Risperidon vipharm 
Nedoporučuje se podávat risperidon dětem a dospívajícím do 18 let trpícím schizofrenií vzhledem k nedostatku 
údajů o účinnosti. 
 
Bipolární porucha, manické epizody 
 
Dospělí
Risperidon Vipharm by se měl podávat v úvodní dávce 2 mg jednou denně. Tuto dávku je možno dále individuálně 
upravovat zvyšováním ne více než o 1 mg denně v nejméně 24hodinových intervalech. Risperidon může být podán 
v dávce od 1 do 6 mg denně, s optimalizací podle účinnosti a individuální snášenlivosti každého pacienta. Dávky 
nad 6 mg risperidonu nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny. 
 
Jako u všech symptomatických terapií, je potřeba i pokračování léčby přípravkem Risperidon Vipharm pravidelně 
přehodnocovat a odůvodňovat. 
 
Starší lidé
Doporučuje se úvodní dávka 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku je možné dále individuálně přizpůsobit 
zvyšováním o 0,5 mg dvakrát denně na dávku 1-2 mg dvakrát denně. Jelikož jsou klinické údaje o léčbě starších 
pacientů omezené, doporučuje se zvýšená opatrnost. 
 
Pediatrická populace
Nedoporučuje se podávat risperidon dětem a dospívajícím do 18 let s bipolární manickou poruchou vzhledem 
k nedostatku údajů o účinnosti. 
 
Přetrvávající agresivita u pacientů se středně závažnou až těžkou Alzheimerovskou demencí 
 
Doporučuje se úvodní dávka 0,25 mg dvakrát denně. Je-li to potřeba, je dále možné tuto dávku individuálně 
upravit zvyšováním o 0,25 mg dvakrát denně každý druhý den. Pro většinu pacientů je optimální dávkou 0,5 mg 
dvakrát denně. Někteří pacienti mohou nicméně vyžadovat dávku až 1 mg dvakrát denně. 
 
 
U pacientů s přetrvávající agresivitou při Alzheimerově demenci by neměl být Risperidon Vipharm používán déle 
než 6 týdnů. Během léčby je potřeba pacienta často a pravidelně sledovat a přehodnocovat potřebu pokračování 
v léčbě. 
 
Poruchy chování 
 
Děti a dospívající od 5 do 18 let
Pro pacienty vážící ≥ 50 kg se doporučuje se úvodní dávka 0,5 mg jednou denně. Tuto dávku je možné v případě 
potřeby dále individuálně upravit zvyšováním o 0,5 mg jednou denně každý druhý den. Optimální dávka pro 
většinu pacientů je 1 mg jednou denně. Některé pacienty lze efektivně léčit dávkou 0,5 mg jednou denně, zatímco 
u jiných nemocných může být nutná dávka 1,5 mg jednou denně.  
Pro pacienty vážící < 50 kg se doporučuje se úvodní dávka 0,25 mg jednou denně. Tuto dávku je možné v případě 
potřeby dále individuálně upravit zvyšováním o 0,25 mg jednou denně každý druhý den. Optimální dávka pro 
většinu pacientů je 0,5 mg jednou denně. Některé pacienty lze efektivně léčit dávkou 0,25 mg jednou denně, 
zatímco u jiných nemocných může být nutná dávka 0,75 mg jednou denně. 
 
Jako u každé symptomatické léčby je nutné pokračování léčby přípravkem Risperidon Vipharm pravidelně 
přehodnocovat a odůvodňovat. 
 
Risperidon Vipharm se nedoporučuje používat u dětí mladších 5 let, jelikož u této věkové skupiny s touto 
diagnózou nejsou žádné zkušenosti s podáváním. 
 
Porucha funkce jater a ledvin
Pacienti s poruchou funkce ledvin mají nižší schopnost vyloučit aktivní antipsychotickou frakci než dospělí 
s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují nárůst koncentrace volné frakce risperidonu 
v plazmě. 
 
Nezávisle na indikaci by proto měly být úvodní i následující dávky poloviční a titrace dávky by u těchto pacientů 
měla být pomalejší. 
 
Risperidon Vipharm by měl být této skupině pacientů podáván s opatrností. 
 
Způsob podání 
Risperidon Vipharm je určen k perorálnímu podání. Jídlo neovlivňuje absorpci přípravku Risperidon Vipharm. 
 
Při přerušení léčby je doporučeno vysazovat přípravek postupně. Po náhlém vysazení vysokých dávek 
antipsychotik byly velmi vzácně pozorovány akutní abstinenční příznaky zahrnující nauzeu, zvracení, pocení a 
nespavost (viz bod 4.8). Může se také objevit návrat psychotických příznaků a byl hlášen výskyt mimovolních 
poruch pohybu (jako např. akatizie, dystonie a dyskineze). 
 
Převedení z jiných antipsychotik
Tam, kde je to medicínsky odůvodněné, doporučuje se postupné vysazování předchozí léčby zároveň se zahájením 
léčby přípravkem Risperidon Vipharm. U pacientů, kteří přecházejí na terapii přípravkem Risperidon Vipharm z 
léčby depotními neuroleptiky, zahájí se podávání místo další plánované injekce depotního neuroleptika. Potřeba 
pokračování antiparkinsonické terapie by měla být pravidelně přehodnocována. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoliv pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Starší lidé s demencí 
Zvýšená mortalita u starších lidí s demencí 
V meta-analýze 17 kontrolovaných studií atypických antipsychotik včetně risperidonu byla u starších pacientů s 
demencí léčených atypickými antipsychotiky zvýšena mortalita ve srovnání s placebem. V placebem 
kontrolovaných studiích s risperidonem u této populace byla mortalita v ramenu s risperidonem 4,0 % proti 3,1 % 
ve skupině s placebem. Poměr odds ratio (při 95% intervalu spolehlivosti) činil 1,21 (0,7; 2,1). Průměrný věk 
pacientů, kteří zemřeli, byl 86 let (rozmezí 67-100). Údaje ze dvou velkých observačních studií ukázaly, že starší 
lidé s demencí, kteří jsou léčeni konvenčními antipsychotiky, mají také mírně zvýšené riziko úmrtí v porovnání s 
neléčenými lidmi. Nejsou k dispozici dostatečné údaje, které by umožnily přesně odhadnout rozsah rizika, a 
příčina zvýšení tohoto rizika není znána. Míra, do jaké by zjištěná zvýšená mortalita v observačních studiích mohla 
být přisouzena antipsychotickému léku oproti určitým charakteristikám pacientů, není jasná. 
 
Současné podávání s furosemidem
V placebem kontrolovaných studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla léčba furosemidem a 
risperidonem spojena s vyšším výskytem mortality (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozmezí 75-97) v porovnání s 
léčbou samotným risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozmezí 70-96) nebo furosemidem (4,1 %; průměrný 
věk 80 let, rozmezí 67-90), Zvýšená úmrtnost u pacientů léčených kombinací risperidonu a furosemidu byla 
pozorována u dvou ze čtyř klinických studií. Současné podávání risperidonu s jinými diuretiky (zvláště 
s thiazidovými diuretiky užívanými v nízkých dávkách) nebylo s podobným nálezy spojováno. 
 
Nebyl identifikován žádný patofyziologický mechanismus k vysvětlení těchto nálezů a žádný konzistentní vzorec 
příčiny úmrtí. Je zapotřebí věnovat této kombinaci zvýšenou pozornost a před zahájením léčby posoudit riziko a 
prospěch léčby stejně jako při kombinované léčbě s jinými silnými diuretiky. Zvýšená mortalita nebyla pozorována 
u pacientů léčených jinými diuretiky v kombinaci s risperidonem. Nezávisle na léčbě byla obecným rizikovým 
faktorem mortality dehydratace a je proto zapotřebí jí u starších pacientů s demencí důsledně zamezit. 
 
Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE) 
V randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích bylo pozorováno přibližně trojnásobně zvýšené riziko 
cerebrovaskulárních nežádoucích příhod u populace s demencí při léčbě některými atypickými antipsychotiky. 
Data shromážděná ze šesti placebem kontrolovaných studií risperidonu provedených převážně se staršími pacienty 
(> 65 let) s demencí ukázala, že CVAE (závažné i nezávažné, kombinace) se vyskytly ve 3,3 % (33/1009) případů 
u pacientů léčených risperidonem a u 1,2 % (8/712) případů u pacientů léčených placebem. Poměr odds ratio (při 
95% intervalu spolehlivosti) činil 2,96 (1,34; 7,50). Mechanismus pro toto zvýšené riziko není znám. U jiných 
antipsychotik nebo jiné populace pacientů není možné toto zvýšené riziko vyloučit. U pacientů se zvýšeným 
rizikem výskytu mrtvice musí být přípravek Risperidon Vipharm použit se zvýšenou opatrností. 
 
Riziko výskytu CVAE bylo signifikantně vyšší u pacientů se smíšeným nebo vaskulárním typem demence 
v porovnání s pacienty s Alzheimerovým typem. Proto se pacienti s jiným typem demence než Alzheimerovým 
nesmí risperidonem léčit. 
 
Lékař by měl pečlivě posoudit poměr rizika a přínosu léčby přípravkem Risperidon Vipharm u starších lidí 
s demencí a vzít do úvahy rizikové faktory pro výskyt mrtvice u každého pacienta. Pacienti/pečovatelé musejí být 
upozorněni, aby okamžitě ohlásili příznaky a projevy možných CVAE jako je náhlá slabost nebo znecitlivění tváře, 
rukou nebo nohou a problémy s výslovností nebo zrakem. Je potřeba bez odkladu zvážit všechny léčebné možnosti 
včetně přerušení léčby risperidonem.  
 
Risperidon Vipharm má být použit pouze krátkodobě při přetrvávající agresivitě u pacientů s mírnou až závažnou 
Alzheimerovskou demencí jako doplněk nefarmakologické léčby, která vykázala jen omezený nebo žádný efekt a 
pokud existuje potencionální riziko ublížení sobě či okolí. 
 
Pacienty je nutno pravidelně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat. 
 
Ortostatická hypotenze 
Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem, může docházet k (ortostatické) hypotenzi, 
zvláště během počáteční fáze titrace dávky. V postmarketingových studiích, v nichž byl podáván risperidon a 
antihypertenziva byla pozorována klinicky významná hypotenze. Risperidon Vipharm by měl být podáván s 
opatrností pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním (např. srdečním selháním, infarktem myokardu, 
 
poruchami vedení, dehydratací, hypovolémií nebo cerebrovaskulárním onemocněním) a titrace dávky má být 
postupná, jak je doporučeno výše (viz bod 4.2). V případě výskytu hypotenze je potřeba zvážit snížení dávky. 
 
Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza 
U antipsychotik včetně risperidonu byly hlášeny případy leukopenie, neutropenie a agranulocytózy. 
Agranulocytóza byla po uvedení na trh hlášena velmi vzácně (< 1/10000 pacientů). 
Pacienti s anamnézou klinicky signifikantního nízkého počtu bílých krvinek nebo lékem vyvolané 
leukopenie/neutropenie by měli být během několika prvních měsíců léčby monitorováni a při prvních projevech 
klinicky signifikantního poklesu bílých krvinek v nepřítomnosti jiných příčinných faktorů má být zváženo 
ukončení léčby risperidonem. 
Pacienti s klinicky signifikantní neutropenií mají být pečlivě sledování na přítomnost horečky či jiných symptomů 
či projevů infekce a při výskytu takových symptomů či projevů neprodleně léčeni. Pacienti se závažnou 
neutropenií (absolutní počet neutrofilů < 1x 109/l) by měli risperidon vysadit a počet leukocytů má být sledován až 
do návratu k normálu. 
 
Tardivní dyskineze/extrapyramidové příznaky (TD/EPS) 
Přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory jsou spojovány s rozvojem tardivní 
dyskineze charakterizované rytmickými mimovolními pohyby, především jazyka a/nebo obličeje. 
Byly předloženy zprávy o výskytu extrapyramidových příznaků jako rizikového faktoru pro rozvoj 
tardivních dyskinezí. Jestliže se objeví známky a příznaky tardivní dyskineze, je třeba zvážit přerušení 
podávání všech antipsychotik. 
 
Opatrnosti je zapotřebí při změně medikace u pacientů užívajících současně psychostimulancia (např. 
metylfenidát) a risperidon, jelikož po přerušení léčby psychostimulačním lékem se mohou objevit extrapyramidové 
symptomy (viz bod 4.5). 
 
Maligní neuroleptický syndrom (NMS) 
Při léčbě antipsychotiky byl popsán maligní neuroleptický syndrom projevující se hypertermií, svalovou rigiditou, 
autonomní nestabilitou, poruchami vědomí a zvýšenými sérovými hladinami kreatinfosfokinázy. Mezi další 
příznaky mohou patřit myoglobinurie (rabdomyolýza) a akutní renální selhání. V takovém případě je nutné vysadit 
všechna antipsychotika včetně Risperidonu Vipharm. 
 
Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky 
Při předepisování antipsychotik, včetně přípravku Risperidon Vipharm, pacientům trpícím Parkinsonovou 
chorobou nebo demencí s Lewyho tělísky (DLB) je třeba zvážit možná rizika a přínosy léčby. Risperidon může 
zhoršit onemocnění. U obou skupin pacientů může být zvýšeno riziko výskytu neuroleptického maligního 
syndromu jakožto i riziko zvýšené citlivosti na antipsychotika; tito pacienti byli vyloučeni z klinických studií. 
Projevy zvýšené citlivosti mohou k extrapyramidovým syndromům navíc zahrnovat zmatenost, otupělost či 
posturální nestabilitu s častými pády. 
 
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
Během léčby risperidonem byla hlášena hyperglykémie, diabetes mellitus a zhoršení již dříve existujícího diabetu. 
V některých případech bylo hlášeno předchozí zvýšení hmotnosti, které může být predisponujícím faktorem. 
Spojitost s ketoacidózou byla hlášena velmi vzácně a vzácně s diabetickým kómatem. Doporučuje se příslušné 
klinické monitorování v souladu s platnými doporučeními pro léčbu antipsychotiky. Pacienti léčení jakýmkoli 
atypickým antipsychotikem včetně přípravku Risperidon Vipharm by měli být monitorováni z hlediska symptomů 
hyperglykémie (např. polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem mellitus by měli být 
pravidelně monitorováni z hlediska zhoršení kontroly glykémie. 
 
Zvýšení tělesné hmotnosti 
 
V průběhu užívání přípravku Risperidon Vipharm bylo hlášeno signifikantní zvýšení tělesné hmotnosti. Je třeba 
tělesnou hmotnost pravidelně sledovat. 
 
Hyperprolaktinémie 
Studie na tkáňových kulturách naznačují, že růst buněk v lidských tumorech prsu může být stimulován 
prolaktinem. I když doposud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána jasná souvislost 
s podáváním antipsychotik, doporučuje se u takovýchto pacientů opatrnost. Risperidon Vipharm je potřeba podávat 
s opatrností u pacientů s již existující hyperprolaktinémií a u pacientů s prolaktin-dependentními tumory. 
 
Prodloužení QT intervalu 
V postmarketingových studiích bylo velmi vzácně hlášeno prodloužení QT intervalu. Stejně jako u jiných 
antipsychotik, i při předepisování risperidonu je potřeba dbát opatrnosti u pacientů s kardiovaskulárním 
onemocněním v anamnéze, historií prodloužení QT intervalu u rodinných příslušníků, bradykardií nebo poruchami 
elektrolytů (hypokalémie, hypomagnezémie) a při současném podávání jiných přípravků prodlužujících QT 
interval, jelikož může dojít ke zvýšení rizika arytmogenního účinku. 
 
Epileptické záchvaty 
Risperidon Vipharm je potřeba používat s opatrností u pacientů s epileptickými záchvaty nebo jinými stavy 
snižujícími práh pro vznik záchvatů v anamnéze. 
 
Priapismus 
Při léčbě přípravkem Risperidon Vipharm se může vyskytnout priapismus vzhledem k účinkům na alfa-adrenergní 
blokádu. 
 
Regulace tělesné teploty 
S užíváním antipsychotik byla spojena porucha schopnosti organismu snížit tělesnou teplotu. Proto je potřeba při 
předepsání přípravku Risperidon Vipharm zajistit příslušnou péči pacientům, u nichž se vyskytnou okolnosti 
přispívající ke zvýšení tělesné teploty, např. namáhavé cvičení, vystavení extrémním teplotám, souběžné léčba 
s anticholinergním účinkem nebo dehydratace. 
 
Antiemetický účinek 
V předklinických studiích risperidonu byl pozorován antiemetický účinek. Tento účinek, pokud se vyskytne u lidí, 
může maskovat projevy a symptomy předávkování některými léky nebo stavy jako obstrukce střeva, Reyeův 
syndrom a nádor na mozku. 
 
Porucha funkce ledvin a jater 
Pacienti s poruchou funkce ledvin mají nižší schopnost eliminovat aktivní antipsychotickou frakci než dospělí s 
normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater mají zvýšené plazmatické koncentrace volné frakce 
risperidonu (viz bod 4.2). 
 
Žilní tromboembolismus (VTE) 
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). 
Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, 
měly by být před zahájením i v průběhu léčby přípravkem Risperidon Vipharm rozpoznány a následně by měla být 
zavedena preventivní opatření. 
 
Syndrom ochablé duhovky během operace 
 
Syndrom ochablé duhovky (IFIS) byl pozorován během operace šedého zákalu u pacientů léčených léky s alfa-adrenergními antagonistickými účinky včetně risperidonu (viz bod 4.8). 
 
IFIS může zvýšit riziko očních komplikací během operace a po ní. Současné nebo předchozí užívání léků s alfa-adrenergními antagonistickými účinky má být operatérovi známo ještě před operací. Potenciální přínos přerušení 
alfa-1 blokující terapie před operací šedého zákalu nebyl stanoven a je třeba jej posoudit z hlediska rizika vysazení 
antipsychotické terapie. 
  
Pediatrická populace 
Předtím než je dítěti nebo dospívajícímu s poruchou chování předepsán risperidon, mělo by proběhnout kompletní 
vyšetření možných fyziologických a sociálních příčin agresivního chování jako je bolest nebo nevhodné nároky 
okolí. 
Vzhledem k možným důsledkům na schopnost učení, je potřeba u této populace důkladně monitorovat sedativní 
účinek risperidonu. Sedativní účinek risperidonu může být u dětí a dospívajících zmírněn změnou doby podávání. 
 
Risperidon byl spojen se zvýšením průměrné tělesné hmotnosti a indexu tělesné hmotnosti (BMI). U pacientů se 
doporučuje před zahájením léčby změřit tělesnou hmotnost a dále ji pravidelně sledovat. Změny vzrůstu 
v dlouhodobých otevřených studiích se neodlišovaly od normy platné pro příslušný věk. Účinek dlouhodobého 
podávání risperidonu na sexuální vyspívání a výšku nebyl dostatečně prostudován. 
 
Vzhledem k možnému účinku prodloužené hyperprolaktinémie na vzrůst a sexuální vyspělost u dětí a 
dospívajících, je potřeba zvážit pravidelné sledování endokrinologického stavu zahrnující měření vzrůstu 
hmotnosti, sexuální vyspělosti, sledování menstruačního cyklu a dalších funkcí spojených s hladinou prolaktinu. 
 
Během léčby risperidonem je také potřeba pravidelně sledovat extrapyramidové příznaky a další poruchy pohybu. 
 
Specifická doporučení k dávkování u dětí a dospívajících naleznete v bodě 4.2. 
 
Pomocné látky 
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí 
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě 
„bez sodíku“. 
 
Přípravek Risperidon Vipharm 2 mg obsahuje oranžovou žluť (E110). Může způsobit alergické reakce.