sp.zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Glibomet 400 mg/2,5 mg  potahované tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna potahovaná tableta obsahuje metformini hydrochloridum 400 mg a glibenclamidum 2,5 mg. 
  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahované tablety
Bílá až téměř bílá, kulatá, bikonvexní potahovaná tableta s půlicí rýhou na jedné straně. Na straně bez 
půlicí rýhy je vyraženo “2.5”, na půlkruhových polovinách druhé strany jsou vyraženy “B” a “1”. 
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snažší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné 
dávky.  
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1. Terapeutické indikace 
 
Léčba diabetu mellitu 2. typu u dospělých jako náhrada předchozí kombinované léčby metforminem a 
glibenklamidem u pacientů se stabilní a dobře kontrolovanou glykémií. 
Glibomet je indikován u dospělých pacientů k léčbě diabetu mellitu nezávislého na inzulinu (diabetes 
mellitus 2. typu) bez ketoacidózy, když dietní režim a léčba deriváty sulfonylmočoviny nevedly k jeho 
dostatečné kompenzaci. 
 
Přípravek je určen pro perorální podání pouze dospělým pacientům. 
 
4.2. Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování 
Dospělí s normální funkcí ledvin (GFR ≥ 90 ml/min)
Dávkování je přísně individuální a musí být upraveno podle výsledků laboratorních testů. 
Obvyklá počáteční dávka je 2 tablety denně a užívá se s hlavními jídly. Podle potřeby je možno dávku 
postupně  zvyšovat,  dokud  není dosaženo úpravy hladiny  glukózy v  krvi.  Poté  je  možno  dávku 
přípravku Glibomet postupně snižovat, až je dosažena nejnižší dávka, která je dostatečná pro udržení 
kompenzované hladiny glukózy v krvi. 
Maximální doporučená dávka přípravku Glibomet je 6 tablet denně. 
 
Tablety se užívají
- jednou denně ráno (při snídani), jestliže se užívá jedna tableta denně. 
- dvakrát denně, tj. ráno (při snídani) a večer (při večeři), jestliže se užívají dvě nebo čtyři 
tablety denně. 
 
 - třikrát denně, tj. ráno (při snídani), v poledne (s obědem) a večer (při večeři), jestliže se užívá 
tři, pět nebo šest tablet denně. 
 
Způsob podání
Tablety se polykají celé s jídlem a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny. Tablety se nesmí 
rozkousat. Po každém užití léku by měl následovat příjem potravy s dostatečným obsahem cukru, aby 
se zabránilo nástupu hypoglykémie.  
 
Kombinace s léčbou inzulinem: 
Nejsou dostupné žádné klinické údaje o současném užívání tohoto přípravku s inzulinovou léčbou. 
 
Starší lidé
U starších lidí by dávkování přípravku Glibomet mělo být upraveno podle funkce ledvin (zahájení 
léčby 1 tabletou přípravku Glibomet); funkce ledvin musí být pravidelně kontrolovány (viz bod 4.4). 
Pacienti ve věku 65 let a starší: počáteční a udržovací dávky glibenklamidu musí být pečlivě upraveny 
tak, aby se snížilo riziko hypoglykémie. Léčba má být zahájena nejnižší dostupnou dávkou a, pokud je 
to zapotřebí, má být dávka postupně zvyšována (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce ledvin
Rychlost glomerulární filtrace má být vyšetřena před zahájením léčby přípravky s obsahem 
metforminu a následně minimálně každý rok. U pacientů se zvýšeným rizikem další progrese poruchy 
funkce ledvin a u starších pacientů má být renální funkce vyšetřována častěji, např. každých 3-měsíců. 
 
Maximální denní dávka metforminu má být rozdělena nejlépe do 2–3 denních dávek. Před zvážením 
léčby metforminem u pacientů s GFR <60 ml/min  mají být znovu vyhodnoceny faktory, které mohou 
zvyšovat riziko laktátové acidózy (viz bod 4.4). 
 
Pokud není k dispozici odpovídající síla přípravku Glibomet, je třeba použít jednotlivé složky 
namísto fixní kombinace dávky. 
 
GFR 
(ml/min) 
 
Metformin Glibenklamid
60-89 Maximální denní dávka je 3 000 mg. 
V souvislosti se zhoršením funkce
ledvin může být zváženo snížení 
dávky. 
 
 
Pro glibenklamid není nutná úprava
dávkování (viz bod 5.2). 45-59 Maximální denní dávka je 2 000 mg. Úvodní dávkou je nejvýše polovina 
maximální dávky. 
30-44 Maximální denní dávka je 1 000 mg. 
Úvodní dávkou je nejvýše polovina 
maximální dávky. 
< 
Metformin je kontraindikován. Glibenklamid je kontraindikován. 
 
Pediatrická populace
Podávání přípravku Glibomet se nedoporučuje dětem a dospívajícím mladším 18 let kvůli nedostatku 
dat o bezpečnosti a účinnosti. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Tento léčivý přípravek se nikdy nesmí užívat v dále uvedených případech: 
 
  
- Hypersenzitivita  na léčivé látky (metformin,  glibenklamid), jiné deriváty sulfonylmočoviny, 
jiné sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
- Gestační diabetes mellitus 
- Diabetes mellitus 1. typu (inzulin-dependentní), jakýkoli typ akutní metabolické acidózy (jako 
je laktátová acidóza, diabetická ketoacidóza), diabetické kóma a diabetické prekóma, diabetes 
s anamnézou epizod laktátové acidózy 
- Během současné léčby diuretiky nebo antihypertensivy, které mohou vyvolat zhoršení renální 
funkce nebo před nebo během 48 hodin po nitrožilním podání jódových kontrastních látek 
- Závažná kardiovaskulární onemocnění (srdeční selhání NYHA klasifikace I-IV, toxický nebo 
kardiogenní  šok,  nedávný infarkt  myokardu,  nestabilní  angina  pectoris, poruchy  periferní 
arteriální cirkulace) 
- Respirační insuficience 
- Adrenokortikální insuficience 
- Závažné renální selhání (GFR < 30 ml/min) 
- Výrazné hypokalorické omezení a zejména malnutrice 
- Akutní  stavy,  které  mohou  ovlivňovat  funkci  ledvin,  např. dehydratace, závažné  akutní 
krvácení, těžké infekce včetně gangrény, šok, (viz bod 4.4) 
- Insuficience jater, akutní intoxikace ethylalkoholem, chronický alkoholismus 
- Porfyrie 
- Podání dva dny před nebo po operaci 
-  Těhotenství a kojení 
- Současná léčba mikonazolem (viz bod 4.5). 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Léčba přípravky snižujícími glykémii a zejména změna typu antidiabetika za jiné má být sledována 
lékařem. Pacienti mají přísně dodržovat doporučení lékaře ohledně dávky, způsobu podání, současné 
diety a cvičení. Pravidelně by měla být prováděna rutinní diagnostická vyšetření (glykémie nalačno a 
postprandiální glykémie, HbA1c). Kvůli přítomnosti derivátů sulfonylmočoviny použití léčiva má být 
omezeno pouze na pacienty s diabetes mellitus 2. typu, které nelze kontrolovat pouze dietou.  
V případě hypoglykemických příznaků je nutné přijmout sacharidy (cukr), ve vážnějších případech, 
které mohou občas vést ke ztrátě vědomí, se podává pomalá nitrožilní infuze glukózového roztoku. 
Při úrazech, chirurgických zákrocích, infekčních a febrilních stavech má být podávána dočasná léčba 
inzulinem, aby bylo dosaženo přesné metabolické kontroly. 
Je třeba vzít v úvahu možný výskyt disulfiramu podobných reakcí po požití ethylalkoholu. 
V případě traumatu, chirurgického zákroku, infekčních onemocnění a horečnatých onemocnění může 
být nezbytné dočasné podání inzulinu, aby byla zachována dostatečná metabolická kontrola. 
Léčba musí být přerušena 48 hodin před provedením angiografie nebo urografie a v případě potřeby 
obnovena 48 hodin po testu. 
Některé  epidemiologické  studie  naznačují,  že  použití  glibenklamidu  může  být  spojeno  s  vyšším 
rizikem kardiovaskulární úmrtnosti ve srovnání s gliklazidem. Toto riziko je pozorováno hlavně u 
pacientů s akutním koronárním onemocněním. 
 
Laktátová acidóza
Laktátová acidóza je velmi vzácná, ale vážná metabolická komplikace, která se nejčastěji vyskytuje při 
akutním zhoršení renální funkce nebo při kardiorespiračním onemocnění či sepsi. K akumulaci 
metforminu dochází při akutním zhoršení renální funkce; tím se pak zvyšuje riziko laktátové acidózy. 
V případě dehydratace (závažný průjem nebo zvracení, horečka nebo snížený příjem tekutin) má být 
metformin dočasně vysazen a doporučuje se kontakt se zdravotnickým odborníkem. 
Podávání léčivých přípravků, které mohou akutně narušit renální funkci (jako jsou antihypertenziva, 
diuretika a NSAID), má být u pacientů léčených metforminem zahajováno s opatrností. Další rizikové 
faktory laktátové acidózy jsou nadměrné požívání alkoholu, jaterní insuficience, nedostatečně 
kontrolovaný diabetes, ketóza, dlouhotrvající hladovění a jakékoli stavy související s hypoxií, stejně 
 
 jako souběžné užívání léčivých přípravků, které mohou způsobit laktátovou acidózu (viz body 4.a 4.5). 
 
Diagnóza: 
Pacienti a/nebo pečovatelé mají být informováni o riziku laktátové acidózy. Laktátová acidóza je 
charakterizována acidotickou dušností, bolestí břicha, svalovými křečemi, astenií a hypotermií 
následovanou kómatem. V případě suspektních příznaků má pacient ukončit užívání metforminu 
a vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. Diagnostické laboratorní nálezy zahrnují snížené pH krve 
(< 7,35), zvýšenou plazmatickou hladinu laktátu (> 5 mmol/l) a zvýšenou aniontovou mezeru a poměr 
laktát/pyruvát. 
 
Funkce ledvin
Rychlost glomerulární filtrace má být vyšetřena před zahájením léčby a následně v pravidelných 
intervalech, viz bod 4.2: 
 
- Nejméně jednou ročně u pacientů s normální funkcí ledvin 
- Nejméně dvakrát až čtyřikrát ročně u pacientů s hladinou kreatininu v séru, která se blíží horní 
hranici rozmezí normálních hodnot, a dále u starších lidí. 
 
Metformin je kontraindikován u pacientů s GFR < 30 ml/min a má být dočasně vysazen při výskytu 
stavů, které mění renální funkci, viz bod 4.3. 
Snížená funkce ledvin je u starších lidí častá a asymptomatická. Zvláštní pozornost je třeba věnovat 
případům, kdy může dojít k poruše funkce ledvin, např. po zahájení léčby antihypertenzivy nebo 
diuretiky a po zahájení léčby nesteroidními protizánětlivými léky (NSA). 
 
Podávání jódových kontrastních látek
Nitrožilní podání jódových kontrastních látek může vést k nefropatii indukované kontrastní látkou 
s následnou akumulací metforminu a zvýšeným rizikem laktátové acidózy. Metformin má být vysazen 
před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání nesmí být znovu zahájeno 
nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu vyhodnocena renální funkce 
a bylo zjištěno, že je stabilní, viz body 4.2 a 4.5. 
 
Operace
Podávání metforminu musí být ukončeno během operace pod celkovou, spinální nebo epidurální 
anestezií. Léčba může být znovu zahájena nejdříve 48 hodin po operaci nebo obnovení perorální 
výživy a za předpokladu, že renální funkce byla znovu vyhodnocena a bylo zjištěno, že je stabilní. 
 
Hypoglykémie
Jelikož  Glibomet  obsahuje  derivát sulfonylmočoviny,  je  jeho  užívání  spojené  s rizikem  rozvoje 
hypoglykémie. Po zahájení léčby může titrace dávky zabránit vzniku hypoglykémie.  Léčba by měla 
být indikována pouze v případě, že pacient dodržuje pravidelný stravovací režim (včetně snídaně). 
Důležitý je pravidelný příjem cukrů, protože riziko hypoglykémie stoupá s opožděním příjmu stravy, 
s nedostatečným nebo nevyváženým příjmem cukrů. K hypoglykémii může s větší pravděpodobností 
dojít při redukční dietě, po intenzivním nebo déletrvajícím cvičení, při konzumaci alkoholu nebo 
během podávání kombinace hypoglykemických léčiv. 
Starší pacienti: věk 65 let a více byl identifikován jako rizikový faktor pro hypoglykémii u pacientů, 
kteří jsou léčeni přípravky ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny. U starších pacientů může být 
obtížné  rozpoznat hypoglykémii.  Počáteční  a  udržovací  dávky  glibenklamidu  musí  být  pečlivě 
upraveny tak, aby se snížilo riziko hypoglykémie (viz bod 4.2). 
 
Diagnóza: 
Mezi příznaky hypoglykémie patří: bolest hlavy, hlad, nauzea, zvracení, zvýšená únava, poruchy 
spánku, nervozita, agresivita, poruchy soustředění a reakcí, deprese, zmatenost, poruchy řeči, poruchy 
zraku, třes, paralýza a parestezie, vertigo, delirium, křeče, ospalost, bezvědomí, povrchové dýchání a 
bradykardie. Následkem antiregulačních mechanismů, které hypoglykémie vyvolává, se může objevit 
 
 pocení,  pocit  strachu,  tachykardie,  hypertenze,  palpitace,  angina pectoris a   arytmie. Poslední 
jmenované příznaky  přitom  mohou  chybět,  je-li  nástup  hypoglykémie  pozvolný, při autonomní 
neuropatii,  nebo  jestliže  pacient  užívá  beta-blokátory,  klonidin,  reserpin,  guanetidin  nebo  jiná 
sympatomimetika. 
 
Léčba hypoglykémie: 
Mírné hypoglykemické příznaky bez poruch vědomí či neurologické symptomatologie je třeba řešit 
okamžitým podáním cukru. Dávku je třeba přizpůsobit, případně je potřeba změnit stravovací návyky. 
Objevit se mohou také těžké hypoglykemické stavy s poruchou vědomí, kómatem nebo manifestními 
neurologickými příznaky, ty před okamžitou hospitalizací pacienta vyžadují bezodkladné ošetření 
nitrožilním  podáním  glukózy  v okamžiku  stanovení  diagnózy  nebo  podezření  na  ni.  V případě 
podezření na hypoglykémii je vždy nutné vyšetření specializovaným lékařem z lůžkového oddělení. 
 
Z hlediska snížení rizika hypoglykemických atak jsou důležitými faktory pečlivá volba pacientů a 
dávkování, a také patřičné poučení pacienta. Jestliže u pacienta dochází k opakovaným epizodám 
hypoglykémie, které jsou těžké nebo spojené s nepředvídatelnou situací, je třeba zvážit jinou možnost 
léčby diabetu. 
 
Faktory, které podporují hypoglykémii: 
 
- Současné požívání alkoholu, a to zejména v kombinaci s hladověním 
- Odmítnutí spolupráce nebo (zejména u starších lidí) neschopnost pacienta spolupracovat 
- Malnutrice, nepravidelné stravování, vynechávání jídel, hladovění nebo změny stravy 
- Nedostatečné vyvážení fyzické aktivity a příjmu cukrů 
- Selhání ledvin 
- Těžké selhání jater 
- Předávkování přípravkem Glibomet 
- Některé endokrinní poruchy: nedostatečná funkce štítné žlázy, příštítných tělísek a dřeně 
nadledvin 
- Současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5). 
 
Selhání jater a ledvin: 
U pacientů se selháním jater nebo s těžkým selháním ledvin může docházet ke změně farmakokinetiky 
a/nebo farmakodynamiky přípravku Glibomet. Dojde-li k hypoglykémii, její průběh může být u těchto 
pacientů zdlouhavý a je nutno zahájit adekvátní léčbu. 
 
Informace pro pacienty: 
Riziko hypoglykémie, její příznaky a její léčbu, a také vyvolávající faktory, je nutno pacientovi a jeho 
blízkým osobám vysvětlit. Stejně tak je nutno uvážit riziko laktátové acidózy a pacientovi jej vysvětlit 
pro případ výskytu nespecifických známek, jako jsou svalové křeče spojené s poruchou zažívání, 
bolestí břicha a těžkou astenií, dyspnoí přičítanou acidóze, hypothermií a kómatem. 
 
Pacienta je nutno informovat obzvláště o významu nutnosti dodržování režimu stravování s následným 
programem pravidelného tělesného cvičení a pravidelné kontroly hladiny glykémie. 
 
Potenciální metabolická dekompenzace
V případě úrazu, operace,  infekčního  nebo  horečnatého  onemocnění nebo   jiné možné příčiny 
dekompenzace diabetu je třeba místo této léčby zvážit dočasnou terapii inzulinem, aby byla zachována 
odpovídající metabolická kontrola. 
Mezi příznaky hyperglykémie patří zvýšené močení, intenzivní žízeň a suchá kůže. 
 
Současné podávání glibenklamidu s jinými léky 
 
 Současné podávání glibenklamidu s alkoholem, fenylbutazonem nebo danazolem se nedoporučuje (viz 
bod 4.5).  
 
Další upozornění
Dále je třeba, aby všichni pacienti dodržovali v průběhu dne jídelníček s pravidelným příjmem cukrů. 
Pacienti s nadváhou mají pokračovat v redukční dietě. 
Pravidelné tělesné cvičení je stejně důležité jako užívání přípravku Glibomet. 
 
Laboratorní kontrola diabetu (glykémie, HbA1c) se provádí pravidelně. 
 
U pacientů s deficitem enzymu G6PD (glukózo-6-fosfátdehydrogenáza), kteří jsou léčeni deriváty 
sulfonylmočoviny, se může rozvinout hemolytická anemie. 
Vzhledem k tomu, že glibenklamid patří do chemické skupiny derivátů sulfonylmočoviny, doporučuje 
se opatrnost a zvážení jiné vhodné léčby s vyloučením derivátů sulfonylmočoviny, jestliže Glibomet 
užívají pacienti s deficitem G6PD. 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v tabletě, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Kontraindikované kombinace 
 
Související s glibenklamidem
 
Mikonazol (systémové podání, perorální gel) 
Zesílený hypoglykemický účinek s možným nástupem příznaků hypoglykémie nebo dokonce kómatu 
(viz bod 4.3). 
 
Souběžné použití se nedoporučuje 
Související s deriváty sulfonylmočoviny 
 
Alkohol
Antabusový efekt (nesnášenlivost alkoholu), zejména u chlorpropamidu, glibenklamidu, glipizidu, 
tolbutamidu. 
Zvýšené  hypoglykemické  působení  (inhibice  kompenzačních  reakcí),  které  může podpořit rozvoj 
hypoglykemického kómatu. 
Je třeba vyhnout se konzumaci alkoholu a užívání léčivých přípravků obsahujících alkohol. 
 
Fenylbutazon (systémové podání)
Zvýšený hypoglykemický účinek derivátů sulfonylmočoviny (vypuzení derivátů sulfonylmočoviny 
z vazebných míst na bílkovinách a/nebo omezení jejich eliminace). Doporučuje se přednostně použít 
jiná protizánětlivá léčiva, která vyvolávají menší počet interakcí, nebo pacienta informovat jiným 
způsobem a podpořit vlastní sledování se pacientem: v případech nutnosti je třeba dávkování při léčbě 
protizánětlivými léky a po jejich vysazení upravit. 
 
Léky proti infekcím
Současné užívání derivátů sulfonylmočoviny včetně glibenklamidu s některými léky proti infekcím, 
jako  jsou  sulfonamidy  (např.  kotrimoxazol),  levofloxacin  nebo  klarithromycin, může zvyšovat 
nebezpečí rozvoje těžké hypoglykémie. 
 
Cyklofosfamid 
 Současné užívání derivátů sulfonylmočoviny včetně glibenklamidu s cyklofosfamidem může zvyšovat 
nebezpečí těžké hypoglykémie. 
 
Phenyramidol
Současné užívání derivátů sulfonylmočoviny včetně glibenklamidu s phenyramidolem může zvyšovat 
nebezpečí těžké hypoglykémie. 
 
Související s antidiabetiky 
 
Danazol
Je-li tato kombinace nevyhnutelná, je třeba pacienta upozornit a posílit kontroly hladiny cukru v krvi. 
Je-li to možné, dávkování antidiabetik během léčby danazolem a po jeho vysazení by se mělo upravit. 
 
Související s metforminem 
 
Alkohol
Intoxikace alkoholem je spojená se zvýšeným rizikem laktátové acidózy, zejména v případě hladovění 
nebo malnutrice nebo poruše funkce jater. 
Je třeba vyhnout se konzumaci alkoholu a užívání léků obsahujících alkohol. 
 
Jódové kontrastní látky
Metformin musí být vysazen před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání 
nesmí být znovu zahájeno nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu 
vyhodnocena renální funkce a bylo zjištěno, že je stabilní, viz body 4.2 a 4.4. 
Intravenózní  podání  kontrastních  látek  s obsahem  jódu  může  vést  k selhání  ledvin  s následnou 
kumulací metforminu a zvýšeným rizikem laktátové acidózy. 
 
Kombinace vyžadující opatrnost při užívání 
Související se všemi antidiabetiky 
 
Chlorpromazin
Ve  vysokých  dávkách  (100  mg  chlorpromazinu  denně)  stoupá  hladina  cukru  v krvi  (snížené 
uvolňování inzulinu). 
Upozornění pro použití: pacienta je třeba upozornit a hladinu cukru v krvi kontrolovat častěji. Je-li to 
možné, během léčby neuroleptiky a po jejím ukončení by se mělo upravit dávkování antidiabetik. 
 
Perhexilin
Užívání perhexilinu bylo spojeno s hypoglykémií. Proto užívání perhexilinu s antidiabetiky vyžaduje 
opatrnost a pacient by měl být upozorněn na potřebu častějších kontrol hladiny glukózy. 
 
Kortikosteroidy (glukokortikoidy) a tetrakosaktid (systémové a lokální použití) 
Zvýšená  hladina  cukru   v krvi,  někdy  spojená  s ketózou  (sníženou  tolerancí  cukrů  při užívání 
kortikosteroidů, relativní deficit inzulinu). 
Upozornění pro použití: pacienta je třeba informovat o nutnosti častější kontroly hladiny cukru v krvi. 
Je-li to možné, během léčby kortikosteroidy a po jejím ukončení by se mělo upravit dávkování 
antidiabetik. 
 
Beta-2-agonisté
Zvýšená hladina cukru v krvi. 
Upozornění pro použití: pacienta je třeba informovat; potřeba častější kontroly hladiny cukru v krvi, 
v případě nutnosti převedení na léčbu inzulinem. 
 
 
 Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (například kaptopril, enalapril)ACE  inhibitory  mohou 
snižovat hladinu cukru v krvi.  Je důležité upravit dávkování Glibometu během léčby ACE inhibitory 
až do jejího ukončení. 
 
Související s metforminem
Transportéry-1 a transportéry-2 organických kationtů 
Metformin je substrátem pro oba transportéry OCT1 a OCT2 
Souběžné podávání metforminu s 
• Inhibitory OCT1 (jako je verapamil) může snížit účinnost metforminu.  
• Induktory  OCT1  (jako  je  rifampicin)  může  zvýšit  gastrointestinální  absorpci  a  účinnost 
metforminu.  
• Inhibitory   OCT2   (jako   je   cimetidin,   dolutegravir,   ranolazin,   trimethoprim,   vandetanib, 
isavukonazol) může snížit renální vylučování metforminu, což povede ke zvýšení koncentrace 
metforminu v plazmě.  
• Inhibitory obou OCT1 a OCT2 (jako krizotinib, olaparib) může ovlivnit účinnost a renální 
eliminace metforminu. 
 
Plazmatická expozice metforminu (1000 mg dvakrát denně) vzrostla u jedinců s diabetes  mellitus  2. 
typu  1,4násobně až 1,8násobně při současném podávání s ranolazinem 500 mg a 1000 mg dvakrát 
denně. 
Studie  provedená  u  sedmi  zdravých  dobrovolníků  ukázala,  že  cimetidin  podávaný  jako  400  mg 
dvakrát denně zvyšuje systémovou expozici metforminu (AUC) o 50% a Cmax o 81%. 
 
Je proto doporučována opatrnost, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, kdy jsou tyto léky 
podávány současně s metforminem, protože se může zvýšit koncentrace metforminu v plazmě. Jestliže 
je  to  potřebné, může být zvažována úprava dávky metforminu, jelikož inhibitory OCT / induktory 
mohou mít vliv na účinnost metforminu. 
 
Další interakce
Některé léčivé přípravky mohou nepříznivě ovlivnit renální funkci, což může zvýšit riziko laktátové 
acidózy; jsou to např. NSAID, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy (COX) II, ACE 
inhibitory, antagonisté receptoru pro angiotenzin II a diuretika, zvláště kličková.  
 
Při  zahájení  nebo  užívání  takových  přípravků  v  kombinaci  s  metforminem  je  nutné  pečlivé 
monitorování renální funkce 
 
Související s glibenklamidem 
Beta-blokátory, klonidin, reserpin, guanetidin a sympatomimetika 
Všechny beta-blokátory, klonidin, reserpin, guanetidin a sympatomimetika maskují některé příznaky 
hypoglykémie:  palpitace  a  tachykardii.  Většina  neselektivních  beta-blokátorů  zvyšuje  výskyt  a 
závažnost hypoglykémie. Pacienta je třeba upozornit a častěji vyšetřovat hladinu cukru v krvi, a  to 
zejména na začátku léčby. 
 
Flukonazol
Prodloužení eliminačního poločasu  derivátů sulfonylmočoviny s možným rozvojem příznaků 
hypoglykémie. Pacienta je třeba upozornit a častěji provádět vyšetření hladiny cukru v krvi.  Je-li  to 
možné, dávkování antidiabetika by se mělo během podávání flukonazolu a po jeho ukončení upravit. 
 
Bosentan: 
Při současném podávání bosentanu s glibenklamidem existuje zvýšené riziko hepatotoxicity, proto se 
doporučuje  vyhnout  se  jejich  současnému  užívání. Může  docházet  k omezení  hypoglykemického 
účinku glibenklamidu, protože bosentan snižuje jeho plazmatickou koncentraci. 
 
  
 
Jiné interakce: kombinace, kterou je nutno zvážit 
 
Související s glibenklamidem 
Desmopresin: 
Snižuje antidiuretický účinek. 
 
Hypoglykemický  účinek sulfonylmočoviny může  být  zvýšen  inhibitory  monoaminoxidázy, 
chloramfenikolem, probenecidem, salicyláty, sulfinpyrazonem; naopak hypoglykemický účinek může 
být  snížen  orální  antikoncepcí,  thiazidovými  diuretiky  a  barbituráty.  Je  třeba  vzít  v  úvahu,  že 
biguanidy mohou zvýšit účinek antikoagulantů. 
 
Colesevelam
Při  současném podávání  je  plazmatická  koncentrace  glibenklamidu snížena,  což  může  vést  ke 
sníženému  hypoglykemickému  účinku.  Tento  účinek  nebyl  pozorován,  pokud  je  glibenklamid 
podáván v určitém časovém období před užitím jiného léčivého přípravku. Doporučuje se podávat 
Glibomet nejméně 4 hodiny před podáním colesevelamu. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství: 
 
 Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o použití Glibometu u těhotných žen.  Glibomet se nesmí 
používat k léčbě cukrovky během těhotenství. 
V případě gestačního diabetu, pokud pacientka užívá tento přípravek, se doporučuje přejít z léčby 
perorálními antidiabetiky na inzulin, jakmile začne pacientka plánovat těhotenství nebo kojit, jakmile 
je známo, že je těhotná. Doporučuje se sledovat hladinu glukózy v krvi novorozence. Studie na 
zvířatech s kombinací neprokázaly žádné teratogenní účinky (viz bod 5.3). 
 
Rizika související s diabetem 
Nedostatečná kompenzace gestačního diabetu nebo diabetu jiného typu způsobuje zvýšený výskyt 
vrozených vad a perinatální mortality. Diabetes by měl být v době početí co nejlépe kompenzován, 
aby se snížilo riziko vrozených vad. 
 
Rizika související s metforminem (viz bod 5.3) 
 
Studie  na  zvířatech neukázaly žádné  teratogenní  účinky (viz  bod  5.3).  Jestliže  u  zvířat nebyly 
prokázány žádné teratogenní účinky, nepředpokládají se ani žádné malformace plodu u lidí, protože 
teratogenní účinky známých látek byly doposud ve studiích na zvířatech vždy prokázány. Ani klinické 
studie neprokázaly malformace plodu spojené s užíváním metforminu (viz také bod 4.3). 
 
Rizika související s glibenklamidem (viz bod 5.3) 
 
Studie  na  zvířatech neukázaly žádné  teratogenní  účinky (viz  bod  5.3).  Jestliže  u  zvířat nebyly 
prokázány žádné teratogenní účinky, nepředpokládají se ani žádné malformace plodu u lidí, protože 
teratogenní účinky známých látek byly doposud ve studiích na zvířatech vždy prokázány. V současné 
době  nejsou  v klinické  praxi  k dispozici  žádné  relevantní  údaje, které  by  umožnily  vyhodnotit 
teratogenní a fetotoxické účinky spojené s užíváním glibenklamidu v těhotenství. 
 
Léčba: 
 
 
 Adekvátní  metabolická  kompenzace  umožňuje  u  těchto  pacientek  normální  průběh  těhotenství. 
Glibomet nesmí být použit k léčbě diabetu během těhotenství. V případě dietního selhání se musí 
podat inzulin, aby se dosáhlo adekvátní metabolické kompenzace, bez ohledu na to, zda se jedná o 
diabetes 1. typu, 2. typu nebo gestační diabetes.  
 
Kojení 
Nejsou  k dispozici dostatečné údaje o průchodu metforminu a glibenklamidu do mateřského mléka; 
vzhledem   k   riziku   vzniku kojenecké hypoglykémie je  podávání  přípravku  během  kojení 
kontraindikováno. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Pacienty je třeba upozornit na příznaky hypoglykémie, a dále je  upozornit, aby těmto příznakům 
věnovali při řízení vozidel a obsluhování strojů zvýšenou pozornost. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Nejčastějšími nežádoucími účinky objevujícími se na začátku léčby jsou gastrointestinální příznaky, 
jako je nauzea, zvracení, průjem a bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu. Ve většině případů tyto účinky 
při  dalším  pokračování  léčby  ustupují.  Zlepšení  gastrointestinální  tolerance  lze  docílit  pomalým 
zvyšováním dávkování. 
 
Následkem hypoglykémie na začátku léčby se mohou také objevit přechodné poruchy zraku. 
 
Při léčbě metforminem,  zejména  u  pacientů s predisponujícími  stavy,  jako jsou selhání  ledvin  a 
srdeční a oběhový šok, se může objevit život ohrožující nebo dokonce fatální laktátová acidóza, která 
se může rychle rozvinout do závažných stádií, není-li léčba ihned přerušena a nejsou-li  podniknuta 
adekvátní opatření. Hlášeny byly totiž případy vysoké hladiny kyseliny mléčné v krvi, zvýšeného 
poměru  laktát/pyruvát,  sníženého  pH  krve  a  hyperazotémie  s výjimečně  nepříznivým  výsledkem. 
Rozvoji laktátové acidózy může napomoci současné požití alkoholu (viz bod 4.4). 
 
Při  léčbě přípravkem Glibomet se  mohou  vyskytnout  níže  uvedené  nežádoucí  účinky.  Výskyt 
nežádoucích účinků je definován takto: velmi časté >1/10; časté >1/100, <1/10; méně časté: >1/1000, 
<1/100; vzácné >1/10000, <1/1000, velmi vzácné <1/10000. 
 
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: 
Leukopénie, trombocytopénie
Velmi vzácné: 
Agranulocytóza, hemolytická anémie, aplazie kostní dřeně, pancytopénie, akutní hemolýza u pacientů 
s deficitem glukózo-6-fosfátdehydrogenázy. 
Tyto poruchy se normalizují až po ukončení léčby.  
 
Poruchy metabolismu a výživy
Hypoglykémie: viz bod 4.Méně časté: krize porphyria hepatica a porphyria cutanea 
Velmi vzácné: 
Laktátová acidóza, snížená hladina vitamínu B12 v důsledku snížené absorpce vitaminu B12. Tuto 
etiologii je doporučeno zvážit, pokud má pacient megaloblastickou anémii. 
Disulfiramu podobný efekt po požití alkoholu. 
 
Poruchy oka
Časté: 
Poruchy zraku (přechodné) 
 
  
Poruchy nervového systému
Časté: 
Dysgeuzie 
 
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: 
Nauzea, zvracení, průjem, bolesti břicha a ztráta chuti. Tyto nežádoucí účinky se často objevují na 
začátku léčby a ve většině případů samovolně vymizí. K zabránění těmto příznakům je doporučeno, 
aby byl přípravek Glibomet užíván ve 2 nebo 3 denních dávkách. Pomalé zvyšování dávky může také 
zlepšit gastrointestinální toleranci.  
 
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi vzácné: 
Hepatitida vyžadující přerušení léčby, abnormální jaterní testy 
 
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Může se vyvinout zkřížená reaktivita na sulfonamidy a jejich deriváty. 
Vzácné: 
Pruritus, kopřivka, makulopapulární vyrážka
Velmi vzácné: 
Alergická granulomatózní angiitida, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, fotosenzitivita, 
urtikarie, která může progredovat v šok. 
 
Vyšetření
Méně časté: průměrné až středně výrazné zvýšení hladiny močoviny a kreatininu v séru 
Velmi vzácné: hyponatremie 
 
Starší lidé 
Hypoglykemické projevy se mohou objevit zejména u oslabených starších lidí, při neobvyklé fyzické 
námaze,  nepravidelném stravování nebo požívání alkoholických nápojů, při narušené funkci ledvin 
a/nebo jater (viz také bod 4.4). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 
100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek. 
 
4.9. Předávkování 
 
Vezmeme-li v úvahu, že přípravek obsahuje metformin, velké předávkování nebo současná přítomnost 
rizikových faktorů může vést k laktátové acidóze (viz bod 4.4). 
 
Jestliže dojde k rozvoji  laktátové acidózy, pacient musí být okamžitě hospitalizován a musí mu být 
poskytnuta vhodná léčba. Nejúčinnější léčba spočívá v odstranění laktátu a metforminu hemodialýzou. 
Vezmeme-li v úvahu přítomnost derivátu sulfonylmočoviny, předávkování přípravkem může způsobit 
také hypoglykémii (viz bod 4.4). 
 
Plazmatická  clearance  glibenklamidu  může  být  u  pacientů  s onemocněním  jater prodloužená. 
Glibenklamid nelze odstranit dialýzou, protože se silně váže na plazmatické bílkoviny. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
  
5.1. Farmakodynamické vlastnosti 
 
ATC kód: A10BDFarmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetika 
 
Glibomet  je  kombinací glibenklamidu (derivátu sulfonylmočoviny druhé generace, který je již v 
nízkých dávkách schopen stimulovat sekreci endogenního inzulinu) a metforminu (derivátu biguanidu, 
který  zvyšuje  účinek inzulinu,  ovlivňuje  absorpci  glukózy  ze  střeva,  inhibuje  glukoneogenezi a 
zlepšuje  metabolismus  lipidů,  snižuje váhu obézních  diabetiků,  snižuje  agregabilitu  trombocytů, 
upravuje  trombolýzu). U  metforminu je nižší  riziko  vzniku  laktátové  acidózy  než u ostatních 
biguanidů. 
Tyto dvě látky  se  vzájemně  doplňují  ve  svém  účinku - stimulace  sekrece  endogenního inzulinu 
vyvolaná derivátem sulfonylmočoviny (účinkem na pankreas) a přímý účinek biguanidu na svalovou 
tkáň,  jehož  výsledkem  je konečné zvýšení  utilizace  glukózy  (extrapankreatický  účinek).  Tento 
synergický účinek umožňuje podávání nižších dávek obou léčiv, než které jsou obvyklé v monoterapii. 
Snižuje se také intenzivní stimulace pankreatických beta buněk. 
 
5.2. Farmakokinetické vlastnosti 
 
Farmakokinetický profil obou léčivých látek je dobře znám, jak při podávání jednotlivě tak ve fixní 
kombinaci. Profil lékových interakcí obou složek je také dobře znám. 
 
Související s metforminem 
 
Absorpce
Po perorálním podání se metformin vstřebává ze zažívacího traktu neúplně, ale rychle. U většiny 
subjektů byla první koncentrace stanovena při prvním odběru krve (30 min). Po prvním zjištění 
přítomnosti  docházelo  k nárůstu  koncentrace  až  do maximální hodnoty,  které  bylo  dosaženo 
v průměru za 2,88 hodin po podání (tmax).  
Poté koncentrace klesaly, u všech subjektů byly ale stále zaznamenatelné do 12-24 hodin po podání. 
Absolutní biologická dostupnost z tablety obsahující 500 mg nebo 850 mg metformin hydrochloridu je 
u zdravých dobrovolníků přibližně 50-60%. Po perorálním podání činila nevstřebaná frakce objevená 
ve stolici 20-30%. 
Předpokládá se, že farmakokinetika absorpce metforminu je nelineární. 
Při doporučených dávkách a dávkovacím schématu metformin  hydrochloridu je ustáleného stavu 
plazmatických koncentrací dosaženo do 24 až 48 hodin, přičemž tyto koncentrace jsou obvykle nižší 
než  1 μg/ml.   V rámci  kontrolovaných  klinických studií nepřesahovala  maximální  plazmatická 
koncentrace metforminu (cmax) 4 μg/ml, a to ani při maximálních dávkách. 
 
Distribuce
Distribuce metforminu je rychlá, zatímco míra vazby na plazmatické bílkoviny je nízká.  Metformin 
prostupuje do erytrocytů. Maximální hladina v krvi je nižší než maximální hladina v plasmě a  podle 
všeho je jí  dosaženo zhruba  ve  stejnou  dobu. Červené  krvinky jsou  s největší  pravděpodobností 
sekundárním distribučním kompartmentem. Průměrný distribuční objem  (Vd)  se  pohybuje  v rozmezí 
63-276 l. 
 
Biotransformace
Metformin je zřejmě vylučován převážně v moči cestou renální exkrece, a  to jako téměř nezměněná 
sloučenina. U lidí nebyly identifikovány žádné metabolity. 
 
Eliminace
Renální clearance metforminu je >400 ml/min, což značí, že metformin je vylučován glomerulární 
filtrací a tubulární sekrecí. Biologický poločas (t1/2) metforminu je přibližně 3,7 hodin. 
U pacientů s poškozením ledvin je eliminace prodloužená. 
 
  
Související s glibenklamidem 
 
Absorpce
Po perorálním podání se 84% glibenklamidu rychle vstřebává ze zažívacího traktu, přičemž potrava 
zřejmě nemá na rychlost či míru vstřebávání vliv. 
U většiny subjektů byla první koncentrace stanovena při prvním odběru krve (30 min). Po prvním 
zjištění přítomnosti docházelo  k nárůstu koncentrace až do maximální hodnoty, které bylo dosaženo 
v průměru po 3,28 hodinách (tmax). 
 
Distribuce
Distribuce  glibenklamidu  dosud  nebyla  plně  popsána,  nicméně  nejvyšší  koncentrace léčiva byly 
prokázány v játrech,  v ledvinách  a  v tenkém  a  tlustém  střevě.  Glibenklamid  se  silně  váže  na 
plazmatické bílkoviny (více než 99 %), což může vysvětlovat některé lékové interakce. 
 
Biotransformace
Větší část glibenklamidu se metabolizuje u lidí v játrech na neúčinné metabolity, a to hydroxylací 
jádra v pozici     C4     na     hydroxy-metabolity     (cis-3-hydroxyglibenklamid     15%     a     trans-hydroxyglibenklamid 80  %), a další třetí, neidentifikovaný metabolit má radioaktivní podíl pouze 
1,4%.  Hepatocelulární  selhání  snižuje metabolismus glibenklamidu  a  znatelně  zpomaluje  jeho 
vylučování. 
 
Eliminace
Parentní léčivo a jeho metabolity se vylučují v moči (38,5%) a žluči (59%) do 48 hodin po podání. 
Eliminační poločas (t1/2) je 15 hodin. 
Vylučování metabolitů ve žluči je zvýšené při nedostatečné funkci ledvin až do clearance kreatininu 
30 ml/min, podle závažnosti poruchy funkce ledvin. Nedostatečnost ledvin tudíž nemá na vylučování 
glibenklamidu vliv za předpokladu, že clearance kreatininu zůstává vyšší než 30 ml/min. 
 
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
 
Při sledování akutní toxicity u myší a potkanů nebyla prokázána žádná toxická interakce mezi oběma 
složkami přípravku. Perorální podávání kombinovaného přípravku potkanům a psům po dobu týdnů nezpůsobilo žádné úmrtí ani další viditelné změny zdravotního stavu zvířat. Podávání přípravku 
neovlivnilo růst zvířat, krevní obraz, funkce jater ani další biochemická vyšetření krve a moči.  
V toxikologických studiích se neprokázal žádný teratogenní účinek ani jiné toxické ovlivnění plodu. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1. Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety: 
Makrogol povidon 
sodná sůl kroskarmelosy
mikrokrystalická celulosa 
glycerol-dibehenát 
magnesium stearát 
koloidní bezvodý oxid křemičitý 
 
Potah tablety (potahová soustava Opadry bílá 02F28306): 
hypromelosa 
oxid titaničitý (E171) 
mastek 
 
 makrogol  
6.2. Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3. Doba použitelnosti 
 
roky 
 
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.  
 
6.5. Druh obalu a obsah balení 
 
PVC/PE/PVDC-Al neprůhledný blistr, krabička
40 nebo 100 potahovaných tablet. 
Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení. 
 
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
 
Veškerý  nepoužitý  léčivý  přípravek  nebo  odpad  musí  být  zlikvidován  v  souladu  s  místními 
požadavky. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Laboratori Guidotti S.p.A.  
Via Livornese 56122 La Vettola Pisa,  
Itálie 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 
 
18/264/00-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
 
Datum první registrace: 26.4.Datum posledního prodloužení registrace: 21.5. 
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
23. 8.