Risperidon vipharm 
 
Farmakoterapeutická skupina: Jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX 
Mechanismus účinku 
 
Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou afinitou jak 
k serotoninergnímu 5-HT2, tak dopaminergními D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na alfa1-adrenergní 
receptory s nižší afinitou na H1-histaminergní a alfa2-adrenergní receptory. Risperidon nevykazuje žádnou afinitu k 
cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon silným D2 antagonistou, díky čemuž se má za to, že zlepšuje 
pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s klasickými neuroleptiky způsobuje nižší útlum psychomotorické 
aktivity a méně často navozuje katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a dopaminový antagonizmus může 
snižovat pohotovost k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a 
afektivní symptomy schizofrenie. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
 
Schizofrenie
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním 4-8 týdnů, do 
kterých  bylo  zahrnuto  více  než  2500  pacientů,  kteří  splňovali  DSM-IV  kritéria  pro  schizofrenii.  V  6týdenní, 
placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách až do 10 mg/den podávaných dvakrát 
denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém hodnocení na Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V 
8týdenní,  placebem  kontrolované  klinické  studii  zahrnující  4  fixní  dávky  risperidonu  (2,  6,  10  a  16  mg/den 
podávaných dvakrát denně), převýšily všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v celkovém hodnocení na 
Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající dávky, která zahrnovala pět 
fixních dávek risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg 
risperidonu  za  den  skupinu  s  1  mg  risperidonu  v  celkovém  hodnocení  na  PANSS.  Ve  4týdenní,  placebem 
kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky risperidonu (4 a 8 mg/den podávaných 
jednou  denně),  převýšily  skupiny  s  oběma  dávkami risperidonu  placebo v  několika  PANSS kritériích,  včetně 
celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20 % snížení celkového PANSS skóre). V dlouhodobé studii byli 
dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-IV kritéria pro schizofrenii, klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny 
na antipsychotické  léčbě,  randomizováni  do  skupiny  s  risperidonem  2  až  8  mg/den  nebo  haloperidolem  na 
pozorování relapsu po dobu 1 až 2 let. Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených 
risperidonem signifikantně delší než u pacientů s haloperidolem. 
 
Manické epizody u bipolární poruchy
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními poruchami I byla 
prokázána ve třech dvojitě slepých, placebem kontrolovaných studiích s monoterapií u přibližně 820 pacientů, kteří 
trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech studiích byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den 
(počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné studii) významně účinnější než placebo podle předem 
stanoveného výstupu, tj. změny od původního stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. 
týdnu. Sekundární výstupy prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s 
poklesem ≥ 50 % celkového YMRS skóre od počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší 
u risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě slepou 
udržovací fázi. Účinnost byla zachována po celé 9týdenní sledované období. Změna celkového YMRS od výchozího 
stavu se stále zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a haloperidol. 
 
Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena v jedné ze 
dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro bipolární 
poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) spolu 
s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější než samotné lithium nebo valproát v předem 
stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu v celkovém YMRS skóre ve 3. týdnu. Ve druhé 3týdenní studii 
nebyl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) kombinovaný s lithiem, valproátem nebo 
karbamazepinem lepší v redukci celkového YMRS skóre než lithium, valproát nebo karbamazepin v monoterapii. 
Možným  zdůvodněním  selhání  této  studie  byla  indukce  clearance  risperidonu  a  9-hydroxy-risperidonu 
karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým hladinám risperidonu  a  9-hydroxy-risperidonu. Po vyloučení 
skupiny s karbamazepinem v dodatečné analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo valproátem účinnější 
ve snížení celkového YMRS skóre než samotné lithium nebo valproát. 
 
Přetrvávající agrese při demenci
Účinnost  risperidonu  při  léčbě  behaviorálních  a  psychologických  symptomů  demence  (Behavioural  and 
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování, jako je agresivita, agitovanost, 
psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých, placebem kontrolovaných studiích 
 
u 1 150 starších lidí se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla s fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, 
resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se prokázala statisticky významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese 
a  méně  konsistentní  účinnost  při  léčbě  vzrušení  a  psychózy  u  starších  pacientů  s  demencí  (měřeno  pomocí 
Behavioural  Pathology  in  Alzheimer’s  Disease  Rating  Scale  [BEHAVE-AD]  a  Cohen  Mansfield  Agitceace 
Inventory [CMAI]). Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examinceace (MMSE) 
(a tím na závažnosti demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci psychózy a na 
typu demence; Alzeimerova typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
 
Porucha chování
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě 
zaslepených, placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV diagnózou 
disruptivních poruch chování (DBD) a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální 
retardací/poruchou učení.  
 
Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně účinnější než placebo v předem 
stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u podstupnice problematického chování v Nisonger-
Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu.