Sp. zn. sukls 
 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Dexamethasone Noridem 4 mg/ml injekční roztok 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 ml injekčního roztoku obsahuje dexamethasonum  3,32  mg (jako  dexamethasoni  natrii  phosphas), 
což odpovídá dexamethasoni phosphas 4,00 mg nebo dexamethasoni natrii phosphas 4,37 mg.  
ml injekčního roztoku obsahují dexamethasonum 6,64 mg (jako dexamethasoni natrii phosphas), což 
odpovídá dexamethasoni phosphas 8,00 mg nebo dexamethasoni natrii phosphas 8,74 mg.  
ml injekčního roztoku obsahuje dexamethasonum  16,6  mg (jako  dexamethasoni  natrii  phosphas), 
což odpovídá dexamethasoni phosphas 20,00 mg nebo dexamethasoni natrii phosphas 21,85 mg.  
Pomocné látky se známým účinkemSodík: Jedna ampulka s 1 ml injekčního roztoku obsahuje 0,575 mg sodíku. Jedna ampulka se  2 ml 
injekčního roztoku obsahuje 1,150 mg sodíku. Jedna ampulka s 5 ml injekčního roztoku obsahuje 
2,875 mg sodíku.  
Propylenglykol: Tento léčivý přípravek obsahuje 20 mg propylenglykolu  (E  1520)  v jednom ml 
injekčního roztoku.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.   
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Injekční roztok. 
Čirý a bezbarvý roztok.  
pH: 7,00–8,Osmolalita: přibližně 300 mosm/kg   
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Kortikosteroid. 
Pro  použití  při léčbě některých  endokrinních  a  neendokrinních  poruch  reagujících  na  léčbu 
kortikosteroidy.  
Intravenózní nebo intramuskulární podáníPřípravek Dexamethasone  Noridem  se  doporučuje k systémovému podání  intravenózní  nebo 
intramuskulární injekcí, pokud u níže vyjmenovaných stavů není perorální léčba možná nebo není 
vhodná.  
Endokrinní poruchyPrimární nebo sekundární adrenokortikální insuficience(Hydrokortison  nebo  kortison jsou první volbou v léčbě primární nebo sekundární adrenokortikální 
insuficience, ale syntetická analoga mohou být použita s  mineralokortikoidy, pokud je to vhodné, 
v dětství je obzvlášť důležitá suplementace mineralokortikoidy.)  
Neendokrinní poruchyDexamethasone Noridem lze použít k léčbě neendokrinních stavů reagujících na kortikosteroidy, 
včetně následujících onemocnění:  
Alergie a anafylaxeAngioneurotický edém a anafylaxe.  
Gastrointestinální poruchyCrohnova nemoc a ulcerózní kolitida.  
Infekce (s vhodnou antimikrobiální léčbou)Miliární tuberkulóza a endotoxinový šok.  
Neurologické poruchySekundárně zvýšený intrakarniální tlak v souvislosti s nádory mozku a s infantilními spazmy.  
Respirační poruchyBronchiální astma a aspirační pneumonie.  
Poruchy kůžeToxická epidermální nekrolýza.  
ŠokPřídatná léčba tam, kde jsou zapotřebí vysoké farmakologické dávky. Léčba je doplňkem, a  nikoli 
náhradou  konkrétních  a  podpůrných  opatření,  která může  pacient  vyžadovat.  Ukázalo  se,  že 
dexamethason je prospěšný, pokud se používá k včasné léčbě šoku, ale nemusí ovlivnit celkové 
přežití.  
Onemocnění způsobené koronavirem 2019 (COVID-19)Dexamethasone   Noridem je  indikován  k  léčbě  onemocnění  způsobeného  koronavirem  (COVID—19) u dospělých a dospívajících pacientů (ve věku 12 let a starších s tělesnou hmotností 
nejméně 40 kg), kteří vyžadují podpůrnou kyslíkovou terapii.  
Subkutánní podáníPacientům v průběhu paliativní péče, kteří dostávají kortikosteroidy pro příznaky, jako jsou únava, 
anorexie,  refrakterní nauzea a zvracení nebo adjuvantní analgezie a symptomatická léčba komprese 
míchy nebo zvýšeného intrakraniálního tlaku, může být přípravek Dexamethasone Noridem podáván 
subkutánně  (viz  bod  4.2)  jako  alternativa k  perorálnímu  podání,  pokud už je takové  podání 
nepřijatelné nebo není vůbec možné.  
Lokální podáníPřípravek Dexamethasone Noridem je vhodný pro aplikaci jako intraartikulární injekce  nebo  injekce 
do měkkých tkání jako doplňková léčba pro krátkodobé podání při těchto onemocněních:  
Poruchy měkkých tkáníNapříklad syndrom karpálního tunelu a tenosynovitida.  
Intraartikulární poruchyNapříklad revmatoidní artritida a osteoartritida se zánětlivou složkou.  
Přípravek Dexamethasone  Noridem  může být při  vybraných  kožních  onemocněních, jako  jsou 
cystické acne vulgaris, lokalizovaný lichen simplex a keloidy, injektován intralezionálně.  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 Přípravek Dexamethasone Noridem lze podat bez mísení nebo ředění. 
Alternativně se může bez ztráty účinnosti smísit s chloridem sodným nebo glukózou a může být podán 
intravenózní infuzí. 
U  novorozenců,  zvláště  u  předčasně  narozených  dětí,  mají  být  podávány pouze   roztoky   bez 
konzervačních látek. 
V paliativní péči je možné přípravek Dexamethasone Noridem zředit injekcí chloridu sodného a podat 
pomocí kontinuální subkutánní infuze (CSCI). 
Infuzní směsi mají být použity do 24 hodin a je třeba dodržet obvyklé aseptické postupy pro přípravu 
injekce.  
Všechna dávkovací doporučení jsou uvedena pro jednotky dexamethason-fosfátu.  
Obecná kritériaDávkování musí být stanoveno individuálně na základě onemocnění a odpovědi pacienta. Aby se 
minimalizovaly nežádoucí účinky, má se  použít  nejnižší  možná dávka adekvátní ke zvládnutí 
onemocnění (viz „Nežádoucí účinky“).  
Intravenózní a intramuskulární injekceRozsahy parenterálních dávek představují obvykle jednu třetinu až polovinu perorální dávky podávané 
každých 12 hodin. 
Obvyklá počáteční dávka je 0,5–20 mg (0,125–5,0 ml) denně. V méně závažných případech obvykle 
postačují nižší dávky. Avšak v určitých závažných, akutních, život ohrožujících situacích může být 
podání v dávkách přesahujících obvyklé dávkování oprávněné. Za těchto okolností má být vzata 
v úvahu pomalejší rychlost absorpce při intramuskulárním podání.  
Večerní dávka, která je užitečná pro zmírnění ranní ztuhlosti, a režim rozděleného dávkování souvisejí 
s větším potlačením osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny. Pokud je zaznamenána příznivá odpověď, 
dávka má být pomalu, postupně a v pravidelných intervalech snižována až k dosažení nejnižší ještě 
účinné dávky. Dlouhodobé dávkování by pokud možno nemělo přesáhnout 500 mikrogramů (0,5 mg) 
dexamethasonu denně. Je třeba pečlivě sledovat dávkování léku. 
Aby  se  zabránilo insuficienci kůry  nadledvin a/nebo  relapsu  základního  onemocnění, je  nutné 
ukončovat léčbu postupně (viz Zvláštní upozornění a opatření pro použití).  
Pokud je to možné, má se intravenózní cesta podání použít na úvodní dávku a dále pouze u pacienta 
v šoku (kvůli nepravidelné rychlosti absorpce jakéhokoli léku podávaného jakýmkoli jiným způsobem 
těmto pacientům). Když reaguje krevní tlak, používejte intramuskulární podání, dokud není možné jej 
nahradit perorální léčbou. Pro pohodlí pacienta nemají být do jednoho místa intramuskulárně podány 
více než 2 ml.  
V  případě  nouze  je  obvyklá  dávka přípravku Dexamethasone  Noridem pro intravenózní  nebo 
intramuskulární injekci 4–20  mg  (1,0–5,0  ml) – v případě šoku podávejte pouze  intravenózně.  Tato 
dávka se může opakovat, dokud se neprokáže adekvátní odpověď. 
Po počátečním zlepšení by měly stačit jednotlivé dávky 2–4  mg (0,5–1,0  ml), podávané opakovaně 
podle potřeby. Celková denní dávka obvykle nemusí překročit 80 mg (20,0 ml), a to ani u těžkých 
stavů.  
Pokud  je  požadován stálý  maximální  účinek,  dávka  se  musí  opakovat  v  tříhodinových  nebo 
čtyřhodinových intervalech nebo se má udržovat pomalým intravenózním podáním. 
Při akutních onemocněních se doporučují intravenózní nebo intramuskulární injekce. Když akutní 
stádium pomine, má se injekční léčba co nejdříve nahradit perorálním podáváním kortikosteroidů.  
Šok (hemoragického, traumatického nebo chirurgického původu): 
Obvykle 2–6 mg/kg (0,5–1,5 ml/kg) tělesné hmotnosti jako jednorázová intravenózní injekce. Pokud 
šok přetrvává, může se dávka opakovat za dvě až šest hodin. Alternativně může následovat okamžitě 
stejná dávka intravenózní infuzí. Léčba přípravkem Dexamethasone Noridem je doplňkem konvenční 
léčby, a ne její náhradou.  
V  podávání těchto vysokých dávek se má pokračovat pouze tak dlouho, dokud není stav  pacienta 
stabilizován, a obvykle ne déle než 48–72 hodin.  
Edém mozku: 
Edém  mozku  související s  primárním  nebo  metastazujícím  mozkovým  nádorem,  předoperační 
příprava  pacientů  se sekundárně  zvýšeným  intrakraniálním  tlakem  v  souvislosti  s mozkovým 
nádorem: zpočátku 10 mg (2,5 ml) intravenózně, následně 4 mg (1,0 ml) intramuskulárně každých šest 
hodin, dokud příznaky mozkového edému neustoupí. Odpověď je obvykle zaznamenána do 12–hodin; dávku lze snížit po dvou až čtyřech dnech a postupně léčbu ukončit během pěti až sedmi dní.  
Pro zahájení krátkodobé intenzivní léčby akutního život ohrožujícího mozkového edému se doporučují 
vysoké dávky přípravku Dexamethasone  Noridem. V souladu s harmonogramem podávání vysokých 
dávek se dávka první den léčby během sedmidenního až desetidenního období intenzivní léčby zmenší 
a následně se v průběhu následujících sedmi až deseti dní sníží na nulu. Pokud je nutná udržovací 
léčba, co nejdříve přejděte na podávání perorální formy dexamethasonu (viz tabulku níže).  
Opatření u rekurentních nebo inoperabilních nádorů mozku: 
Udržovací léčba má být stanovena individuálně pro  každého  pacienta;  účinné  mohou  být  2 mg 
(0,5 ml) dvakrát nebo třikrát denně. 
Má se použít nejmenší dávka nezbytná pro zvládnutí mozkového edému. 
Navrhovaný režim vysokých dávek při edému mozku:  
Dospělí: 
Úvodní dávka 50 mg (12,5 ml) i.v. 
1. den  8 mg (2 ml) i.v. každé 2 hodiny 
2. den  8 mg (2 ml) i.v. každé 2 hodiny 
3. den  8 mg (2 ml) i.v. každé 2 hodiny 
4. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 2 hodiny 
5.–8. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 4 hodiny 
Potom denní snížení o 4 mg (1 ml) 
Děti (35 kg a více): 
Úvodní dávka 25 mg (6,25 ml) i.v. 
1. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 2 hodiny 
2. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 2 hodiny 
3. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 2 hodiny 
4. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 4 hodiny 
5.–8. den  4 mg (1 ml) i.v. každých 6 hodin 
Potom denní snížení o 2 mg (0,5 ml) 
Děti (méně než 35 kg): 
Úvodní dávka 20 mg (5 ml) i.v. 
1. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 3 hodiny 
2. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 3 hodiny 
3. den  4 mg (1 ml) i.v. každé 3 hodiny 
4. den  4 mg (1 ml) i.v. každých 6 hodin 
5.–8. den  2 mg (0,5 ml) i.v. každých 6 hodin 
Potom denní snížení o 1 mg (0,25 ml) 
Duální léčba:  
Při akutních samolimitujících alergických poruchách nebo akutním zhoršení chronických alergických 
onemocnění se doporučuje následující rozvrh kombinující perorální a parenterální léčbu:  
První den: Dexamethasone Noridem 4–8 mg (1–2 ml) intramuskulárně 
Druhý den:  Dvě 500mikrogramové tablety dexamethasonu dvakrát denně 
Třetí den:  Dvě 500mikrogramové tablety dexamethasonu dvakrát denně 
Čtvrtý den:  Jedna 500mikrogramová tableta dexamethasonu dvakrát denně 
Pátý den:  Jedna 500mikrogramová tableta dexamethasonu dvakrát denně 
Šestý den:  Jedna 500mikrogramová tableta dexamethasonu jednou denně 
Sedmý den:  Jedna 500mikrogramová tableta dexamethasonu jednou denně 
Osmý den:  Den přehodnocení  
K léčbě onemocnění Covid-Dospělí pacienti 6 mg intravenózně jednou denně po dobu až 10 dní.  
Pediatrická populace
U pediatrických pacientů (dospívajících ve věku 12 let a starších) je doporučeno podávat 6 mg/dávka 
intravenózně jednou denně po dobu až 10 dní. 
Délka léčby má být upravena dle klinické odpovědi a individuálních požadavků pacienta.  
Starší pacienti, pacienti s poruchou funkce ledvin, pacienti s poruchou funkce jater 
Není nutná úprava dávky.  
Subkutánní podáníV paliativní péči je možné přípravek Dexamethasone Noridem zředit injekcí chloridu sodného a podat 
pomocí kontinuální subkutánní infuze (CSCI). Dávky se obvykle pohybují mezi 4,8 mg až 19,3 mg 
během 24 hodin, v úvahu se mají vzít místní klinické pokyny a dávka se má titrovat podle odpovědi 
pacienta.  
Intraartikulární nebo intralezionální injekceObecně se tyto injekce používají, když jsou postiženy pouze jeden nebo dva klouby nebo oblasti.  
Některé obvyklé jednotlivé dávky jsou:  
MÍSTO PODÁNÍ INJEKCE DÁVKA DEXAMETHASONUVelký kloub (např. koleno) 2 mg – 4 mg (0,5 ml – 1 ml) 
Malé klouby (např. interfalangeální, temporomandibulární) 0,8 mg – 1 mg (0,2 ml – 0,25 ml) 
Šlachová pouzdra* 0,4 mg – 1 mg (0,1 ml – 0,25 ml)Infiltrace měkkých tkání 2 mg – 6 mg (0,5 ml – 1,5 ml)Ganglia 1 mg – 2 mg (0,25 ml – 0,5 ml) 
* Injekce se má podat do šlachového pouzdra, nikoli přímo do šlachy.  
Frekvence injekcí: jednou za tři až pět dní až jednou za dva až tři týdny, v závislosti na odpovědi.  
Pediatrická populace: 
Dávkování se má omezit na jednu dávku podanou každé dva dny, aby se snížilo zpomalení růstu 
a minimalizovalo se potlačení osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny.  
Starší pacienti: 
Léčba starších pacientů, zejména pokud je dlouhodobá, se má plánovat s přihlédnutím k vážnějším 
následkům  běžných nežádoucích účinků  kortikosteroidů  ve  stáří,  zejména  osteoporózy, diabetu, 
hypertenze,  hypokalemie,  náchylnosti  k  infekcím  a ke ztenčení  kůže. Aby  se  zabránilo  život 
ohrožujícím reakcím, je nutný důkladný klinický dohled (viz bod „Nežádoucí účinky“).  
4.3 Kontraindikace 
 - Systémová plísňová infekce; systémová infekce, pokud není použita specifická protiinfekční 
terapie.  
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli jinou složku tohoto přípravku.  
- Podávání živých virových vakcín (viz bod „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“). 
- Peptický vřed. 
- Aktivní tuberkulóza. 
- Akutní psychóza. 
- Lokální injekce v případě: 
• bakteriemie, 
• systémové mykotické infekce, 
• nestabilní klouby, 
• infekce    v místě  vpichu,  např.  septická  artritida  způsobená  kapavkou    nebo 
tuberkulózou.  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Z postmarketingového  sledování byl  hlášen  syndrom  nádorového  rozpadu (TLS)  u  pacientů 
s hematologickými malignitami po použití samotného dexamethasonu nebo v kombinaci s jinými 
chemoterapeutiky. Pacienty s  velkým  rizikem  TLS,  jako  jsou  pacienti  s  vysokou  proliferativní 
rychlostí, velkou nádorovou zátěží a velkou citlivostí na cytotoxické látky, je třeba pečlivě sledovat 
a přijmout příslušná opatření. 
Pacienti a/nebo pečující osoby mají být upozorněni, že při podávání systémových steroidů se mohou 
vyskytnout  potenciálně  závažné  psychické nežádoucí  účinky  (viz  bod  4.8).  Příznaky  se  obvykle 
projeví během několika dnů nebo týdnů od začátku léčby. Rizika mohou být vyšší při vysokých 
dávkách/systémové  expozici  (viz  bod  
4.5 Interakce   s jinými  léčivými  přípravky  a  jiné  formy 
interakce), i když úrovně dávky neumožňují předpovědět nástup, typ, závažnost nebo trvání reakcí. 
Většina reakcí se obnoví buď po snížení dávky nebo po ukončení léčby, i když může být nutná 
specifická léčba. Pacienti/pečující osoby mají být upozorněni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud 
se objeví znepokojující psychické příznaky, zejména pokud existuje podezření na depresivní náladu 
nebo  sebevražedné  myšlenky.  Pacienti/pečující  osoby  mají  být  také  upozorněni  na  možné 
psychiatrické poruchy, které se mohou vyskytnout buď během snižování dávky/ukončování léčby 
systémovými steroidy, nebo bezprostředně po nich, i když byly tyto reakce hlášeny zřídka. 
Zvláštní opatrnosti je třeba při zvažování použití systémových kortikosteroidů u pacientů s existující 
anamnézou závažných afektivních poruch u nich samotných nebo u jejich příbuzných prvního stupně. 
Patří sem depresivní nebo maniodepresivní onemocnění a předchozí steroidní psychózy.  
Časté intraartikulární injekce během delšího období mohou vést k destrukci kloubů s nekrózou kostí. 
Intraartikulární injekce kortikosteroidů může způsobit systémové nežádoucí reakce včetně suprese 
nadledvin.  
Nežádoucí účinky lze minimalizovat použitím nejnižší účinné dávky a podáváním po minimální dobu. 
Časté sledování pacienta je nutné k určení správné titrace dávky podle aktivity onemocnění. Pokud je 
možné snížení dávky, snížení má být postupné (viz bod „Dávkování a způsob podání“).  
Kortikosteroidy mohou zhoršit systémové plísňové infekce, a proto se nemají používat v případě 
výskytu  takových  infekcí,  pokud  nejsou  potřebné  pro  kontrolu  lékových  reakcí  způsobených 
amfotericinem. Dále byly hlášeny případy, kdy po současném užití amfotericinu a hydrokortisonu 
došlo ke zvětšení srdce a městnavému srdečnímu selhání.  
Průměrné a velké dávky hydrokortisonu  nebo  kortisonu mohou způsobit zvýšení krevního tlaku, 
retenci solí a vody a zvýšenou exkreci draslíku, ale tyto účinky se s menší pravděpodobností vyskytují 
u syntetických derivátů, pokud se nepoužívají ve velkých dávkách. Může být potřebné omezit příjem 
soli ve stravě a doplnit draslík. Všechny kortikosteroidy zvyšují vylučování vápníku.  
Má se vzít v úvahu pomalejší rychlost absorpce intramuskulárním podáním.  
U  pacientů  léčených  kortikosteroidy,  kteří  jsou  vystaveni  neobvyklému  stresu  (např. souběžné 
onemocnění, trauma nebo chirurgické výkony), se má dávka zvýšit před stresovou situací, během ní 
a po stresové situaci. Sekundární adrenokortikální insuficience vyvolaná lékem může být výsledkem 
příliš rychlého ukončení léčby kortikosteroidy a může se minimalizovat postupným snižováním dávky 
v průběhu týdnů a měsíců, v závislosti na dávce a trvání léčby, ale může přetrvávat až jeden rok po 
ukončení léčby. V každé stresové situaci během tohoto období proto má být znovu zavedena léčba 
kortikosteroidy. Pokud pacient již dostává kortikosteroidy, současné dávka se musí dočasně zvýšit. Sůl 
a/nebo   mineralokortikoidy se  mají podávat  současně,  protože  může  být  narušena  sekrece 
mineralokortikoidů.  
Ukončení  dlouhodobé  léčby  kortikosteroidy může  způsobit  abstinenční  příznaky  včetně  horečky, 
myalgie,  artralgie  a  malátnosti.  K  tomu  může  dojít  u  pacientů  i  bez  známek adrenokortikální 
insuficience.  
U pacientů, kteří dostávali více než fyziologické dávky systémových kortikosteroidů (přibližně 1 mg 
dexamethasonu) po dobu delší než tři týdny, nemá být ukončení léčby náhlé. To, jak by mělo být 
provedeno snížení dávky, závisí ve velké míře na tom, zda je pravděpodobné, že dojde k relapsu 
onemocnění v důsledku snížení dávky systémově podávaných kortikosteroidů. 
Během ukončování  léčby může  být  nutné  klinické  zhodnocení  aktivity  onemocnění.  Pokud  je 
nepravděpodobné, že dojde k relapsu choroby po vysazení systémových kortikosteroidů, ale není jisté, 
zda dojde k supresi osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA), dávka systémových kortikosteroidů 
se může rychle snížit na fyziologické dávky. Jakmile se dosáhne denní dávky 1 mg dexamethasonu, 
snižování dávky má být pomalejší, aby se osa HPA mohla zotavit.  
Náhlé přerušení léčby systémově podávanými kortikosteroidy po léčebném cyklu trvajícím tři týdny je 
vhodné za předpokladu, že je nepravděpodobné, že dojde k relapsu onemocnění. 
Je nepravděpodobné, že náhlé odnětí dávek až 6 mg dexamethasonu denně po dobu tří týdnů povede 
u většiny pacientů ke klinicky významné supresi osy HPA. U následujících skupin pacientů je třeba 
zvážit postupné ukončování léčby systémovými kortikosteroidy i po cyklech trvajících tři týdny nebo 
méně:  
• pacienti, kteří opakovaně dostávali systémové kortikosteroidy, zejména pokud je užívali déle než 
tři týdny, 
• pokud  byla předepsána léčba kratší než jeden rok od ukončení dlouhodobé léčby (měsíce nebo 
roky), 
• pacienti, jejichž  adrenokortikální insuficience je  způsobena  jinými  příčinami,  např.  léčbou 
exogenními kortikosteroidy 
• pacienti užívající dávky systémových kortikosteroidů vyšší než 6 mg dexamethasonu denně, 
• pacienti opakovaně užívající dávky večer.  
Pacienti mají mít u sebe karty „léčba steroidy“, které poskytují jasný návod na preventivní 
opatření, jež je  třeba  přijmout  k  minimalizaci  rizika, a  které  poskytují detailní  informace 
o předepisujícím lékaři, léku, dávkování a délce trvání léčby.  
Protože se u pacientů léčených parenterálními kortikosteroidy vzácně vyskytly anafylaktoidní reakce, 
je třeba před podáním těchto přípravků učinit příslušná preventivní opatření, zvláště pokud měl pacient 
v minulosti alergii na jakýkoli lék. 
Podávání živých virových vakcín je kontraindikováno u jedinců dostávajících imunosupresivní dávky 
kortikosteroidů. Pokud se inaktivované virové nebo bakteriální vakcíny podávají jednotlivcům, kteří 
dostávají imunosupresivní dávky kortikosteroidů, je možné, že nebude dosaženo očekávané odpovědi 
na  sérové protilátky.  Mohou  se  však uplatnit imunizační  postupy  u  pacientů,  kteří  dostávají 
kortikosteroidy jako substituční léčbu, např. pacienti s Addisonovu chorobou.   
Zprávy z literatury naznačují zjevnou souvislost mezi použitím kortikosteroidů a prasknutím volné 
stěny levé komory srdeční po infarktu myokardu; proto má být léčba kortikosteroidy u těchto pacientů 
zvažována s velkou opatrností.  
Použití  přípravku  Dexamethasone  Noridem  při  aktivní  tuberkulóze  se  má  omezit  na  ty  případy 
fulminující nebo diseminované tuberkulózy, při kterých se kortikosteroid používá k léčbě tohoto 
onemocnění  ve  spojení  s  vhodným  antituberkulózním  režimem.  Pokud  jsou kortikosteroidy 
indikovány u pacientů s latentní tuberkulózou nebo tuberkulinovou reaktivitou, je třeba je pečlivě 
sledovat, protože může dojít k reaktivaci tuberkulózy. Během dlouhodobé léčby kortikosteroidy mají 
tito pacienti dostávat profylaktickou antimikrobiální léčbu. 
Kortikosteroidy mohou maskovat některé příznaky infekce a během jejich používání se mohou objevit 
nové infekce. Potlačení zánětlivé reakce a imunitních funkcí zvyšuje náchylnost k infekcím a jejich 
závažnost.  Klinický  obraz  může  být  často  atypický  a  závažné  infekce,  jako  je  septikemie 
a tuberkulóza, mohou být maskovány a před rozpoznáním přerůst do pokročilého stádia. 
Může dojít ke snížené odolnosti a neschopnosti lokalizovat infekci.  
Výsledky studií ukazují, že použití kortikosteroidů při cerebrální malárii je spojeno s dlouhotrvajícím 
kómatem a se zvýšeným výskytem zánětu plic a gastrointestinálního krvácení.  
Zvláštní  pozornost  se  má  věnovat  planým  neštovicím,  protože  toto obvykle méně  časté 
onemocnění může být u imunosuprimovaných pacientů fatální. Pacienty (nebo rodiče dětí), kteří 
nemají v anamnéze onemocnění planými neštovicemi, je třeba upozornit, aby se vyhýbali kontaktu 
s osobami trpícími planými neštovicemi nebo infekcí herpes  zoster, pokud  jsou  jim  vystaveni,  mají 
okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. U exponovaných neimunních pacientů užívajících systémové 
kortikosteroidy nebo u těch, kteří je užívali během předchozích tří měsíců, je nutná pasivní imunizace 
imunoglobulinem  proti viru varicella/zoster (VZIG); toto má být podáno do deseti dní po kontaktu 
s planými neštovicemi. Pokud se potvrdí diagnóza planých neštovic, onemocnění vyžaduje odbornou 
péči a neodkladnou léčbu. Léčba kortikosteroidy nemá být přerušena a může být zapotřebí dávku 
zvýšit.  
Spalničky mohou mít u pacientů s oslabenou imunitou vážnější, nebo dokonce fatální průběh. U těchto 
dětí nebo dospělých je třeba zvlášť dbát na to, aby se zabránilo expozici spalničkám. Pokud je pacient 
exponován,  může  být  indikována  profylaxe  intramuskulárně poolovaným imunoglobulinem  (IG). 
Exponovaným pacientům se má doporučit, aby neprodleně vyhledali lékařskou pomoc.  
Kortikosteroidy mohou  aktivovat  latentní  amebiázu  nebo  strongyloidiázu nebo  zhoršovat  aktivní 
onemocnění. Proto se doporučuje vyloučit latentní nebo aktivní amebiázu a strongyloidiázu před 
zahájením léčby kortikosteroidy u každého pacienta s rizikem nebo s příznaky některého z těchto 
stavů.  
Dlouhodobé používání  kortikosteroidů  může  způsobit  zadní  subkapsulární  kataraktu,   glaukom 
s možným  poškozením zrakového  nervu a  může  zvýšit  vznik  sekundárních  očních  infekcí 
způsobených plísněmi nebo viry.  
Kortikosteroidy mohou zvyšovat nebo snižovat pohyblivost a počet spermií.  
Očekává se, že současná léčba inhibitory CYP3A, včetně přípravků obsahujících kobicistat, zvyšuje 
riziko systémových nežádoucích účinků. Je třeba se vyhnout kombinaci těchto léčiv, pokud přínos 
nepřeváží  nad  zvýšeným  rizikem  systémových  nežádoucích  účinků  kortikosteroidů.  V  takovém 
případě  mají  být  pacienti  sledováni  kvůli  možným nežádoucím  účinkům  systémově  podávaných 
kortikosteroidů.   
U  pacientů  s onemocněním COVID-19,  kteří  jsou  již  léčeni  systémovými  (perorálními) 
kortikosteroidy z jiných důvodů (např. pacienti  s CHOPN  (chronickou obstrukční plicní nemocí)), 
kteří však nevyžadují podpůrnou kyslíkovou terapii, nemají být systémové kortikosteroidy vysazeny.  
Feochromocytomová krizePo  podání  systémových  kortikosteroidů  byla  hlášena  feochromocytomová  krize,  která  může  být 
fatální.  Kortikosteroidy mohou  být podány  pacientům  se  suspektním nebo  zjištěným 
feochromocytomem pouze po náležitém vyhodnocení poměru přínosu a rizika.  
Speciální opatření:  
Zvláštní opatrnosti a častější sledování pacientů je třeba při podávání systémových kortikosteroidů 
u pacientů s následujícími stavy: renální insuficience, hypertenze, diabetes nebo diabetes  v rodinné 
anamnéze, městnavé  srdeční  selhání,  osteoporóza,  předchozí  steroidní  myopatie,  glaukom  (nebo 
glaukom v rodinné anamnéze), myasthenia gravis, nespecifická ulcerózní kolitida, divertikulitida, 
čerstvé anastomózy střeva, aktivní nebo latentní peptický vřed, stávající nebo předchozí anamnézy 
závažných  afektivních  poruch  (zejména  předchozí  steroidní  psychóza),  selhání  jater  a  epilepsie. 
Známky peritoneálního podráždění po gastrointestinální perforaci u pacientů užívajících velké dávky 
kortikosteroidů mohou být minimální nebo mohou chybět. Tuková embolie se uvádí jako možná 
komplikace hyperkortisolismu.  
Kortikosteroidy mají zvýšený účinek u pacientů s hypotyreózou a u pacientů s cirhózou.  
Kortikosteroidy se mají  používat  opatrně  u  pacientů  s oční formou onemocnění herpes  simplex 
z důvodu možné perforace rohovky.  
Lokální injekce steroidů má probíhat v aseptickém prostředí, aby se snížilo konkrétní riziko bakteriální 
infekce, a je třeba se vyhnout injekci steroidu do infikovaného místa.  
Pro vyloučení septického procesu je třeba provést příslušné vyšetření kloubních tekutin.  
Výrazné  zvýšení  bolesti  doprovázené  lokálním  otokem,  další  omezení  pohybu  kloubů,  horečka 
a malátnost naznačují septickou artritidu. Pokud se tato komplikace vyskytne a diagnóza sepse se 
potvrdí, má se zahájit vhodná antimikrobiální léčba.  
Pacienti mají pochopit význam toho, aby navzdory symptomatickému zlepšení nadměrně nezatěžovali 
nemocné klouby.  
Kortikosteroidy se nemají injikovat do nestabilních kloubů.  
Bylo hlášeno, že časté intraartikulární injekce způsobují rozvoj charcotských artropatií.  
Pediatrická populace 
Předčasně narození novorozenci: 
Dostupné důkazy naznačují dlouhodobé nežádoucí účinky na vývoj nervového systému po časné léčbě 
(< 96 hodin) předčasně narozených dětí s chronickým onemocněním plic při počátečních dávkách 
0,25 mg/kg dvakrát denně.  
Hypertrofická kardiomyopatie Po systémovém podávání kortikosteroidů včetně dexamethasonu předčasně narozeným dětem byla 
hlášena  hypertrofická  kardiomyopatie.  Ve  většině  hlášených  případů  byla  po  vysazení  léčby 
reverzibilní. U předčasně narozených dětí léčených systémově podávaným dexamethasonem je třeba 
provést diagnostické vyhodnocení a sledovat srdeční funkce a struktury (bod 4.8).  
Děti: 
Kortikosteroidy  způsobují  zpomalení  růstu  v raném dětství,  dětství  a  dospívání,  což  může  být 
nevratné.  Léčba má být  omezena  na  minimální  dávkování  po  co  nejkratší  dobu.  Aby  se 
minimalizovalo potlačení osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny a zpomalení růstu, léčba má být, 
pokud je to možné, omezena na jednu dávku obden.  
Je třeba pečlivě sledovat růst a vývoj kojenců a dětí dlouhodobě léčených kortikosteroidy.  
Dexamethason se používal k léčbě a prevenci chronických onemocnění plic u předčasně narozených 
dětí (off-label použití). Klinické studie neprokázaly žádný dlouhodobý přínos ve zkrácení doby do 
výdechu incidenci chronických plicních chorob nebo mortality. Poslední studie naznačují souvislost 
mezi používáním  dexamethasonu u předčasně narozených dětí a rozvojem dětské mozkové obrny. 
Z hlediska těchto možných obav o bezpečnost se má posouzení přínosů a rizik provádět u každého 
pacienta jednotlivě.  
Obsah sodíkuTento léčivý přípravek obsahuje 241,5 mg sodíku při maximální jednorázové dávce, což odpovídá 
12,075 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, 
který činí 2 g sodíku.   
Obsah propylenglykoluTento léčivý přípravek obsahuje 20 mg propylenglykolu (E1520) v jednom ml. 
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin nebo jater je třeba lékařské sledování, protože byly hlášeny 
různé nežádoucí události připisované propylenglykolu, jako je renální dysfunkce (akutní tubulární 
nekróza), akutní selhání ledvin a dysfunkce jater. 
Současné podávání s jakýmkoli substrátem pro alkoholdehydrogenázu, jako je ethanol, může vyvolat 
nežádoucí účinky u dětí mladších 5 let. 
Současné podávání s jakýmkoli substrátem pro alkoholdehydrogenázu, jako je ethanol, může vyvolat 
závažné nežádoucí účinky u novorozenců. 
Také viz bod 4.6 – Fertilita, těhotenství a kojení.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Kyselina  acetylsalicylová se  má  v  kombinaci  s  kortikosteroidy  při  hypoprotrombinemii používat 
opatrně.  
Kortikosteroidy zvyšují renální clearance salicylátů, a proto se má dávka salicylátů snižovat spolu 
s ukončením léčby kortikosteroidy.  
Protože fenytoin, barbituráty, efedrin, rifabutin, karbamazepin, rifampicin a aminoglutetimid mohou 
zvyšovat metabolickou clearance kortikosteroidů, což vede ke snížení koncentrace kortikosteroidů 
 v  krvi  a ke snížení  fyziologické  aktivity,  bude  pravděpodobně  nutné  upravit  dávkování.  Tyto 
interakce interferují s výsledkem dexamethasonového supresního testu, který je třeba při podávání 
kortikosteroidů interpretovat s opatrností.   
Byly hlášeny falešně negativní výsledky dexamethasonového supresního testu u pacientů léčených 
indometacinem.  
Účinnost kumarinových antikoagulancií se může při současné léčbě kortikosteroidy měnit. U pacientů, 
kteří  současně  užívají  kortikosteroidy  a  kumarinová  antikoagulancia,  je  třeba  často  kontrolovat 
protrombinový čas, aby se zabránilo spontánnímu krvácení.  
Požadované účinky hypoglykemických látek (včetně inzulinu) jsou kortikosteroidy antagonizovány.  
Pokud se kortikosteroidy podávají souběžně s diuretiky snižujícími hladinu draslíku, je třeba pacienty 
pečlivě sledovat kvůli riziku vzniku hypokalemie.  
Kortikosteroidy mohou ovlivňovat výsledky NBT (nitrotetrazoliová modř) testu na bakteriální infekce 
a mohou vyvolat falešně negativní výsledek.  
Inhibitory antiretrovirové proteázy (ritonavir, darunavir, indinavir, lopinavir, sachinavir a efavirenz) 
jsou metabolizovány  prostřednictvím CYP3A.  Léky,  které  indukují  aktivitu  CYP3A, jako   je 
dexamethason,  mohou  zvyšovat  clearance  léků  metabolizovaných  CYP3A,  což  vede  ke  snížení 
plazmatických koncentrací.  
Některé inhibitory antiretrovirové proteázy (ritonavir, indinavir) mohou být také samotnými inhibitory 
CYP3A, což může vést ke zvýšení plazmatické koncentrace dexamethasonu.  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 TěhotenstvíSchopnost kortikosteroidů procházet placentou se liší podle druhu kortikosteroidu, dexamethason však 
přestupuje placentou snadno. 
Podávání kortikosteroidů březím zvířatům může způsobit abnormality vývoje plodu včetně rozštěpu 
patra, zpomalení intrauterinního růstu a nežádoucích účinků na růst a vývoj mozku. Nejsou důkazy 
o tom, že kortikosteroidy vedou u člověka ke zvýšenému výskytu vrozených abnormalit, jako je 
rozštěp patra/rtů. Viz také bod 
5.3 Preklinické údaje o bezpečnosti. 
Pokud se však kortikosteroidy podávají déle nebo opakovaně během těhotenství, mohou zvýšit riziko 
zpomalení nitroděložního růstu. Hypoadrenalismus se teoreticky může vyskytnout u novorozenců po 
prenatální expozici kortikosteroidům, ale obvykle ustoupí spontánně po narození a je zřídka klinicky 
důležitý. Tak jako všechny léky, i kortikosteroidy se mají předepisovat pouze tehdy, pokud přínos 
léčby pro matku a dítě převáží rizika. 
Pokud jsou však kortikosteroidy nezbytné, s pacientkami s normálním těhotenstvím lze zacházet, jako 
by nebyly těhotné. Studie  prokázaly  zvýšené  riziko  neonatální  hypoglykemie  po  krátkodobém 
podávání kortikosteroidů včetně dexamethasonu v prenatálním období ženám, kterým hrozí předčasný 
porod v pozdním stadiu těhotenství.  
KojeníKortikosteroidy mohou přecházet do mateřského mléka, přestože o dexamethasonu nejsou k dispozici 
žádné údaje. Kojenci matek, které dlouhodobě užívají vysoké dávky systémových kortikosteroidů, 
mohou mít určitý stupeň adrenální suprese.  
Zatím se neprokázalo, že by propylenglykol způsoboval reprodukční nebo vývojovou toxicitu u zvířat 
nebo lidí, ale existují důkazy o tom, že se může dostat k plodu, a byl nalezen v mateřském mléce. 
V této souvislosti je podávání léčiv s obsahem  propylenglykolu těhotným nebo kojícím pacientkám 
nutno posoudit individuálně.  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Žádné hlášené.  
4.8 Nežádoucí účinky 
 Výskyt předvídatelných nežádoucích účinků, včetně potlačení osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny, 
koreluje  s relativní  účinností  léku,  dávkováním,  načasováním  podávání a  délkou  léčby (viz bod 
Zvláštní upozornění a opatření pro použití).  
Poruchy rovnováhy tekutin a elektrolytů: 
Retence sodíku, retence tekutin, městnavé srdeční selhání u vnímavých pacientů, ztráta draslíku, 
hypokalemická  alkalóza,  hypertenze,  zvýšené  vylučování  vápníku  (viz bod Zvláštní  upozornění 
a opatření pro použití).  
Poruchy muskuloskeletálního systému: 
Svalová  slabost,  steroidní  myopatie,  ztráta  svalové  hmoty,  osteoporóza  (zejména  u  žen  po 
menopauze), kompresivní zlomeniny obratlů, aseptická nekróza hlav femuru a humeru, patologické 
zlomeniny dlouhých  kostí,  prasknutí  šlachy  a postinjekční vzplanutí původního  onemocnění (po 
intraartikulárním použití).  
Gastrointestinální poruchy: 
Peptický  vřed  s  možnou  perforací  a  krvácením,  perforace  tenkého  a  tlustého  střeva,  zejména 
u pacientů se zánětlivým onemocněním střev, pankreatitida, distenze břicha, ulcerózní ezofagitida, 
dyspepsie, kandidóza jícnu.  
Dermatologické poruchy: 
Poruchy hojení ran, tenká křehká pokožka, petechie a ekchymózy, erytém, strie, teleangiektazie, akné, 
zvýšené pocení, snížená odpověď na kožní testy, pálení nebo brnění zejména v perineální oblasti (po 
intravenózní injekci), jiné kožní reakce jako alergická dermatitida, kopřivka, angioneurotický edém 
a hypopigmentace nebo hyperpigmentace.  
Neurologické poruchy: 
Křeče, zvýšený intrakraniální tlak s otokem papily (pseudotumor cerebri) obvykle po léčbě, vertigo, 
bolest hlavy, dětská mozková obrna u předčasně narozených dětí.  
Psychiatrické poruchy: 
Široká  škála  psychiatrických  reakcí  včetně  afektivních  poruch  (například  podrážděná,  euforická, 
depresivní a  labilní  nálada  a  sebevražedné  myšlenky),  psychotické reakce  (včetně mánie,  bludů, 
halucinací a zhoršení příznaků schizofrenie), poruchy chování, podrážděnost, úzkost, poruchy spánku. 
Byly  hlášeny  poruchy  a  kognitivní  dysfunkce  včetně  zmatenosti a  amnézie.  Reakce  jsou  časté 
a mohou se vyskytnout u dospělých i u dětí. U dospělých se frekvence závažných reakcí odhaduje na 
5—6 %. Byly zaznamenány psychické poruchy při ukončení léčby kortikosteroidy, frekvence není 
známa.  
Endokrinní poruchy: 
Nepravidelná  menstruace,  amenorea,  vývoj  cushingoidního  stavu,  potlačení  růstu  u  dětí 
a dospívajících, sekundární adrenokortikální a hypofyzární nedostatečnost (zejména v obdobích stresu 
jako při úrazu, chirurgickém výkonu nebo nemoci), snížená glukózová tolerance, projev latentního 
diabetu mellitu, zvýšené požadavky na inzulin nebo perorální antidiabetika, hirsutismus.  
Protizánětlivé a imunosupresivní účinky: 
Zvýšená vnímavost  k infekcím a  závažnost  infekcí  s  potlačením  klinických  příznaků  a známek; 
oportunní infekce, recidiva latentní tuberkulózy (viz bod Zvláštní upozornění a opatření pro použití).  
Oční poruchy: 
Zadní subkapsulární katarakta, zvýšený nitrooční tlak, edém papily, ztenčení rohovky nebo skléry, 
exacerbace očního virového onemocnění, exoftalmus, vzácné případy slepoty spojené s intralezionální 
léčbou v oblasti obličeje a hlavy, retinopatie u nedonošených dětí, chorioretinopatie.  
Metabolické poruchy: 
Negativní bilance dusíku v důsledku katabolismu bílkovin, negativní bilance vápníku.  
Kardiovaskulární poruchy: 
Ruptura  myokardu  po prodělaném infarktu  myokardu  (viz bod Zvláštní upozornění a opatření pro 
použití),  hypertrofická  kardiomyopatie  u  kojenců  s  nízkou  porodní  hmotností, hypertrofická 
kardiomyopatie u předčasně narozených dětí (viz bod 4.4).  
Jiné: 
Byly hlášeny hypersenzitivní reakce včetně anafylaxe, leukocytóza, tromboembolie, zvýšení tělesné 
hmotnosti, zvýšená chuť k jídlu, nauzea, malátnost, škytavka a sterilní absces.  
Pacienti  s  mnohočetným  myelomem  léčení  lenalidomidem  nebo  talidomidem  v  kombinaci 
s dexamethasonem mají zvýšené riziko tromboembolických příhod včetně hluboké žilní trombózy 
a plicní embolie.  
Příznaky a projevy syndromu z odnětíPříliš  rychlé  snížení  dávky  kortikosteroidů  po  dlouhodobé  léčbě  může  vést  k  akutní  adrenální 
insuficienci, hypotenzi a k úmrtí (viz bod Zvláštní upozornění a opatření pro použití). 
V některých případech mohou abstinenční příznaky simulovat klinický relaps onemocnění, pro které 
byl pacient léčen.  
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 100 41 Praha 10  
Česká republikaWebové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.  
4.9 Předávkování 
 Zprávy  o  akutní  toxicitě  a/nebo  úmrtích  po  předávkování  glukokortikoidy jsou  vzácné.  Není 
k dispozici  žádné antidotum.  Léčba  pravděpodobně  není  indikována  při  reakcích  způsobených 
chronickou   otravou,   pokud pacient  není  neobvykle  vnímavý  k rozvoji  nežádoucích  účinků 
kortikosteroidů. V takovém případě se má podle potřeby zahájit symptomatická léčba. 
Anafylaktické a hypersenzitivní reakce je možné léčit adrenalinem, umělým přetlakovým dýcháním 
a aminofylinem. Pacient má být udržován v teple a v tichu.  
Biologický poločas dexamethasonu v plazmě je asi 190 minut.   
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: Kortikosteroidy pro systémovou aplikaci, samotné, glukokortikoidy. 
ATC kód: H02AB02.  
Dexamethason působí jako jiné základní glukokortikoidy a patří k nejaktivnějším ve své skupině.  
Glukokortikoidy jsou adrenokortikální steroidy, přirozeně se vyskytující i syntetické, které se snadno 
vstřebávají z gastrointestinálního traktu. Mají široké a  různé metabolické účinky, a navíc modifikují 
imunitní  reakce  těla  na  různé  podněty.  Přirozeně  se  vyskytující  glukokortikoidy  (hydrokortison 
a kortison),  které  mají  také schopnost zadržovat sůl,  se  používají  především  pro  jejich  silné 
protizánětlivé účinky při poruchách mnoha orgánových systémů.  
Dexamethason má převládající glukokortikoidní aktivitu s malou tendencí podporovat retenci sodíku 
a vody v ledvinách. Proto není vhodný pro kompletní substituční léčbu a v tomto případě musí být 
doplněn solí nebo deoxykortikosteronem.  
Studie  RECOVERY  (Randomized  Evaluation  of  COVid-19 thERapY)1 je zkoušejícím iniciovaná, 
individuálně randomizovaná, kontrolovaná, otevřená, adaptivní klinická studie  k posouzení účinků 
potenciální léčby u pacientů hospitalizovaných s onemocněním COVID-19. 
Studie byla  provedena ve  176  nemocnicích ve Velké Británii. Bylo  randomizováno 6 425 pacientů, 
kteří byli  léčeni buď  dexamethasonem (2  104  pacientů),  nebo  samotnou standardní péčí 
(4 321 pacientů). 89 % pacientů mělo laboratorně potvrzenou infekci SARS-CoV-2. 
Při randomizaci vyžadovalo 16 % pacientů invazivní mechanickou ventilaci nebo extrakorporální 
membránovou oxygenaci, 60 % pacientů dostávalo pouze kyslík (s neinvazivní ventilací nebo bez ní) 
a 24 % pacientů nevyžadovalo nic z výše uvedeného.   
Průměrný věk pacientů byl 66,1±15,7 let. 36 % pacientů byly ženy. 24 % pacientů mělo v anamnéze 
diabetes, 27 % pacientů srdeční onemocnění a 21 % pacientů chronické plicní onemocnění.   
www.recoverytrial.net 
Primární cílový parametrMortalita po  28  dnech  byla významně nižší  ve  skupině  s  dexamethasonem  než  ve  skupině  se 
standardní péčí,  přičemž  úmrtí  bylo hlášeno u  482  z 2  104  pacientů  (22,9  %)  a  u  1  110  ze 321 pacientů (25,7 %) (relativní riziko 0,83; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,75 až 0,93; P < 0,001). 
Ve skupině s dexamethasonem byl výskyt úmrtí nižší než ve skupině se standardní péčí u pacientů 
vyžadujících invazivní mechanickou ventilací (29,3 % vs. 41,4 %; relativní riziko 0,64; 95% CI 0,až 0,81) a u pacientů s léčbou suplementárním kyslíkem bez invazivní mechanické ventilace (23,3 % 
vs. 26,2 %; relativní riziko 0,82; 95% CI 0,72 až 0,94). 
U pacientů, kteří při randomizaci nedostávali žádnou respirační podporu, nebyl účinek dexamethasonu 
zřejmý (17,8 % vs. 14,0 %; relativní riziko 1,19; 95% CI 0,91 až 1,55).  
Sekundární cílové parametryU pacientů ve skupině s dexamethasonem byla kratší doba hospitalizace než u pacientů ve skupině se 
standardní péčí (medián 12 dní vs. 13 dní) a větší pravděpodobnost přežití do 28 dní (relativní riziko 
1,10; 95% CI 1,03 až 1,17). 
V souladu s primárním cílovým parametrem byl nejvýznamnější účinek na ukončení hospitalizace do 
28 dní pozorován u pacientů, kteří v randomizaci dostávali invazivní mechanickou ventilaci (relativní 
riziko 1,48; 95% CI, 1,16; 1,90), následovaný pacienty dostávajícími pouze  kyslík (relativní riziko 
1,15; 95% CI, 1,06; 1,24), přičemž u pacientů bez léčby kyslíkem nebyl pozorován žádný prospěšný 
efekt (relativní riziko 0,96; 95% CI 0,85 – 1,08).   
Cílový parametr Dexamethason 
(n = 2 104) 
Standardní péče(n = 4 321) 
Relativní riziko 
(95% CI)* počet pacientů/celkový počet pacientů (%) 
Primární cílový 
parametr 
  Mortalita po 28 dnech 482/2 104 (22,9) 1 110/4 321 (25,7) 0,83 (0,75–0,93) 
Sekundární cílový 
parametr 
   
Ukončení hospitalizacedo 28 dní 
413/2 104 (67,2) 2 745/4 321 (63,5) 1,1 (1,03–1,17) 
Invazivní  mechanická 
ventilace nebo úmrtí†456/1 780 (25,6) 994/3 638 (27,3) 0,92 (0,84–1,01) 
Invazivní  mechanická 
ventilace102/1 780 (5,7) 285/3 638 (7,8) 0,77 (0,62–0,95) 
Úmrtí 3 87/1 780 (21,7) 827/3 638 (22,7) 0,93 (0,84–1,03) 
* Relativní riziko bylo upraveno podle věku pacientů s ohledem na výsledky mortality a ukončení 
hospitalizace pod 28 dnech, a také pokud  jde  o výsledek zavedení invazivní mechanické ventilace 
nebo úmrtí a jeho dílčích komponent. 
† Z této kategorie byli vyloučeni pacienti, kteří již byli na invazivní mechanické ventilaci v okamžiku 
randomizace.  
BezpečnostV souvislosti s hodnocenou léčbou se vyskytly čtyři závažné nežádoucí příhody (SAE): dvakrát byla 
hlášena hyperglykemie,   jednou psychóza  vyvolaná  steroidy  a  jednou krvácení do horní  části 
gastrointestinálního traktu. Všechny příhody se upravily.  
Analýzy podskupinÚčinky přiřazené k DEXAMETHASONU v závislosti na 28denní mortalitě podle věku a respirační 
podpory podávané při randomizaci 
 Dexamethason Standardní péče  RR (95% CI) 
Bez kyslíku (χ12 = 0,70; p = 0,40) 
 
< 70 10/197 (5,1 %) 18/462 (3,9 %) 1,31 (0,60–2,83) 
≥ 70 < 80 25/114 (21,9 %) 35/224 (15,6 %) 1,46 (0,88–2,45) 
≥ 80 54/190 (28,4 %) 92/348 (26,4 %) 1,06 (0,76–1,49) 
Mezisoučet 89/501 (17,8 %) 145/1 034 (14 %) 1,19 (0,91–1,55)Pouze kyslík (χ12 = 2,54; p = 0,11) < 70 53/675 (7,9 %) 193/1473 (13,1 %) 0,58 (0,43–0,78) 
≥ 70 < 80 104/306 (34 %) 178/531 (33,5 %) 0,98 (0,77–1,25) 
≥ 80 141/298 (47,3 %) 311/600 (51,8 %) 0,85 (0,70–1,04) 
Mezisoučet 298/1 279 (23,3 %) 682/2 604 (26,2 %) 0,82 (0,72–0,94) 
Mechanická ventilace (χ12 = 0,28; p = 0,60) < 70 66/269 (24,5 %) 217/569 (38,1 %) 0,61 (0,46–0,81) 
≥ 70 < 80 26/49 (53,1 %) 58/104 (55,8 %) 0,85 (0,53–1,34) 
≥ 80 3/6 (50 %) 8/10 (80 %) 0,39 (0,10–1,47) 
Mezisoučet 95/324 (29,3 %) 283/683 (41,4 %) 0,64 (0,51–0,81)  Všichni 
účastníci482/2 104 (22,9 %) 1110/4 321 (25,7 %) 0,83 (0,75–0,93) 
 p < 0, Dexamethasone 
zlepšení 
Standardní  péče 
zlepšení 
 
 
 
Účinky přiřazené DEXAMETHASONU v závislosti na 28denní mortalitě podle respirační podpory 
při randomizaci a anamnézy jakéhokoli chronického onemocnění. 
 Dexamethaso
n 
Standardní péče  RR (95% CI)Bez kyslíku (χ12 = 0,08; p = 0,78) 
 
S předchozím onemocněním 65/313 (20,8 %) 100/598 (16,7 %) 1,22 (0,89–1,66) 
Bez předchozího onemocnění 24/188 (12,8 %) 45/436 (10,3 %) 1,12 (0,68–1,83) 
Mezisoučet 89/501 (17,8 %) 145/1 034 (14 %) 1,19 (0,91–1,55)Pouze kyslík (χ12 = 2,05; p = 0,15) 
 
S předchozím onemocněním 221/702 (31,5 %) 481/1 473 (32,7 %) 0,88 (0,75–1,03) 
Bez předchozího onemocnění 77/577 (13,3 %) 201/1 131 (17,8 %) 0,70 (0,54–0,91) 
Mezisoučet 298/1             (23,3 %)682/2 604 (26,2 %) 0,82 (0,72–0,94) 
Mechanická ventilace (χ12 = 1,52; p = 0,22) 
 
S předchozím onemocněním 51/159 (32,1 %) 150/346 (43,4 %) 0,75 (0,54–1,02) 
Bez předchozího onemocnění 44/165 (26,7 %) 133/337 (39,5 %) 0,56 (0,40–0,78) 
Mezisoučet 95/324 (29,3 %) 283/683 (41,4 %) 0,64 (0,51–0,81)  Všichni účastníci 482/2            (22,9 %)110/4       (25,7 %) 
0,83         (0,0,93) 
 p < 0, Dexamethasone 
zlepšení 
Standardní   péče 
zlepšení 
2,  3 (zdroj:  Horby P,  et  al.,  2020;  https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2020.06.22.20137273v1; 
doi: https://doi.org/10.1101/2020.06.22.20137273)   
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Biologický poločas dexamethasonu v plazmě je asi 190 minut. 
Vazba  dexamethasonu na plazmatické bílkoviny je menší než u většiny ostatních kortikosteroidů 
a odhaduje se asi na 77 %. 
Až 65 % dávky se vyloučí močí za 24 hodin, rychlost vylučování se zvýší po současném podání 
fenytoinu. 
Zdá  se,  že  účinnější  halogenované  kortikosteroidy,  jako  je  dexamethason,  procházejí  placentární 
bariérou s minimální inaktivací.  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Ve studiích na zvířatech byl pozorován rozštěp patra u potkanů, myší, křečků, králíků, psů a primátů; 
nebyl pozorován u koní a ovcí. V některých případech byly tyto odchylky kombinovány s poruchami 
centrálního nervového systému a srdce. U primátů byly po expozici pozorovány účinky na mozek. 
Intrauterinní růst se navíc může zpozdit. Všechny tyto účinky byly pozorovány při podávání vysokých 
dávek.    
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Propylenglykol (E1520) 
Dinatrium-edetát Hydroxid sodný (pro úpravu pH) 
Voda pro injekci 
6.2 Inkompatibility  
Dexamethason  je  fyzikálně  nekompatibilní  s  daunorubicinem,  doxorubicinem,  vankomycinem, 
difenhydraminem  (s  lorazepamem  a  metoklopramidem)  a  metaraminol-tartarátem a nemá se míchat 
s roztoky obsahujícími tato léčiva. Je také nekompatibilní s doxapramem a glykopyrolátem v injekční 
stříkačce a s ciprofloxacinem, idarubicinem a midazolamem v injekcích v místě Y (směs 1 :1).  
6.3 Doba použitelnosti  
Prodejní balení: 24 měsíců.  
Před použitím: Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána na dobu 
24 hodin při teplotě 25 °C, chráněno před světlem, po zředění rozpouštědly uvedenými v části 6.Naředěný roztok se má použít do 24 hodin a nespotřebovaná část po použití se má zlikvidovat.  
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě po otevření. Není-li použit okamžitě, 
doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele 
a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud ředění neproběhlo za 
kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.  
Veškerá nepoužitá část produktu má být zlikvidována ihned po použití.  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Uchovávejte při teplotě do 25°C. 
Chraňte před chladem nebo mrazem. 
Uchovávejte ampulku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
Ampulka z čirého skla třídy I obsahující 1 ml injekčního roztoku. 
Ampulka z čirého skla třídy I obsahující 2 ml injekčního roztoku. 
Ampulka z čirého skla třídy I obsahující 5 ml injekčního roztoku.  
Velikosti balení po 1, 5, 10, 20, 50 a 100 ampulkách s 1 ml injekčního roztoku. 
Velikosti balení po 1, 5, 10, 20, 50 a 100 ampulkách s 2 ml injekčního roztoku. 
Velikosti balení po 1, 5, 10, 20, 50 a 100 ampulkách s 5 ml injekčního roztoku.  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Pokud  je  přípravek  Dexamethasone  Noridem  podáván  intravenózní  infuzí,  jako rozpouštědla se 
doporučují roztoky 5% glukózy ve vodě a 0,9% chlorid sodný. Přesná koncentrace dexamethasonu 
v jedné infuzi by měla být stanovena podle požadované dávky, příjmu tekutin u pacienta a požadované 
rychlosti odkapávání.  
Tento přípravek neobsahuje konzervační látky.  
Veškerý  nepoužitý  léčivý  přípravek  nebo  odpad  musí  být  zlikvidován  v  souladu  s  místními 
požadavky.   
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 Noridem  Enterprises  Limited,  Evagorou  & Makariou,  Mitsi  Building  3,  Office  115,  1065  Nicosia, 
Kypr 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA  
56/613/17-C   
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
Datum první registrace: 1
1. 5.   10. DATUM REVIZE TEXTU  
11.03.
1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
ml injekčního roztoku obsahuje dexamethasonum 3,32  mg (jako dexamethasoni  natrii  phosphas),