Cufence 
 
Přechází-li pacient z jiného přípravku s obsahem trientinu, doporučuje se opatrnost, protože jsou 
k dispozici různé trientinové soli, které se mohou lišit obsahem dostupností. Může být nutná úprava dávkování  
Trientin je chelátotvorné činidlo, u něhož bylo zjištěno, že snižuje sérovou hladinu železa. 
V některých případech může být nezbytné podávat doplňky železa. Současně užívané perorální železo 
je třeba podávat v jinou dobu než trientin  
Kombinace trientinu se zinkem se nedoporučuje. O současném podávání existuje jen omezené 
množství informací a nelze vyvodit žádná konkrétní doporučení týkající se dávky. 
 
Neexistují žádné důkazy o tom, že by antacida obsahující vápník a hořčík ovlivňovala účinnost 
trientinu, nicméně doporučuje se podávat je odděleně  
U pacientů, kteří byli dříve léčeni D-penicilaminem, byly během následné léčby trientinem hlášeny 
reakce typu lupus-like. Není však možné určit, zda je zde příčinná souvislost s trientinem. 
 
Sledování
Pacienti, kteří dostávají přípravek Cufence, mají být pod pravidelnou lékařskou kontrolou a je třeba 
sledovat všechny dostupné klinické údaje pro náležitou kontrolu klinických příznaků a hladinu mědi, 
aby bylo možné optimalizovat léčbu. Doporučená četnost kontrol je minimálně dvakrát ročně. Častější 
sledování je vhodné během počáteční fáze léčby a při progresi onemocnění nebo po úpravě dávky 
podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře  
Cílem udržovací léčby je udržovat hladinu volné mědi v plazmě bez vazby na ceruloplazmin 
Stanovení hodnoty volné mědi v séru vypočítané jako rozdíl mezi celkovou hladinou mědi a hladinou 
mědi vázané na ceruloplazmin  
Při léčbě lze rovněž měřit hladinu mědi vyloučené v moči. Jelikož chelatační terapie zvyšuje hladinu 
mědi v moči, nemusí jít / nepůjde patrně o přesnou známku zátěže organismu nadbytečnou mědí, 
avšak může posloužit jako užitečné měřítko dodržování léčby. 
 
Použití příslušných cílových rozpětí parametrů mědi je popsáno v metodických pokynech pro 
klinickou praxi týkajících se Wilsonovy choroby. 
 
Jako u všech látek vázajících měď nadměrná léčba s sebou nese riziko deficience mědi, což je 
obzvlášť škodlivé u dětí a těhotných žen a duševnímu vývoji. Proto je nezbytné příznaky nadměrné léčby monitorovat.  
 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater léčení trientinem mají zůstávat pod pravidelným 
lékařským dohledem z důvodu odpovídající kontroly příznaků a hladiny mědi. U těchto pacientů se 
dále doporučuje přísně monitorovat funkci ledvin a/nebo jater  
Na začátku chelatační terapie může dojít v důsledku nadbytku volné mědi v séru během počáteční 
reakce na léčbu ke zhoršení neurologických příznaků. Tento projev může být patrnější u pacientů, 
u nichž se neurologické příznaky již dříve projevily. Doporučuje se pečlivě sledovat pacienty, zda se 
u nich podobné známky a symptomy neobjevují, a zvážit opatrnou titraci, která umožní dosáhnout 
doporučené terapeutické dávky a dávku snížit, je-li to nezbytné.  
 
Úpravu dávek trientinu je nutné vzít v úvahu v případě známek snížené účinnosti, jako je zvýšení hladiny jaterních enzymů a zhoršení třesu. Úprava dávek trientinu má probíhat v pomalých 
krocích. Dávky trientinu je možné rovněž snížit v případě jeho nežádoucích účinků, jako jsou 
gastrointestinální potíže a hematologické změny. Dávkování trientinu je třeba snížit na lépe snášenou 
dávku a případně znovu zvýšit, jakmile nežádoucí účinky odezní.