AMLODIPIN AUROVITAS - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amlodipin Aurovitas 5 mg tablety
Amlodipin Aurovitas 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje amlodipini besilas odpovídající amlodipinum 5 mg.
Jedna tableta obsahuje amlodipini besilas odpovídající amlodipinum 10 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Amlodipin Aurovitas 5 mg tablety
Bílé až téměř bílé, ploché, válcovité, nepotahované tablety se zkosenou hranou, s vyraženým „C“ na
straně jedné a „58“ na straně druhé. Velikost tablety je 7,9 mm x 5,6 mm.

Amlodipin Aurovitas 10 mg tablety
Bílé až téměř bílé, ploché, kulaté [průměr: 9,5 mm], nepotahované tablety se zkosenou hranou,
s vyraženým „C“ na straně jedné a „59“ na straně druhé.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze.
Chronická stabilní angina pectoris.
Vasospastická (Prinzmetalova) angina.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
U hypertenze i anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg přípravku Amlodipin Aurovitas 1x
denně; tu je pak možno zvyšovat až na maximální dávku 10 mg, v závislosti na individuální odpovědi
pacienta.

U pacientů s hypertenzí se přípravek Amlodipin Aurovitas podává v kombinaci s thiazidovými
diuretiky, alfablokátory, betablokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U anginy
pectoris může být přípravek Amlodipin Aurovitas používán jako monoterapie, nebo v kombinaci
s dalšími antianginózními léčivými přípravky i u pacientů s anginou pectoris, která je refrakterní na
podávání nitrátů a/nebo přiměřených dávek beta-blokátorů.

Při souběžném podávání thiazidových diuretik, beta-blokátorů a inhibitorů angiotensin-konvertujícího
enzymu není nutné dávku přípravku Amlodipin Aurovitas upravit.


Zvláštní populace

Starší pacienti
Amlodipin Aurovitas užívaný v podobných dávkách je u starších i mladších pacientů stejně dobře
snášen. U starších pacientů jsou doporučené normální dávkovací režimy, ale při zvýšení dávkování je
třeba postupovat opatrně (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
Doporučení ohledně velikosti dávky u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater
nebyla stanovena; proto se při stanovení dávky má postupovat obezřetně a má se začínat na nižších
dávkách (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla studována u pacientů s těžkou
poruchou funkce jater. Léčba amlodipinem u pacientů s těžkou poruchou funkce jater má být zahájena
nejnižšími dávkami a pomalu titrována.

Porucha funkce ledvin
Změny v plazmatické koncentraci amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto je
doporučeno normální dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí ve věku 6-17 let

Doporučená počáteční antihypertenzní perorální dávka u dětí ve věku 6-17 let je 2,5 mg jednou denně
s titrací na 5 mg jednou denně, pokud není po 4 týdnech léčby dosaženo cílové hodnoty krevního
tlaku. Dávky přesahující 5 mg denně nebyly u dětských pacientů studovány (viz body 5.1 a 5.2).

Děti do věku 6 let
Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání
Tablety pro perorální podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů:
- s hypersenzitivitou na dihydropyridinové deriváty, amlodipin nebo na kteroukoli pomocnou
látku uvedenou v bodě 6.1.
- se závažnou hypotenzí.
- v šoku (včetně kardiogenního šoku).
- s obstrukcí výtokové části levé srdeční komory (např. aortální stenóza vysokého stupně).
- s hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Srdeční selhání
Pacienti se srdečním selháním musí být léčeni s opatrností. V dlouhodobé placebem kontrolované
studii u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA III a IV) byl u pacientů léčených
amlodipinem hlášen vyšší výskyt plicního edému než u pacientů užívajících placebo (viz bod 5.1).
Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, mají být u pacientů s městnavým srdečním selháním
používány opatrně, protože mohou zvýšit riziko následných kardiovaskulárních příhod a úmrtí.

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater je prodloužen terminální plazmatický poločas amlodipinu
a hodnoty AUC jsou vyšší. Doporučení ohledně dávkování u těchto pacientů nebyly stanoveny. Proto
léčba amlodipinem u těchto pacientů má být zahájena nejnižšími dávkami a jak na počátku léčby, tak

i při zvyšování dávky je třeba opatrnosti. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být
zapotřebí pomalá titrace dávky a pečlivé sledování.

Starší osoby
U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávek (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin
U těchto pacientů lze použít amlodipin v normálním dávkování. Změny v plazmatické koncentraci
amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

Amlodipin Aurovitas obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léků na amlodipin

CYP3A4 inhibitory
Současné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory
proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo
diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede k zvýšenému riziku hypotenze.
Pokud je amlodipin současně podáván s klarithromycinem, doporučuje se pečlivě pacienty sledovat.
Klinický projev těchto farmakokinetických změn může být výraznější u starších pacientů. Může být
tedy zapotřebí klinické sledování a úprava dávky.

CYP3A4 induktory
Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např.
rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Užívání amlodipinu s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u některých
pacientů může dojít ke zvýšené biologické dostupnosti, a to může způsobit větší pokles krevního tlaku.

Dantrolen (infuze)
U zvířat byly v souvislosti s hyperkalemií po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu
pozorovány letální ventrikulární fibrilace a kardiovaskulární kolaps. Z důvodu rizika hyperkalemie se
doporučuje vyhýbat se současnému podávání blokátorů kalciových kanálů, jako je amlodipin,
u pacientů náchylných k maligní hypertermii a léčených pro maligní hypertermii.

Účinek amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku je větší při podání jiných léčivých přípravků
s antihypertenzním účinkem.

Takrolimus
Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi, ale
farmakokinetický mechanismus této interakce není zcela objasněn. Aby se zamezilo toxicitě
takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat
hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin)
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici
inhibitorům mTOR.

Cyklosporin

Nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých
dobrovolníků nebo u jiných skupin pacientů s výjimkou pacientů po transplantaci ledvin, u nichž byla
pozorována variabilní zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (průměrně 0 % až 40 %). Je
třeba zvážit monitorování hladin cyklosporinu u pacientů po transplantaci ledvin léčených
amlodipinem a podle potřeby snížit dávku cyklosporinu.

Simvastatin
Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu mělo za následek
77% zvýšení expozice simvastatinu ve srovnání s podáváním simvastatinu samotného. Omezte dávku
simvastatinu u pacientů užívajících amlodipin na 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí neovlivňoval amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu nebo
warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost amlodipinu u těhotných žen nebyla stanovena.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu vysokých dávek amlodipinu (viz bod 5.3).

Použití amlodipinu během těhotenství se doporučuje pouze tehdy, pokud neexistuje jiná bezpečnější
alternativa a pokud onemocnění samo o sobě vede k většímu riziku pro matku a plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad
interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není
známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě / ukončit
léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické
změny v hlavičce spermatozoí. Klinické údaje týkající se potencionálního účinku amlodipinu na
fertilitu nejsou dostatečné. V jedné studii na potkanech byly zjištěny nežádoucí účinky na fertilitu
samců (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin může mít mírný až středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. U pacientů
užívajících amlodipin, kteří trpí závratěmi, bolestí hlavy, únavou nebo nauzeou, může být schopnost
reakce zhoršena. Zejména na počátku léčby se doporučuje opatrnost.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou somnolence, závrať, bolest hlavy,
palpitace, zčervenání, bolest břicha, nauzea, otok kotníků, edém a únava.

Nežádoucí účinky v tabulkovém formátu
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny během léčby amlodipinem s následujícími
frekvencemi: Velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až ˂1/100); vzácné
(≥1/10 000 až ˂1/1 000); velmi vzácné (˂1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé frekvenční skupině jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Třída orgánového systému Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy krve a Velmi Leukocytopenie, trombocytopenie

lymfatického systému vzácné
Poruchy imunitního
systému
Velmi
vzácné
Alergické reakce
Poruchy metabolismu a
výživy
Velmi
vzácné
Hyperglykemie
Psychiatrické poruchy Méně časté Deprese, změny nálady (včetně úzkosti),
nespavost
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového systému Časté Somnolence, závrať, bolest hlavy (zvláště na
začátku léčby)
Méně časté Třes, dysgeuzie, synkopa, hypestézie, parestézie
Velmi
vzácné
Hypertonie,
periferní neuropatie
Není
známo
Extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté Poruchy vidění (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Méně časté Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární
tachykardie a atriální fibrilace)
Velmi
vzácné
Infarkt myokardu
Cévní poruchy Časté Nával horka
Méně časté Hypotenze
Velmi
vzácné
Vaskulitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté Dyspnoe
Méně časté Kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, nauzea, dyspepsie, změna
způsobu vyprazdňování stolice (včetně průjmu
či zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi
vzácné
Pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásní
Poruchy jater a žlučových
cest
Velmi
časté
Hepatitida, žloutenka, zvýšená hladina jaterních
enzymů*
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Méně časté Alopecie, purpura, změny zbarvení kůže,
hyperhidróza, pruritus, vyrážka, exantém,
kopřivka
Velmi
vzácné
Angioedém, erythema multiforme, exfoliativní
dermatitida, Stevensův-Johnsonův syndrom,
Quinckeho edém, fotosensitivita
Není
známo
Toxická epidermální nekrolýza

Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Otok kotníků, svalové křeče
Méně časté Artralgie, myalgie, bolest zad
Poruchy ledvin a močových
cest
Méně časté Poruchy močení, nykturie, zvýšená frekvence
močení
Poruchy reprodukčního
systému a choroby prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Velmi
časté
Edém
Časté Únava, asténie
Méně časté Bolest na hrudi, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné
hmotnosti

*převážně konzistentní s cholestázou

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

U člověka jsou male zkušenosti s úmyslným předávkováním.

Symptomy
Dostupné údaje ukazují, že těžké předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci
a pravděpodobně reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně dlouhodobá systémová
hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí, včetně častějšího monitorování srdeční a respirační funkce, elevace
končetin a zvýšené pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.

Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud
ovšem jejich aplikace není kontraindikována. K potlačení účinku blokády kalciových kanálů je
užitečné podat intravenózně monohydrát kalcium-glukonátu.

V některých případech může být vhodný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků bylo prokázáno,
že podání aktivního uhlí do 2 hodin po podání 10 mg amlodipinu snížilo míru absorpce amlodipinu.

Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny v plazmě, dialýza nemá větší
význam.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů
s převážně vaskulárním účinkem.
ATC kód: C08CA01.

Amlodipin je inhibitorem přenosu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých
kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů), který inhibuje transmembránový vstup
kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin zmírňuje anginu pectoris, nebyl

dosud zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje celkovou ischemickou zátěž následujícími
dvěma mechanismy:

1) Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak redukuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti
níž musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstává stabilní, toto
snížení zátěže srdce vede ke snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků v myokardu.

2) Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví koronárních
tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených oblastech. Důsledkem
této dilatace je zlepšená dodávka kyslíku k myokardu u pacientů s koronárními spasmy
(Prinzmetalovou čili variantní anginou pectoris).

U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1x denně klinicky významně snižuje krevní tlak
vleže i vestoje po celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu
nevede k akutní hypotenzi.

U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické
zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST na EKG,
a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinu.

Amlodipinu nemá žádné nežádoucí metabolické účinky ani nezpůsobuje změny plazmatických lipidů;
a je vhodný i pro pacienty s astmatem, diabetem či dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla
hodnocena u 1997 pacientů v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě zaslepené placebem
kontrolované studii (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis
(CAMELOT)). Z těchto pacientů bylo 663 léčeno amlodipinem v dávce 5-10 mg, 673 pacientů bylo
léčeno enalaprilem v dávce 10-20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, kromě standardní léčby statiny,
beta-blokátory, diuretiky a acetylsalicylovou kyselino, po dobu 2 roky. Klíčové výsledky účinnosti
jsou uvedeny v Tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem u pacientů s ICHS byla spojena
s menším počtem hospitalizací kvůli angině a revaskularizačních procedur.

Tabulka 1 Výskyt významných klinických výsledků pro CAMELOT
Frekvence kardiovaskulárních příhod,
počet (%)
amlodipin vs. placebo
Výstup amlodipin placebo enalapril Poměr rizik (HR)
(95% CI)
Hodnota p
Primární cílový parametr
Nežádoucí
kardiovaskulární příhody
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,69 (0,54-0,88) 0,003
Jednotlivé složky
Koronární
revaskularizace
78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) 0,03
Hospitalizace pro anginu
pectoris
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) 0,002
Nefatální infarkt
myokardu
14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) 0,37
Cévní mozková příhoda
nebo tranzitorní
ischemická ataka
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) 0,15
Kardiovaskulární úmrtí 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2.46 (0,48-12.7) 0,27
Hospitalizace kvůli
městnavému srdečnímu
selhání
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) 0,46
Resuscitovaná srdeční
zástava
4 (0,6) 1 (0,1) neuplatňuje se 0,04

Nový výskyt onemocnění
periferních cév
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) 0,24


Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie u pacientů se srdečním selháním a klinické studie, při nichž pacienti se
srdečním selháním třídy II - IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede
ke zhoršení klinického stavu hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé
komory a klinické symptomatologie.

Placebem kontrolovaná studie (PRAISE) určená k hodnocení pacientů s chronickým srdečním
selháním stupně III-IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotensin
konvertujícího enzymu (ACE) ukázala, že podání amlodipinu nevedlo ke zvýšení rizika mortality nebo
rizika kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.

V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u pacientů se
srdečním selháním třídy III a IV podle NYHA bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu
svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu
nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné
skupině pacientů bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), dvojitě
zaslepená, randomizovaná, mortalitní-morbiditní studie sledovala srovnání léčby novějšími léčivými
přípravky: amlodipin 2,5 – 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu), lisinopril 10 – 40 mg/den (ACE
inhibitor), podávanými jako léčba první volby, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 –
25 mg/den při léčbě mírné až středně závažné hypertenze.

Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno
průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu
myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiné
dokumentované aterosklerotické onemocnění (celkem 51,5 %), diabetes 2. typu (36,1 %), HDL
cholesterol < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofii levé komory diagnostikovanou na EKG či
echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).

Hlavní sledovaný parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů
myokardu. V tomto sledovaném parametru nebyl statisticky významný rozdíl mezi léčbou
amlodipinem a chlortalidonem: RR 0,98 95% CI [0,90-1,07] p=0,65. Mezi sekundárními cílovými
parametry byl výskyt srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního sledovaného
parametru) významně vyšší ve skupině léčené amlodipinem ve srovnání se skupinou léčenou
chlortalidonem (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25-1,52] p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn
žádný statisticky významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR
0,96 95% CI [0,89-1,02] p=0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a starších)
Ve studii, zahrnující 268 dětí ve věku 6-17 let většinou se sekundární hypertenzí, porovnávání dávky
2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem ukázalo, že obě dávky snižovaly systolický krevní tlak
významně více než placebo. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.

Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, dospívání a celkový rozvoj nebyly studovány. Dlouhodobá
účinnost léčby amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti
nebyla rovněž stanovena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce, distribuce a vazba na plazmatické proteiny

Po perorálním podání v terapeutických dávkách se amlodipin dobře adsorbuje a maximální
plazmatické koncentrace v krvi dosahuje mezi 6 - 12 hodinami po podání dávky. Absolutní biologická
dostupnost se odhaduje mezi 64 a 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Studie in vitro
prokázaly, že přibližně 97,5 % cirkulujícího amlodipinu je navázáno na plazmatické bílkoviny.

Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna příjmem potravy.

Biotransformace/eliminace
Terminální plazmatický eliminační poločas činí 35-50 hodin a je v souladu s dávkováním jednou
denně. Amlodipin je ve značné míře metabolizován v játrech na inaktivní metabolity. Přibližně 60 %
podané dávky se vylučuje močí, z toho 10 % v nemetabolizované formě.

Porucha funkce jater
K dispozici jsou velmi omezené klinické údaje týkající se podávání amlodipinu pacientům s poruchou
funkce jater. Pacienti s poruchou funkce jater měli snížený clearance amlodipinu mající za následek
delší poločas a zvýšení AUC o přibližně 40-60 %.

Starší osoby
Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších
a mladších osob podobná. Clearance amlodipinu má sklon ke snižování s výsledným zvýšením AUC
a eliminačního poločasu u starších pacientů. Zvýšení AUC a eliminačního poločasu u pacientů
s městnavým srdečním selháním bylo ve studii této věkové skupiny dle očekávání.

Pediatrická populace

Populační farmakokinetická studie byla provedena u 74 dětí s hypertenzí ve věku 1-17 let (34 pacientů
ve věku 6-12 let a 28 pacientů ve věku 13-17 let), které dostávaly amlodipin v dávkách mezi 1,25 mg
až 20 mg jednou nebo dvakrát denně. U dětí ve věku 6 až 12 let a u dospívajících ve věku 13-17 let
byla typická perorální clearance (CL/F) 22,5 resp. 27,4 l/hod u chlapců a 16,4 resp. 21,3 l/hod u dívek.
Byla pozorována značná variabilita v expozici mezi jednotlivci. Údaje týkající se dětí mladších 6 let
jsou omezené.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly opožděný nástup porodu, prodloužení doby porodu
a snížené přežívání mláďat u dávek přibližně 50x vyšších než je maximální doporučené dávkování pro
člověka v mg/kg.

Snížení fertility
Nebyl zaznamenán žádný vliv na fertilitu potkanů, kterým byl podáván amlodipin (samci 64 dnů
a samice 14 dnů před pářením) v dávkách až 10 mg/kg/den (8x* vyšší než je maximální doporučená
dávka pro člověka 10 mg vycházející z mg/m2). V další studii na potkanech, kdy byl samcům podáván
amlodipin po dobu 30 dnů v dávkách srovnatelných s dávkami u člověka stanovené v mg/kg, byly
pozorovány snížené plazmatické hladiny plazmatického folikuly-stimulujícího hormonu
a testosteronu společně se sníženým počtem spermií a zralých spermatid a Sertoliho buněk.

Kancerogeneze, mutageneze
U potkanů a myší, kterým byl podáván amlodipin v potravě po dobu dvou let v koncentracích
odpovídajícím denním dávkám 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyla prokázána kancerogenita. Nejvyšší
dávka (pro myši a podobně pro potkany dvojnásobek* maximální doporučená klinické dávky 10 mg
vycházející z mg/m2) se blížila maximální tolerované dávce u myší, ale ne u potkanů.

Studie mutagenity neodhalily žádné účinky léku na genové ani chromozomální úrovni.

*Na základě hmotnosti pacienta 50 kg

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa (typ PH 101 a PH 112),
Hydrogenfosforečnan vápenatý
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Magnesium–stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Amlodipin Aurovitas tablety jsou k dispozici v PVC/PVdC/Al-blistru.

Velikosti balení:
Blistr:
20, 28, 30, 56, 60, 98 a 100 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.


6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Aurovitas, spol. s r.o.
Karlovarská 161 00 Praha Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Amlodipin Aurovitas 5 mg tablety: 83/778/15-C
Amlodipin Aurovitas 10 mg tablety: 83/779/15-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 28. 6. Datum prodloužení registrace:




10. DATUM REVIZE TEXTU

6. 7.