatech 
byl oktreotid nalezen v mléce zvířat. Pacientky užívající Sandostatin by neměly kojit.  
FertilitaNení známo, zda má oktreotid vliv na fertilitu lidí. Byl zjištěn pozdní sestup varlat u samčích 
potomků samic léčených během březosti a laktace. Nicméně oktreotid nepoškodil fertilitu samců 
a samic potkanů při dávkách až do 1 mg/kg tělesné hmotnosti na den (viz bod 5.3).  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Sandostatin nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 
Pacienti by měli být poučeni o nutnosti zvýšené opatrnosti při řízení nebo obsluze strojů, pokud 
se u nich objeví během léčby přípravkem Sandostatin závratě, astenie/únava, nebo bolest hlavy.   
4.8 Nežádoucí účinky 
 Přehled bezpečnostního profiluNejčastějšími nežádoucími účinky hlášenými během léčby oktreotidem byly gastrointestinální 
poruchy, poruchy nervového systému, hepatobiliární poruchy, poruchy metabolismu a nutriční 
poruchy.   
Nejčastěji  hlášenými  nežádoucími  účinky při  aplikaci  oktreotidu  v klinických  studiích  byly: 
průjem,  bolesti  břicha,  nauzea,  nadýmání,  bolesti  hlavy,  cholelitiáza,  hyperglykemie  a  zácpa. 
Jinými často hlášenými nežádoucími účinky byly závratě, lokální bolest, žlučový písek, porucha 
funkce štítné žlázy (např. pokles hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH), pokles celkového 
T4  a  pokles  volného  T4),  únik  stolice,  porušená  glukózová  tolerance,  zvracení,  astenie  a 
hypoglykemie.  
Přehled nežádoucích účinků v tabulce 
Následující  nežádoucí  účinky,  uvedené  v Tabulce  1,  byly získány v klinických  studiích 
s oktreotidem: 
Nežádoucí účinky léku (Tabulka 1) jsou řazeny podle frekvence výskytu, nejčastější na prvním 
místě, dle  následujících  kritérií: velmi  časté (≥1/10);  časté  (≥1/100 až <  1/10);  méně  časté 
(≥1/1000 až <1/100);  vzácné (≥1/10000 až <1/1000);  velmi  vzácné  (<1/10  000), včetně 
jednotlivých případů. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající 
závažnosti. 
Tabulka 1 Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiíchGastrointestinální poruchy Velmi časté: Průjem, bolesti břicha, nauzea, zácpa, nadýmání. 
Časté: Dyspepsie, zvracení, nadmutí břicha, steatorea, únik stolice, 
změna barvy stolice. 
Poruchy nervového systému Velmi časté: Bolesti hlavy. 
Časté: Závratě. 
Endokrinní poruchy Časté: Hypotyreóza,  porucha  štítné  žlázy  (např. pokles TSH, 
pokles celkového T4 a pokles volného T4). 
Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté: Cholelitiáza. 
Časté: Cholecystiti摡, žlučový písek, hyperbilirubinemie.   
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté: Hyperglykemie. 
Časté: Hypoglykemie, porušená glukózová tolerance, anorexie. 
Méně časté: Dehydratace. 
Celkové   a   jinde   nazařazenéporuchy  a  lokální  reakce  po 
podání  
Velmi časté: 
Časté: 
Lokální bolest v místě injekce. 
Astenie. 
Vyšetření Časté: Zvýšené hladiny transamináz. 
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: Svědění, vyrážka, alopecie. 
Respirační, hrudní a mediastinální  
 
poruchyČasté: Dyspnoe. 
Srdeční poruchy Časté: Bradykardie. 
Méně časté: Tachykardie. 
Postmarketingové informaceSpontánně hlášené nežádoucí účinky, uvedené v Tabulce 2, byly hlášeny dobrovolně a není vždy 
možné spolehlivě stanovit jejich frekvenci nebo příčinnou souvislost s expozicí léku. 
Tabulka 2 Nežádoucí účinky na základě spontánních hlášení 
Poruchy krve a lymfatického systému 
TrombocytopeniePoruchy imunitního systému 
Anafylaxe, alergické/hypersenzitivní reakce. 
Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Kopřivka 
Poruchy jater a žlučových cest 
Akutní  pankreatitida,  akutní  hepatitida  bez  cholestázy,  cholestatická  hepatitida,  cholestáza, 
žloutenka, cholestatická žloutenka. 
Srdeční poruchy 
 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků Žlučníkové a příbuzné příhodyBylo prokázáno, že analogy somatostatinu inhibují kontraktilitu žlučníku a snižují sekreci žluči, 
což vede ke zvýšenému riziku onemocnění žlučníku a tvorbě písku. Tvorba žlučových kamenů 
byla hlášena u 15 až 30 % pacientů dlouhodobě léčených přípravkem Sandostatin podávaným 
subkutánně. Výskyt v běžné populaci (ve věku 40 až 60 let) je přibližně 5 až 20 %. Pokud se 
žlučové kameny objeví, bývají obvykle asymptomatické, a pokud působí obtíže, je možné je léčit 
buď lyticky žlučovými kyselinami, nebo chirurgicky.  
Gastrointestinální poruchyVe  vzácných  případech  se  mohou  gastrointestinální  nežádoucí  účinky podobat  akutní střevní 
obstrukci s progresivním nadmutím břicha, silnou bolestí v epigastriu, citlivostí břicha na dotek a 
napínáním břišní stěny.  
Je známo, že se výskyt gastrointestinálních nežádoucích účinků v průběhu léčby snižuje.  
Výskyt  gastrointestinálních  nežádoucích  účinků  může  být  snížen  tím,  že  v době  kolem  s.c. 
aplikace přípravku Sandostatin nebude přijímána potrava, tj. že Sandostatin bude aplikován mezi 
jídly nebo před spaním.  
Hypersenzitivita a anafylaktické reakcePo uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy hypersenzitivity a alergických reakcí. Pokud se 
alergické  reakce  objeví,  ve  většině  případů  postihují  kůži,  zřídka  ústa  a  dýchací  cesty. Byly 
hlášeny izolované případy anafylaktického šoku.   
Poruchy v místě podání injekceBolest nebo pocit píchání, brnění nebo pálení v místě vpichu s.c. injekce se zarudnutím a otokem 
většinou netrvá déle než 15 minut. Lokální obtíže mohou být zmírněny tím, že roztok dosáhne 
před aplikací pokojové teploty nebo vpichováním menšího objemu za použití vyšší koncentrace 
roztoku.  
Poruchy metabolismu a výživyAčkoli  naměřené  hodnoty  tuku ve  stolici  mohou  stoupat,  nebylo  až dosud prokázáno,  že  by 
dlouhodobá léčba oktreotidem měla za následek nutriční deficienci vyvolanou malabsorpcí.  
Enzymy pankreasuVe velmi vzácných případech byla během prvních hodin nebo dnů po s.c. léčbě přípravkem 
Sandostatin hlášena akutní pankreatitida, která odezněla po vysazení léku. Po dlouhodobé s.c. 
léčbě  přípravkem  Sandostatin  byla  u pacientů  navíc  hlášena  pankreatitida  způsobená 
cholelitiázou.  
Srdeční poruchyČastý  nežádoucí  účinek  způsobený  analogy  somatostatinu  je  bradykardie. U  pacientů 
s akromegalií i karcinoidním syndromem byly pozorovány změny EKG, jako je prodloužení QT 
intervalu, posun osy, časná repolarizace, nízká voltáž, změna přechodové zóny, časná progrese 
vln R a nespecifické změny ST-T vlny. Příčinná souvislost těchto událostí s oktreotid acetátem 
nebyla stanovena, protože mnoho z těchto pacientů mělo základní kardiovaskulární onemocnění 
(viz bod 4.4).  
TrombocytopeniePo  uvedení  přípravku  na  trh  byly  hlášeny  případy  trombocytopenie, zejména u  pacientů 
s cirhózou  jater  léčených  přípravkem  Sandostatinem (i.v.). Jedná  se  o reverzibilní  nežádoucí 
účinek.   
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat  ve  sledování  poměru  přínosů  a  rizik  léčivého  přípravku.  Žádáme  zdravotnické 
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčivŠrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek   
4.9 Předávkování 
U  dospělých  a  dětí  byl hlášen omezený počet případů předávkování přípravkem Sandostatin. 
U dospělých byly dávky v rozmezí 2400 až 6000 μg/den podávané kontinuální infuzí (100 až 
250 μg/hod.) nebo subkutánně  (1500 μg 3x  denně). Hlášené  nežádoucí  účinky  byly:  arytmie, 
hypotenze,  srdeční  zástava,  mozková  hypoxie,  pankreatitida,  steatóza  jater,  průjem,  slabost, 
letargie, úbytek tělesné hmotnosti, hepatomegalie a laktátová acidóza. U pacientů, kterým byla 
podávána  kontinuální  infuze  o  síle  100 mikrogramů/hodinu  a/nebo  oktreotid  podávaný 
intravenózně formou bolusu (bolus o síle 50 mikrogramů následovaný kontinuální infuzí o síle 
50 mikrogramů/hodinu), byly hlášeny atrioventrikulární blokády (včetně úplné atrioventrikulární 
blokády).  
U dětí byly dávky v rozmezí 50 až 3000 μg/den podávané kontinuální infuzí (2,1 až 500 μg/hod.)  
nebo  subkutánně  (50  až  100 μg).  Jediným  hlášeným  nežádoucím  účinkem  byla lehká 
hyperglykemie.  
U pacientů  s nádorovým  onemocněním, kteří  dostávali  Sandostatin  v dávkách  3000  až 
30 000 μg/den subkutánně v rozdělených dávkách, nebyly hlášeny žádné neočekávané nežádoucí 
účinky.  
Léčba předávkování je symptomatická.  
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1 Farmakodynamické vlastnosti  
 Farmakoterapeutická skupina: Somatostatin a analoga. ATC kód: H01CB 
Oktreotid  je  syntetický  oktapeptidový  derivát  přirozeného  somatostatinu  s  podobnými 
farmakologickými účinky, ale se značně prodlouženou dobou účinku. Tlumí sekreci růstového 
hormonu (GH) i peptidů gastro-entero-pankreatického (GEP) endokrinního systému.  
U zvířat je oktreotid silnějším inhibitorem uvolňování růstového hormonu, glukagonu a inzulinu 
než přirozený somatostatin a má větší selektivitu pro supresi GH a glukagonu.  
U zdravých osob Sandostatin tlumí: 
- uvolňování  růstového  hormonu  stimulované  argininem,  cvičením  a  inzulinem vyvolanou 
hypoglykemií; 
- postprandiální  uvolňování  inzulinu,  glukagonu,  gastrinu  i  jiných  peptidů  systému  GEP  a 
argininem stimulované uvolňování inzulinu a glukagonu;  
- tyreotropin uvolňující hormon (TRH) - stimulované uvolňování TSH.  
Na  rozdíl od somatostatinu,  oktreotid  preferenčně  inhibuje  růstový  hormon intenzivněji než 
inzulin a jeho aplikace není provázena rebound fenoménem, hypersekrecí hormonů (tj. růstového 
hormonu u pacientů s akromegalií).  
U pacientů s akromegalií snižuje Sandostatin plazmatické hladiny růstového hormonu a IGF 
1. Snížení  růstového  hormonu  o více  než  50 %  bylo  pozorováno  téměř  u 90 %  pacientů  a  asi 
u poloviny  nemocných  lze  snížit  hladinu  plazmatického  GH  <5 ng/ml.  U většiny  nemocných 
Sandostatin výrazně tlumí klinické příznaky onemocnění jako bolest hlavy, prosáknutí kůže a 
měkkých  tkání,  hyperhidrózu,  artralgie,  parestezie.  U emocných  s velkým  hypofyzárním 
adenomem může Sandostatin způsobit částečné zmenšení nádoru.  
U nemocných  s funkčními  nádory  GEP  (gastro-entero-pankreatického)  endokrinního  systému 
Sandostatin  vzhledem  ke  svým  odlišným  endokrinním účinkům,  modifikuje  počet  klinických 
projevů.  Klinické  zlepšení  a  symptomatická  úleva  se  dostavují u nemocných,  u nichž  trvají 
závažné  příznaky  vyvolané  nádorem  navzdory  předchozí  léčbě,  která  může  spočívat  v 
chirurgickém  zákroku,  léčebné  embolizaci  jaterní  arterie  a  různé  chemoterapii,  např. 
streptozotocinem a 5-fluorouracilem.  
Účinky přípravku Sandostatin u různých typů nádorů:  
Karcinoidní nádoryPodávání přípravku Sandostatin může vést k ústupu příznaků, zejména návalů horka a průjmů. 
V mnoha  případech  je  to  doprovázeno  poklesem  serotoninu  v plazmě  a  snížením  vylučování 
kyseliny hydroxyindoloctové močí.    
Nádory se sekrecí VIPBiochemickou charakteristikou  těchto  nádorů  je  nadprodukce  vazoaktivního  intestinálního 
peptidu  (VIP).  Ve  většině  případů  je  výsledkem  podávání přípravku Sandostatin  zmírnění 
těžkého, pro tento stav typického hypersekrečního průjmu, s následným zlepšením kvality života. 
Je to provázeno úpravou s tím souvisejících poruch hladin elektrolytů, např. hypokalemie, což 
umožňuje přerušení substituce tekutin a elektrolytů parenterálně i enterálně. U některých pacientů 
bylo počítačovou tomografií prokázáno zpomalení nebo zástava růstu nádoru či dokonce jeho 
zmenšení,  zejména  jaterních  metastáz.  Klinické  zlepšení  je  obvykle  provázeno  snížením 
plazmatických hladin VIP, které mohou klesnout až k normálním referenčním hodnotám.    
GlukagonomyPodávání přípravku Sandostatin ve většině případů vede k podstatnému zlepšení nekrolytického 
migrujícího exantému, charakteristického pro toto onemocnění. Ovlivnění lehké formy diabetes 
mellitus, která se u těchto pacientů často vyskytuje, není výrazné a obvykle nevede ke snížení 
spotřeby inzulinu nebo perorálních  antidiabetik. U nemocných Sandostatin upravuje průjmy a 
působí  vzestup  hmotnosti. Ačkoliv podávání přípravku Sandostatin  často  vede  k okamžitému 
snížení plazmatických hladin glukagonu, toto snížení se obvykle i při dlouhodobém podávání 
neudrží, přesto dochází ke kontinuálnímu zlepšování symptomů.  
Gastrinomy/Zollinger – Ellisonův syndromLéčba inhibitory protonové pumpy nebo blokátory H2 receptorů obecně kontroluje hypersekreci 
žaludečních kyselin. Významným  příznakem,  který  nemusí  být  u všech  pacientů  zmírněn 
inhibitory  protonové  pumpy  nebo blokátory H2,  může  být  průjem. Sandostatin  může  přispět 
k dalšímu snížení hypersekrece žaludeční kyseliny a zlepšení příznaků, včetně průjmu, protože 
u některých pacientů potlačuje zvýšené hladiny gastrinu.  
InzulinomyAplikace přípravku Sandostatin snižuje hladinu cirkulujícího imunoreaktivního inzulinu, které 
však může trvat jen krátce (asi 2 hodiny). U nemocných s operabilními nádory může Sandostatin 
před operací pomoci obnovit a udržet normoglykemii. U pacientů s inoperabilními benigními 
nebo maligními nádory je  možné  upravit glykemii bez průvodního trvalého snížení sérových 
hladin inzulinu.  
Komplikace po chirurgickém zákroku na pankreatuSandostatin  podávaný  pacientům  s  chirurgickým  zákrokem  na  pankreatu  peri- nebo  post-
operativně  snižuje  výskyt  pooperačních  komplikací (např. pankreatické  píštěle,  abscesy  s 
následnou sepsí, pooperativní akutní pankreatitida).   
Krvácející gastroezofageální varixyU pacientů s krvácejícími gastroezofageálními varixy následkem jaterní cirhózy může po aplikaci 
přípravku Sandostatin společně se speciální terapií (např. skleroterapií) dojít k lepšímu zvládnutí 
krvácení nebo časného návratu krvácení, snížení požadavků na transfuzi a zlepšení 5denního 
přežití. Mechanismus účinku přípravku Sandostatin není sice přesně znám, ale předpokládá se, že 
Sandostatin  snižuje  průtok  krve  splanchnickou  oblastí  tím,  že  inhibuje  vazoaktivní  hormony 
(např. VIP, glukagon).   
Léčba hypofyzárních adenomů se sekrecí TSHLéčebné účinky Sandostatinu byly prospektivně zjištěny u 21 pacientů a poolovány se skupinou 
37 publikovaných  případů.  Ze  42 pacientů  s hodnotitelnými  biochemickými  hodnotami  mělo 
81 %  pacientů  (n=34)  uspokojivé  výsledky  (nejméně  50%  snížení  TSH  a  významné  snížení 
hladiny hormonů štítné žlázy) a u 67 % (n=28) došlo k normalizaci hladiny TSH a tyroidálních 
hormonů. U těchto pacientů byla odpověď udržována během trvání léčby (až 61 měsíců, průměr- 
15,7 měsíců).   
Co  se  týče  klinických  příznaků,  výrazné  zlepšení  bylo  hlášeno  u 19  z 32 pacientů  s klinicky 
vyjádřením  hypertyreoidismem.  Snížení  objemu  tumoru  o více  než  20 %  bylo  zjištěno 
v 11 případech (41 %), snížení větší než 50 % ve 4 případech (15 %). Nejčasnější snížení bylo 
hlášeno po 14 dnech léčby.  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
AbsorpcePo  subkutánní  injekci  se  Sandostatin  rychle  a  úplně  vstřebává.  Nejvyšších  plazmatických 
koncentrací je dosaženo během 30 minut.  
DistribuceDistribuční objem je 0,27 l/kg a celková tělesná clearance je 160 ml/min. Na plazmatické proteiny 
se váže až 65 %, množství přípravku Sandostatin navázaného na krevní buňky je zanedbatelné.  
EliminacePoločas  vylučování  je  po  s.c.  aplikaci  100  minut.  Po  i.v.  podání  je  vylučování  dvoufázové 
s poločasem 10 a 90 minut. Většina peptidů je vyloučena stolicí, přibližně 32 % je vyloučeno 
nezměněno močí.   
Zvláštní populace pacientůPoruchy funkce ledvin neovlivňují celkovou expozici (AUC) k s.c. aplikovanému oktreotidu. 
Schopnost vylučování může být snížena u pacientů s jaterní cirhózou, ale u pacientů se steatózou 
jater není ovlivněna.   
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Ve studiích toxicity, genotoxicity, karcinogenity a reprodukční toxicity prováděných na zvířatech 
nebyla při podání akutní a opakované dávky odhalena žádná bezpečnostní rizika pro člověka. 
Reprodukční studie na zvířatech neprokázaly vývojové vady u embrya/plodu nebo jiné nežádoucí 
reprodukční účinky v důsledku podání oktreotidu u rodičovské dávky až do 1 mg/kg/den. Některé 
retardace fyziologického růstu byly zaznamenány u mláďat potkanů, byly však přechodné a jsou 
připisovány  inhibici  růstového  hormonu  způsobené  nadměrnou  farmakodynamickou  aktivitou 
(viz bod 4.6). 
U mláďat  potkanů  nebyly  provedeny  specifické  studie.  Ve  studiích  zaměřených  na  pre- a 
postnatální  vývoj  bylo  zjištěno  omezení  v růstu  a  dospívání  u F1 mláďat  samic,  kterým  byl 
během těhotenství a laktační periody podáván oktreotid. Opožděný sestup varlat byl zjištěn u 
samčích potomků ve F1 generaci, ale fertilita postižených F1 samčích potomků zůstala normální. 
Výše uvedená pozorování byla proto přechodná a mohlo by jít o následek inhibice GH.  
Karcinogenita/chronická toxicitaU potkanů,  kterým  byl  podáván  oktreotid  acetát  v denních  dávkách  až  1,25 mg/kg  tělesné 
hmotnosti,  byly  pozorovány  fibrosarkomy,  především  u několika  dospělých  samců,  v místě 
podání s.c. injekce po 52, 104 a 113/116 týdnech. U kontrolního vzorku potkanů se vyskytovaly 
také  lokální  tumory,  nicméně  rozvoj  těchto  tumorů  byl  spojen  s nepravidelnou  fibroplázií 
tvořenou  trvalými  dráždícími  účinky  v místě  podání injekce,  zesílenými  kyselým  vehikulem 
kyselina mléčná/mannitol. Tyto nespecifické tkáňové reakce se objevují specificky u potkanů. 
Neoplastické léze nebyly pozorovány u myší, kterým byly podány subkutánní injekce až 2 mg/kg 
po dobu 98 týdnů, ani u psů léčených denně subkutánně podávanými dávkami léku po dobu týdnů.  
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1  Seznam pomocných látek 
Ampulka:  
Kyselina mléčná 
Mannitol (E421) 
Hydrogenuhličitan sodnýVoda pro injekci 
 
6.2 Inkompatibility 
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou 
uvedeny v bodě 6.6. Oktreotid acetát není stabilní v roztocích pro celkovou parenterální výživu 
(TPN).  
6.3 Doba použitelnosti 
roky 
Přípravek použijte ihned po otevření. 
Připravené roztoky musí být použity ihned po naředění.   
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Uchovávejte ampulky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
Uchovávejte v chladničce při teplotě 2-8 ºC. Chraňte před mrazem.  
Ampulky mohou být uchovávány při teplotě do 30 °C maximálně dva týdny. 
Podmínky uchovávání po otevření a po naředění, viz bod 6.3.  
Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
Ampulka z bezbarvého skla  třídy  I s odlamovacím  bodem  (OPC) a  s dvěma  barevnými 
rozlišovacími kroužky obsahující čirý bezbarvý roztok. 
Sandostatin 0,1 mg/1 ml: modrý a zelený rozlišovací kroužek  
Balení obsahuje 3, 5, 6, 10, 20 nebo 50 ampulek v kartonovém přířezu umístěném v krabičce. 
Vícečetné balení zahrnuje 10 balení, každé obsahuje 3 ampulky.  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Veškerý  nepoužitý  léčivý  přípravek  nebo  odpad  musí  být  zlikvidován  v souladu  s místními 
požadavky.  
Návod k použití přípravku a zacházení s nímAmpulky jsou určeny pouze k jednorázovému použití, měly by být otevřeny těsně před podáním a 
nepoužitá část zlikvidována.  
Podkožní aplikacePacienti, kteří si sami aplikují lék podkožní injekcí, musí být přesně instruováni lékařem nebo 
zdravotní sestrou. 
Ke snížení potíží spojených s aplikací se doporučuje, aby měl roztok před podáním pokojovou 
teplotu. Injekce nesmí být podávány v krátkých časových intervalech do stejného místa.  
Intravenózní infuzeParenterálně užívané léčivé přípravky musí být před aplikací vizuálně zkontrolovány, zda nedošlo  
ke změně barvy nebo výskytu drobných částeček. Pro intravenózní podání je nutné přípravek před 
podáním naředit. Sandostatin (oktreotid acetát) je fyzikálně i chemicky stabilní po dobu 24 hodin 
ve sterilním fyziologickém roztoku nebo sterilním 5% roztoku glukózy. Vzhledem k tomu, že 
Sandostatin  může  ovlivnit  glukózovou  homeostázu,  doporučuje  se  podání  ve  fyziologickém 
roztoku raději, než v 5% roztoku glukózy. Naředěné roztoky jsou fyzikálně a chemicky stabilní 
nejméně 24 hodin při 25 °C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. 
Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v 
odpovědnosti uživatele.   
Obsah  jedné  ampulky s 0,5 mg Sandostatinu by  měl  být rozpuštěn  v 60 ml  fyziologického 
roztoku a tento roztok by měl být aplikován infuzní pumpou. Tento postup může být opakován 
tolikrát, kolikrát je to nezbytné až do dosažení předepsané délky léčby.  
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
Novartis s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, Česká republika  
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 56/183/90-B/C  
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 4. 6. 1990 / 14. 8.  10. DATUM REVIZE TEXTU 
17. 9.  
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního 
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz). 
 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK