Monosan 
 
Farmakoterapeutická  skupina: kardiaka, vazodilatancia používaná  u onemocnění  srdce, organické 
nitráty, ATC kód: C01DA14. 
 
Základní  farmakologickou  vlastností  všech  nitrátových  přípravků  je  relaxace  hladkých  svalových 
vláken,  zejména  hladké  svaloviny  cévní stěny,  a  následná  vazodilatace  periferních  žil,  tepen 
a koronárních artérií. Nitráty se působením volných SH-skupin glutathionu mění na nitrosothiol, z něhož 
se pak v endoteliích uvolňuje oxid dusnatý (NO), který je totožný s endoteliálním relaxačním faktorem 
(EDRF). Ten je přítomný v buňkách neporušeného cévního endotelu a stimuluje guanylátcyklázu. Tento 
enzym  vyvolává  produkci  cGMP,  který  snižuje  koncentraci  volného  kalcia  v cytosolu,  což  vede 
k vyvolání relaxace. 
Ve skleroticky změněné tepně je tvorba EDRF narušena. Nitráty tedy v podstatě dodávají EDRF, který 
chybí při koronárním onemocnění. 
Charakteristickou vlastností nitrátů a významným faktorem při terapii je tzv. nitrátová tolerance. Tímto 
pojmem se označuje rychlé snížení vazoaktivních a antianginózních účinků vznikající při déletrvajícím 
podávání nitrátů. 
Bylo zjištěno, že při kontinuální aplikaci nitrátů dochází obvykle během 24–48 hodin k podstatnému 
snížení  systémových  hemodynamických  účinků,  schopnosti  vazodilatace  koronárních  cév 
i antiagregačních vlastností nitrátů. K obnovení účinku dojde během 48 hodin po jejich vysazení. Četné 
studie prokázaly, že ke vzniku tolerance dochází u všech typů organických nitrátů, nezávisle na způsobu 
podání (s výjimkou sublinguální formy). Tolerance má zkřížený charakter, tj. vzniká na všechny druhy 
nitrátů současně, nezávisle na vyvolávajícím druhu. Po vyšších dávkách léků nastupuje tolerance dříve 
než po dávkách nízkých. Účinnost subliguálních nitrátů zůstává i při vzniklé toleranci zachována. 
 
Mechanismus  vzniku byl široce zkoumán, ale není úplně objasněn. Nejrozšířenějším vysvětlením je 
teorie sulfhydrylové deplece. Dlouhotrvající působení exogenního nitrátu vede v buňkách hladkého 
svalstva  k vyčerpání sulfhydrylových skupin nutných k biokonverzi nitrátu na S-nitrosothiol  a  oxid 
dusnatý,  a  to  způsobuje  pokles  aktivace  guanylátcyklázy  (GC)  s následným  snížením  koncentrace 
cGMP. Navzdory adekvátní koncentraci nitrátu se tak snižuje jeho vazoaktivní účinek. 
Naštěstí je mnohými studiemi potvrzeno, že přerušení působení nitrátu na 8–12 hodin může nitrátové 
toleranci zabránit, či ji zrušit, jestliže už vznikla. Do praxe se proto zavedlo intermitentní podávání léku. 
Obvykle je tzv. asymetrické (excentrické) dávkovací schéma, kdy se nitrát podává ráno a odpoledne, 
např. v 8 a 15 hodin. 
V některých studiích byla zjištěna vyšší frekvence epizod noční anginy pectoris a snížení snášenlivosti 
námahy  před  ranní  dávkou  (tzv.  efekt  nulté  hodiny).  Toto  pozorování  se  vysvětluje  fenoménem 
z vysazení (rebound f.), který je zapříčiněn zvýšeným vazomotorickým tonem koronárních cév po 
přerušení léčby. 
Intermitentní  léčba  nitráty  nemusí  být  striktně  dodržována  u všech  pacientů.  U některých  trvá 
antianginózní účinek i při kontinuální terapii. Tento rozpor mezi subjektivními a objektivními parametry 
ischemie není zatím objasněn. Při léčbě je též nutné u pacientů přihlédnout k individuálním rozdílům 
v rozložení  stenokardií  a  aktivit  během  dne.  V případě  potřeby  je  vhodná  kombinace  s jiným 
antianginózním  lékem  k pokrytí „beznitrátového“ období.  U variantní  anginy  pectoris  s častými 
nočními stenokardiemi je vhodnější podávat lék ráno a těsně před spaním. Nitráty také zasahují do 
systému tromboxan-prostacyklin tak, že snižují tvorbu tromboxanu ve prospěch prostacyklinu. Tím se 
snižuje agregace a adhezivita trombocytů. 
Isosorbid-mononitrát vyvolává dilataci tepen i žil. Dilatace žil i při nízkých dávkách je výraznější. Je to 
patrně způsobeno výrazně větší fixací léku v žilní stěně. To vede ke zvětšení periferního žilního poolu. 
Následují významné zmenšení praeloadu, pokles diastolického tlaku v levé komoře, a tím snížení napětí 
ve  stěně  srdečních  komor.  Spotřeba  kyslíku  se  sníží.  Pouze  větší  dávky  nitrátu  vedou  k poklesu 
systémového tepenného tlaku, zejména systolického. To vyvolává reflexní kompenzační mechanismy – 
tachykardii a vazokonstrikci ve splanchnické oblasti. Rozdílný tonus sympatiku a hladina cirkulujících 
katecholaminů mohou značně ovlivnit hemodynamický účinek nitrátů. 
Účinky  nitrátů  na  koronární  oběh  jsou  komplexní.  Přímým  působením  na  hladké  svaly  hlavních 
epikardiálních větví věnčitých tepen dochází k jejich dilataci. Tento účinek má zásadní význam pro 
odstranění  spasmu.  Avšak  tím,  že  nitráty  snižují  spotřebu  kyslíku  v srdečním  svalu,  zasahují  do 
autoregulace svalového metabolismu. Zvětšuje se rezistence arteriol a celkový přísun koronární krve do 
srdečního svalu se nemění nebo se dokonce sníží. 
Důležité však dále je, že nitráty umožňují redistribuci krve v koronárním řečišti ze zdravé oblasti do 
místa  ischemie.  Tato  redistribuce   vede   k lepšímu  prokrvení  především  primárně  postižených 
subendokardiálních oblastí myokardu a je zásadně závislá na snížení napětí ve stěně levé komory, tedy 
na systémovém účinku nitrátů na krevní oběh. 
Velkou  předností  nitrátů  v léčbě  anginy  pectoris  je  jejich  synergické  působení  s ostatními 
antianginózními léky, např. Ca-blokátory, betablokátory. To umožňuje jejich kombinované podávání 
a tím větší naději na výsledný terapeutický efekt.