Meropenem aptapharma Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy.
ATC kód: J01DH02.

Mechanismus účinku
Meropenem vykazuje svou baktericidní aktivitu inhibicí syntézy bakteriální stěny vazbou na proteiny
vázající penicilin (PBP) snadno penetruje do grampozitivních negativních i gramnegativních bakterií a
inhibuje syntézu bakteriální stěny vazbou na proteiny vázající penicilin (PBP).

Farmakokinetické / farmakodynamické (FK/FD) vztahy
Podobně jako u jiných beta-laktamových antibiotik bylo prokázáno, že čas, kdy je překročena MIC (T
> MIC), nejlépe koreluje s účinností. V předklinických modelech prokázal meropenem aktivitu, pokud
plazmatické koncentrace překročily MIC infekčního mikroorganismu po dobu asi 40 % dávkovacího
intervalu. Tato cílová hodnota nebyla potvrzena v klinických podmínkách.

Mechanismus rezistence
Bakteriální rezistence na meropenem může vzniknout následkem: (1) snížené permeability vnější
membrány gramnegativních bakterií (v důsledku snížené syntézy porinů); (2) snížené afinity k


cílovým PBP; (3) zvýšené exprese komponent efluxních pump a (4) tvorby beta-laktamáz, které
mohou hydrolyzovat karbapenemy.

V Evropské unii byla hlášena lokální ohniska infekcí v důsledku bakterií rezistentních na meropenem.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi meropenemem a chinolony, aminoglykosidy, makrolidy a
tetracykliny, pokud jde o cílové mikroorganismy. Pokud však rezistence vznikla na podkladě
neprostupnosti a/nebo efluxních pump, mohou bakterie vykazovat rezistenci k více než jedné třídě
antibiotik.

Hraniční hodnoty
Klinické hraniční hodnoty pro testování MIC Evropského výboru pro testování antimikrobiální
citlivosti (EUCAST) jsou uvedeny níže.

Klinické hraniční hodnoty MIC pro meropenem podle EUCAST (2021-01-01, v. 11.0)
Organismus citlivé (S)
[mg/l]
rezistentní (R)
[mg/l]
Enterobacteriaceae (jiné indikace než meningitida) ≤ 2 > Enterobacteriaceae (meningitida) ≤ 2 > Pseudomonas spp. (jiné indikace než meningitida) ≤ 2 > Pseudomonas spp. (meningitida) ≤ 2 > Acinetobacter spp. (jiná indikace než meningitida) ≤ 2 > Acinetobacter spp. (meningitida) ≤ 2 > Streptococcus skupiny A, B, C, G Poznámka 1 Poznámka Streptococcus pneumoniae (jiné indikace než meningitida) ≤ 2 > Streptococcus pneumoniae (meningitida) ≤ 0,25 > 0,Skupina viridujících streptokoků ≤ 2 > Staphylococcus spp. Poznámka 2 Poznámka Moraxella catarrhalis3 ≤ 2 > Haemophilus influenzae (jiné indikace než meningitida) ≤ 2 > Haemophilus influenzae (meningitida) ≤ 0,25 > 0,Neisseria meningitidis (jiné indikace než meningitida) Poznámka 4 Poznámka Neisseria meningitidis (meningitida)3,4 ≤ 0,25 > 0,Neisseria gonorrhoeae -- --
Grampozitivní anaerobní mikroorganismy kromě
Clostridium difficile
≤ 2 > Gramnegativní anaerobní mikroorganismy ≤ 2 > Listeria monocytogenes ≤ 0,25 > 0,Aerococcus sanguinicola and urinae ≤ 0,25 > 0,Kingella kingae ≤ 0,03 > 0,Achromobacter xylosoxidans ≤ 1 > Bacillus spp. kromě B. anthracis ≤ 0,25 > 0,Burkholderia pseudomallei ≤ 2 > Hraniční hodnoty druhově nespecifické ≤ 2 > 1 Citlivost streptokoků skupin A, B, C a G na karbapenemy je odvozována od citlivosti k benzylpenicilinu.
Citlivost stafylokoků na karbapenemy je odvozována od citlivosti k cefoxitinu.
Necitlivé izoláty jsou vzácné nebo ještě nebyly hlášeny. Identifikace a výsledek testu antimikrobiální
citlivosti na jakýkoli takový izolát musí být potvrzena a izolát musí být zaslán referenční laboratoři.


Hraniční hodnoty pro závažné systémové infekce způsobené bakterií N. meningitidis (meningitida se
septikemií nebo bez ní) byly stanoveny pouze pro meropenem. Hraniční hodnotu meningitidy lze použít ke
kategorizaci meropenemu pro jiné závažné infekce.
--: Nedostatečné důkazy o tom, že organismus nebo skupina jsou vhodným cílem pro léčbu léčivým
přípravkem.

Prevalence získané rezistence u vybraných mikroorganismů se může lišit geograficky a v čase a je
žádoucí získat místní informace, zvláště při léčbě těžkých infekcí. Pokud je místní prevalence
rezistence taková, že použití léčiva je, přinejmenším u některých typů infekcí, diskutabilní, je třeba si
vyžádat expertní stanovisko.
Následující seznam patogenů je odvozen z klinických zkušeností a léčebných doporučení.

Běžně citlivé druhy

Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecalis *
Staphylococcus aureus (citlivé na meticilin) **
Staphylococcus spp. (citlivé na meticilin) včetně Staphylococcus epidermidis
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Skupina Streptococcus milleri (S. anginosus, S. constellatus a S. intermedius)
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes (skupina A)

Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Citrobacter freundii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Haemophilus influenzae
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Neisseria meningitidis
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris
Serratia marcescens

Grampozitivní anaerobní mikroorganismy
Clostridium perfringens
Peptoniphilus asaccharolyticus
Peptostreptococcus spp. (včetně P. micros, P. anaerobius, P. magnus)

Gramnegativní anaerobní mikroorganismy
Bacteroides caccae
Skupina Bacteroides fragilis
Prevotella bivia
Prevotella disiens



Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence

Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecium * (+)

Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Acinetobacter spp.(+)
Burkholderia cepacia
Pseudomonas aeruginosa

Přirozeně rezistentní mikroorganismy

Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Stenotrophomonas maltophilia
Legionella spp.

Jiné mikroorganismy
Chlamydophila pneumoniae
Chlamydophila psittaci
Coxiella burnetii
Mycoplasma pneumoniae

* Druhy, které vykazují přirozenou střední citlivost.
** Všechny meticilin-rezistentní stafylokoky jsou rezistentní na meropenem.
(+) Rozsah rezistence ≥ 50 % v jedné nebo více zemích EU.
Vozhřivka a melioidóza: Použití meropenemu u lidí je založeno na údajích o citlivosti in vitro u
bakterií Burkholderia mallei a Burkholderia pseudomalei a na omezených údajích u lidí. Ošetřující
lékař má vzít v úvahu národní a/nebo mezinárodní doporučení ohledně léčby vozhřivky a melioidózy.