Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU  
 Agnis Combi 50 mg/850 mg potahované tablety  
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
 Jedna potahovaná tableta obsahuje vildagliptinum 50 mg a metformini hydrochloridum 850 mg (odpovídá 
metforminum 660 mg).  
Pomocná látka se známým účinkem: 
Jedna potahovaná tableta obsahuje 2,8 mg monohydrátu laktosy.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.   
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Potahovaná tableta.  
Žluté, bikonvexní, oválné potahované tablety označené „50“ na jedné straně a „850“ na straně druhé. 
Rozměry potahovaných tablet jsou 20,5 x 9.5 mm.   
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Agnis Combi je indikován k léčbě diabetu mellitu 2. typu: 
• Agnis Combi je indikován k léčbě dospělých pacientů, u kterých nebylo dosaženo odpovídající úpravy 
glykemie maximální tolerovanou dávkou perorálně podávaného samotného metforminu, nebo kteří již byli 
léčeni kombinací samostatně podávaných tablet vildagliptinu a metforminu.  
• Agnis  Combi je indikován v kombinaci s deriváty sulfonylmočoviny (tj. k trojkombinační léčbě) jako 
doplněk diety a cvičení u dospělých pacientů, jejichž diabetes není odpovídajícím způsobem kontrolován 
metforminem a deriváty sulfonylmočoviny.  
• Agnis Combi je indikován v trojkombinační léčbě s inzulinem, jako doplněk diety a cvičení ke zlepšení 
kontroly glykemie u dospělých pacientů, u kterých nebylo dosaženo odpovídající úpravy glykemie stabilní 
dávkou inzulinu a samotným metforminem.  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 Dávkování 
Dospělí s normální funkcí ledvin (GFR ≥90 ml/min) Dávkování antihyperglykemické léčby přípravkem Agnis  Combi má být individualizováno na základě 
pacientova  stávajícího  režimu,  účinnosti  a  snášenlivosti,  přičemž  nesmí  být  překročena  maximální 
doporučená denní dávka 100 mg vildagliptinu. Léčba přípravkem Agnis Combi může být zahájena tabletou 
o síle 50 mg/850 mg podávanou dvakrát denně, jedna tableta ráno a druhá večer.  
- U  pacientů  nedostatečně  kontrolovaných  maximální  tolerovanou  dávkou  metforminu  v 
monoterapii: 
Zahajovací dávka přípravku Agnis Combi má obsahovat vildagliptin 50 mg dvakrát denně (celková denní 
dávka 100 mg) společně s již užívanou dávkou metforminu.  
- U pacientů přecházejících z kombinované léčby vildagliptinu a metforminu ve formě samostatných 
tablet:  
Léčba přípravkem Agnis Combi má být zahájena již užívanou dávkou vildagliptinu a metforminu.  
- U  pacientů  nedostatečně  kontrolovaných  dvojkombinační  terapií  s  metforminem  a  deriváty 
sulfonylmočoviny:  
Dávka přípravku Agnis Combi má obsahovat vildagliptin 50 mg dvakrát denně (celková denní dávka mg) a dávku metforminu podobnou dávce již užívané. Pokud se Agnis Combi užívá v kombinaci s deriváty 
sulfonylmočoviny, má se zvážit nižší dávka derivátů sulfonylmočoviny ke snížení rizika hypoglykemie.  
- U  pacientů  nedostatečně  kontrolovaných  dvojkombinační  terapií  s  inzulinem  a  maximální 
tolerovanou dávkou metforminu:  
Dávka přípravku Agnis Combi má obsahovat vildagliptin 50 mg dvakrát denně (celková denní dávka mg) a dávku metforminu podobnou dávce již užívané.   
Bezpečnost a účinnost vildagliptinu a metforminu jako trojkombinační perorální léčby v kombinaci s 
thiazolidindionem nebyla stanovena.  
Zvláštní skupiny pacientů 
 
Starší pacienti (≥65 let) Protože je metformin vylučován ledvinami a u starších pacientů je sklon ke snížení funkce ledvin, má se u 
starších pacientů užívajících Agnis Combi pravidelně sledovat funkce ledvin (viz body 4.4 a 5.2).  
Porucha funkce ledvin Rychlost glomerulární filtrace se má vyhodnotit před zahájením léčby přípravky obsahujícími metformin a 
následně minimálně každý rok. U pacientů se zvýšeným rizikem další progrese poruchy funkce ledvin a u 
starších pacientů se má renální funkce vyhodnocovat častěji, např. každých 3-6 měsíců.  
Maximální denní dávka metforminu se má rozdělit nejlépe do 2-3 denních dávek. Před zahájením léčby 
metforminem u pacientů s GFR <60 ml/min se mají znovu vyhodnotit faktory, které mohou zvyšovat riziko 
laktátové acidózy (viz bod 4.4).  
Pokud  není  k  dispozici  odpovídající  síla  přípravku Agnis   Combi,  je  třeba  použít  jednotlivé 
monokomponenty namísto fixní kombinace.  
GFR ml/min Metformin Vildagliptin60-89 Maximální denní dávka je mg. V souvislosti se snižující se 
funkcí  ledvin  lze  zvážit  snížení 
dávky. 
Dávku není třeba upravovat.  
45-59 Maximální denní dávka je mg.  Úvodní  dávkou  je  nejvýše 
polovina maximální dávky.  
Maximální denní dávka je 50 mg.  
30-44 Maximální denní dávka je mg.  Úvodní  dávkou  je  nejvýše 
polovina maximální dávky.  
<30 Metformin je kontraindikován.  
Porucha funkce jaterAgnis  Combi nemá být podáván pacientům s poruchou funkce jater, včetně pacientů, kteří mají před 
zahájením léčby zvýšené hodnoty alaninaminotransferázy (ALT) nebo aspartátaminotransferázy (AST) více 
než 3x nad horní hranicí normálních hodnot (ULN) (viz body 4.3. 4.4 a 4.8).  
Pediatrická populace 
Podávání přípravku Agnis Combi dětem a dospívajícím (<18 let) se nedoporučuje. Bezpečnost a účinnost 
přípravku Agnis Combi u dětí a dospívajících (<18 let) nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.  
Způsob podání Perorální podání. 
Užívání  přípravku Agnis  Combi s  jídlem  nebo  těsně  po  jídle  může  snížit  výskyt  gastrointestinálních 
příznaků souvisejících s metforminem (viz též bod 5.2).  
4.3 Kontraindikace  
 - Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
- Jakýkoli typ akutní metabolické acidózy (jako je laktátová acidóza, diabetická ketoacidóza)  
- Diabetické prekóma  
- Těžké renální selhání (GFR <30 ml/min) (viz bod 4.4)  
- Akutní stavy s potenciálem pro narušení funkce ledvin, např.:  
- dehydratace  
- závažná infekce  
- šok  
- intravaskulární podání jodovaných kontrastních látek (viz bod 4.4)  
- Akutní nebo chronické onemocnění, které může být příčinou tkáňové hypoxie, např.:  
- srdeční nebo respirační selhání  
- nedávný infarkt myokardu  
- šok  
- Porucha funkce jater (viz body 4.2, 4.4 a 4.8)  
- Akutní intoxikace alkoholem, alkoholismus  
- Kojení (viz bod 4.6)   
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití  
 ObecněAgnis Combi není náhradou za inzulin u pacientů, u kterých je nutné inzulin podávat, a nemá se používat u 
pacientů s diabetem 1. typu.  
Laktátová acidóza Laktátová acidóza je velmi vzácná, ale závažná metabolická komplikace, která se nejčastěji vyskytuje při 
akutním zhoršení renální funkce nebo při kardiorespiračním onemocnění či sepsi. Ke kumulaci metforminu 
dochází při akutním zhoršení renální funkce; tím se pak zvyšuje riziko laktátové acidózy.  
V  případě  dehydratace  (závažný  průjem  nebo  zvracení,  horečka  nebo  snížený  příjem  tekutin)  se  má 
metformin dočasně vysadit a doporučuje se kontaktovat zdravotnického pracovníka.  
Podávání  léčivých  přípravků,  které mohou  akutně  narušit  renální  funkci  (jako  jsou  antihypertenziva, 
diuretika a NSAID), se má u pacientů léčených metforminem zahájit s opatrností. Další rizikové faktory 
laktátové  acidózy  jsou  nadměrné  požívání  alkoholu,  jaterní  insuficience,  nedostatečně  kontrolovaný 
diabetes  mellitus,  ketóza,  dlouhotrvající  hladovění  a  jakékoli  stavy  související  s  hypoxií,  stejně  jako 
souběžné užívání léčivých přípravků, které mohou způsobit laktátovou acidózu (viz také body 4.3 a 4.5).  
Pacienti a/nebo pečovatelé mají být informováni o riziku laktátové acidózy. Laktátová acidóza je   
charakterizována  acidotickou  dušností,  bolestí  břicha,  svalovými  křečemi,  astenií  a  hypotermií 
následovanou kómatem. V případě suspektních příznaků má pacient ukončit užívání metforminu a vyhledat 
okamžitě lékařskou pomoc. Diagnostické laboratorní nálezy zahrnují snížené pH krve (<7,35), zvýšenou 
plazmatickou hladinu laktátu (>5 mmol/l) a zvýšenou aniontovou mezeru a poměr laktát/pyruvát.  
Podávání jódových kontrastních látek Intravaskulární podání jódových kontrastních látek může vést k nefropatii indukované kontrastní látkou s 
následnou akumulací metforminu a zvýšeným rizikem laktátové acidózy. Metformin se má vysadit před 
nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání nesmí být znovu zahájeno dříve než hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu vyhodnocena renální funkce a zjištěno, že je 
stabilní (viz body 4.2 a 4.5).  
Renální funkceGFR má být vyhodnocena před zahájením léčby a následně v pravidelných intervalech (viz bod 4.2). 
Metformin je kontraindikován u pacientů s GFR <30 ml/min a má se dočasně vysadit při výskytu stavů, 
které mění renální funkci (viz bod 4.3).  
Porucha funkce jaterPacienti s poruchou funkce jater nemají být léčeni přípravkem Agnis Combi včetně pacientů, kteří mají před 
zahájením léčby zvýšené hodnoty ALT nebo AST více než 3x nad ULN (viz body 4.2, 4.3 a 4.8).  
Monitorování jaterních enzymů Při užívání vildagliptinu byly hlášeny vzácné případy poruchy funkce jater (včetně hepatitidy). V těchto 
případech byli pacienti obvykle asymptomatičtí, bez klinických následků a výsledky jaterních funkčních 
testů se po vysazení léčby vrátily k normálním hodnotám. Jaterní funkční testy mají být provedeny před 
zahájením léčby přípravkem Agnis Combi, aby byly známy jejich výchozí hodnoty. Jaterní funkční testy 
musí být během prvního roku léčby přípravkem Agnis Combi monitorovány v tříměsíčních intervalech, dále 
pak pravidelně v průběhu léčby. Pacientům, u kterých dojde ke zvýšení hladin aminotransferáz, má být pro 
potvrzení nálezu provedeno další vyšetření funkce jater. U těchto pacientů má být i nadále prováděno 
častější vyšetření jaterních funkcí, a to až do doby, než se hladina(y) vrátí k normálním hodnotám. Pokud 
by 3násobné nebo vyšší zvýšení AST nebo ALT nad ULN přetrvávalo, doporučuje se léčbu přípravkem 
Agnis Combi ukončit. U pacientů, u kterých se objeví ikterus nebo jiné příznaky naznačující poruchu funkce 
jater, musí být léčba přípravkem Agnis Combi ukončena.  
Po vysazení léčby přípravkem Agnis  Combi a normalizaci výsledků jaterních funkčních testů nesmí být 
léčba přípravkem Agnis Combi znovu zahájena.  
Poruchy kůže V  preklinických  studiích  toxicity byly  u  opic  zaznamenány  kožní  léze  včetně  puchýřů  a  ulcerací  na 
končetinách (viz bod 5.3). Ačkoli v klinických studiích nebyly pozorovány ve zvýšené incidenci kožní léze, 
zkušenosti u pacientů s diabetickými kožními komplikacemi jsou omezené. Po uvedení na trh byly navíc 
hlášeny bulózní nebo exfoliativní kožní léze. Z toho důvodu je u pacientů s diabetem doporučena pravidelná 
kontrola a sledování kožních obtíží, jako je tvorba puchýřů nebo vředů.  
Akutní pankreatitida Užívání vildagliptinu bylo spojeno s rizikem rozvoje akutní pankreatitidy. Pacienti mají být informováni o 
typickém příznaku akutní pankreatitidy.  
Při podezření na pankreatitidu je vildagliptin třeba vysadit; pokud je potvrzena akutní pankreatitida, léčba 
vildagliptinem nemá být znovu zahájena. U pacientů s akutní pankreatitidou v anamnéze je třeba dbát 
opatrnosti.  
Hypoglykemie Deriváty sulfonylmočoviny jsou známé tím, že způsobují hypoglykemii. Pacienti užívající vildagliptin v 
kombinaci s deriváty sulfonylmočoviny mohou být ohroženi hypoglykemií. Proto má být zvážena nižší 
dávka derivátů sulfonylmočoviny, aby se snížilo riziko hypoglykemie.  
Chirurgický výkon Podávání metforminu musí být přerušeno po dobu operace v celkové, spinální nebo epidurální anestezii. 
Léčba  může  být  znovu  zahájena  nejdříve  48  hodin  po  operaci  nebo  obnovení  perorální  výživy  a  za 
předpokladu, že renální funkce byla znovu vyhodnocena a bylo zjištěno, že je stabilní.  
Tento  léčivý  přípravek  obsahuje  laktosu.  Pacienti  se  vzácnými  dědičnými  onemocněními  intolerancí 
galaktózy, nedostatkem laktázy nebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí nemají tento léčivý přípravek 
užívat.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
 Nebyly provedeny žádné formální studie interakcí pro vildagliptin/metformin. Následující tvrzení vycházejí 
z informací dostupných pro jednotlivé léčivé látky.  
Vildagliptin 
Vildagliptin  má  nízký  potenciál  pro  interakce  se  souběžně  podávanými  léčivými  přípravky.  Protože 
vildagliptin není substrát pro enzymy cytochromu P (CYP) 450 a neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP 
450, není pravděpodobné, že by ovlivňoval léčivé látky, které jsou substráty, inhibitory  nebo  induktory 
těchto enzymů.  
Výsledky  klinických  studií  provedených  s  perorálními  antidiabetiky  pioglitazonem,  metforminem  a 
glyburidem v kombinaci s vildagliptinem neprokázaly klinicky relevantní farmakokinetické interakce u 
cílové populace.  
Studie  lékových  interakcí  s  digoxinem  (P-glykoprotein  substrát)  a  warfarinem  (CYP2C9  substrát)  u 
zdravých  jedinců  neprokázaly  klinicky  relevantní  farmakokinetické  interakce  po  podávání  společně  s 
vildagliptinem.  
Studie lékových interakcí byly provedeny u zdravých jedinců s amlodipinem, ramiprilem, valsartanem a 
simvastatinem.  V  těchto  studiích  nebyly  po  souběžném  podávání  vildagliptinu  pozorovány  klinicky 
významné farmakokinetické interakce. Toto však nebylo potvrzeno u cílové populace.  
Kombinace s ACE-inhibitoryU pacientů užívajících současně ACE-inhibitory může být zvýšené riziko vzniku angioedému (viz bod 4.8).  
Stejně  jako  u  jiných  perorálních  antidiabetik  může  být  hypoglykemický  účinek  vildagliptinu snížen 
některými léčivými látkami, včetně thiazidů, kortikosteroidů, tyreoidálních přípravků a sympatomimetik.  
Metformin  
 
Souběžné použití se nedoporučuje  
Alkohol Intoxikace alkoholem je spojená se zvýšeným rizikem laktátové acidózy, zvláště v případech hladovění, při 
malnutrici nebo poruše funkce jater.  
Jódové kontrastní látky Metformin musí být vysazen před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání nesmí 
být znovu zahájeno nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu vyhodnocena 
renální funkce a bylo zjištěno, že je stabilní (viz body 4.2 a 4.4).  
Kationaktivní léčivé látky Kationaktivní léčivé  látky,  které  jsou  vylučovány  renální  tubulární  sekrecí  (např.  cimetidin)  mohou 
vzájemně reagovat s metforminem tak, že soutěží o společný renální tubulární transportní systém, proto 
zpožďují vylučování metforminu, který může zvyšovat riziko laktátové acidózy. Studie u zdravých jedinců 
ukázaly, že cimetidin, podávaný v dávce 400 mg dvakrát denně, zvyšoval systémovou expozici metforminu 
(AUC) o 50 %. Proto se při souběžném podávání kationaktivních léčivých látek vylučovaných renální 
tubulární  sekrecí  má  zvážit  pečlivé  monitorování  glykemie,  úprava  dávky  s  ohledem  na  doporučené 
dávkování a změna diabetické léčby (viz bod 4.4).  
Kombinace vyžadující opatrnost při použití Některé  léčivé  přípravky  mohou  nepříznivě  ovlivnit  renální  funkci,  což  může  zvýšit  riziko  laktátové 
acidózy; jsou to např. NSAID, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy (COX) II, ACE inhibitory, 
antagonisté receptoru pro angiotenzin II a diuretika, zvláště kličková. Při zahájení nebo užívání takových 
přípravků v kombinaci s metforminem je nutné pečlivé monitorování renální funkce.  
Glukokortikoidy, beta-2-agonisté a diuretika mají vnitřní hyperglykemickou aktivitu. Pacient o tom má být 
informován a je třeba častěji provádět vyšetření hladiny glukózy v krvi, především na začátku léčby. V 
průběhu podávání souběžné léčby a při jejím ukončení může být nutné upravit dávkování přípravku Agnis 
Combi.  
Inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) mohou snižovat hladiny glukózy v krvi. Pokud je to 
nutné,  má  být dávkování  antihyperglykemického léčivého  přípravku během  léčby  jiným  léčivým 
přípravkem a při jeho ukončení upraveno.   
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení  
 Těhotenství Dostatečné  údaje  o  podávání vildagliptinu/metforminu těhotným ženám nejsou  k  dispozici.  Studie  na 
zvířatech prokázaly pro vildagliptin podávaný ve vysokých dávkách reprodukční toxicitu. Pro metformin 
nebyla  ve  studiích  na  zvířatech  reprodukční  toxicita  prokázána.  Studie  na  zvířatech  provedené  s 
vildagliptinem a metforminem neprokázaly teratogenitu, ale v dávkách toxických pro matku byly prokázány 
fetotoxické účinky (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé. Agnis  Combi se během 
těhotenství nemá podávat.  
KojeníStudie na zvířatech ukázaly, že vildagliptin i metformin jsou vylučovány do mléka. Není známo, zda se 
vildagliptin vylučuje do lidského mateřského mléka, ale metformin se v malém množství do mateřského 
mléka vylučuje. Vzhledem k možnému riziku hypoglykemie u novorozence v souvislosti s metforminem a 
nedostatku dat u lidí pro vildagliptin se Agnis Combi v období kojení nemá podávat (viz bod 4.3).  
FertilitaS vildagliptinem/metforminem nebyly provedeny žádné studie hodnotící účinek na lidskou fertilitu (viz bod 
5.3).   
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pacienti, u kterých se 
jako nežádoucí účinek objeví závratě, nemají řídit nebo obsluhovat stroje.  
4.8 Nežádoucí účinky 
 S  vildagliptinem/metforminem  nebyly  provedeny  žádné  terapeutické  klinické  studie.  Nicméně 
bioekvivalence    vildagliptinu/metforminu byla  prokázána  souběžným  podáváním  vildagliptinu  a 
metforminu (viz bod 5.2). Údaje zde demonstrované se vztahují k souběžnému podávání vildagliptinu a 
metforminu, kde byl vildagliptin přidán k metforminu. Nejsou k dispozici studie, kde by byl metformin 
přidán k vildagliptinu.  
Souhrn bezpečnostního profiluVětšina  nežádoucích  účinků  byla  mírného a  přechodného  charakteru a  nevyžadovala  přerušení léčby. 
Nebyla nalezena souvislost mezi nežádoucími účinky a věkem, etnikem, trváním léčby nebo denní dávkou.   
Při užívání vildagliptinu byly hlášeny vzácné případy poruchy funkce jater (včetně hepatitidy). V těchto 
případech byli pacienti obvykle asymptomatičtí, bez klinických následků a hodnoty jaterních funkcí se po 
vysazení léčby vrátily k normálním hodnotám. V údajích z kontrolovaných studií monoterapie a přídavné 
terapie, v délce trvání až 24 týdnů, byla incidence zvýšení ALT nebo AST ≥3x ULN (klasifikováno jako 
přítomnost zvýšení nejméně ve 2 po sobě jdoucích vyšetřeních nebo při poslední návštěvě) 0,2 % pro 
vildagliptin 50 mg jednou denně, 0,3 % pro vildagliptin 50 mg dvakrát denně a 0,2 % pro všechny 
komparátory. Tato zvýšení aminotransferáz byla obvykle asymptomatická, neprogresivního charakteru a 
nebyla doprovázena cholestázou nebo ikterem.  
U vildagliptinu byly hlášeny vzácné případy angioedému, výskyt byl srovnatelný s kontrolní skupinou. 
Větší podíl případů byl hlášen, pokud byl vildagliptin podáván v kombinaci s ACE inhibitory. Většina 
případů byla mírného charakteru a odezněla v průběhu léčby vildagliptinem.  
Tabulkový seznam nežádoucích účinků Nežádoucí účinky  hlášené  u  pacientů,  kteří  dostávali  vildagliptin  ve  dvojitě  zaslepené  studii  jako 
monoterapii a  kteří dostávali  přídavnou terapii,  jsou  uvedeny  níže  podle  třídy  orgánových  systémů a 
absolutní frekvence. Nežádoucí účinky uvedené v Tabulce 5 jsou založeny na informacích pro metformin v 
souhrnu údajů o přípravku dostupném v EU. Frekvence jsou definovány jako velmi časté (≥1/10), časté 
(≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny 
podle klesající závažnosti.  
Tabulka  1 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin 100 mg denně jako 
přídavnou terapii k metforminu ve srovnání s placebem a metforminem ve dvojitě zaslepené studii 
(n=208)  
Poruchy metabolismu a výživy  
Časté         Hypoglykemie Poruchy nervového systému  
Časté        Třes Časté        Bolest hlavy  
Časté       Závrať Méně časté       Únava  
Gastrointestinální poruchy Časté       Nauzea  
 
Popis vybraných nežádoucích účinků V kontrolovaných klinických studiích s kombinací vildagliptin 100 mg denně + metformin nebylo hlášeno 
ukončení léčby z důvodu nežádoucích účinků ani ve skupinách léčených kombinací vildagliptin 100 mg 
denně + metformin nebo placebo + metformin.  
V klinických studiích byl výskyt hypoglykemie častý u pacientů užívajících vildagliptin v kombinaci  s 
metforminem (1 %) a méně častý u pacientů, kteří dostávali placebo + metformin (0,4 %). V rameni s      
vildagliptinem nebyly hlášeny žádné závažné hypoglykemické příhody.  
V klinických studiích nedošlo k ovlivnění tělesné hmotnosti, pokud byl vildagliptin 100 mg denně podáván 
s metforminem (+0,2 pro vildagliptin a -1,0 kg pro placebo).   
Klinické studie trvající více než 2 roky neukázaly žádné další bezpečnostní signály či neočekávaná rizika 
při přidání vildagliptinu k metforminu.   
Kombinace s deriváty sulfonylmočoviny 
Tabulka 2 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin 50 mg dvakrát denně v 
kombinaci s metforminem a deriváty sulfonylmočoviny (n=157) 
Poruchy metabolismu a výživy Časté             Hypoglykemie  
Poruchy nervového systému Časté            Závrať, třes Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté            Hyperhidróza Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Časté              Astenie 
Popis vybraných nežádoucích účinků Nebylo  hlášeno  žádné  ukončení  léčby  z  důvodu  nežádoucích  účinků  hlášených  v  léčebné  skupině 
vildagliptin + metformin + glimepirid oproti 0,6 % ve skupině placebo + metformin + glimepirid.  
Četnost výskytu hypoglykemie byla častá u obou léčebných skupin (5,1 % ve skupině vildagliptin + 
metformin  +  glimepirid  oproti  1,9  %  ve  skupině  placebo  +  metformin  +  glimepirid).  Jedna  závažná 
hypoglykemická příhoda byla hlášena ve skupině s vildagliptinem.  
Na konci studie byl účinek na průměrnou tělesnou hmotnost neutrální (+0,6 kg ve skupině s vildagliptinem 
a -0,1 kg ve skupině s placebem).  
Kombinace s inzulinem 
Tabulka 3 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří užívali vildagliptin 100 mg denně v kombinaci 
s inzulinem (s nebo bez metforminu) ve dvojitě zaslepených studiích (n=371)  
Poruchy metabolismu a výživy  
Časté  Snížená glykemie Poruchy nervového systému  
Časté  Bolesti hlavy, třesavka Gastrointestinální poruchy Časté  Nauzea, gastroezofageální refluxní choroba Méně časté  Průjem, flatulence  
Popis vybraných nežádoucích účinků V kontrolovaných klinických studiích, kde byl užíván vildagliptin 50 mg dvakrát denně v kombinaci s 
inzulinem, s nebo bez metforminu, byl celkový počet ukončení léčby z důvodu nežádoucích účinků 0,3 % 
ve skupině s vildagliptinem a žádné ukončení léčby ve skupině s placebem. 
Četnost výskytu hypoglykemie byla podobná u obou léčebných skupin (14,0 % ve skupině s vildagliptinem 
oproti 16,4 % ve skupině s placebem). Dva pacienti hlásili závažné hypoglykemické příhody ve skupině s 
vildagliptinem a 6 pacientů ve skupině s placebem.  
Na konci studie byl účinek na průměrnou tělesnou hmotnost neutrální (+0,6 kg oproti výchozí tělesné 
hmotnosti ve skupině s vildagliptinem a žádná změna tělesné hmotnosti ve skupině s placebem).  
Další informace o jednotlivých léčivých látkách ve fixní kombinaci  
Vildagliptin 
Tabulka  4 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří užívali vildagliptin 100 mg denně jako 
monoterapii ve dvojitě zaslepených studiích (n=1 855)  
Infekce a infestace Velmi vzácné  Infekce horních cest dýchacích Velmi vzácné  Nazofaryngitida  
Poruchy metabolismu a výživyMéně časté  Hypoglykemie  
Poruchy nervového systému Časté  Závrať  
Méně časté  Bolest hlavy  
Cévní poruchy Méně časté  Periferní otoky  
Gastrointestinální poruchy Méně časté  Zácpa Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Méně časté                            Artralgie 
Popis vybraných nežádoucích účinků V kontrolovaných studiích s monoterapií nebyla celková incidence ukončení léčby z důvodu nežádoucích 
účinků vyšší u pacientů léčených vildagliptinem 100 mg denně (0,3 %) ve srovnání s placebem (0,6 %) nebo 
komparátory (0,5 %).  
Ve srovnávacích kontrolovaných studiích s monoterapií byla hypoglykemie méně častá. Byla hlášena u 0,% (7 z 1855) pacientů léčených vildagliptinem 100 mg denně ve srovnání s 0,2 % (2 z 1082) pacientů ve 
skupině léčené aktivním komparátorem nebo placebem. Žádné závažné nebo těžké příhody nebyly hlášeny.  
V klinických studiích nedošlo k ovlivnění tělesné hmotnosti, pokud byl vildagliptin 100 mg denně podáván 
jako monoterapie (-0,3 pro vildagliptin a -1,3 kg pro placebo).  
Klinické studie trvající více než 2 roky neukázaly žádné další bezpečnostní signály či nepředvídaná rizika 
v monoterapii vildagliptinem.  
Metformin 
Tabulka 5 - Nežádoucí účinky pro metforminovou komponentu 
Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné  Snížení absorpce vitaminu B12 a laktátová acidóza*  
Poruchy nervového systému  
Časté  Kovová chuť Gastrointestinální poruchy Velmi časté  Nauzea, zvracení, průjem, bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu 
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné  Odchylky jaterních funkčních testů nebo hepatitida**  
Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi vzácné  Kožní reakce jako erytém, pruritus a kopřivka *Snížení absorpce vitaminu B12 s poklesem hladin v séru bylo velmi vzácně pozorováno při dlouhodobé léčbě 
pacientů metforminem. U pacientů s megaloblastickou anemií se doporučuje uvažovat o takové etiologii.  
**Byly hlášeny ojedinělé případy odchylek v jaterních funkčních testech nebo hepatitidy, ustupující po vysazení 
metforminu.   
Gastrointestinální nežádoucí účinky se vyskytují častěji na začátku léčby a ve většině případů spontánně 
mizí. Aby se jim předešlo, doporučuje se užívat metformin ve 2 dávkách denně během jídla nebo po jídle. 
Gastrointestinální snášenlivost může také zlepšit pomalé zvyšování dávky.  
Postmarketingové sledování 
Tabulka 6 - Postmarketingové nežádoucí účinky 
Gastrointestinální poruchy  
Není známo  PankreatitidaPoruchy jater a žlučových cest Není známo Hepatitida  (reverzibilní  po  vysazení  léčivéhopřípravku) 
 Abnormální jaterní funkční testy (reverzibilní po 
vysazení léčivého přípravku) 
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové 
tkáně  
Není známo Myalgie 
Poruchy kůže a podkožní tkáně Není známo Kopřivka  Exfoliativní a bulózní kožní léze včetně bulózního 
pemfigoidu   
Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat 
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili 
podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 100 41 Praha 10  
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek   
4.9 Předávkování  
 Nejsou dostupné žádné údaje týkající se předávkování vildagliptinem a metforminem v kombinaci.  
Vildagliptin Informace týkající se předávkování vildagliptinem jsou omezené.  
Symptomy Informace o možných symptomech předávkování vildagliptinem byly převzaty ze studie snášenlivosti se 
vzrůstající dávkou, kdy byl zdravým jedincům podáván vildagliptin po dobu 10 dnů. Po dávce 400 mg byly 
tři případy bolesti svalů a jednotlivé případy mírné a transientní parestezie, horečky, otoků a přechodného 
zvýšení hladin lipázy. Při dávce 600 mg se u jednoho subjektu objevily otoky dolních a horních končetin, 
zvýšení kreatinfosfokinázy (CPK), AST, C-reaktivního proteinu (CRP) a hladiny myoglobinu. U tří dalších 
jedinců  byly  zjištěny  otoky  dolních  končetin  a  ve  dvou  případech  parestezie.  Všechny  symptomy  a 
laboratorní abnormality vymizely bez léčby po vysazení studovaného léčivého přípravku.   
Metformin Rozsáhlé předávkování metforminem (nebo současně existující riziko laktátové acidózy) může mít za 
následek laktátovou acidózu, která vyžaduje urgentní lékařskou pomoc a musí být léčena v nemocnici.  
LéčbaNejúčinnější metodou odstranění metforminu je hemodialýza. Vildagliptin však nemůže být odstraněn 
hemodialýzou, hlavní hydrolyzovaný metabolit (LAY151) nicméně odstranit lze. Doporučuje se podpůrná 
léčba.   
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI   
5.1 Farmakodynamické vlastnosti  
  Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii diabetu, kombinace perorálních antidiabetik,  
ATC kód: A10BD 
Mechanismus účinku Agnis  Combi obsahuje antihyperglykemické látky s doplňujícím se mechanismem účinku, aby došlo ke 
zlepšení kontroly glykemie u pacientů s diabetem 2. typu: vildagliptin, který patří do skupiny stimulátorů 
buněk ostrůvků, a metformin hydrochlorid, který patří do skupiny biguanidů.  
Vildagliptin, člen skupiny látek zlepšujících činnost ostrůvků, je účinným a selektivním inhibitorem enzymu 
dipeptidyl-peptidázy-4  (DPP-4).  Metformin  působí  primárně  snížením  produkce  endogenní  glukózy  v 
játrech.  
Farmakodynamické účinky 
 
Vildagliptin Vildagliptin primárně působí inhibičně na enzym DPP-4, který je zodpovědný za degradaci inkretinových 
hormonů  GLP-1  (glukagon-like-peptid-1,  peptid  podobný  glukagonu  1)  a  GIP  (glukózo-dependentní 
inzulinotropní polypeptid).  
Podání vildagliptinu vede k rychlé a kompletní inhibici účinku DPP-4 s následným zvýšením endogenních 
hladin inkretinových hormonů GLP-1 a GIP, a to nalačno i po jídle.  
Zvýšením  endogenních  hladin  inkretinových  hormonů  zvyšuje  vildagliptin  senzitivitu  beta  buněk  ke 
glukóze s výsledným zlepšením sekrece glukózo-dependentního inzulinu. Léčba vildagliptinem 50–100 mg 
denně u pacientů s diabetem typu 2 signifikantně zlepšuje markery funkce beta buněk včetně HOMA-β 
(Homeostasis Model Assessment-β), poměr proinzulinu a inzulinu a měření citlivosti funkce beta buněk na 
opakované  potravinové  toleranční  testy.  U  nediabetických  jedinců  (s  normální  glykemií)  vildagliptin 
nestimuluje sekreci inzulinu ani nesnižuje hladiny glukózy.  
Zvýšením  hladin  endogenního  GLP-1  vildagliptin  také  zvyšuje  senzitivitu  alfa  buněk  ke  glukóze  s 
výslednou sekrecí glukagonu, která více odpovídá hladině glukózy.  
Větší zvýšení poměru inzulin/glukagon během hyperglykemie způsobené zvýšením hladin inkretinového 
hormonu snižuje na lačno a po jídle produkci glukózy v játrech s následným snížením glykemie.  
Známý účinek zvýšených hladin GLP-1 zpomalujících vyprazdňování žaludku není při léčbě vildagliptinem 
pozorován.   
Metformin Metformin je biguanid s antihyperglykemickými účinky, snižuje jak bazální, tak i postprandiální glykemii. 
Nestimuluje sekreci inzulinu, a proto nevyvolává hypoglykemii ani nezvyšuje hmotnost.  
Metformin může působit na snížení glykemie třemi mechanismy:  
- snížením tvorby glukózy v játrech inhibicí glukoneogeneze a glykogenolýzy; 
- ve svalech, mírným zvýšením citlivosti na inzulin, zlepšením vychytávání a utilizace glukózy v 
periferních tkáních; 
- zpomalením absorpce glukózy ze střeva. 
Metformin,  působením  na  glykogensyntetázu  stimuluje  intracelulární  tvorbu  glykogenu  a  zvyšuje 
transportní kapacitu specifických membránových glukózových přenašečů (GLUT-1 a GLUT-4).  
U lidí má metformin příznivý vliv na lipidový metabolismus, a to nezávisle na jeho vliv na glykemii. To 
bylo  u  terapeutických  dávek  prokázáno  v  kontrolovaných,  střednědobých  a  dlouhodobých  klinických 
studiích: metformin snižuje sérové hladiny celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a triacylglycerolů.  
Prospektivní  randomizovaná  UKPDS  (UK  Prospective  Diabetes  Study)  prokázala  dlouhodobý  přínos 
intenzivní kompenzace hladiny glukózy v krvi u pacientů s diabetem mellitem typu 2. Analýza výsledků u 
pacientů s nadváhou léčených metforminem po selhání samotné diety prokázala:  
- signifikantní snížení absolutního rizika jakékoli komplikace související s diabetem mellitem ve 
skupině pacientů s metforminem (29,8 příhod/1000 pacientů za rok) ve srovnání se samotnou dietou 
(43,3  příhod/1000  pacientů  za  rok),  p=0,0023  a  proti  kombinovaným  skupinám  léčeným 
monoterapií  derivátů  sulfonylmočoviny  nebo  inzulinem  (40,1  příhod/1000  pacientů  a  rok), 
p=0,0034; 
- signifikantní snížení absolutního rizika mortality související s diabetem mellitem: metformin 7,příhod/1000 pacientů a rok, dieta samotná 12,7 příhod/1000 pacientů a rok, p=0,017; 
-  signifikantní snížení absolutního rizika celkové mortality: metformin 13,5 příhod/1000 pacientů a 
rok versus  samotná  dieta 20,6  příhod/1000  pacientů  a rok  (p=0,011) a  oproti  kombinovaným 
skupinám  léčeným  monoterapií  deriváty  sulfonylmočoviny  nebo  inzulinu  18,9  příhod/pacientů a rok (p=0,021)  
-  signifikantní snížení absolutního rizika infarktu myokardu: metformin 11 příhod/1000 pacientů a 
rok, samotná dieta 18 příhod/1000 pacientů a rok (p=0,01).   
Klinická účinnost a bezpečnost Přidání  vildagliptinu  pacientům,  u  kterých  byla  kontrola  glykemie  nedostatečná  během  monoterapie 
metforminem, vedlo po 6měsíční léčbě k dodatečnému statisticky signifikantnímu snížení průměru HbA1c 
ve srovnání s placebem (rozdíl mezi skupinami -0,7 % po dávce vildagliptinu 50 mg a 1,1 % po dávce 
vildagliptinu 100 mg). Podíl pacientů, u kterých bylo dosaženo snížení HbA1c o ≥0,7 % oproti výchozí 
hodnotě byl statisticky signifikantně vyšší v obou skupinách léčených vildagliptinem plus metforminem (% a 60 %) ve srovnání se skupinou, která dostávala metformin plus placebo (20 %).  
Ve 24týdenní studii byl vildagliptin (50 mg dvakrát denně) srovnáván s pioglitazonem (30 mg jednou denně) 
u pacientů nedostatečně kompenzovaných metforminem (průměrná denní dávka: 2020 mg). Průměrné 
snížení z výchozích hodnot HbA1c 8,4 % bylo -0,9 % při přidání vildagliptinu k metforminu a -1,0 % při 
přidání pioglitazonu k metforminu. U pacientů užívajících pioglitazon přidaný k metforminu byl pozorován 
průměrný přírůstek tělesné hmotnosti +1,9 kg ve srovnání s +0,3 kg u pacientů, kteří užívali vildagliptin 
současně s metforminem.  
V klinické studii trvající 2 roky byl vildagliptin (50 mg dvakrát denně) srovnáván s glimepiridem (až mg/den - průměrná dávka po 2 letech: 4,6 mg) u pacientů léčených metforminem (průměrná denní dávka: 894 mg). Po jednom roce bylo průměrné snížení HbA1c -0,4 % při kombinaci vildagliptinu a metforminu a 
-0,5 % při kombinaci glimepiridu a metforminu, z průměrné výchozí hodnoty HbA1c 7,3 %. Změna tělesné 
hmotnosti  u  vildagliptinu  byla -0,2  kg  oproti  +1,6  kg  u  glimepiridu.  Incidence  hypoglykemie  byla 
signifikantně nižší ve skupině s vildagliptinem (1,7 %) ve srovnání se skupinou s glimepiridem (16,2 %). V 
době  hodnocení  při  ukončení  studie  (po  2  letech)  byl  HbA1c  v  obou  léčebných  skupinách  podobný 
výchozím hodnotám a změny tělesné hmotnosti a rozdíly ve výskytu hypoglykemií přetrvávaly.  
V klinické studii trvající 52 týdnů byl vildagliptin (50 mg dvakrát denně) srovnáván s gliklazidem (průměrná 
denní dávka: 229,5 mg) u pacientů nedostatečně kompenzovaných metforminem (dávka metforminu na 
začátku  léčby  1928  mg/den).  Po  jednom  roce  bylo  průměrné  snížení  HbA1c -0,81  %  při  kombinaci 
vildagliptinu a metforminu (průměrná výchozí hodnota HbA1c 8,4 %) a -0,85 % při přidání gliklazidu k 
metforminu (průměrná výchozí hodnota HbA1c 8,5 %); bylo dosaženo statistické non-inferiority (95% CI 
-0,11–0,20). Změna tělesné hmotnosti při podávání vildagliptinu byla +0,1 kg v porovnání se zvýšením 
tělesné hmotnosti o +1,4 kg u gliklazidu.  
V  klinické  studii  trvající  24  týdnů  byla  hodnocena  účinnost  fixní  kombinace  dávek  vildagliptinu  s 
metforminem (postupně titrovaných do dávky 50 mg/500 mg dvakrát denně nebo 50 mg/1000 mg dvakrát 
denně)  jako  počáteční  léčba  u  dosud  farmakologicky  neléčených  pacientů.  Vildagliptin/metformin  mg/1000 mg dvakrát denně snížily HbA1c o -1,82 %, vildagliptin/metformin 50 mg/500 mg dvakrát denně 
o -1,61 %, metformin 1000 mg dvakrát denně o -1,36 % a vildagliptin 50 mg dvakrát denně o -1,09 % z 
průměrné výchozí hodnoty HbA1c 8,6 %. Pokles HbA1c pozorovaný u pacientů s výchozí hodnotou ≥10,% byl vyšší.  
24týdenní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie byla provedena u 318 pacientů 
s cílem vyhodnotit účinnost a bezpečnost vildagliptinu (50 mg dvakrát denně) v kombinaci s metforminem 
(≥1500 mg denně) a glimepiridem (≥4 mg denně). Vildagliptin v kombinaci s metforminem a glimepiridem 
výrazně snížil HbA1c v porovnání s placebem. Průměrné placebem korigované snížení HbA1c bylo o -0,% z průměrné výchozí hodnoty 8,8 %.  
24týdenní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie byla provedena u 449 pacientů 
s cílem vyhodnotit účinnost a bezpečnost vildagliptinu (50 mg dvakrát denně) v kombinaci se stabilní 
dávkou  bazálního  inzulinu  nebo  kombinovaného  inzulinu  (průměrná  denní  dávka  41  jednotek),  při 
současném užívání metforminu (n=276) nebo bez současného užívání metforminu (n=173). Vildagliptin v 
kombinaci s inzulinem významně snížil HbA1c v porovnání s placebem. V celkové populaci bylo placebem 
korigované průměrné snížení -0,72 % HbA1c z průměrné výchozí hodnoty HbA1c 8,8 %. V podskupinách 
léčených  inzulinem  se  současným  užíváním  metforminu  bylo  placebem  korigované  průměrné  snížení 
HbA1c -0,63 % a v podskupině léčené inzulinem bez současného užívání metforminu bylo placebem 
korigované průměrné snížení HbA1c -0,84 %. Četnost výskytu hypoglykemie v celkové populaci byla 8,% ve skupině s vildagliptinem a 7,2 % ve skupině s placebem. U pacientů užívajících vildagliptin nebyl 
pozorován  žádný  přírůstek  tělesné  hmotnosti  (+0,2  kg),  zatímco  u  pacientů  užívajících  placebo  byl 
pozorován úbytek tělesné hmotnosti (-0,7 kg).  
V další 24týdenní studii u pacientů s pokročilejším diabetem typu 2, který nebyl dostatečně kompenzován 
inzulinem (krátkodobým a dlouhodobým, průměrná dávka inzulinu 80 IU/den), bylo průměrné snížení 
hodnoty HbA1c u vildagliptinu (50 mg dvakrát denně) přidaného k inzulinu statisticky významně větší než 
u kombinace placeba s inzulinem (0,5 % oproti 0,2 %). Četnost výskytu hypoglykemie byla nižší u skupiny 
s vildagliptinem (22,9 %) než ve skupině s placebem (22,9 % oproti 29,6 %).  
Kardiovaskulární riziko Byla provedena metaanalýza nezávisle a prospektivně určených kardiovaskulárních příhod z 37 klinických 
studií fáze III a IV s monoterapií a kombinovanou terapií, které trvaly více než 2 roky (průměrná expozice 
50 týdnů pro vildagliptin a 49 týdnů pro komparátory), a tato metaanalýza ukázala, že léčba vildagliptinem 
nebyla spojena se zvýšením kardiovaskulárního rizika oproti komparátorům. Kombinovaný cílový parametr 
určených významných nežádoucích kardiovaskulárních příhod (MACE - Major  Adverse  Cardiovascular 
Events) včetně akutního infarktu myokardu, cévní mozkové příhody nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin     
byl podobný u vildagliptinu versus kombinované aktivní komparátory a placebo [Mantel-Haenszel relativní 
riziko (M-H RR) 0,82 (95% CI 0,61-1,11)]. MACE se objevila u 83 z 9 599 (0,86 %) pacientů léčených 
vildagliptinem  a  u  85 ze 7 102 (1,20 %) pacientů léčených komparátorem. Hodnocení každé jednotlivé 
komponenty MACE neukázalo žádné zvýšení rizika (stejné M-H RR). Potvrzené příhody srdečního selhání 
(HF) definované jako srdeční selhání vyžadující hospitalizaci nebo nově vzniklé srdeční selhání byly 
hlášeny u 41 (0,43 %) pacientů léčených vildagliptinem a u 32 (0,45 %) pacientů léčených komparátorem s 
M-H RR 1,08 (95% CI 0,68-1,70).  
Pediatrická populace
Evropská  agentura  pro  léčivé  přípravky  rozhodla  o  zproštění  povinnosti  předložit  výsledky  studií s 
přípravkem vildagliptin v kombinaci s metforminem u všech podskupin pediatrické populace s  diabetes 
mellitus typu 2 (informace o použití u dětí viz bod 4.2).  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti  
 Vildagliptin/metformin hydrochlorid 
 
Absorpce Bioekvivalence byla prokázána mezi fixní kombinací dávky vildagliptinu/metforminu ve třech silách (mg/500 mg, 50 mg/850 mg and 50 mg/1000 mg), proti prosté kombinaci tablet vildagliptinu a metformin 
hydrochloridu v odpovídajících dávkách.  
Potrava   neovlivňuje   rozsah   a   rychlost   absorpce   vildagliptinu   z   přípravku   obsahujícího 
vildagliptin/metformin. Pokud byl přípravek podán s jídlem, byly rychlost a rozsah absorpce metforminu z 
přípravku obsahujícího vildagliptin/metformin 50 mg/1000 mg sníženy, což se projevilo ve snížení Cmax o 
26 %, AUC o 7 % a prodloužení Tmax (2,0 až 4,0 h).  
Následující  údaje  reflektují  farmakokinetické  vlastnosti  jednotlivých  léčivých  látek vildagliptinu   a 
metforminu hydrochloridu.  
Vildagliptin 
 
Absorpce Po perorálním podání nalačno je vildagliptin rychle absorbován a vrcholové koncentrace v plazmě byly 
pozorovány za 1,7 hodiny. Potrava mírně prodlužuje dobu dosažení vrcholové koncentrace v plazmě na 2,hodiny, ale neovlivní celkovou expozici (AUC). Podávání vildagliptinu s jídlem má za následek snížení 
Cmax (19%) ve srovnání s užitím dávky nalačno. Rozsah změny však není klinicky významný, takže 
vildagliptin může být podáván s jídlem nebo nalačno. Absolutní biologická dostupnost je 85 %.  
Distribuce Vazba  vildagliptinu na proteiny plazmy je nízká (9,3 %) a vildagliptin je distribuován rovnoměrně mezi 
plazmou a červenými krvinkami. Průměrný distribuční objem vildagliptinu v rovnovážném stavu je po 
intravenózním podání (Vss) 71 litrů, což svědčí pro extravaskulární distribuci.  
Biotransformace Metabolismus je hlavní eliminační cestou vildagliptinu u lidí. Počítá se, že se takto vyloučí 69 % dávky. 
Hlavní metabolit (LAY 151) je farmakologicky inaktivní, je výsledkem hydrolýzy kyanové části a odpovídá 
57 % podané dávky s následnou amidovou hydrolýzou produktu (4 % dávky). Podle in vivo studie u DPP-
deficientních potkanů přispívá DPP-4 k částečné hydrolýze vildagliptinu. Vildagliptin není metabolizován 
enzymy CYP 450 v jakémkoli kvantifikovatelném rozsahu. Podle metabolické clearance vildagliptinu se 
nedá předpokládat, že by byl ovlivněn souběžně podávanými léčivými přípravky, které jsou CYP inhibitory a/nebo induktory. V in vitro studiích bylo demonstrováno, že vildagliptin neinhibuje/neindukuje 
enzymy  CYP  450.  Proto  není  pravděpodobné,  že  by  vildagliptin  ovlivňoval  metabolickou  clearance 
souběžně podávaných léčivých přípravků metabolizovaných enzymy CYP 1A2, CYP 2C8, CYP 2C9, CYP 
2C19, CYP 2D6, CYP 2E1 nebo CYP 3A4/5.  
Eliminace Po perorálním podání [14C] vildagliptinu bylo přibližně 85 % vyloučeno do moči a 15 % dávky bylo 
nalezeno ve stolici. Po perorálním podání bylo renální exkrecí vyloučeno 23 % dávky vildagliptinu v 
nezměněné formě. Po intravenózní aplikaci zdravým jedincům byla celková plazmatická clearance l/hodinu a renální clearance 13 l/hodinu. Průměrný eliminační poločas po intravenózním podání je přibližně 
hodiny. Eliminační poločas po perorálním podání je přibližně 3 hodiny.  
Linearita/nelinearita V terapeutickém rozmezí dávek stoupaly Cmax vildagliptinu a plocha pod křivkou plazmatické koncentrace 
v závislosti na čase (AUC) přibližně proporcionálně v závislosti na dávce.  
Charakteristika pacientů Pohlaví: U zdravých mužů a žen v širokém rozmezí věku a body mass indexu (BMI) nebyly pozorovány 
žádné klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice vildagliptinu. DPP-4  inhibice  vildagliptinem není 
pohlavím ovlivněna.  
Věk: U zdravých starších jedinců (≥70 let) byla celková expozice vildagliptinu (100 mg jednou denně) 
zvýšena o 32 %, s 18 % zvýšením vrcholové koncentrace v plazmě ve srovnání s mladými zdravými jedinci 
(18-40 let). Tyto změny však nejsou považovány za klinicky významné. Inhibice DPP-4 vildagliptinem není 
ovlivněna věkem.  
Porucha funkce jater: U jedinců s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh 
A-C) nebyly žádné klinicky významné změny (maximum ~30%) v expozici vildagliptinu.  
Porucha funkce ledvin: U jedinců s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin  byla 
systémová expozice vildagliptinu zvýšena (Cmax 8–66 %; AUC 32–134 %) a celková tělesná clearance 
byla snížena ve srovnání s jedinci s normální funkcí ledvin.  
Etnická skupina: Omezené údaje naznačují, že rasa nemá významný vliv na farmakokinetiku vildagliptinu.  
Metformin 
 
Absorpce Po perorálním podání dávky metforminu je dosaženo maximální plazmatické koncentrace Cmax asi za 2,hodiny. Absolutní biologická dostupnost 500 mg tablet metforminu je u zdravých jedinců přibližně 50-%. Po perorálním podání dávky bylo ve stolici nalezeno 20-30 % neabsorbované frakce.  
Po  perorálním  podání  je  absorpce  metforminu  saturabilní  a  neúplná.  Usuzuje  se,  že  farmakokinetika 
absorpce metforminu není lineární. Při obvyklých dávkách metforminu a běžném dávkovacím schématu je 
dosaženo rovnovážných plazmatických koncentrací během 24–48 hodin a jsou obvykle nižší než 1 μg/ml. 
V kontrolovaných klinických studiích nepřesáhly maximální koncentrace (Cmax) metforminu v plazmě μg/ml, a to ani při maximálních dávkách.  
Potrava lehce zpomaluje a snižuje rozsah absorpce metforminu. Po podání dávky 850 mg byla vrcholová 
koncentrace v plazmě o 40 % nižší, AUC byla snížena o 25 % a čas dosažení vrcholové plazmatické 
koncentrace byl prodloužen o 35 minut. Klinický význam těchto zjištění není znám.       
Distribuce Vazba  na  proteiny  plazmy  je  zanedbatelná.  Metformin  částečně  vstupuje  do  erytrocytů.  Průměrný 
distribuční objem Vd se pohybuje v rozmezí 63-276 litrů.  
Biotransformace Metformin je vylučován v nezměněné formě močí. U lidí nebyly zjištěny žádné metabolity.  
Eliminace Metformin je vylučován ledvinami. Renální clearance metforminu je >400 ml/min, což naznačuje, že 
metformin je vylučován glomerulární filtrací a tubulární sekrecí. Po perorálním podání dávky je zdánlivý 
terminální eliminační poločas přibližně 6,5 hodiny. Při snížené funkci ledvin je renální clearance snížena 
úměrně clearanci kreatininu. Eliminační poločas je proto prodloužen, což vede ke zvýšeným hladinám 
metforminu v plazmě.   
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
 Byly provedeny studie na zvířatech v délce až 13 týdnů s kombinací léčivých látek obsažených v přípravku 
AGNIS  COMBI.  Nebyly zjištěny žádné  nové  projevy  toxicity,  které  by  souvisely s  kombinací látek. 
Následující údaje jsou zjištění ze studií provedených individuálně s vildagliptinem nebo metforminem.  
Vildagliptin Do dávky 15 mg/kg (7násobek expozice u člověka založené na Cmax) nebylo u psů pozorováno zpomalení 
přenosu intrakardiálních impulzů.  
U potkanů a myší byla v plicích pozorována akumulace vakuolizovaných alveolárních makrofágů. Do dávky 
25 mg/kg u potkanů (5násobek expozice u člověka dle AUC) a 750 mg/kg u myší (142násobek expozice u 
člověka) nebyl pozorován žádný efekt.  
U psů byly pozorovány gastrointestinální symptomy, především řídká stolice, mukoidní stolice, průjem a 
při vysokých dávkách krev ve stolici. Hladina nulového účinku nebyla stanovena.  
Vildagliptin nebyl mutagenní v konvenčních in vitro testech a in vivo testech genotoxicity.  
Studie fertility a časného embryonálního vývoje u potkanů neodhalily zhoršení fertility, reprodukce nebo 
časného embryonálního vývoje způsobené vildagliptinem. Embryofetální toxicita byla hodnocena u potkanů 
a králíků. U potkanů byla pozorována zvýšená incidence volných žeber spojená se sníženou hmotností 
matek, přičemž dávka 75 mg/kg (10násobek expozice u lidí) byla bez efektu. Snížení hmotnosti plodů a 
změny na skeletu indikující opožděný vývoj byly pozorovány u králíků pouze při závažné toxicitě pro 
matky, dávky do 50 mg/kg (9násobek expozice u člověka) neměly žádný účinek. Studie pre a postnatálního 
vývoje byly provedeny u potkanů. Změny byly pozorovány pouze v souvislosti s toxicitou pro matku při 
dávce ≥150 mg/kg a zahrnovaly přechodné snížení tělesné hmotnosti a pokles motorické aktivity u Fgenerace.  
Dvouletá studie kancerogenity byla provedena u potkanů po perorálních dávkách do 900 mg/kg (přibližně 
200násobek  expozice  u  člověka  při  maximální  doporučené  dávce).  Žádné  zvýšení  incidence  nádorů 
přisuzované vildagliptinu nebylo pozorováno. Jiná dvouletá studie kancerogenity byla provedena na myších 
po perorálním podávání dávek až do 1000 mg/kg. Byla pozorována zvýšená incidence výskytu mamárních 
adenokarcinomů a hemangiosarkomů, dávky do 500 mg/kg (59násobek expozice u člověka) a 100 mg/kg 
(16násobek expozice u člověka) nevyvolaly žádné takové změny. Zvýšená incidence těchto nádorů u myší 
není považována za reprezentativní a signifikantní riziko pro člověka na základě chybějící genotoxicity 
vildagliptinu a jeho základních metabolitů, výskytu nádorů pouze u jednoho druhu a vysokého stupně 
systémové expozice, při kterém byly nádory pozorovány.  
Ve 13týdenní studii toxicity u opic cynomolgus byly při dávce ≥5 mg/kg/den zaznamenány kožní léze. Ty 
byly shodně lokalizované na koncových částech těla (ruce, nohy, uši, ocas). Při dávce 5 mg/kg/den (přibližně 
ekvivalent  AUC  expozici  při  dávce  100  mg  u  člověka)  byly  pozorovány  pouze  puchýře,  které  byly 
reverzibilní i přes pokračování v léčbě a nebyly spojeny s histopatologickými změnami. Šupinatění kůže, 
odlupování  kůže,  strupy  a  otlačeniny  na  ocasu  s  odpovídajícími  histopatologickými  změnami  nebyly 
zaznamenány při dávkách ≥20 mg/kg/den (přibližně 3násobek AUC při expozici dávce 100 mg u člověka). 
Nekrotické změny na ocasu byly pozorovány při dávce ≥80 mg/kg/den. Kožní léze nebyly reverzibilní u 
opic léčených dávkou 160 mg/kg/den během 4týdenního období regenerace.  
Metformin Neklinické  údaje  metforminu  získané  na  základě  konvenčních  farmakologických  studií  bezpečnosti, 
toxicity  po  opakovaném  podávání,  genotoxicity,  hodnocení  kancerogenního  potenciálu  a  reprodukční 
toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.   
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Jádro tablety  
Hyprolosa 
Částečně substituovaná hyprolosaMagnesium-stearát 
 
Potahová vrstva Hypromelosa 2910/5 (5 mPas)  
Hypromelosa 2910 (15 mPas) Monohydrát laktosy 
Oxid titaničitý (E171) 
TriacetinŽlutý oxid železitý (E171) 
Mastek 
6.2 Inkompatibility   
Neuplatňuje se.   
6.3 Doba použitelnosti   
roky  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání   
Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.  
6.5 Druh obalu a obsah balení   
oPA/Al/PVC//Al blistr  
Velikosti balení: 30 a 60 potahovaných tablet. 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.   
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním   
Žádné zvláštní požadavky.   
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
 BELUPO lijekovi i kozmetika d.d. 
Ulica Danica 48000  Koprivnica 
Chorvatsko 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)   
18/510/17-C   
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE   
Datum první registrace: 16. 
1. Datum posledního prodloužení registrace:   10. DATUM REVIZE TEXTU   
22. 3. 
1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
Jedna  tableta  obsahuje  vildagliptinum  50  mg  a  metformini  hydrochloridum 850 mg  (odpovídá 
metforminum 660 mg).  
3. SEZNAM POMO