Dexamethasone noridem 
interakce), i když úrovně dávky neumožňují předpovědět nástup, typ, závažnost nebo trvání reakcí. 
Většina reakcí se obnoví buď po snížení dávky nebo po ukončení léčby, i když může být nutná 
specifická léčba. Pacienti/pečující osoby mají být upozorněni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud 
se objeví znepokojující psychické příznaky, zejména pokud existuje podezření na depresivní náladu 
nebo  sebevražedné  myšlenky.  Pacienti/pečující  osoby  mají  být  také  upozorněni  na  možné 
psychiatrické poruchy, které se mohou vyskytnout buď během snižování dávky/ukončování léčby 
systémovými steroidy, nebo bezprostředně po nich, i když byly tyto reakce hlášeny zřídka. 
Zvláštní opatrnosti je třeba při zvažování použití systémových kortikosteroidů u pacientů s existující 
anamnézou závažných afektivních poruch u nich samotných nebo u jejich příbuzných prvního stupně. 
Patří sem depresivní nebo maniodepresivní onemocnění a předchozí steroidní psychózy. 
 
Časté intraartikulární injekce během delšího období mohou vést k destrukci kloubů s nekrózou kostí. 
Intraartikulární injekce kortikosteroidů může způsobit systémové nežádoucí reakce včetně suprese 
nadledvin. 
 
Nežádoucí účinky lze minimalizovat použitím nejnižší účinné dávky a podáváním po minimální dobu. 
Časté sledování pacienta je nutné k určení správné titrace dávky podle aktivity onemocnění. Pokud je 
možné snížení dávky, snížení má být postupné (viz bod „Dávkování a způsob podání“). 
 
Kortikosteroidy mohou zhoršit systémové plísňové infekce, a proto se nemají používat v případě 
výskytu  takových  infekcí,  pokud  nejsou  potřebné  pro  kontrolu  lékových  reakcí  způsobených 
amfotericinem. Dále byly hlášeny případy, kdy po současném užití amfotericinu a hydrokortisonu 
došlo ke zvětšení srdce a městnavému srdečnímu selhání. 
 
Průměrné a velké dávky hydrokortisonu  nebo  kortisonu mohou způsobit zvýšení krevního tlaku, 
retenci solí a vody a zvýšenou exkreci draslíku, ale tyto účinky se s menší pravděpodobností vyskytují 
u syntetických derivátů, pokud se nepoužívají ve velkých dávkách. Může být potřebné omezit příjem 
soli ve stravě a doplnit draslík. Všechny kortikosteroidy zvyšují vylučování vápníku. 
 
Má se vzít v úvahu pomalejší rychlost absorpce intramuskulárním podáním. 
 
U  pacientů  léčených  kortikosteroidy,  kteří  jsou  vystaveni  neobvyklému  stresu  (např. souběžné 
onemocnění, trauma nebo chirurgické výkony), se má dávka zvýšit před stresovou situací, během ní 
a po stresové situaci. Sekundární adrenokortikální insuficience vyvolaná lékem může být výsledkem 
příliš rychlého ukončení léčby kortikosteroidy a může se minimalizovat postupným snižováním dávky 
v průběhu týdnů a měsíců, v závislosti na dávce a trvání léčby, ale může přetrvávat až jeden rok po 
ukončení léčby. V každé stresové situaci během tohoto období proto má být znovu zavedena léčba 
kortikosteroidy. Pokud pacient již dostává kortikosteroidy, současné dávka se musí dočasně zvýšit. Sůl 
a/nebo   mineralokortikoidy se  mají podávat  současně,  protože  může  být  narušena  sekrece 
mineralokortikoidů. 
 
Ukončení  dlouhodobé  léčby  kortikosteroidy může  způsobit  abstinenční  příznaky  včetně  horečky, 
myalgie,  artralgie  a  malátnosti.  K  tomu  může  dojít  u  pacientů  i  bez  známek adrenokortikální 
insuficience. 
 
U pacientů, kteří dostávali více než fyziologické dávky systémových kortikosteroidů (přibližně 1 mg 
dexamethasonu) po dobu delší než tři týdny, nemá být ukončení léčby náhlé. To, jak by mělo být 
provedeno snížení dávky, závisí ve velké míře na tom, zda je pravděpodobné, že dojde k relapsu 
onemocnění v důsledku snížení dávky systémově podávaných kortikosteroidů. 
Během ukončování  léčby může  být  nutné  klinické  zhodnocení  aktivity  onemocnění.  Pokud  je 
nepravděpodobné, že dojde k relapsu choroby po vysazení systémových kortikosteroidů, ale není jisté, 
zda dojde k supresi osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA), dávka systémových kortikosteroidů 
se může rychle snížit na fyziologické dávky. Jakmile se dosáhne denní dávky 1 mg dexamethasonu, 
snižování dávky má být pomalejší, aby se osa HPA mohla zotavit. 
 
Náhlé přerušení léčby systémově podávanými kortikosteroidy po léčebném cyklu trvajícím tři týdny je 
vhodné za předpokladu, že je nepravděpodobné, že dojde k relapsu onemocnění. 
Je nepravděpodobné, že náhlé odnětí dávek až 6 mg dexamethasonu denně po dobu tří týdnů povede 
u většiny pacientů ke klinicky významné supresi osy HPA. U následujících skupin pacientů je třeba 
zvážit postupné ukončování léčby systémovými kortikosteroidy i po cyklech trvajících tři týdny nebo 
méně: 
 
• pacienti, kteří opakovaně dostávali systémové kortikosteroidy, zejména pokud je užívali déle než 
tři týdny, 
• pokud  byla předepsána léčba kratší než jeden rok od ukončení dlouhodobé léčby (měsíce nebo 
roky), 
• pacienti, jejichž  adrenokortikální insuficience je  způsobena  jinými  příčinami,  např.  léčbou 
exogenními kortikosteroidy 
• pacienti užívající dávky systémových kortikosteroidů vyšší než 6 mg dexamethasonu denně, 
• pacienti opakovaně užívající dávky večer. 
 
Pacienti mají mít u sebe karty „léčba steroidy“, které poskytují jasný návod na preventivní 
opatření, jež je  třeba  přijmout  k  minimalizaci  rizika, a  které  poskytují detailní  informace 
o předepisujícím lékaři, léku, dávkování a délce trvání léčby. 
 
Protože se u pacientů léčených parenterálními kortikosteroidy vzácně vyskytly anafylaktoidní reakce, 
je třeba před podáním těchto přípravků učinit příslušná preventivní opatření, zvláště pokud měl pacient 
v minulosti alergii na jakýkoli lék. 
Podávání živých virových vakcín je kontraindikováno u jedinců dostávajících imunosupresivní dávky 
kortikosteroidů. Pokud se inaktivované virové nebo bakteriální vakcíny podávají jednotlivcům, kteří 
dostávají imunosupresivní dávky kortikosteroidů, je možné, že nebude dosaženo očekávané odpovědi 
na  sérové protilátky.  Mohou  se  však uplatnit imunizační  postupy  u  pacientů,  kteří  dostávají 
kortikosteroidy jako substituční léčbu, např. pacienti s Addisonovu chorobou.  
 
Zprávy z literatury naznačují zjevnou souvislost mezi použitím kortikosteroidů a prasknutím volné 
stěny levé komory srdeční po infarktu myokardu; proto má být léčba kortikosteroidy u těchto pacientů 
zvažována s velkou opatrností. 
 
Použití  přípravku  Dexamethasone  Noridem  při  aktivní  tuberkulóze  se  má  omezit  na  ty  případy 
fulminující nebo diseminované tuberkulózy, při kterých se kortikosteroid používá k léčbě tohoto 
onemocnění  ve  spojení  s  vhodným  antituberkulózním  režimem.  Pokud  jsou kortikosteroidy 
indikovány u pacientů s latentní tuberkulózou nebo tuberkulinovou reaktivitou, je třeba je pečlivě 
sledovat, protože může dojít k reaktivaci tuberkulózy. Během dlouhodobé léčby kortikosteroidy mají 
tito pacienti dostávat profylaktickou antimikrobiální léčbu. 
Kortikosteroidy mohou maskovat některé příznaky infekce a během jejich používání se mohou objevit 
nové infekce. Potlačení zánětlivé reakce a imunitních funkcí zvyšuje náchylnost k infekcím a jejich 
závažnost.  Klinický  obraz  může  být  často  atypický  a  závažné  infekce,  jako  je  septikemie 
a tuberkulóza, mohou být maskovány a před rozpoznáním přerůst do pokročilého stádia. 
Může dojít ke snížené odolnosti a neschopnosti lokalizovat infekci. 
 
Výsledky studií ukazují, že použití kortikosteroidů při cerebrální malárii je spojeno s dlouhotrvajícím 
kómatem a se zvýšeným výskytem zánětu plic a gastrointestinálního krvácení. 
 
Zvláštní  pozornost  se  má  věnovat  planým  neštovicím,  protože  toto obvykle méně  časté 
onemocnění může být u imunosuprimovaných pacientů fatální. Pacienty (nebo rodiče dětí), kteří 
nemají v anamnéze onemocnění planými neštovicemi, je třeba upozornit, aby se vyhýbali kontaktu 
s osobami trpícími planými neštovicemi nebo infekcí herpes  zoster, pokud  jsou  jim  vystaveni,  mají 
okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. U exponovaných neimunních pacientů užívajících systémové 
kortikosteroidy nebo u těch, kteří je užívali během předchozích tří měsíců, je nutná pasivní imunizace 
imunoglobulinem  proti viru varicella/zoster (VZIG); toto má být podáno do deseti dní po kontaktu 
s planými neštovicemi. Pokud se potvrdí diagnóza planých neštovic, onemocnění vyžaduje odbornou 
péči a neodkladnou léčbu. Léčba kortikosteroidy nemá být přerušena a může být zapotřebí dávku 
zvýšit. 
 
Spalničky mohou mít u pacientů s oslabenou imunitou vážnější, nebo dokonce fatální průběh. U těchto 
dětí nebo dospělých je třeba zvlášť dbát na to, aby se zabránilo expozici spalničkám. Pokud je pacient 
exponován,  může  být  indikována  profylaxe  intramuskulárně poolovaným imunoglobulinem  (IG). 
Exponovaným pacientům se má doporučit, aby neprodleně vyhledali lékařskou pomoc. 
 
Kortikosteroidy mohou  aktivovat  latentní  amebiázu  nebo  strongyloidiázu nebo  zhoršovat  aktivní 
onemocnění. Proto se doporučuje vyloučit latentní nebo aktivní amebiázu a strongyloidiázu před 
zahájením léčby kortikosteroidy u každého pacienta s rizikem nebo s příznaky některého z těchto 
stavů. 
 
Dlouhodobé používání  kortikosteroidů  může  způsobit  zadní  subkapsulární  kataraktu,   glaukom 
s možným  poškozením zrakového  nervu a  může  zvýšit  vznik  sekundárních  očních  infekcí 
způsobených plísněmi nebo viry. 
 
Kortikosteroidy mohou zvyšovat nebo snižovat pohyblivost a počet spermií. 
 
Očekává se, že současná léčba inhibitory CYP3A, včetně přípravků obsahujících kobicistat, zvyšuje 
riziko systémových nežádoucích účinků. Je třeba se vyhnout kombinaci těchto léčiv, pokud přínos 
nepřeváží  nad  zvýšeným  rizikem  systémových  nežádoucích  účinků  kortikosteroidů.  V  takovém 
případě  mají  být  pacienti  sledováni  kvůli  možným nežádoucím  účinkům  systémově  podávaných 
kortikosteroidů.  
 
U  pacientů  s onemocněním COVID-19,  kteří  jsou  již  léčeni  systémovými  (perorálními) 
kortikosteroidy z jiných důvodů (např. pacienti  s CHOPN  (chronickou obstrukční plicní nemocí)), 
kteří však nevyžadují podpůrnou kyslíkovou terapii, nemají být systémové kortikosteroidy vysazeny. 
 
Feochromocytomová krize
Po  podání  systémových  kortikosteroidů  byla  hlášena  feochromocytomová  krize,  která  může  být 
fatální.  Kortikosteroidy mohou  být podány  pacientům  se  suspektním nebo  zjištěným 
feochromocytomem pouze po náležitém vyhodnocení poměru přínosu a rizika. 
 
Speciální opatření: 
 
Zvláštní opatrnosti a častější sledování pacientů je třeba při podávání systémových kortikosteroidů 
u pacientů s následujícími stavy: renální insuficience, hypertenze, diabetes nebo diabetes  v rodinné 
anamnéze, městnavé  srdeční  selhání,  osteoporóza,  předchozí  steroidní  myopatie,  glaukom  (nebo 
glaukom v rodinné anamnéze), myasthenia gravis, nespecifická ulcerózní kolitida, divertikulitida, 
čerstvé anastomózy střeva, aktivní nebo latentní peptický vřed, stávající nebo předchozí anamnézy 
závažných  afektivních  poruch  (zejména  předchozí  steroidní  psychóza),  selhání  jater  a  epilepsie. 
Známky peritoneálního podráždění po gastrointestinální perforaci u pacientů užívajících velké dávky 
kortikosteroidů mohou být minimální nebo mohou chybět. Tuková embolie se uvádí jako možná 
komplikace hyperkortisolismu. 
 
Kortikosteroidy mají zvýšený účinek u pacientů s hypotyreózou a u pacientů s cirhózou. 
 
Kortikosteroidy se mají  používat  opatrně  u  pacientů  s oční formou onemocnění herpes  simplex 
z důvodu možné perforace rohovky. 
 
Lokální injekce steroidů má probíhat v aseptickém prostředí, aby se snížilo konkrétní riziko bakteriální 
infekce, a je třeba se vyhnout injekci steroidu do infikovaného místa. 
 
Pro vyloučení septického procesu je třeba provést příslušné vyšetření kloubních tekutin. 
 
Výrazné  zvýšení  bolesti  doprovázené  lokálním  otokem,  další  omezení  pohybu  kloubů,  horečka 
a malátnost naznačují septickou artritidu. Pokud se tato komplikace vyskytne a diagnóza sepse se 
potvrdí, má se zahájit vhodná antimikrobiální léčba. 
 
Pacienti mají pochopit význam toho, aby navzdory symptomatickému zlepšení nadměrně nezatěžovali 
nemocné klouby. 
 
Kortikosteroidy se nemají injikovat do nestabilních kloubů. 
 
Bylo hlášeno, že časté intraartikulární injekce způsobují rozvoj charcotských artropatií. 
 
Pediatrická populace 
Předčasně narození novorozenci: 
Dostupné důkazy naznačují dlouhodobé nežádoucí účinky na vývoj nervového systému po časné léčbě 
(< 96 hodin) předčasně narozených dětí s chronickým onemocněním plic při počátečních dávkách 
0,25 mg/kg dvakrát denně. 
 
Hypertrofická kardiomyopatie 
Po systémovém podávání kortikosteroidů včetně dexamethasonu předčasně narozeným dětem byla 
hlášena  hypertrofická  kardiomyopatie.  Ve  většině  hlášených  případů  byla  po  vysazení  léčby 
reverzibilní. U předčasně narozených dětí léčených systémově podávaným dexamethasonem je třeba 
provést diagnostické vyhodnocení a sledovat srdeční funkce a struktury (bod 4.8). 
 
Děti: 
Kortikosteroidy  způsobují  zpomalení  růstu  v raném dětství,  dětství  a  dospívání,  což  může  být 
nevratné.  Léčba má být  omezena  na  minimální  dávkování  po  co  nejkratší  dobu.  Aby  se 
minimalizovalo potlačení osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny a zpomalení růstu, léčba má být, 
pokud je to možné, omezena na jednu dávku obden. 
 
Je třeba pečlivě sledovat růst a vývoj kojenců a dětí dlouhodobě léčených kortikosteroidy. 
 
Dexamethason se používal k léčbě a prevenci chronických onemocnění plic u předčasně narozených 
dětí (off-label použití). Klinické studie neprokázaly žádný dlouhodobý přínos ve zkrácení doby do 
výdechu incidenci chronických plicních chorob nebo mortality. Poslední studie naznačují souvislost 
mezi používáním  dexamethasonu u předčasně narozených dětí a rozvojem dětské mozkové obrny. 
Z hlediska těchto možných obav o bezpečnost se má posouzení přínosů a rizik provádět u každého 
pacienta jednotlivě. 
 
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 241,5 mg sodíku při maximální jednorázové dávce, což odpovídá 
12,075 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, 
který činí 2 g sodíku.  
 
Obsah propylenglykolu
Tento léčivý přípravek obsahuje 20 mg propylenglykolu (E1520) v jednom ml. 
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin nebo jater je třeba lékařské sledování, protože byly hlášeny 
různé nežádoucí události připisované propylenglykolu, jako je renální dysfunkce (akutní tubulární 
nekróza), akutní selhání ledvin a dysfunkce jater. 
Současné podávání s jakýmkoli substrátem pro alkoholdehydrogenázu, jako je ethanol, může vyvolat 
nežádoucí účinky u dětí mladších 5 let. 
Současné podávání s jakýmkoli substrátem pro alkoholdehydrogenázu, jako je ethanol, může vyvolat 
závažné nežádoucí účinky u novorozenců. 
Také viz bod 4.6 – Fertilita, těhotenství a kojení. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Kyselina  acetylsalicylová se  má  v  kombinaci  s  kortikosteroidy  při  hypoprotrombinemii používat 
opatrně. 
 
Kortikosteroidy zvyšují renální clearance salicylátů, a proto se má dávka salicylátů snižovat spolu 
s ukončením léčby kortikosteroidy. 
 
Protože fenytoin, barbituráty, efedrin, rifabutin, karbamazepin, rifampicin a aminoglutetimid mohou 
zvyšovat metabolickou clearance kortikosteroidů, což vede ke snížení koncentrace kortikosteroidů 
 v  krvi  a ke snížení  fyziologické  aktivity,  bude  pravděpodobně  nutné  upravit  dávkování.  Tyto 
interakce interferují s výsledkem dexamethasonového supresního testu, který je třeba při podávání 
kortikosteroidů interpretovat s opatrností.  
 
Byly hlášeny falešně negativní výsledky dexamethasonového supresního testu u pacientů léčených 
indometacinem. 
 
Účinnost kumarinových antikoagulancií se může při současné léčbě kortikosteroidy měnit. U pacientů, 
kteří  současně  užívají  kortikosteroidy  a  kumarinová  antikoagulancia,  je  třeba  často  kontrolovat 
protrombinový čas, aby se zabránilo spontánnímu krvácení. 
 
Požadované účinky hypoglykemických látek (včetně inzulinu) jsou kortikosteroidy antagonizovány. 
 
Pokud se kortikosteroidy podávají souběžně s diuretiky snižujícími hladinu draslíku, je třeba pacienty 
pečlivě sledovat kvůli riziku vzniku hypokalemie. 
 
Kortikosteroidy mohou ovlivňovat výsledky NBT (nitrotetrazoliová modř) testu na bakteriální infekce 
a mohou vyvolat falešně negativní výsledek. 
 
Inhibitory antiretrovirové proteázy (ritonavir, darunavir, indinavir, lopinavir, sachinavir a efavirenz) 
jsou metabolizovány  prostřednictvím CYP3A.  Léky,  které  indukují  aktivitu  CYP3A, jako   je 
dexamethason,  mohou  zvyšovat  clearance  léků  metabolizovaných  CYP3A,  což  vede  ke  snížení 
plazmatických koncentrací. 
 
Některé inhibitory antiretrovirové proteázy (ritonavir, indinavir) mohou být také samotnými inhibitory 
CYP3A, což může vést ke zvýšení plazmatické koncentrace dexamethasonu.