Prokanazol 
 
Studie akutní toxicity po perorálním podání itrakonazolu na myších, potkanech, morčatech a psech 
ukazují na velké rozmezí bezpečnosti (3 až 16krát vyšší, než je maximální doporučená dávka u člověka 
(MRHD) v mg/m2). 
 
Itrakonazol není primárním karcinogenem u potkanů nebo myší při dávkách 20 až 80 mg/kg. 
 
Předklinické údaje o itrakonazolu neprokázaly genotoxicitu, primární karcinogenitu ani negativní vliv 
na fertilitu. Při vysokých dávkách 40 a 80 mg/kg/den (1 a 2násobek MRHD v mg/m2) byly pozorovány 
účinky v kůře nadledvin, játrech a mononukleárním fagocytárním systému. Zdá se však, že mají malý 
význam pro navrhované klinické použití. U potkanů a myší bylo zjištěno, že vysoké dávky itrakonazolu 
způsobují na dávce závislé zvýšení maternální toxicity, embryotoxicity a teratogenity. Obecně byla po 
dlouhodobém podávání itrakonazolu u mladých psů zjištěna nižší kostní minerální hustota (až do mg/kg  [2násobek  MRHD  v  mg/m2]  nebyla  pozorována  toxicita)  a  snížená  aktivita  kostní růstové 
ploténky. U potkanů bylo pozorováno ztenčení substancia compacta velkých kostí a zvýšená křehkost 
kostí. 
 
Itrakonazol byl podroben řadě standardních předklinických testů bezpečnosti. Studie akutní toxicity na 
myších,  potkanech,  morčatech  a  psech  naznačují  velké rozmezí bezpečnosti.  Studie  toxicity  na 
potkanech a psech po dlouhodobém podávání ukázaly, že itrakonazol má primární toxický účinek na 
různé orgány nebo tkáně: kůra nadledvin, játra a mononukleární fagocytární systém; navíc došlo k 
poruchám metabolismu lipidů, které se projevovaly ve formě xantomových buněk v různých orgánech. 
Po vysokých dávkách histologie kůry nadledvin ukázala reverzibilní otok s buněčnou hypertrofií zona 
reticularis a fasciculata, která byla někdy doprovázena ztenčením zona glomerulosa. Při vysokých 
dávkách byly zjištěny reverzibilní změny v játrech. Mírné změny byly pozorovány v sinusoidních 
buňkách a ve vakuolizaci hepatocytů, přičemž tyto ukazovaly na buněčnou dysfunkci, ale bez viditelné 
hepatitidy nebo hepatocelulární nekrózy. 
Histologické změny mononukleárního fagocytového systému byly charakterizovány hlavně makrofágy 
se zvýšeným množstvím albuminového materiálu v různých parenchymových tkáních. 
 
Nejsou žádné známky mutagenního potenciálu itrakonazolu. U myší a samic potkanů nevykazoval 
itrakonazol  žádné  primární  karcinogenní  účinky.  U  samců  potkanů byl  prokázán  zvýšený  výskyt 
sarkomu měkkých tkání, který je přičítán nárůstu nenádorové, chronické zánětlivé reakce pojivové tkáně 
v důsledku zvýšené hladiny cholesterolu a usazenin cholesterolu v pojivové tkáni. Celkový výskyt 
nádorů u potkanů, kterým byl itrakonazol podáván, byl srovnatelný s kontrolní skupinou. 
 
Během léčby itrakonazolem nebyly zaznamenány žádné známky primárního vlivu na plodnost. Bylo 
zjištěno,  že  vysoké  dávky  itrakonazolu  způsobují  u  potkanů a  myší  zvýšení maternální toxicity, 
embryotoxicity a teratogenity závislé na dávce. U potkanů se teratogenita projevovala primárně ve formě 
kosterních defektů, u myší ve formě encefalokél a makroglosie. U králíků nebyly pozorovány žádné 
podobné účinky (dávka až 80 mg/kg tělesné hmotnosti). Ve studii perinatálního a postnatálního vývoje 
nebyly pozorovány žádné účinky, s výjimkou mírného snížení hmotnosti u mladých zvířat a ve skupině 
s dávkou 80 mg/kg tělesné hmotnosti, způsobené sníženým příjmem krmiva a přírůstkem hmotnosti u 
samic. K deformacím nedošlo. 
 
Po dlouhodobém podávání itrakonazolu byl u mladých psů pozorován nižší obsah minerálů v kostech. 
Ve třech toxikologických studiích na potkanech způsobil itrakonazol poškození kostí. Toto poškození 
zahrnovalo sníženou aktivitu kostní růstové ploténky, ztenčení substancia compacta velkých kostí a 
zvýšenou křehkost kostí. 
 
Reprodukční toxicita
U potkanů a myší bylo zjištěno, že itrakonazol v dávkách 40, 80 a 160 mg/kg (0,5; 1 a 4násobek MRHD 
v  mg/m2) způsobuje na dávce závislé zvýšení maternální toxicity,  embryotoxicity  a  teratogenity.  U 
potkanů se teratogenita projevila především ve formě defektů skeletu, u myší ve formě encefalokély a 
makroglosie. U králíků nebyly zjištěny žádné teratogenní účinky při dávce do 80 mg/kg (čtyřnásobek 
MRHD v mg/m2).