Leflunopharm 
 
Farmakoterapeutická skupina: selektivní imunosupresiva, ATC kód: L04AA 
Farmakologie u člověka 
Leflunomid je chorobu modifikující antirevmatikum s antiproliferativními vlastnostmi. 
 
Farmakologie u zvířat 
Leflunomid je účinný u zvířecích modelů artritidy a jiných autoimunních chorob a u transplantací, 
zvláště  je-li  podáván  v  průběhu  senzibilizační  fáze.  Leflunomid  má  imunomodulační  / 
imunosupresivní  vlastnosti,  působí  jako  antiproliferativní  agens  a  vyznačuje  se  protizánětlivými 
vlastnostmi. U zvířecích modelů autoimunních chorob má leflunomid nejlepší protektivní účinek, je-li 
podáván v časné fázi progrese choroby. 
In vivo je rychle a téměř zcela metabolizován na A771726, který je aktivní in vitro a předpokládá se, 
že je zodpovědný za léčebný účinek. 
 
Mechanismus účinku 
Aktivní  metabolit  leflunomidu  A771726  inhibuje  u  člověka  enzym  dihydroorotát dehydrogenázu 
(DHODH) a vykazuje antiproliferativní aktivitu. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Revmatoidní artritida 
Účinnost leflunomidu v  léčbě  revmatoidní  artritidy  byla  sledována  ve  4  kontrolovaných  studiích 
(jedné ve fázi II a třech ve fázi III). Ve studii fáze II (č. YU203) bylo randomizováno 402 subjektů 
s aktivní revmatoidní artritidou k placebu (n=102), leflunomidu 5 mg  (n=95),  10 mg  (n=101)  nebo 
25 mg/den (n=104). Trvání léčby bylo 6 měsíců. 
 
Všichni pacienti léčení leflunomidem ve studiích fáze III užívali nejprve úvodní dávku 100 mg  po 
dobu 3 dnů. 
Studie MN301 randomizovala 358 subjektů s aktivní revmatoidní artritidou k leflunomidu 20 mg/den 
(n=133), sulfasalazinu 2 g/den (n=133), nebo placebu (n=92). Délka trvání léčby byla 6 měsíců. 
 
Studie  MN303 byla připravena jako volitelné šestiměsíční zaslepené pokračování studie MN301 bez 
placebové  větve,  což  poskytlo  výsledky  srovnání  dvanáctiměsíčního  podávání  leflunomidu  a 
sulfasalazinu. 
 
Studie MN302 randomizovala 999 subjektů s aktivní revmatoidní artritidou  k  leflunomidu  v dávce 
20 mg/den (n=501) nebo k methotrexátu v dávce 7,5 mg/týden se zvýšením na 15 mg/týden (n=498). 
Suplementace folátu byla volitelná a využita byla pouze u 10 % pacientů. Doba léčby byla 12 měsíců.  
 
Studie  US301 randomizovala  482 subjektů s aktivní revmatoidní artritidou k leflunomidu 20 mg/den 
(n=182), methotrexátu 7,5 mg/týden se zvýšením na 15 mg/týden (n=182), nebo k placebu (n=118). 
Všichni pacienti dostávali rovněž folát v dávce 1 mg dvakrát denně. Doba léčby byla 12 měsíců. 
 
 Leflunomid  v  denních  dávkách  alespoň  10 mg  (10 – 25 mg  ve  studii  YU203,  20 mg  ve  studiích 
MN301  a  US301)  byl  statisticky  významně  lepší  než  placebo  při  potlačení  známek  a  příznaků 
revmatoidní artritidy ve všech 3 placebem kontrolovaných studiích. Četnost klinické odpovědi dle 
ACR (American College of Rheumatology) klasifikace byla ve studii YU203 27,7 % u placeba, 31,9 % 
u dávky 5 mg, 50,5 % u 10 mg a 54,5 % u 25 mg leflunomidu denně. Ve studiích fáze III byla četnost 
klinické odpovědi dle ACR u leflunomidu  20 mg/den  versus  placebo  54,6 %  versus  28,6 %  (studie 
MN301) a 49,4 % versus 26,3 % (studie US301). Po 12 měsících aktivní léčby, byla četnost klinické 
odpovědi dle ACR u pacientů léčených leflunomidem 52,3 %  (studie  MN301/303),  50,5 %  (studie 
MN302) a  49,4 % (studie US301) ve srovnání s 53,8 % (studie MN301/303) u pacientů léčených 
sulfasalazinem,   s   64,8 %   (studie   MN302)   a   43,9 %  (studie  US301)  u  pacientů  léčených 
methotrexátem.  Ve  studii  MN302  byl  leflunomid  signifikantně  méně  účinný  než  methotrexat. Ve 
studii US301 však nebyl pozorován žádný signifikantní rozdíl mezi leflunomidem a methotrexátem u 
primárních  ukazatelů  účinnosti.  Žádný  rozdíl  nebyl  pozorován  rovněž  mezi  leflunomidem  a 
sulfasalazinem  (studie  MN301).  Účinek  léčby  leflunomidem  byl  evidentní  po  1  měsíci  léčby, 
stabilizován do 3 – 6 měsíců a přetrvával po celou dobu léčby. 
 
Randomizovaná, dvojitě slepá non-inferioritní srovnávací studie porovnávala relativní účinnost dvou 
odlišných denních udržovacích dávek leflunomidu 10 mg a 20 mg. Z výsledků lze vyvodit, že účinnost 
byla  lepší  u  udržovací  dávky  20 mg,  na  druhé  straně  denní  udržovací  dávka  10 mg  má  lepší 
bezpečnostní profil. 
 
Pediatrická populace
Leflunomid  byl  studován  v  jednoduché  multicentrické,  randomizované,  dvojitě  slepé,  aktivně 
kontrolované  studii  na  94  pacientech  (47  v  každé  větvi)  s  juvenilní  revmatoidní  artritidou  s 
polyartikulárním průběhem. Pacienti byli ve věku 3-17 let s aktivním polyartikularním průběhem JRA 
bez ohledu na počáteční typ, kteří nebyli dříve léčeni methotrexátem nebo leflunomidem. V této studii 
byly  počáteční  a  udržovací  dávky  určeny  podle  3  hmotnostních  kategoriích:  <20 kg,  20-40 kg  a 
>40 kg. Po 16 týdnech léčby byl rozdíl v léčebné odpovědi na JRA statisticky významný ve prospěch 
methotrexátu.  Definice  zlepšení  (DOI) 30 %  (p=0,02). U pacientů reagujících  na  léčbu se  tato 
léčebná odpověď udržela po 48 týdnů (viz bod 4.2). 
Charakter nežádoucích účinků leflunomidu a methotrexátu se zdál být stejný, ale dávka použitá u 
pacientů s nižší tělesnou hmotností měla za následek relativně nižší expozici (viz bod 5.2). Tato data 
nedovolují stanovit efektivní a bezpečné doporučené dávkování. 
 
Psoriatická artritida 
Účinnost leflunomidu byla prokázána u 188 pacientů s psoriatickou artritidou léčených dávkou mg/den v randomizované, kontrolované dvojitě slepé studii 3L01. Léčba trvala 6 měsíců. 
 
Leflunomid v dávce 20 mg/den byl u pacientů s psoriatickou artritidou významně účinnější ve 
zmírnění symptomů artritidy ve srovnání s placebem: pacientů s  odpovědí na léčbu  podle  PsARC 
(kritéria odezvy na léčbu psoriatické artritidy) bylo ve skupině leflunomidu 59 % a ve skupině placebo 
29,7 % po 6 měsících (p <0,0001). Účinek leflunomidu na zlepšení funkce a snížení kožních projevů 
byl mírný. 
 
Studie po uvedení přípravku na trh
Randomizovaná studie hodnotila míru klinické účinnosti odpovědi na léčbu u pacientů s časnou RA, 
kteří dosud nebyli léčeni na DMARD (n=121) a dostávali 20 mg nebo 100 mg leflunomidu ve dvou 
paralelních skupinách během úvodního třídenního dvojitě zaslepeného období. Toto úvodní období 
bylo následováno otevřenou udržovací fází v délce 3 měsíců, během nichž dostávaly obě skupiny mg leflunomidu/den. U studované populace nebylo zjištěno žádné zvýšení celkové prospěšnosti při 
použití režimu s úvodní dávkou 100 mg. Bezpečnostní údaje v obou léčebných skupin byly v souladu 
se  známým  bezpečnostním  profilem  leflunomidu,  nicméně  ve  skupině  s  úvodní  dávkou  100  mg 
leflunomidu byla tendence ke zvýšení incidence gastrointestinálních nežádoucích účinků a zvýšení 
hodnot jaterních enzymů.