Pentacarinat

V různých toxikologických testech byly u všech druhů laboratorních zvířat pozorovány především
symptomy toxicity, které byly způsobeny hypotenzí a depresí CNS. Hypotenze byla nejvýraznější u
intravenózní bolusové aplikace. Při opakovaném podávání dochází k adaptaci. Symptomy se časem
zmírňují a vyskytují se méně často.

Ve studiích toxicity na psech a potkanech bylo pozorováno především nefrotoxické působení, ale nebyl
prokázán žádný vliv na morfologickou strukturu a hmotnost ledvin.

Studie na potkanech rovněž prokázaly poškození jater. I zde nebyla morfologie jater změněna; hmotnost
jater byla stejně jako u psů zvýšená. Po 3 týdnech rekonvalescence byly patologické hodnoty jaterních
testů potkanů opět normální.

Lokální tolerance u obou těchto studovaných druhů byla velmi špatná. U králíka se naopak při
intravenózní a intraarteriální aplikaci neprokázaly žádné relevantní lokální reakce.

Teratologický test na králících prokázal mírný toxický účinek na plod, který lze částečně vysvětlit
maternálním toxickým efektem.

Výzkumy embryotoxicity u jiného živočišného druhu ani studie na zvířatech týkající se plodnosti a
možného poškození při aplikaci během fetálního období a laktace nebyly provedeny.



U lidí nejsou žádné zkušenosti s bezpečností aplikace během těhotenství a kojení. Informace o vylučování
účinné látky do mateřského mléka nejsou známy.

Pentamidin-diisetionát může v zásadě interagovat s DNA. Látka však byla v několika in vitro a in vivo
testech mutagenity nenápadná. Mutagenní potenciál látky však byl v několika in vitro a in vivo testech
mutagenity hodnocen jako slabý.(??)

Dlouhodobé studie karcinogenity nebyly provedeny.